Rathovo roční výročí a smích velkých ryb

Reklama


Zatčení „velké ryby“ Davida Ratha před rokem bylo v médiích i politice vítáno jako průlomové. První vysoce postavený politik byl chycen takříkajíc při činu. To, co se ale děje v kauze Rath od té doby, bohužel „průlomovost“ kauzy dost relativizuje.


Radost kalí zejména selektivní přístup k naplňování jedné ze základních premis liberální demokracie, jimž je princip spravedlnosti. Způsob, jímž se od začátku zachází s Rathem, je výsměchem zejména principu rovnosti před zákonem, konkrétně pak principu tzv. procesní spravedlnosti, který má znamenat, že se stejné případy rozhodují stejně.


Zásadní nerovnost v zacházení s Rathem vyplula na povrch už v okamžiku, kdy se stalo veřejně známým, jaké zdroje a prostředky policie k jeho dopadení použila. Budiž, mohl si v tomto bodě ještě říci mnohý občan. Dopadení „velké ryby“ si žádá mimořádných prostředků. I tak mnohým jistě vrtalo hlavou, zda stejné prostředky, které byly použity k dopadení jednoho z nejostřejších opozičních politiků, by byly nasazeny na podezřelého politika vládního.


Podezření u mnohých ještě vzrostlo, když se při převozu Ratha k slyšení v Poslanecké sněmovně konalo cosi jako vojensko-policejní cvičení, které by bylo namístě snad jen v případě teroristického útoku. Shodou okolností se tato fraška odehrávala v době, kdy nechvalně proslulý „politický podnikatel“ Roman Janoušek, známý svými kontakty na mnohé politiky vládních Občanských demokratů, odešel po svých, bez pout, z místa, kde ho policie zadržela po pokusu přejet ženu, které se nelíbilo, že jí naboural auto.


Janoušek bude stejně jako Rath nyní souzen. Vzhledem ke kvalifikaci jeho činu jako pokusu o zabití mu prý hrozí možná až 18 let vězení. Od spáchání svého činu si ovšem užívá svobody. Dokonce mu nebyl ani odebrán pas, takže si mohl kupříkladu pár týdnů v klidu surfovat v Chorvatsku.


Rath celou tuto dobu sedí ve vazbě. Jako jeden z hlavních důvodů se uvádí, že by prý mohl uprchnout do ciziny. Proč se toto riziko vztahuje na Ratha v míře vyšší než třeba právě na Janouška, který měl podle švýcarských orgánů dispoziční práva ke kontům se stamiliónovými částkami ve Švýcarsku, se ale v České republice nedozvíme.


Princip spravedlnosti byl v Rathově případě též notně zrelativizován amnestií, kterou vyhlásil prezident Klaus začátkem roku. Zatímco bylo zastaveno stíhání „miliardových“ tunelářů, Rath v té době už více než půl roku „hnil“ ve vazbě za údajné trestné činy, v nichž jde ve srovnání o „drobné“.


Totéž platí o srovnání Rathovy kauzy s tím, co nyní vyplouvá na povrch v kauzách, jako je solární energie nebo Mostecká uhelná. Zatímco státní zástupci a soudy zamítají jednu Rathovu žádost o propuštění z vazby za druhou, pánové vážně podezřelí z miliardových tunelů se na nás bezstarostně usmívají z televizních záběrů ve Švýcarsku i jinde. V tomto kontextu bude bohužel mnoho lidí vnímat proces s Rathem s jistou nevolí, ba možná jako proces svého druhu „politický“.


Právo, 15.5.2013


Převzato z blogu autora na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku