Říjen 17, 2011
Američané jsou tradičně hrdí na to, že mohou uskutečnit svůj americký sen: nehledě na svůj původ dosáhnout úspěchu a zbohatnout. Skutečnost je dnes ale úplně jiná a měla by vést k zamyšlení i nás.
Záleží jen na vlastní píli a dovednosti?
Americkou rétoriku — zvláště v dobách předvolební kampaně — prostupuje hrdost na systém, který umožní každému, kdo se snaží, úspěch a bohatství. Hovoří se o rovnosti příležitosti: rovnost v příležitosti prosadit se vlastní pílí a umem; rovnost příležitosti, která vyvažuje hlubokou (mezi vyspělými zeměmi nejpříkřejší) propast příjmovou.
Pohled na statistiky ale ukazuje, že příležitost je ve Spojených státech překvapivě nerovná. Mezi vyspělými zeměmi je ve Spojených státech, Velké Británii a Itálii příjem dětí spjat nejúžeji s příjmem rodičů. Jinými slovy, úspěch a příjmy členů nové generace více než ve všech ostatních vyspělých zemích souvisí s úspěchem a příjmy jejich rodičů. Příjmová úroveň se dnes více než dříve dědí z generace na generaci.
Úspěch a dobrý příjem dnes více než dříve vyžaduje dobré vzdělání a rozvoj talentu často již od kolébky. Přístup ke kvalitnímu vzdělání a hodnotné předškolní stimulaci je ale v USA i Velké Británii nerovný. Zatímco vysokopříjmové rodiny nacházejí dobrou kvalitu v soukromých předškolních programech a školách, děti z rodin nízkopříjmových i středních tříd závisejí na státních zařízeních. Jejich kvalita se ve Spojených Státech i Velké Británii dlouhodobě zhoršuje. Náklady na rok vysokoškolských studií v USA navíc dále rostou a již překračují čístý roční příjem průměrné rodiny střední třídy. Současné škrty ve veřejných rozpočtech, které jsou důsledkem globální finanční krize a socializace jejích ztrát, tak svým dopadem na školství nejspíše dále oslabí sociální mobilitu a tedy naději na to, aby dítě ve škole rozvinulo svůj talent a schopnost dobře se uplatnit na trhu práce v budoucnosti.
Omezení přístupu ke kvalitnímu vzdělání není ale jen problémem sociálním (tedy problémem levice). Mozky, které zůstanou ladem, aniž by rozvinuly svůj potenciál, jsou problémem pro budoucí konkurenceschopnost národního hospodářství.
Kde selhává české školství?
Česká republika se spolu se Spojenými státy, Velkou Británií a Rakouskem řadí k vyspělým zemím, v nichž jsou výsledky žáků ve škole nejvíce ovlivněny příjmem a vzděláním rodičů. Na rozdíl od školství ve Finsku, Dánsku, Norsku, Kanadě a většině ostatních vyspělých zemích se zdá pro české školství příliš obtížné překonat rozdíly v „rodinném původu“.
Studium na vysokých školách je sice téměř bezplatné, ale děti ze sociálně slabších rodin mají mnohem nižší šanci rozvinout svůj potenciál v útlém věku a během docházky do základních a středních škol, a optimálně se připravit na vstup na pracovní trh.
Čím to je?
Politická optika je na obtíž
Majetková a příjmová nerovnost je do určité míry nevyhnutelným výsledkem fungujícího tržního hospodářství. Ekonomické teorie i praxe prokázaly, že odměňování na základě schopností a snahy jsou nutným předpokladem pro hospodářský rozvoj a blahobyt.
Rovnost příležitosti, včetně rovnosti v rozvoji potenciálu dítěte, jsou však nejen „lidským právem“ z pohledu levice, ale také nutným předpokladem pro maximalizaci hospodářského rozvoje a zisku.
Levice by možná měla převzít rétoriku pravice a zdůraznit hospodářskou konkurenceschopnost jako jeden z hlavních cílů rovného přístupu ke kvalitnímu vzdělání, aby prosadila zodpovědnější úlohu státu ve školství – v USA i u nás.
Převzato z blogu autorky na Aktuálně
