Říjen 08, 2011
K současné lavině protiromských článků na iDnes nemá velký význam přidělávat další sněhové kuličky. Mě ani nijak netěší, že jsem v článku, napsaném v lednu 2005 ještě pro jedny regionální noviny (k otištění jsem ho ale nedal, z autocenzurních důvodů, na tehdejší dobu byl vůči etniku nesmírně tvrdý a kritický) a vydaném na mém prvním blogu (na Bloguje.cz) někdy v roce 2006 nebo 2007, měl pravdu, chce se mi dodat "jako vždycky", ale to by některým čtenářům praskly kšandy. To P.S. pod článkem je psané právě v době uveřejnění na Bloguje.
Tak tedy výňatky z článku, týkající se Romů (bylo to moc dlouhé):
…Zatímco se rozhořčuji nad poměry ve světě, v českých městech i vesnicích začíná klíčit naše vlastní Kosovo. Romská populace se z poválečného takřka nulového počtu rozšířila na odhadovaných tři sta tisíc spoluobčanů. Osm, devět, deset dětí na rodinu. Nikdo to přesně neví, protože se to nesmí statisticky sledovat, tím méně zveřejňovat. Stejně se nesmí (sic!), v demokratické společnosti s garantovanou svobodou slova a práva na informace, sledovat a zveřejňovat kriminalita této etnické skupiny nebo jejich podíl na čerpání sociálních dávek. Zřejmě to budou strašlivá čísla, proto se nesmí. Prakticky každý útok "bílých" na Romy je interpretován jako rasově motivované násilí a dostává se mu publicity. Jak je to tedy v opačném směru, kolik trestných činů ublížení na zdraví, pokusu vraždy a vraždy spáchali Romové? A kolik takových zločinů spáchali sami mezi sebou? Informační embargo staví občana tohoto státu do pozice nesvéprávného blbečka, kterému se něco vůbec nesmí říci, a neznalost se potom stává podhoubím pro růst pověstí a nenávisti.
Agrese dělohou, kterou provozuje tato sociálně nepřizpůsobivá, integraci a asimilaci se programově bránící skupina, skončí zřejmě během deseti či dvaceti let tragicky. Soužití s Romy, s drtivou většinou z nich, se stává, právě kvůli jejich nade všechny rozumné meze rostoucímu počtu a otřesnému životnímu stylu, nesnesitelnou záležitostí, ohrožují své okolí v míře, která překročila hranice, jež je možno ještě tolerovat. Přitom vyživovací povinnost k této skupině se stále zvětšuje a začíná už likvidovat sociální stabilitu státu. Pokud bude politická moc i nadále strkat hlavu do písku, zcela jistě se příležitosti chopí nějaký český Hitler. A dostane se mu většinové podpory obyvatelstva, které se oprávněně cítí být Romy ohroženo.
Omezení neúnosné romské natality by mohlo proběhnout kulturně, škrtnutím sociálních přídavků na čtvrté a každé další dítě. (Dnes už bych napsal "třetí".) Měj si děti, nikdo ti v tom nebrání, ale je to tvoje hobby, tvůj koníček, a ten ti společnost financovat nebude. A ruku v ruce s tím musí jít podpora romského vzdělávání, dohled a péče o rodiny, zejména o děti a mládež, zadarmo to nebude. Omezení porodnosti se musí stát obecně přijatelným, legálním řešením, které by měli za své přijmout i Romové, ve svém vlastním zájmu. Ale zároveň je jim třeba nabídnout státem garantovaný program zaměstnanosti, který by budoucím menším rodinám nahradil příjmy, jež dnes získávají ze sociálních dávek. Nejtěžším a nejrozporuplnějším zásahem by pak asi bylo odebrání dětí těm rodinám, které i podle dnešních kritérií neplní svou funkci, dávají dětem zhoubný příklad tím, že se intenzivně věnují drobné i větší kriminalitě, prostituci, konzumování alkoholu a drog, neposílají je do školy, nechávají jejich výchovu na starost ulici. Jmenuje se to ohrožování mravní výchovy mládeže a je to nejčastěji tolerovaný trestný čin. A zároveň bude nutné zajistit pro tyto děti náhradní rodiny a ty podporovat, materiálně i morálně, v jejich nelehkém úkolu: z narušených dětí se pokusit vychovat dobré lidi.
Stát a jeho orgány, a v první řadě pak zákonodárci, by měli vytvořit ve státním rozpočtu zcela mimořádné možnosti pro tento účel. Když už máme na Gripeny… Jenom tři až čtyři desítky let trvající významná hmotná a morální podpora Romů, romského vzdělávání a úplné společenské integrace může odvrátit katastrofické konce. Na druhé straně musí nastoupit tvrdá represe, pronásledování romské kriminality tak důsledné, že se zdá – při současném demoralizovaném stavu policie, justice i vězeňství – neuskutečnitelnou fantazií. Problém je však celoevropský, protože Západ bude muset řešit podobné (i když zřetelně menší) potíže s muslimskými přistěhovalci. O to je reálnější hrozba evropské unie Le Penů.
P.S. (z roku 2006 nebo 2007)
Tento článek jsem napsal před rokem (tedy v lednu 2005, pozn. aut.) – a měl ho v šuplíku a nechtělo se mi s ním ven. Mocným impulsem ke zveřejnění byla raketová kariéra senátora a místopředsedy vlády Čunka, založená – ať se to někomu líbí nebo ne – na razantním postupu vůči Romům. Atmosféra ve většinové společnosti je taková, že projevuje vděčnost tomu, kdo zasáhne proti Romům represivně. Prosím, abyste vážně vzali na vědomí následující: domnívám se, že ze současného neblahého stavu se Romové sami nejsou schopni dostat, vymanit (s nečetnými výjimkami). V tržním hospodářství nemají se svojí mentalitou a úrovní vzdělanosti žádnou šanci. Prosím, abyste si všimli, vedle mé kritiky poměrů v romském společenství, také návrhů, které by měly vést k nápravě. Pokud s nimi nesouhlasíte, pokud jste proti tak rozsáhlému sociálnímu inženýrství, tak řekněte, jaký je váš názor, návrh řešení. Nedávno zveřejnil jistý blog kalkulačku, která předpovídala demografický vývoj při zachování současné porodnosti romského etnika. Samozřejmě s jistým a provokačním záměrem, do těch konců to nemůže dojít, ale i vývoj v příštích třiceti letech musí budit velké, ne-li nejvyšší znepokojení.
P.P.S. (dnes)
Dva hlavní proudy lidské hlouposti se střetly a vytvořily základ budoucí povodně: ideologické žvásty pravice o komunistickém "sociálním inženýrství", které měly omluvit její pohodlnou nečinnost a nechuť s problémem něco podniknout. V druhém proudu se cachtají pseudomoralisté, pseudoochránci lidských práv (někteří si z tohodle neštěstí udělali byznys), kteří moralistně zdvihají prst nad rasizmem většinové společnosti, ale už neřeknou, jaké by mělo být řešení, jak má vypadat záchrana před malérem, který před námi stojí.
Zopakuji tezi z post scripta: Romové jsou v drtivé většině v současném kapitalistickém výrobním způsobu nezaměstnatelní a z tohoto důvodu i vyloučeni, před branami společnosti, jak napovídá titulek. (Ti, kteří se uplatnili, pak trpí druhým způsobem, jsou mnohdy vyloučeni z romské komunity.) Nemají sebemenší šanci uplatnit se na trhu práce, protože postrádají základní pracovní návyky, jsou totálně nedisciplinovaní, zkaženi výchovou v rodině a z ulice, jejich mladí proto neobstojí ani v tradičních zaměstnáních svých otců a dědů, jako kopáči, při úklidu veřejných prostranství a v technických službách (popeláři). Je to jako chtít po osmdesátiletém starci, aby skočil do výšky dva metry.
Jediným řešením tedy je začít s romskou mládeží znovu, od úplných začátků, vytvořit státní program zaměstnanosti Romů, ale nikoliv markýrováním nějaké činnosti, jejich výukou na počítačích na úřadech práce, nikoliv naléváním peněz do obskurních agentur, přiživujících se na trhu práce, ale ve státních podnicích s polovojenskou strukturou a režimem. Doplněno sociálními a vzdělávacími opatřeními, uvedenými výše.
Jinak…
(Článek visí také ZDE, kde je i otevřena diskuze k němu.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
