Dnes je podivné ráno, jako by byl ve vzduchu cítit střelný prach. Zatím známe jen minimální počty mrtvých, nevíme kdo a proč. Ještě dokonce nevznikla ani žádná konspirační teorie, což se jistě za krátko změní. Je přece jen časné ráno.
Ať jsou motivy a pachatelé libovolní, je rozpoutání dalšího kola protiteroristické hysterie nevyhnutelné. Sledoval jsem tiskovou konferenci norského premiéra a to, že Norsko změní, byla snad jediná relevantní informace. Politický obchod se strachem může začít.
Média pracují na plné obrátky, soucit, účast ale prakticky žádné informace. Popisuje se bolest obětí i trauma pozůstalých. Pár tisíc kilometrů jižněji ale i dnes v noci umírali nevinní lidé. Titulky jsou daleko menší, mediální pozornost zanedbatelná a přitom je rozsah i celkový počet obětí konfliktu neporovnatelný. Jedna nálož a ruční zbraně na straně jedné, letectvo, každodenní bombardování a nejmodernější technika vraždění na straně druhé. Odtud média přináší vůni střelného prachu daleko cudněji. Jsme v krvavé a nesmyslné válce a už to ani nevnímáme.
Humanismus není úzce politický postoj, je to osobní odpor k zabíjení nevinných obecně, ať jsou kdokoli a žijí kdekoli. A právě humanismus, to je to, co nám chybí.
Převzato z Nautila
