Řecká tragédie na pokračování

Reklama


Tak nám, paní MÜLLEROVÁ, zase “zachránili” Řecko. Po kolikáté už? Ano, v duchu doby, zachránit se dá i podáním cyankáli. Konec trápení. Ale lze utratit Řecko a jeho lid?

A proč se “utrácí” Řecko, a ne strojovna Impéria USA, které má o třetinu vyšší zadlužení na hlavu než Řecko? Protože Balkán je historicky nespolehlivějším sudem střelného prachu pod zadkem Evropy? Nebo je to experimentální pole pro ověření, jak nejefektivněji rozložit společnost národních států jižní, středomořské Evropy? Nebo není Řecko tak zchudlé, jak by se zdálo – od významných rezerv monetárního zlata, přes vlastnictví významných surovinových zásob, počítaje v to nedávno zveřejněná, ale olejářským oligarchům dávno známá ropná pole zásadního významu v Egejském moři? Řecko je centrem pozornosti Evropy už přes dva roky, je strašákem a pistolí u hlavy řady jiných národních států, které v rámci EU I mimo ni chudnou, vysáváni zcela konkrétními parazity a jejich quislingy. Zpráva je jasná, nebudete-li ochotně sanovat soukromá selhání elit z peněz těch dole, zničíme Vás jako Řecko.

Parazit je nenasytný, a bude nenasytně žrát a okrádat do okamžiku, kdy pukne, i kdyby to mělo být na haldách mrtvol hostitelů.

Zpět k “záchraně”. Odpustím si eurospeak, banksterspeak i kalouskovské lži, a podám poslední vývoj kolem Řecka “po lopatě”:

Trojka lapků, tedy eurokrati, ECB, i IMF, oficiálně připustila, že se jí v Řecku daří jen (pro jejich zaměstnavatele záhodná) destrukce a že se Řecko dostalo za hranici dlužního otroctví, odkud již není návrat jinak než násilnou revolucí. Již před 2,5 roky bylo jasné i poslednímu účetnímu, že bez odpisu dluhů, tvořených dominantně úroky vyvoleným bankám, nemůže Řecko vybřednout z fiskálních problémů, i kdyby souhlasilo se vším, co si elity na něj vymyslí. To, co proběhlo z iniciativy útočníků následně, úsporné programy odrážející se sedmi a víceprocentními poklesy HDP ročně, rozkladem státu i společnosti, mělo jen jeden cíl – vynutit si privatizaci cenných řeckých státních aktiv a zdrojů příjmu privatizací, za babku, lépe řečeno konfiskací. Po vlně úsporných opatření je dnes Řecko zadluženější než před dvěma roky. Neexistuje efektivnější forma krádeže cizího majetku dlužníka než exekuce státu vedeného zaměstnanci Goldmana Sachse, jimž eurokrati vytvářejí alibi banksterskou pistolí u hlavy. V řadě lačných krkavců pak stojí v první řadě bohem preferované hedgeové fondy pánů Loebů a Elliotů.

Dále nám páni potvrdili, že nemají peníze. Že EU už nestojí na dvou nohách (francouzské a německé), ale na jediné a vrávorající pod tíhou "too-big-to-fail" megabank a jejich podvodů. Francie nám neoficiálně a v tichosti odešla do smrduté díry nápadně připomínající tu italskou. Nesolventnost 3 největších (Rotschildových) francouzských bank představuje trojnásobek HDP sladké Francie a okamžitému snížení jejich kreditního ratingu stojí v cestě jen členství v kartelu, který netoleruje jen neloajalitu oku pyramidy.

Nejsou tedy peníze. ESM by měly naplnit bankrotující státní pokladny od Vilniusu po Lisabon z vice než poloviny. Nemají na to. Německo, Holandsko a Finsko se vyjádřily jasně, že přes ESTF či jinak, tuhle hru někoho jiného na jejich účet už financovat nemohou a nechtějí. Mají vlastních problémů nad hlavu. V rámci Evropy vymizely podmínky pro dohodu na nějakém společném řešení situace I s tou pistolí u hlavy. Servisním elitám začíná jít v řadě zemí doslova o krk, a tak I athénští goldmani ve vládních křeslech odmítají některé extrémní plány banksterů ze zemí věřitelů bez ohledu na následky.

