Stalo se v úterý odpoledne, pár minut po oznámení, že zdravotnickou "reformu" pravicové vlády v demisi – v prvé řadě pak onu klíčovou část reformy, což jsou nadstandardy pro bohaté a zvýšení poplatků za pobyt v nemocnici z 60 na 100 kč pro všechny – zrušil Ústavní soud (ÚS). Na obrazovce ČT fungoval v tu chvíli moderátor Borek a působil dojmem člověka, který se právě dověděl o výbuchu ničivého požáru v sousedství Kavčích hor – a je teď pouze na něm, jestli svými činy požár od Kavčích hor s budovou ČT na jejich vršku odvrátí, nebo osudově zklame a shoří v budově spolu s ní. Okamžitě se obrátil na jistého vysokého činitele ODS, jehož jmého jsem si nezapamatoval, s otázkou, jak by se tragicky rušící výnos ÚS dal zvrátit.
Činitel odpovídal, ale z neklidných reakcí redaktora Borka bylo znát, jak hluboce je s jeho mdlými a málo bojovnými reakcemi na probíhající kalamitní situaci nespokojen. Takže se činitele přestal vyptávat a začal mu s vervou sobě vlastní navrhovat a téměř až nařizovat, co je třeba okamžitě činit. Ve výnosu ÚS je přece ustanovení, že nadstandardy se ruší hlavně proto, že byly vyhlášeny nikoliv zákonem, ale vyhláškou, rozohňoval se zaměstnanec ze zákona nestranné ČT Borek. Takže je nyní bezpodmínečně nutno, aby se sněmovna okamžitě sešla, se svou stojedničkou vyhlásila reformní návrh nikoliv už jen jako vyhlášku, ale jako zákon – a zdravotnická reforma i s vysněnými nadstandardy a stovkou za denní pobyt v nemocnici může být tak pod střechou – a teď již zabezpečeně – a to ne později než do konce září, nanejvýš pak do začátku října tohoto roku, zvyšoval Borek hlas, a v jeho tváři se začaly objevovat jak první známky ustupujícího šoku z předchozí zprávy o rušícím výnosu ÚS, tak radostné jiskření v očích z vědomí obluzující skutečnosti, že shodou šťastných okolností právě on stojí teď na pomyslném kapitánském můstku České televize s jedinečnou možností činit samostatné a možná rozhodující kroky k záchraně našeho svobodného tržního zdravotnictví od nastupující socialistické zkázy a zmaru.
Šlo o další přesvědčující kus z nekončící komedie o nestrannosti a nepolitičnosti České televize, skoro tak povedený, jako když v době vrcholících sporů o zdravotní polatky přišel kdosi ze sněmovny do studia pořadu Sama doma a jedna z jeho moderátorek na něj přes rameno rozdurděně vykřikla: Tak co, už to konečně schválili, nebo ne? Tehdy to opravdu schválili, ale dneska se to, bohudík, vrací do původní lidské podoby. K neskrývané nelibosti redaktora ČT Borka, jeho kolegyně ze Sama doma a možná docela všech jejích kolegů a kolegyň ze zákona nestranné ČT.
