Ron Paul: Představte si okupovanou Ameriku

Reklama


Březen 10, 2009

Na chvilku si zkuste představit, že někde uprostřed Texasu je velká zahraniční vojenská základna, řekněme čínská nebo ruská. Představte si, jak tisíce cizích ozbrojených vojáků hlídkují v obrněných transportérech v ulicích amerických měst. Představte si, že to dělají pod záminkou „naší  bezpečnosti“ nebo „podpory demokracie“ nebo že „chrání své národní zájmy“.

 

Představte si, že fungují mimo americké zákony a že se na ně nevztahuje ani Ústava USA. Představte si, že každou chvíli udělají chybu nebo budou postupovat na základě mylné informace nebo náhodně zabijí nevinné Američany, včetně žen a dětí, a to vesměs bez nějakých vážnějších reakcí či dokonce důsledků. Představte si, že by na naší půdě zbudovali vojenská kontrolní stanoviště a pravidelně prohledávali a plenili naše domovy. Představte si, že by se Američané těch cizích vojáků báli a v drtivé většině si přáli, aby už byli pryč.

 

Představte si, že by se někteří Američané naštvali natolik, že by se začali dávat dohromady, aby proti nim bojovali, bránili svou půdu a svrchovanost, protože vláda by tak činit nemohla, nebo nechtěla. Představte si, že by tito Američané za své obranné akce dostali nálepku teroristů nebo povstalců, a cizí vojáci na našem území by je běžně zabíjeli, chytali a mučili. Představte si, že by okupanti dospěli k názoru, že když zabijí dostatek Američanů, odpor skončí, ale místo toho by za každého zabitého Američana povstalo deset dalších, což by vedlo k nekonečnému krveprolití. Představte si, že by většina občanů té zahraniční země taky chtěla, aby se jejich vojáci vrátili domů. Představte si, že by si zvolili vůdce, který jim slíbil, že je vrátí domů a celou tu hrůzu ukončí.

 

A představte si, že by ten předák, jakmile by nastoupil do úřadu, změnil názor.

 

Skutečností je, že americká vojenská přítomnost na cizí půdě je pro tamní obyvatele stejně odporná, jako by pro nás byla čínská vojenská přítomnost v Texasu. Doma o to nestojíme, ale už dekády máme impérium rozkročené nad celou planetou a velmi vlezlou zahraniční politiku, které proti nám vyvolávají tolik nenávisti.

 

Podle naší vlastní CIA bylo hlavním motivem útoků z 11. září naše vměšování na Blízkém východě. Místo abychom svou politiku přehodnotili, my jsme ji naopak ještě eskalovali. Jistě jsme měli právo jít po strůjcích útoků z 11. září, proč si ale tolik Američanů myslí, že máme právo být vojensky přítomní v takřka 160 zemích světa, kdy by sami u sebe nesnesli byť jedinou cizí základnu? Podotýkám, že to nejsou velvyslanectví, jsou to vojenská zařízení. Nová administrativa s tím z věcného pohledu nedělá nic. Přehazování vojáků sem a tam a hraní si se slovíčky přání Američanů, kteří prostě chtějí mít své muže a ženy už zase doma, nenaplní. Padesát tisíc amerických vojáků, kteří zůstanou v Iráku i po tak zvaném odsunu, nepřispěje míru o nic víc, než takových padesát tisíc ruských vojáků v USA.

 

Uzavření zahraničních vojenských základen a ústup od politiky z pozice síly a výhrůžek není žádný izolacionismus. Je to přesně opačně. Pokud se otevřeme skutečnému přátelství, férovému obchodu a diplomacii, pak se naše zahraniční politika stane politikou míru a prosperity. Bude to jediná zahraniční politika, která nás nedovede k rychlému krachu, k němuž jinak všechny naše zahraniční akce spolehlivě směřují.

 

Sdílím rozčarování Američanů ze zahraničněpolitické rétoriky, která zaznívá z Bílého domu. Smutné je, že se naše zahraniční politika změní až jako ta římská, tedy ve chvíli, kdy už budou všechny rozpočtové a monetární fígle na její financování vyčerpány.

 

Originál textu

 

Převzato ze serveru www.czechfp.cz

Přejít do diskuze k článku