Rady pro prezidenta od poradce-samozvance

Reklama


V této zemi je zvykem, že i plebejci nabízejí rady lidem, kteří se na rozdíl od nich dostali do pozic, které jsou pro řadové smrtelníky těžko dosažitelné. Třeba prezidentovi. V dobách monarchie se tomuto způsobu „radění“ říkalo „hraběcí rady“. Patřilo to k pracovní náplni říšských hrabat zaujímajících místa v císařských radách a disponujících tituly jako tajný říšský rada apod.. Směli radit a jejich rady se ke sluchu vladaře i dostaly, ale nenesli přitom za rady, které poskytovali, žádnou přímou odpovědnost. Nanejvýše se mohli znelíbit poté, co udělili více špatných hraběcích rad. Dnes už není nikdo, kdo by v tomto státě mohl titul hraběcího rady udělovat, nejsou totiž ani hrabata. Místo nich jsou zde poradci a šéfporadci. Za bolševika byli i pomocníci, včetně pomocníků genseka, kteří měli nejvíce vlivu. Někdy člověk žasne, kdo všechno se zde mohl něčím takovým stát a s jakými intelektuálními i jinými předpoklady. A to nemluvíme o těch konzultantech venku, kteří radili a radí těm zdejším prominentům, možná i Vám, ty nejdůležitější rady.

Mohu však kompetentně potvrdit, že být poradcem je docela zajímavé. Před necelými deseti lety jsem takovým poradcem byl taky. Tedy jen přes reformu justice. Bylo to poměrně krátce, takže za to, že s justicí se od té doby nic moc neudělalo, si vinu nedávám. Teď už nemám komu radit, ale špetka touhy poradit někomu přesto ve mě zůstala. Proč se však omezovat, když mohu neoficiálně, nikým nejmenován poskytovat jako kdysi hraběcí rady vrchnosti? Na to dnes stačí napsat komentář a dát ho na blog. Třeba jako samozvaný poradce prezidenta. A třeba zrovna ten, který právě čtete.

Prezident je navíc právě v těchto dnech v nesnadné situaci, i když díky viróze Sobotky dostal malý odklad svého rozhodnutí o jmenování nové vlády do pátku. Pro něj to však je možná docela normální stav. Chce se po něm totiž stále, snad s výjimkou let, které strávil na Vysočině, aby se rozhodoval hned a rychle. Právě teď mu radí řada jeho oficiálních poradců a známých, jak, proč a koho do vlády vybrat, i když zrovna to není jeho hlavní úkol. On má jen vybrané kandidáty jmenovat. Prezident si přitom nemůže být jistý, zda ten, kdo mu radí „čehý“, mu radí proto tak, že si myslí, že „hyjé“ by bylo špatně, anebo proto, že mu to jiný dobrák (poradce poradce) poradil a slíbil mu za to provizi, když prezidenta v tomto ohledu takto přesvědčí. To totiž patří ke zdejší politické kultuře. Radit někomu zde znamená i agitovat a jinak přesvědčovat. Je to podobná dialektická klička, kterou kdysi formuloval Diderot a po něm ( s malou obměnou) Hegel ve větě „Ty jsi můj pán, a já jsem tvůj sluha“. Jinými slovy: v čem je jejich vzájemný vztah, přes odlišné postavení ve struktuře moci, až tak odlišný? Lidé, kteří mají být způsobilí radit, by však měli také být schopni předvídat, kam kára, kterou prezident kočíruje (neboli stát) jede a kde může narazit. Pokud ovšem neradí dobře, nemusí to dobře dopadnout. Zrovna teď je prezident nejspíše v situaci, že si sám asi není jistý s tím, co má dělat. Kdybychom nebyli už tak otrlí, asi bychom s ním i soucítili. Nebo se aspoň pokusili vcítit se do jeho problému. Tedy i do toho, zda to, co chce udělat, dělá dobře. Evidentně však potřebuje radu, a to je chvíle, kdy mohou přijít vhod i samozvaní poradci.

