Radar monitor (7/2009)

Reklama


Z domova
Obdivuhodnou velkorysost prokázal český ministr zahraničí K. Schwarzenberg, když vyhlásil, že ČR pochopí zdržení výstavby radaru o tři roky. Alespoň je nyní jasné, kdo je v jednáních o radaru v podřízeném postavení. Zároveň prokázal Schwarzenberg i notnou dávku arogance, kombinované s lehkomyslností, když ztotožnil ČR s úzkou klikou radarových proponentů (nechci psát americkou pátou kolonou, na to je příliš nepočetná).
 
„Vzácná návštěva“ zavítala na sjezd opoziční ČSSD – generál Wesley Clark, který poděkoval Čechům za protiraketovou obranu: „Jsem velmi rád, že čeští lidé, lidé ve střední Evropě, přijali iniciativu USA k protiraketové obraně.“ Pan generál je buď velmi neinformovaný, nebo velmi drzý. Těm několika málo Čechům, kterým byl jeho vzkaz určen, mohl klidně poděkovat osobně, ti ostatní musí jeho vyjádření považovat za – velmi diplomaticky řečeno – nemístné a necitlivé. I když je při troše dobré vůle možno Clarkovo vyjádření interpretovat jako zdvořilostní poděkování za angažmá ve zrušeném projektu, mnohem pravděpodobnější je, že se jedná o „zpravodajskou hru,“ jejímž cílem je vyvolání dojmu, že radar má podporu české veřejnosti. Zarážející ovšem je, ze strany ČSSD nenásledovalo rozhodné ohrazení se, které by bylo vzhledem k tomu, že ČSSD radar dlouhodobě odmítá, zcela na místě. Je tedy třeba zbystřit a začít se ptát, zda si ČSSD nepřipravuje půdu pro „státotvorné prozření a sebeobětování se.“
 
Situace si všímá i Vladislav Černík, který v článku ČSSD: Generál Clark a sjezdová diskuze, která se nekonala píše: „Americký generál, zastupující zájmy vojenského průmyslu USA tak domů odjíždí s, mandátem, byť pochybným a lstí získaným, že Češi (byť sice s jistým reptáním) radar berou, neboť na sjezdu největší opoziční strany proti němu nikdo coby jasný kritik jeho prohlášení nevystoupil. Sice diskuze k projevu nebyla plánována, ale s technickou připomínkou se vystoupit dalo.“
 
Panu generálovi tedy odpovím alespoň za sebe, pěkně ostře po vojensku: „Nastrat!, Jó nasrat.“
 
Ne všichni však byli z Clarkovy návštěvy nadšeni. ČSSD si pozvala na sjezd "přítele z USA", válečného zločince, ohrazuje se Štěpán Kotrba a poukazuje tak na Clarkův podíl na bombardování Jugoslávie v roce 1999. Přítomnost Clarka na sjezdu ČSSD mohla být i důvodem nevysvětlené nepřítomnosti Roberta Fica, slovenského premiéra, který údajně otočil v půli své cesty do Prahy poté, co se dozvěděl, kdo také má na sjezdu vystoupit. Fico byl totiž vždy jednoznačným kritikem bombardování Jugoslávie, kterému Clark velel.
 
Hejtmani podpoří hnutí Nenásilí a Ligu starostů proti radaru v jejich aktivitách proti chystané americké radarové základně, včetně chystané výpravy do Bruselu.
 
Bez ohledu na vyjádření Clintonové, Bidena a Jonese, Talbotta či Levina, trvá si K. Schwarzenberg na svém: Američané řekli radaru jasné ano. Jenže po bližším odhledání článku a přečtení příslušného vyjádření – „Je to jasná podpora. Američané na tom budou trvat, mimo to kdyby nastal ten těžko očekávatelný případ, že by se Íránci opravdu odvrátili od politiky, kterou do této doby sledovali. Jináč na tom budou trvat.“ – se ukáže, že je tam minimálně jedna podmínka, o které Schwarzenberg velmi dobře ví. Ale asi už zašel příliš daleko, do míst, odkud není cesty zpět. Teď už nemůže ustoupit, pokud ze sebe nechce udělat naprostého užitečného idiota.
 
