To je účelová polopravda. Ve skutečnosti se totiž prakticky všechny (až na zcela drobné a nepodstatné výjimky) kroky skutkového děje spojeného se zadáním veřejné zakázky, manipulování a eventuálního předražení předmětné zakázky odehrály (byly spáchány) jen a pouze v Praze a ve Středočeském kraji. Z usnesení o trestním stíhání šesti hlavních obviněných (OKFK-268-95/TČ-2011-20031 ze dne 15. 5. 2012) je to naprosto zřejmé. Tato skutečnost musela být evidentní už od počátku ledna 2012. Tedy nikoliv až ono Bradáčovou zmiňované předání peněz 14. května 2012 v Rudné u Prahy, ale téměř všechny ve spisu popisované události, které zakládají skutkovou podstatu titulovaných trestných činů, se odehrály jen a pouze v Praze a Středočeském kraji. O Ústeckém kraji nemůže být řeč.
Jak se tedy mohlo stát, že tato věc byla vyšetřována pod dozorem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a na jeho žádost o procesních (operativních) úkonech rozhodovaly soudy v Ústeckém kraji?
Oznamovatel trestných činů MVDr. Libor Gregor zdůvodnil své rozhodnutí z října loňského roku podat trestní oznámení přímo na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně svou nedůvěrou či obavou, že pokud by podal podání tak, jak je obvyklé – dle místní příslušnosti ve Středočeském kraji – nemusel by případ být řádně vyšetřen. Zároveň tím i nepřímo (a asi nechtěně) obnažil, že věc od samého počátku mířila k vyšetření jednání a postupů hejtmana a poslance Davida Ratha, a nikoliv Ing. Petra Novotného a jeho projektantského ateliéru (tedy místa, kde byl údajně vyprojektován původní, „férový“ projekt rekonstrukce Buštěhradu), který sídlí v Ústeckém kraji.
Jaký důvod tedy mělo podání na Nejvyšším státním zastupitelství a jakou to hraje v celé věci úlohu? Jaký to vytváří celkový dojem před veřejností?
Podání trestního oznámení či podnětu na Nejvyšším, případně Vrchním státním zastupitelství není událostí úplně neobvyklou. Činí to skutečně řada lidí především v obavě z toho, aby věc nezapadla, aby nižší složky SZ, měly jakési návěstí, že věc byla registrována na NSZ a že se o ni tudíž ví. Oznamovatelé si tak mj. utvrzují svou subjektivní naději, že učinili vše, co mohli, a také si vylepšují své prožívání věci (které často není prosto strachu a úzkosti, nebo alespoň jistého diskomfortu), že někdo, komu se snad musí věřit, o věci ví (a svou autoritou ji jaksi chrání). Jenže v tomto případě asi šlo ještě o něco jiného.
Když se podíváme na roli Nejvyššího SZ, tak ten podání řádně přijme, ovšem nečiní v něm zhola žádné úkony ani rozhodnutí. Ze zákona mu to vůbec nepřísluší. Podání přečte a shledá-li, že není zcela nepříčetné nebo kverulatní, doručí je na základě jednoduchého čtení tomu státnímu zastupitelství, které se jeví dle v něm vylíčených souvislostí a skutečností místně příslušným. Toto posouzení nemá charakter žádného přidělení nebo delegace, ale jen a pouze doručení, jaké by mohl na základě vlastní úvahy a znalosti zákona učinit sám oznamovatel. Není to ani příliš kvalifikované, protože příslušnost je dána Ústavou a zákonem – nikoliv míněním NSZ.
Je opravdu možné, že se Libor Gregor velmi obával, aby věc nezapadla. To možná objasní budoucnost. Nicméně z kontextu je více než zřejmé, že to nebyl hlavní důvod, proč ji podával na NSZ v Brně. Tím hlavním důvodem byl jeho zájem, aby věc „přistála“ u KSZ v Ústí nad Labem, a přitom byla jaksi „opticky“ posvěcena Nejvyšším státním zastupitelstvím. Aby vznikl dojem, že právě to je vůle Nejvyššího státního zastupitelství a dodalo to dalšímu postupu nádech legality. Ve skutečnost, jak již bylo řečeno, NSZ tím žádné rozhodnutí, tím méně přidělení neučinil. Byl zde jen v roli jakéhosi noblesního doručujícího, který povšechným ohledáním zjisil, kam by mělo svou podstatou patřit. To byl zřejmě cíl. Pak stačilo zvýraznit a umístit dopředu podíl osob, které sídlí v Ústí (Ing. Petr Novotný a jeho projektantská kancelář Real Garant) s okrajovou, podružnou a technickou úlohou. Při znalosti věci pak bylo zřejmé, že cesta nevyhnutelně povede k Pancové, Kottovi a nakonec i Rathovi. Jednalo se přece jen a pouze o kauzu opravy zámku v Buštěhradě.
Zdánlivě to vypadá, že na tom nebylo nic špatného, pokud obvinění páchali trestuhodnou korupční činnost, která se tak špatně vyšetřuje. Až na to, že se nikdo nesmí stavět nad zákon, a to ani ze sebeušlechtilejších pohnutek. Z doposud zveřejněných dokumentů je více než jasné, že věc měla být šetřena buď v Praze, nebo ve Středočeském kraji, ale v žádném případě ne v kraji Ústeckém. To, že tam zůstala i po lednu 2012, kdy muselo být toto vše naprosto zřejmé, signalizuje značnou svévoli, na které nemění nic ani to, že se (údajně) děla v zájmu „spravedlivé věci“. Možná kvůli podezření z neschopnosti, či něčeho ještě horšího, u svých středočeských kolegů, možná i z ambice vyřešit tak atraktivní případ vlastními silami a získat slávu, možná z podivného neprofesionálního zaslepení a jednání ve vidině de lege ferenda, kdy má být ustaveno speciální státní zastupitelství pro tyto účely (ale ještě zdaleka ustaveno není, nemusí se tak nikdy stát, ani není jisté, že paní Bradáčová bude jeho součástí) a možná i z neznalosti Ústavy, nebo malého zažití a oddanosti principům spravedlivého procesu a ústavním hodnotám. Doposud to stále více vypadá tak, že se paní státní zástupkyně mohla dostat až do pozice Renaty Vesecké (kterou tak odhodlaně kritizovala), i když v opačném gardu. Každopádně se ukáže, že boji proti korupci příliš nepomohla. Rath totiž není žádná velká ryba, a podle toho, co je mu připisováno, se jeví spíše jen jako příštipkář, přestože se kvůli své proslulosti, všeobecné neoblibě a sklonům k efektnímu papaláštsví v jeho satrapii jako velká ryba opticky jevit mohl. Zdá se, že opravdu velcí a protřelí korupčníci, klientelisté a nepotisté se jen zasmáli. Nic lepšího si totiž nemohli přát. Nikdy jim nebylo a po této kauze už ani nebude měřeno stejně.
Co se tedy stalo?
- Libor Gregor podal v říjnu 2011 trestní oznámení v Brně na NSZ. Nepochybně jej nediktoval do protokolu, jak uvedly např. LN, to se jistě na NSZ neděje, ani dít nemůže. Podal písemné podání, které mělo vyvolat soustředěné pátrání kolem Novotného a a jeho aktivit, ač již tehdy bylo zřejmé, že hlavním cílem je Rath ve věci opravy Buštěhradu.
- Nejvyšší státní zastupitelství, tedy spíše jeho odbor závažné kriminality, podání přečetl, zjistil, že je věrohodné (nekverulantní) orientoval se dle hlavních podezřelých a podání odeslal ke KSZ Ústeckého kraje. Nejvyšší státní zastupitel o takovém kroku nejspíše neměl ani ponětí, natož aby o něm rozhodoval. Nešlo totiž o žádné rozhodnutí. Možná ale měl být podatelem vyvolán u veřejnosti dojem, že věc byla do Ústí nad Labem přidělena na základě rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství.
- Od ledna bylo zřejmé, že případ se týká Buštěhradu, Pancové, Kotta, a Ratha. Že náleží výlučně do Středočeského kraje. Přesto tam nebyl předán – těmi, kdo znali jeho podstatu, charakter, průběh i lokalizaci. Ve svatém zápalu tak případ nejspíše zmařili. Nevěřím sice, že by to byl jejich úmysl, ale ani to vyloučit nelze: V každém případě žádali soud o povolení operativních prostředků, instalaci odposlouchávacího zařízení pro konkrétní lokality nemovitostí: Rathovu kancelář ve Zborovské, kancelář ROP na Karlově náměstí, domu Pancové, ředitelskou kancelář v kladenské nemocnici. Technika byl instalována jen tam, kde se čekala a patrně také děla trestná činnosti: byl by nesmysl, kdyby byla instalována jinde. Tam tedy měl být páchány ony trestné činy. Jenže žádná z těchto lokalit není v Ústeckém kraji. Dvě jsou v Praze a dvě ve Středočeském kraji. Nadto ve spojitosti jen a pouze s událostmi týkajícími se Středočeského kraje. Pak-li že všechny tyto instalace povolil Krajský soud v Ústí nad Labem na žádost Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, bez pochyb oba tyto justiční orgány konaly protiústavně i protizákonně. Je velmi pravděpodobné, že tak případ zmařily. Nebo to byl od samého začátku něčí záměr?
V Lidových novinách z 2. 6. 2012 je na hlavní straně velký titulek Odkloněno. Ve skutečnosti se celá věc jen dostala tam, kde od začátku měla být. Vrátila se jen do správných kolejí. V těch samých novinách si Libor Gregor stýská, že jakmile začne pinkaná mezi jednotlivými státními zástupci, je věc ztracena. Možná má pravdu. Sám na tom má ale lví podíl tím, že věc nepodal tam, kam měla podána být. Na pražské Státní zastupitelství nebo do Středočeského kraje. Možná že by nebyla šetřena, nebo by byla zametena pod koberec. To vyloučit nelze. Čelit tomu ale nelze svévolí, tím méně praktikami právního „kutilství“, když se budeme věc snažit nasměrovat tam, kde se nám zdá, že jsou spravedliví nebo zapálení lidé.
Ústava a princip zákonného soudce je jednou z nejdůležitějších cenností k právnímu státu. Zdá se, že to bývalému policistovi Liboru Gregorovi asi nic neříká, a to i při umírněném předpokladu, že jednal sám, a ne na politickou objednávku. Ony totiž politické cíle nemusejí být vůbec realizovány tak, že třeba pan Kubice někam zavolá. Know-how může být cennější než takové kazachstánské metody. Ostatně politický zájem nemuseli mít jen lidé napojení na vládu. Zájemců by se jistě našlo více. Možná se ani nikdy nepočítalo s Rathovým skutečným trestním „odstíháním“. Jen s těmi květnovými efekty – politicky ho vyřídit a spolu s ním vyřídit jedno křídlo uvnitř ČSSD. Alespoň na čas.