Tak se stalo, že řecké ministerstvo financí, kontrolované goldmany, odmítlo např. iniciativní plán řeckých bank na výměnu krátkodobých obligací za dlouhodobé (bond swap), což je jen odkopnutí problému předlužení o něco dál. Důvod odmítnutí je pro dnešní dobu příznačný. Jednostranný a nevyvážený přínos – zisky bankéřů a ztráty jiných investorů a řeckého státu. Tento postoj už sdílí I tzv. Trojka. Další etapy bonanzy systémových megabank a jejich hedgeových fondů se obává samo politické velení Impéria.

A tak se zase uvažuje o “pomoci” z fondů EU sdružených, byť fakticky neexistujících. Transformace systémových disbalancí do "socialistického" zbídačování střední třídy všude v EU. Koneckonců nejde o nic jiného než o "uklidnění trhu" – slovy a jen bezobsažnými slovy. Ale jak dlouho to lhaní si do kapsy může trvat?

Poté, co byl vyčerpán propagandistický i finanční aparát EFSF fondů naplňovaných zejména ekonomikami s AAA ratingem, kdy jejich vlády už oficiálně prohlásily, že "takhle dál ne" a že do Řecka již nepošlou ani jedno další Euro, protože svým daňovým poplatníkům již nejsou schopny vysvětlit, proč by měly dohromady poslat něco mezi 20-40 miliardami eur, aby mělo Řecko teoretickou a jasně iluzorní šanci snížit svůj dluh na 120 % jejich HDP (ze stávajících cca 128%) v roce 2020, se propaganda přesunuje na ESM.

Pokud jste dočetli tento text až sem, mám pro Vás, milí čtenáři, bonus. Podstatu těchto elitních hrátek:

80 % z prostředků alokovaných na “záchranu Řecka” se do rukou Řeků nikdy nedostalo, a ani nedostane. Alokované daňové výběry jdou přímo na konta systémových bank a jejich hedge fondů. Zbytek mizí v řeckých bankách.

Ergo, evropské vlády (zejména Německá, holandská a finská), které již bojují s důsledky krize každá jinak na vlastním poli, sponzorují neudržitelné Ponziho letadlo globálního finančního kartelu na úkor vlastních lidí a celé Řecko v tomto systému funguje jen jako fíkový list a exemplární případ toho, jak až kartel může zdeptat národ, národní stát, u kterého je něco ke zcizení, zachce-li se mu.

Jednoduchá zpráva občanům sponzorujících zemí je – vaše daňové výběry zajištují hedgovým fondů během několika měsíců 100-400% návratnost jejich “špatných investic do řeckých dluhopisů”. Navíc prioritní přístup k privatizaci majetku vlastněného řeckým státem za babku. Bavíme se o přípravě podmínek pro exekuci "ála Česko", která už začala výprodejem majetku v nominální ceně 50 miliard euro "ve frcu". Sám Václav Klaus by čuměl na tuto "verzi" privatizace či spíše vyvlastnění.

A co za to občané sponzorujících zemí dostanou? No přece záruky řeckého státu, jejích reálná hodnota se odhaduje na 10 % nominálu, tedy pokud dravci typu Dana Loeba a pana Elliotta tento majetek nezískají v exekuci dříve. A Řekové ztrácí vše, i půdu pod nohama.

Vypadá to, jakoby neexistoval mechanismus, jak zabránit vyvoleným hedgeovým fondům vysát krev z cílového státu nebo hospodářské jednotky do mrtě, k její smrti. V klimatu, kde bezohledná maximalizace zisku je vším, neexistují pojistky, které by parazitovi zabránily, aby v důsledku vlastní bezohlednosti a nenažranosti nakonec nezahynul i on sám.

Řecko zůstává odstrašujícím příkladem země, kterou korupce a zrada jejich elit ukradla jejímu lidu, v zájmu cizinců zemi špatně vládly a zadlužovaly s požehnáním bankovního kartelu, aby se tak řecký národ stal ukázkou toho, jak lze finančními zbraněmi zničit národní stát, společnost I způsob života. Těmi zbraněmi jsou korupce, vydírání zničením prostřednictvím servisních elit států EU kontrolovaných organizovaným zločinem okupujícím I jejich centrální a systémové "too-big-to-fail" banky.

V realitě současnosti, kdy jsou státy nuceny půjčovat si peníze od vyvolených bank, místo toho, aby si tiskly vlastní peníze – státovky – což je a vždy bylo vrcholným průkazem státní suverenity, je zadlužování státu jednosměrnou dálnicí do dluhového otroctví těch, co získali právo peníze tvořit – cizích bank, konkrétně jejich vlastníků. Otázka "Kdo tyto megabanky, ?pilíře systému’, jejichž kriminální činnost je chráněna ?národně-bezpečnostními zájmy’ vůbec vlastní" je kritická pro pochopení, kdo, jak a proč tu destrukci západní civilizace řídí a provádí – s jakým cílem. A proč mu to stále beztrestně prochází. Odpovíte-li si na tyto základní otázky, zjistíte, že stávající marasmus, finanční krize, zrada národních elit není ani náhodná, ani výsledkem konce hospodářského či monetárního cyklu – krize je politická, morální a systémová. Elity se rozhodly změnit nejen tvář, ale i podstatu našeho světa ke svému parazitnímu obrazu nápadně připomínající směs otrokářství, asociálního antikolektivismu a bolševismu, coby metody vládnutí, ve svojí nejhorší formě.

Dá se říci, že se globální elity a jejich váleční psi se urvali ze řetězu. Že vlastní finanční i jiné zbraně hromadného ničení, je bez diskuze, že je neváhají kdykoli použít bez ohledu na důsledky, o tom žádná řeč. Destrukci ovládají a mají k ní prostředky. Problémem je, jak poslední tři jejich experimenty naznačují (nacismus, bolševismus a izraelsko-americký sionismus), že každý další a novější je pro nevyvolené a neprivilegované horší než ten minulý. A stále se krátí jejich životnost a životaschopnost. Válečné psy revoluce většinou požírají jak v boji, tak zejména po vítězství. Ale není v lidských schopnostech předvídat, modelovat chování debilizovaných mas. Vývoj se elitám začíná vymykat absolutní kontrole již nyní, a to fáze "horké" globalistické revoluce ještě nezačala. A někteří představitelé globálních elit, jako např. trilaterál Brzezinski, začínají pochybovat o svých schopnostech systémový kolaps a následnou globální transformaci "ukoučovat".

Nedá se ale pochybovat o tom, že rozjeli vlak, který už nemohou zabrzdit či dokonce vrátit do původní stanice. Nakonec jim nezbude než ten vlak lidské populace stylem "vabank" nasměrovat plnou parou do betonové zdi a doufat, že z vlaku vyskočí včas a přeživší si nebudou pamatovat vražedného strojvůdce. Zdá se, že iluze o nezcizitelnosti jejich majetku, moci i životů hrají u lidí totálně odtržených od reality zásadní roli zkratující okruhy jejich pudu sebezáchovy. Věří, že ať již na lidstvu spáchají sebehorší zločin, projde jim to tak snadno, jako tolikrát za posledních cca 300 let. Nikdy předtím ale nestály na ozářeném globálním pódiu na odiv všem tak, jako v současnosti. Nikdy předtím si žádný Iluminát nedovolil deklarovat na veřejnosti podporu plánu na redukci světové populace o cca 1,5 miliardy lidí.