Nakonec Schwarzenberg stejně připustil, že USA mohou radar odložit o šest let, a začal si připravovat ústupovou cestičku: „Jestli ten radar bude postavený za dva tři roky nebo za šest let, to tak strašně důležité není. Důležité je, abychom se prokázali jako spojenci, na které je spolehnutí, a aby všechny ty vedlejší smlouvy začaly platit.“ Především však konečně na plnou hubu řekl, proč radar: nějaká bezpečnost je až podružná, v první řadě jde o manifestaci oddanosti a příslušnosti k té správné partě.
 
Zastupitel ODS poslal policii na petiční stánek. Jak příznačné pro stranu, která si dala demokracii do názvu. Bohužel jen tam a nikam jinam.
Ze světa
Bývalý náměstek ministra zahraničí USA Strobe Talbott tvrdí, že USA nejsou o štítu rozhodnuty: „S ohledem na Česko a Polsko Washington opakovaně analyzuje v klidu, zda štít může vůbec splnit svůj účel a bude na toto téma hovořit se spojenci, ale také s Ruskem.“projevu Joe Bidena, který český ministr zahraničí K. Schwarzenberg zarputile interpretuje jako bezvýhradnou podporu radaru. Vychází přitom ze stejného
 
O radaru v Brdech rozhodnou Íránci, tvrdí Clintonová: „Spojené státy jsou ochotny přehodnotit systém protiraketové obrany včetně plánované radarové základny v Brdech, pokud se Írán vzdá svého úmyslu získat jaderné zbraně. (…) Dodala však, že zatím ze strany íránské administrativy žádné takové pozitivní signály nevidí.“ Optimismus českých politiků, kteří do radaru investovali veškerý svůj politický kredit (jména té hrstky jistě netřeba opakovat), je tak v zarážejícím rozporu s vyjádřeními čelných představitelů nové americké administrativy.
 
Rusko chce "pomáhat" Spojeným státům v Afghánistánu: „Rusko uvažuje o tom, že dovolí Spojeným státům a Severoatlantickému společenství dodávat zbraně přes své území do Afghánistánu, konstatoval ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.“ To by představovalo rozšíření předchozí nabídky a další vstřícný krok.
 
USA neobětují protiraketový štít kvůli Rusku, míní experti, konkrétně Julianne Smithová z Evropského programu v Centru strategických a mezinárodních studií, která říká: „Spojené státy si od Ruska nenechají do budování protiraketové obrany mluvit. Obamova administrativa rozhodně nevysílá a nechce vysílat signál, že by Rusko mělo jakýkoli vliv na rozhodování o protiraketovém systému.“ To ovšem vůbec nevylučuje, že nová americká administrativa od projektu nakonec ustoupí, ať již z toho či onoho důvodu; navíc otevřené přiznání „ústupku“ Rusům je velmi nepravděpodobné a mohlo by být i kontraproduktivní.
 
Unesený polský inženýr Stanczak, kterého nedávno v Afghánistánu zavraždili stoupenci hnutí Talibán, mohl žít, ovšem Washington zabránililustrace toho, s kým se chceme mocí mermo paktovat. jeho výměně za několik bezvýznamných talibů z pákistánského vězení, což byla jediná šance na jeho záchranu. Pěkná
 
Zdokonalený radar včasné výstrahy UEWR (Upgraded Early Warning Radar), provozovaný na vojenské letecké základně v Tule (Grónsko), dosáhl významného úspěchu v procesu jeho uvádění do plného operačního provozu po provedení zdokonalovacích opatření.
 
Napětí, které se loni projevilo válkou mezi Ruskem a Gruzií, nepolevuje – USA a Rusko si vzájemně vyhrožují vojenskými základnami v Gruzii a v Abcházii: „Americká administrativa je znepokojena ruskými snahami o zřízení námořní, vzdušné a dvou pozemních základen v Abcházii. Oficiální mluvčí ministerstva zahraničních věcí Spojených států Matt Bryza řekl, že Spojené státy mohou reagovat svým vlastním proti-plánem a otevřít americké vojenské základny v Gruzii (která sousedí s Abcházií).“
Analýzy a komentáře
Jan Čulík, který již dříve upozorňoval na to, že se na Západě neví o odporu českých občanů proti americkému radaru, naléhá, že Čeští protiraketoví aktivisté musejí být viditelní na mezinárodní scéně: „Má-li mít české protiradarové hnutí nějaký praktický dopad, musí být slyšet na mezinárodní scéně. Jestliže současní čeští politikové vystupují v mezinárodních sdělovacích prostředcích a šíří tam představu, že Česká republika americký radar bezpodmínečně chce, protiradaroví aktivisté musejí takovéto výroky systematicky a trpělivě dementovat a poskytovat neinformovaným západním médiím důkazy, že se v ČR proti radaru staví až 70 procent obyvatelstva a že se západní média nechávají opíjet rohlíkem.“
 
