Regulační poplatky za televizi

Reklama


Jsem z toho jelen. Zatímco vládní hlavy (teď v demisi) zaváděly regulační poplatky u doktora, jiné regulační poplatky chce pravice rušit. Návrh na zrušení regulačních poplatků za televizi podal sympatický elektronický myslitel z jedné pravicové strany.

Původní smysl regulačních poplatků u doktora jsem chápal. Pokud si zlomíš nohu, zaplatíš třicet korun. Zavedu-li poplatek za zlomení nohy, lidé si lámání nohou napříště dobře rozmyslí. Počet zlomených nohou jistě poklesne v porovnání se situací, kdy si lidé lámali nohy zdarma. Ověřili jsme to, ale lidi si kupodivu lámali nohy úplně stejně jako předtím. Stejně dostávali i tyfus, záněty žlučníků, močovodů a okostic. Pohlavní choroby nám za to období dokonce vykázaly růst. S poplatky u doktora se zřejmě zdály rajcovnější. Pravda, maličko pokleslo onemocnění mužů rakovinou, ale to zrovna lékařští kverulanti nedávají moc do souvislosti s poplatky.

Možná jsme stanovili ten regulační poplatek příliš nízko. Kdyby stála zlomená noha tři tisíce, třeba by to zabralo. Nohy by si pak lámali spíš ti majetnější, co si to mohou dovolit. Byl by to luxus. Kdyby jen nebyla ta závist. Lidé si chtějí lámat nohy a chtějí si je lámat zadarmo. Populističtí politici s lámáním nožek zadarmo prý vyhráli volby.

Jiní populisté, tentokrát zprava, teď chtějí zrušit regulační poplatky za televizi. Chtějí, aby vládní nezávislou televizi platil stát. Ať to stát ušetří na něčem jiném, třeba na školství nebo na zdravotnictví. Nebo ať se zadluží a zvýší daně. Jó, tahle moderní pravice, ta má něco do sebe!

Já si ale myslím, že lidi se často koukají na televizi zbytečně. Zbytečně spotřebují proud a životní prostředí trpí. Lidi čučí na televizi a nepracují. Regulační poplatky za televizi bych proto nerušil. Jen bych je změnil. Zavedl bych regulační poplatky za sledování jednotlivých pořadů. Klidně se dívej na tu ptákovinu, ale zaplať třicet korun. Zjistil jsem, že mnohé pořady, co jsou zadarmo, se hrozně zneužívají. Třeba večerníčky. Jsou určeny dětem, ale často se na ně dívají i dospělí.

Poplatky bych pak odstupňoval podle stupně nebezpečnosti televizních pořadů. Nejdražší by podle mne mělo být politické zpravodajství. Je určeno pro nejotrlejší diváky ale zadarmo ho sledují i mnohé citlivé povahy. Jak jen při tom trpí!

Prosím tímto ctěné čtenáře, aby demokraticky navrhli tu správnou výši televizních regulačních poplatků. Cenu navrhujte, prosím, v eurech, abychom to společně s panem Zahradilem mohli prosadit v Europarlamentu.

Pro začátek bych za politické pořady navrhoval deset euro. Pořady s Václavem Havlem a Nelsonem Mandelou by stály polovic. Kdyby byly zadarmo, lidi by si jich nevážili.
 
Převzato z blogu autora na www.aktualne.cz

Přejít do diskuze k článku