Od odstřelu Lehman Brothers uplyne v tomto roce 6 let. Přes stovky jednání pomazaných hlav z celého světa nedošlo k realizaci jediného nápravného kroku, který by stávající kasino globalizačních elit transformoval zpět do funkčního modelu tržní ekonomiky. Toto evidentně nejde, přestože nástroje k tomu existují, jen jsou záměrně paralyzovány, aby mohl pokračovat největší transfer reálných hodnot za bezcenné papírky z rukou mnoha (obecně střední třídy na celém světě) do rukou pár stovek vyvolených rodin. Je to obyčejná zlodějina globálních parametrů, provázená destrukcí tvorby kapitálu, neexistencí jakýchkoli perspektivních pravidel tržní i obchodní spolupráce. Současnými pravidly hry je vytváření podmínek pro systémový kolaps, systémový podvod, vláda skvěle organizovaného zločinu prostřednictvím fašistických servisních elit-loutek, které pro obyvatelstvo zajišťují chléb, hry a distrakci od děs budící zlodějiny, probíhající přímo před očima mediálně debilizovaných mas, jež netuší, o co vlastně jde.

Dnes jsme ve stejné a zároveň jiné situaci než v „okamžiku Lehman“. Stejné je to v tom, že předlužení je téměř stejné, jako před transferem soukromých dluhů vyvolenců v hodnotě desítek bilionů US globálně na bedra národních států (ECB=26:1, Lehman v okamžiku popravy 32:1), jiné je to v tom, že nyní jde o pád ne jedné bohem vyvolené a kartelu neloajální části systému), ale o pád globální ekonomiky en-bloc.

Evropská ekonomika se válí knockoutovaná v médii nasvíceném ringu světových financí už 4 roky. Řecko, Španělsko, Itálie přitahují pozornost zglobalizovaných médiíí jako můru světlo. Proč? Aby nebylo vidět to podstatné. Na skutečné problémy Impéria. A ty spočívají nikoli v Evropě a problémech jejích více-či-méně národních států a jejich zadluženosti, ale v evropských megabankách, které jsou plaite. Bankrot. A to bez ohledu na to, že mají monopolistické právo na tisk oběživa. Centrem těchto problémů je parazitní, fraudulentní systém řízený ze City of London. Nikoli z Washingtonu. Finanční systém EU by zkolaboval už před minimálně 2 lety, kdyby americký FED nedal téměř všechny "z řídkého vzduchu" vygenerované, ničím nekryté US dolary, vypuštěné do prostoru v rámci programů "na oživení US ekonomiky" QE 2 a QE 3 – evropským členům a majitelům globálního Kartelu. To je i odpověď na otázku, proč je v současnosti míra inflace v USA hluboko pod mírou tvorby nových dolarů. Export inflace, podvodu a ožebračování světa se stal největším vývozním artiklem "největší demogracie". USA tak udržují vlastní majitele vratce, ale stále na nohou, zatímco ničí reálnou ekonomiku nejen Evropy a USA, ale i Číny a Japonska.

Až jim bude říkat pane světová reálná ekonomika a surovinové zdroje, kopnou globální zloději do křišťálově křehké struktury finančního podvodu, a zvolají "takto to dál nejde, od teď neplatí nic, co platilo dosud, následuje kompletní systémová změna s tím, že dosud nakradený majetek zůstává zloději – a ten definuje, s nabitou bouchačkou a s hrozbou anihilace miliard lidí, nový systém – New World Order". Neplatí žádné písemné i zákonem garantované přísliby – od pojistek, důchodových pilířů, přes akcie a dluhopisy – maže se vše, co jen voní papírem – a začínáme úplně jinak. Defraudace dokončena. Přizpůsobte se, nebo zdechněte. 4. Impérium zahajuje. Svět Má-dáti Dal začíná znovu od nuly. Rušíme pravici a levici, všechny ideologie, předsudky a uzance, zůstává loajální otrok, lovná zvěř pro drony a přirozeně prostředek ovládání mas – PRIVÁTNÍ DLUH.

Vstoupili jsme do éry strachu, globálního strachu z toho, jak ten iluminátský experiment NWO, spuštěný v roce 1971 netrpělivými a od reality odtrženými vládci z "tzv. baby-boom generace" v duchu pozdějších teorií komplementárních s dílem vyvolených sociologů Strauss & Howe "The Fourth Turning" z roku 1996, nakonec dopadne. Podle nich další, 3. světovou válkou (Válkou civilizací), přesně v souladu s masterplanem generála jménem Albert Pike z 80. let 19. století.