Zajímavě (a zcela konzistentně s tím, co zde dlouhodobě píši já) se rozepsal Jiří Dienstbier v komentáři O radar nejde: „Po vypuštění íránské družice a s vědomím, že někteří politikové v Česku a Polsku utratili při prosazování protiraketové obrany příliš velký politický kapitál, nabídl alespoň ústupovou cestu. Biden jako dlouholetý kritik všech derivátů hvězdných válek ví, že jejich strategický význam a účinnost jsou zanedbatelné a náklady na jejich zhotovení mnohonásobně větší než prostředky na jejich zneškodnění. (…) Plán Bushovy administrativy na radar a rozmístění raket vycházející z unilateralistické koncepce měl pouze politický cíl oslabovat evropskou jednotu a využít k tomu naší části Rumsfeldovy „nové Evropy“ jako trojského koně. (…) Ze všech těchto amerických úvah ještě musí vykrystalizovat reálná politika. (…) Pro českou politiku to znamená zbavit se provincionálního myšlení, které se projevilo v debatách o radaru v Brdech, kdy jsme slyšeli, že Američanům, kteří nám tolikrát pomohli, musíme z vděčnosti vyjít vstříc, když na nás něco chtějí, kdy se odpůrci radaru obviňovali z antiamerikanismu nebo dokonce z touhy vrátit se pod ruský čepec. Na nás nic nechtěli Američané, ale Bushova administrativa, která svou velikášskou představou o „americkém století“ jen rozmnožovala nebezpečí, která nám dnes hrozí. Včetně toho, že oslabila důvěru v euroamerickou civilizaci v ní samé a v ostatním světě.“
 
Jan Neoral si dobře všiml, že něco tu okolo radaru páchne: „Musím se ptát – jestliže americká strana v čele s prezidentem Obamou uvádí, že je nutno systém prověřit a pak teprve implementovat – kdo jsou Vondra, Parkanová, Schwarzenberg, že to občanům překládají z angličtiny tak, že je už vyloučeno, aby tu radar nebyl? Za koho mluví například naše ministryně obrany do médií, že «pokud se týká radaru, … o jeho efektivitě zcela jistě pochyb nikdo nemá». Proč tedy Američané vlastně dělají drahé testy? Proč se jí prostě nezeptají?“
 
Nejsem sám, kdo si všiml „velkorysosti“ pana ministra: „Nabízí se otázka, zda by odsunutí o čtyři roky už «Česká republika nepochopila»? Z odkladu o pět let už byla na mrtvici? A kdyby byl, nedejbože, radar zcela zrušen jednou provždy, tak bychom ten náš krásný stát měli raději rovnou rozpustit? A kdo je tady vůbec ta «Česká republika»?“
 
O konferenci Evropa proti americké protiraketové obraně, kterou 31. ledna v Londýně uspořádala britská Kampaň za nukleární odzbrojení, referuje Jana Glivická. Vystihla to dokonale, když napsala, že jde o systém, který nefunguje, proti hrozbě, která neexistuje, v zemi, která ho odmítá.“
 
Karel Dolejší v článku Stala se ČR obětí velmocenských kšeftů? píše: „Pokud jde o radar, pak to, oč se nyní mezi Washingtonem a Moskvou hraje, je vlastně jen přiměřená cena za opuštění projektu. Zatímco Rusové chtějí zrušení evropské protiraketové základny pojmout jako americký náklad spojený s uzavřením nové smlouvy o jaderných zbraních, Hillary Clintonová tvrdí, že Medveděv nemůže žádat slevu zdarma, a hodlá zrušení základny podmínit ruskou pomocí při odstranění íránské jaderné hrozby. (…) Jasné však je, že hysterické výlevy loajality naší protiruské a protiněmecké pravice mají na počínání hlavní spojenecké velmoci a výsledek dvojstranných jednání s Moskvou takový vliv, jaký se dal očekávat – totiž takřka nulový. (…) Vděčnost a loajalita opravdu hrají v mezinárodních vztazích obecně mnohem menší vliv, než se snažili příznivci radaru tvrdit.“
 
Obsáhlá rešerše Ruské balistické rakety – odkaz dvou géniů nabízí přehled historie i současnosti ruské (sovětské) raketové techniky.

Přejít do diskuze k článku