Rada je jednoduchá. Vykašlete se – pane prezidente – na ty rady, které jste již dostal. Spolehněte se jen na zdravý rozum. Samozřejmě pokud Vám po těch letech strávených v politice zůstal. To víte ale nejlépe Vy sám. To hlavní, co je třeba udělat, totiž souvisí s budoucím premiérem, ne s kandidáty na ministry, jejichž seznam Vám chce vnutit. To, jestli se ten či onen abonent na ministra, stane nakonec ministrem (nebo dokonce vicepremiérem) je dáno především potřebou a schopnostmi p. Sobotky dát vůbec dohromady vládu. Ne tím, jaké skutečné předpoklady oni k tomu mají. Vše svědčí pro to, že on chce být premiérem, a že je ochoten za to zaplatit cokoliv komukoliv. Jinými slovy řečeno – je až posedlý touhou stát se premiérem. To, zda bude funkční premiér, zda ho bude schopný dělat, je jiný problém. Jestliže jste si jist – sám jste takové vlády také sestavoval – že mezi jeho kandidáty na ministry jsou neschopní či všehoschopní lidé, tak o ně ale on, Sobotka neměl ani zavadit. Pokud se to stalo, nesplnil zadání a neměl by premiéra nikdy dělat. A nemůže se vymlouvat na to, že mu někdo toho či jiného kandidáta na ministra nanutil. On za ně v podstatě neodpovídá. Odpovídá za ně ten, kdo je jmenuje, tedy Vy.

Nemůže přece myslet vážně, že Herman, který za sebe nechal na ÚSTR nechat vládnout bývalého ředitele, protože nebyl schopen sám uřídit ani ústav s 250 lidmi, bude dobrým ministrem? Náplň jeho práce jej ostatně nikdy nezajímala, chtěl však být ředitelem (terazky chce být ministrem), chtěl cestovat po světě, mít dobrý plat, možná i milenky. Bude na kultuře schopen snad dělat velkého šéfa jinak než tam? Nebo Válková, která sice něco řídila, ale nic moc. Jen malou katedru, však víte kde! Na plzeňských právech. Já tam v té době byl, a vím, jak to pod Kindlem vypadalo. A jak se řídilo! K jejímu plusu patří alespoň to, že pochopila, že takhle se to dál řídit nedá. Třeba jí to dojde i ve Vyšehradské ulici na spravedlnosti, ale nebude pak už pozdě? Kde jsou ti náměstci ministrů a velcí šéfové tohoto resortu, kteří za posledních 24 let existence páté poválečné republiky měli být připravováni pro takové pozice, jako je ministr spravedlnosti? Proč se zase začíná jakoby na zelené louce? Otázkou, které se ani Válková, ani jiný abonent na funkci ministra nevyhne, je to, jak je na něco takového přípraven. Tedy i jaké má „své“ lidi, které si může na MSp přivést! Má ale nějaké? Třeba z plzeňské fakulty? Nebo ten herec, co ve svých rolích hraje všechno na jedno brdo. Myslíte, že by dokázal zahrát i gumu? Tedy tu nejvyšší gumu mezi gumami? Prý už to začíná nacvičovat před zrcadlem pod režií těch starších, osvědčených gum. A Zaorálek? Sám jste ho zažil jak z té dobré, tak té jeho špatné stránky a určitě se v něm nemýlíte. Naštěstí pro Zaorálka, čeští diplomaté jsou již zvyklí na leccos, ne-li na všechno. Tedy pokud se jim nesáhne na jejich příjmy. Mnozí z nich mají za sebou náročnou přípravu na MGIMO. Oblíbí si i Zaorálka, protože tuší, že kdyby náhodou byl tento resort v rámci úspor zrušen, že by po něm doma ani pes neštěkl.

Mohl bych tak pokračovat a prolustrovávat jednoho kandidáta po druhém. Nejde ani tak o to, co oni jsou, ale spíše o to, co nejsou. Všichni mají asi své světlé, ale hlavně i ty špatné stránky, tedy své hříchy z minula. Nemluvím o jejich členství v KSČ v době minulé, kterým se asi bude moci pochlubit možná víc než polovina z nich. Možná by se našel i nějaký zasloužilý člen lidových milic! Bylo by ovšem škoda, kdyby se to prošuplo, Tihle lidé totiž nejlépe poslouchají. Nejde také o dřívější členství v ODS, což dnes trochu vyjde už nastejno s komunisty (možná brzy přijde čas, kdy si socani odhlasují usnesení o tom, že s bývalými odésáky se nemluví) . Jinak (bez těch správných šmouh) by se ani něco takového jako vláda nedala řídit. Teprve, když jim hrozí, že se něco na ně z minulosti vytáhne, tak jsou loajální (k tomu, kdo to o nich ví). To se týká zvláště i těch hodně bohatých abonentů na vysoké i vyšší pozice ve vládě. Klíčovou postavou je ale vždy ten, kdo tuhle squadru dává dohromady, tedy ten, kdo ji vybral. Bohuslav Sobotka.