Bude to zítra, v roce 2015 nebo za deset let? Nikdo neví, a vsadím se, že teď to neví ani dnešní hybatelé světa. Jedno je však jisté. V okamžiku, kdy už nebude co zcizit, defraudovat, kdy už podvod a lež nebudou dostatečnou zástěnou masivního transferu reálných a perspektivních statků do rukou vyvolených, skončí potřeba provozovat režim "Extend and Pretend". Česky "Prodluž dobu na okrádání a předstírej dobré úmysly". A pak přijde klasická rozbuška v podobě "Black Swan Event" – něčeho podstatně zrůdnějšího než byl Pearl Harbor, Tonkin, nebo newyorské Dvojičky, resp. Trojičky. Globální bankovní prázdniny – a svět bude úplně jiný.

Z pohledu výše uvedeného, i podílu řeckého HDP na HDP EU (2 %), jsou mediální hrátky kolem Řecka nepovedeným šprýmem. Škrtem pera jistého Rothschilda by „řecká krize“ přestala existovat přes noc, řetězový efekt potápějící i Španělsko, Itálii a v neposlední řadě Francii by byl zapomenut. Šílenosti exekutivy EU, ulhaných sluhů bankovního kartelu, by přestaly plnit první stránky globálních médií patřících 6 iluminovaným rodinám.

Ze všech stran bychom najednou slyšeli úplně jiné zprávy. Například že Japonsko, 3. pilíř Impéria od konce 2. světové války, připomíná brouka vteřinu předtím, než narazí do čelního skla Shinkanzenu, nebo že Hollandova Francie páchá v Mali sebevraždu – politickou i ekonomickou a dluhy 3 největších francouzských „systémových“ bank přesahují trojnásobek HDP Francie a její majitelé, jak jinak, čekají od zadlužené Francie „záchranu“ od plebsu dole a od ……. Německa. Že největším problémem Evropy není stávající zadluženost, ale neférový systém centra a periférie, strukturální i odvětvové nerovnováhy, které se stále zhoršují, nerovnost šancí a podřízení vší politiky zájmům bansterského kartelu a různým vyvolených "Special interests". Dále, systémová korupce a konflikt iluzí sociálně-inženýrských vládců s realitou. Sbohem federalistické iluze o sdílení prosperity, reálně je to o sdílení chudoby, aby elity mohly dále "růst" na něčí úkor … Donekonečna ?

Závěrem jeden citát parchanta z mých nejoblíbenějších, Winstona Churchilla :

"The era of procrastination, of half-measures, of soothing and baffling expedients, of delays, is coming to a close. In its place we are entering a period of consequences…"

Éra odkládání řešení problémů, polovičatých opatření, uklidňujících a nepochopitelných improvizací, odkládání či odsouvání nahromaděných nebezpečí, končí. Bude nahrazena érou čelení důsledkům…. (našich činů i absenci těchto činů).

A úplně na závěr fenomenální Chris Hedges (za Washington dosaďte Prahu-volný překlad):

"Washington se stal našimi Versailles. Vládnou nám, baví nás a informují nás jeho dvořané. Naším Vládcem kontrolovaná média se stala dvořany svého vlastního perverzního typu. Politici levice, stejně tak jako ti z pravice jsou též z velké většiny dvořany. Všichni ti sponzorovaní vědátoři, politicky korektní experti, kteří mají umožněný přístup na kontrolovaná mediální pódia, jsou též dvořany – placenými performery.

Jsme v zajetí performancí duševně i morálně vyprázdněných herců politického divadla. Zatímco bez dechu sledujeme absurdní divadlo plné iluzí a lží, vladař nás okrádá o naši moc, svobody a majetek. Je to všechno o zrcadlovém bludišti, oslepujícím dýmu, tricích, jak oblbnout okrádané a vyčůraných hrách vladaře a dvořanů s poddanými typu „skořápky“. Za vším tím klamem a podváděním je zcela nezřetelný jejich důvod a smysl."

Přejít do diskuze k článku