Neměl to lehké, ale měl k tomu jisté předpoklady. V tomhle státě není moc lidí, kterým by se dalo věřit, že by pro tuhle společnost něco chtěli dobrého udělat. Určitě nejméně jich je ale mezi právníky. Tato profese je k tomu tedy nejvhodnější. Myslím, že jste proto jako prezident mohl vědět, a že jste měl dát šanci vybírat novou vládu někomu, kdo není právník. Pokud jste chtěl kvalitní výběr, měl jste pověřit úkolem někoho jiného, než právníka. Koledujete si tak o malér, a to jste jistě věděl. Profesor Parkinson ovšem kdysi ve svých zákonech doporučuje pro velké šéfy najít si osobu, u níž je spolehnutí, že vybere z mnoha dobrých i špatných možností tu nejhorší. Právníci do této kategorie zcela určitě patří. Nevybírají aspiranty na ministry podle toho, zda mají nějakou vizi toho, jak by jejich resort měl vypadat. Nemají dokonce ani způsobilost vybrat vládu sebevrahů či odborníků, protože zde jistá vize přece jen je přítomna. Zeptejte se Sobotky, kterého ze svých kandidátů a kandidátek na ministry a své zástupce, se snad zeptal, jestli má připravenou nějakou koncepci pro řízení toho kterého resortu. Ani jednoho, s tím jsem si jist. Sám ji totiž nemá. Sobotkova představa optimálního kandidáta člena vlády je ryze formalistická. Měl mít nějaké vzdělání, mít podporu své strany, a pár dalších obyčejností, hlavně nic výjimečného. Hlavně aby tzv. prošel. Měl by to být někdo, kdo pokud možno vypadá jako on. Nemyslím navenek, ani co se týče dispozic. Jsou to všechno lidi, kteří touží po vizitkách s vysokými funkcemi, ale vůbec neprovokují tím, že by si byť jen v duchu kladli takové otázky jako:

  • Stačím na takovou funkci?

  • Mám kolem sebe dost lidí, s kterými bych v tomto resortu dokázal něco pozitivního udělat?

  • Jaký cíl je pro mě v dané oblasti ten prioritní, jaký problém je nejdůležitější?

Takové a podobné otázky si prostě zásadně nekladou. Je to jen smečka dravců, sobců a sobečků ženoucích se za kořistí v podobě peněz, které jsou s tou kterou funkcí spojeny (některé s nich s sebou navíc nesou i bonusy, o kterých vědí zasvěcenci) a jiných výhod. Proto se nikdy, ale opravdu nikdy, jak rád zdůrazňoval jeden Váš předchůdce, nepotřebují zabývat něčím takovým jako koncepcí toho kterého resortu (pokud se to ovšem nezaměňuje za to, komu přihodit to a komu ono korýtko). Pan Sobotka se zcela určitě nezajímal jako vystudovaný právník a profesionální politik ani u jednoho z nich, co si dotyčný myslí o této společnosti, jaký k ní má vztah. Tedy k její minulosti i budoucnosti. Nejspíše si myslí, že je lépe pro ministra být ministrem-nevlastencem, než naopak. Jestli nevěříte, svolejte si je na malou poradu a dejte jim list papíru, aby každý o tom napsal sloh. Hned dostanete důkaz, že ani o svém češství (v případě Babiše slovenství), ani o tom, zda mají nějakou představu v podobě nové koncepce jim přiklepnutých resortů nikdy, ale opravdu nikdy nepřemýšleli. A pověřte ještě nějakého vzdělaného odborníka-češtináře (nejlépe pana Forejta, ten je prý dobrý na jazyky), aby spočítal pravopisné chyby. Pak získáte spolehlivější přehled o tom, co Vám p. Sobotka vlastně navrhl.

Myslet při své práci na to, zda je to či ono dobré pro moji zemi, pro vlast, to by ostatně mohlo být pro mnohé dnešní kandidáty na pozice ministrů příliš zatěžující. Stačí, když někteří z nich musí být zadobře s Vatikánem. Bez toho by se nedalo tak snadno zapomenout na restituce údajných církevních majetků, jak to Sobotka názorně předváděl v minulých týdnech.

Takže pane prezidente – vyberte si. Jestli jste však Vy sám v posledních týdnech už nepřemýšlel, kdo jiný než Sobotka by mohl být pro sestavování nové vlády vhodný, kdo by měl být účasten na vládě země, jejímž Vy jste potvrzovatelem, který ji aktem jmenování má dodat autoritu, tak si nevyberete. Pak na to radši zapomeňte. Nejste na to zjevně ready ani gotov. Vládněte si v příštích letech s těmi příliš neurčitými a samozřejmě k vládě většinou zcela nezpůsobilými lidmi. Těšit Vás to ale nebude. Potřeste si s nimi rukou a připijte si s nimi na „úspěchy“ v jejich práci, byť asi v něco takového – stejně jako my – nevěříte. To bude Váš úděl. Nechtěl bych být na Vašem místě.

Přejít do diskuze k článku