Rozklížila arogance Washingtonu jeho vlastní impérium?

Reklama


Červenec 03, 2013

Nikdo nemá rád násilníky a washingtonské loutky z NATO byly šikanovany šest desetiletí. Britští ministerští předsedové, němečtí kancléři a francouzští presidenti museli salutovat a říkat: „Ano, pane!“

Ti všichni to nenávidí, ale milují washingtonské peníze; a tak se za washingtonské prachy prostituují spolu se svými zeměmi. I člověk formátu Winstona Churchilla podlézal Washingtonu kvůli splácení účtů svých i své země.

Tito podplacení evropští vůdci však zjišťují, že Washington příliš neplatí za prostituci, kterou po nich vyžaduje. Rok poté, co Tony Blair odešel ze svého úřadu, nahrabal si 35 milionů dolarů. Není to ale dost, aby to Blaira dostalo na listinu čekatelů na 200 stop dlouhou jachtu za 50 milionů dolarů, horskou chatu v Gstaadu, 50 milionové apartmány v Paříži a v New Yorku, či na soukromé letadlo, které bude mezi nimi létat, nebo aby nosil na zápěstí hodinky značky Franck Muller za 736 000 dolarů, své jméno podepisoval drahokamy vykládaným perem Mont Blanc za 700 000 dolarů a dával si Martini drinky s ledem po 10 000 dolarech (gin nebo vodka, vše nalité na diamantech) v newyorském hotelu Algonquin.

Ve světě, v němž je každý ze seznamu pěti set nejbohatších z Forbesu alespoň dolarový miliardář, není pouhých 35 000 000 dolarů nic moc. V roce 2006 dostával ředitel spekulativního hedgeového fondu za svoji zlodějskou práci 1 700 000 000 USD ročně. Dalším pětadvaceti platili za schopnost záludných kšeftů po 570 000 000 dolarech. 35 milionů dolarů je nejspíš roční rozpočet na jejich domácí služebnictvo.

Zdá se, že Britové jsou spokojeni se svou rolí oblíbeného washingtonského lokaje, ale Francie a Německo si tuhle roli neoblíbily. Poslední skutečný vůdce Francie, generál DeGaul, s tím nechtěl mít nic společného a klidně odmítl vstoupit do NATO.

Německo, rozdělené sovětskou okupací Východního Německa, nemělo na výběr. Německý vděk presidentu Reaganovi za jeho spojení vyústil ve znovusjednocené Německo spadající pod washingtonskou hegemonii.

Pokud však jsou zpravodajské relace z Berlína pravdivé, Německo toho má právě dost. Katalyzátorem bylo odhalení Edwarda Snowdena, že Washington špehuje každého, včetně svých spojenců, zvláště pak Německo a částečně i EU. Washington navíc využívá Británii jako svého trojského koně uvnitř EU, jako záložního špeha pro případ, kdyby NSA něco proklouzlo.

Podle novinových zpráv jsou vlády Německa, Francie a EU rozčílené ze zjištění, že jejich extrémní servilnost vůči Washingtonu je ani jejich občany neuchránila před špehováním. Tady to mají, bojují ve washingtonských válkách ve velice vzdáleném Afghánistánu, což je záležitost, která se k nim naprosto nevztahuje, a co udělá Washington? Ztrapní je špehováním osobního života jejich občanů.

Koho reprezentuje vláda Merkelové, ptají se Němci, Němce nebo NSA? Proč vláda Merkelové poklonkuje Washingtonu? Další otázkou bude: „Co mají ti washingtonští špioni na Merkelovou?“

Německá vláda je zasažena washingtonskou zradou, takže vycházejí podobné novinové titulky: „Německo je připraveno obvinit tajné služby Spojeného království a Spojených států z nezákonných odposlechů“.

Není se co divit, že Washington a jeho mediální děvky nenávidí Edwarda Snowdena. „Mluvčí německého federálního prokurátora řekl, že tento úřad připravuje vznést obvinění“ proti zpravodajským službám Spojeného království a USA. Ve světle Snowdenovy aféry by bylo úžasné, kdyby Německo vydalo zatykače a Washington a Londýn odmítly vydat své špionážní operativce z NSA a z UK, kteří flagrantně porušili zákony a veškerou důvěru.

Německá ministryně spravedlnosti Sabine Leutheusser-Schnarrenburgerová požadovala „okamžité vysvětlení“, proč Washington vůči Německu uplatňuje politiku „připomínají akce proti nepříteli během studené války.“

Francouzský president řekl, že Francie už nebude s Washingtonem dále spolupracovat na žádné problematice, dokud Francie neobdrží „plné ujištění“, že Washington přestane se špehováním Francie.

Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz a komisařka EU Viviane Redingová, která má pod sebou rezort spravedlnosti, požadují od Washingtonu vysvětlení Snowdenových odhalení, že Washington zrazoval své vlastní spojence.

Je třeba si položit otázku: Znamená vůbec něco některý z těch protestů od politiků, kteří jsou téměř jistě na výplatní pásce Washingtonu, nebo to jsou jen protesty, jež mají vzbudit důvěru utišující obyvatele evropských zemí, kteří byli zrazeni svými zvolenými vůdci? Proč by si francouzský prezident a německá ministryně spravedlnosti měli myslet, že jakékoliv opětovné ujištění od Washingtonu vůbec něco znamená? Kdy vůbec v době, kam lidská paměť sahá, říkal Washington o něčem pravdu? Kdy ujištění Washingtonu cokoli znamenalo?

Tonkinský záliv? Irácké zbraně hromadného ničení? Íránské atomovky? Assadův útok bojovým plynem sarinem? „Teroristické útoky“ zinscenované FBI? Je dokázaným faktem, že americká vláda lže pokaždé, když otevře svá ústa. Stalin, Hitler, Tojo, Mao, Castro, Chávez a Pol Pot byli v porovnání s Washingtonem pravdomluvní hoši.

Washingtonskou odpovědí na evropské požadavky, aby vysvětlili celou situaci, je: „Prodiskutujeme tuto otázku bilaterálně s jednotlivými členskými státy EU, ale nebudeme veřejně komentovat žádné konkrétní domnělé zpravodajské aktivity.“

Už víme, co to znamená. "Bilaterálně" znamená, že Washington bude mluvit s každou zemí EU jednotlivě za využití těch informací od NSA získaných k vydírání každého, aby se podvolil a byl zticha. Zatímco jako celek by se EU mohla Washingtonu postavit, odděleně lze tyto země šikanovat, nabízet více peněz, či hrozit odhalením skrytých milostných afér, aby držely jazyk za zuby. Washington sází na svou moc zastrašit jednotlivé země hrozbami izolace a odříznutí od peněz. Pokud země EU odsouhlasí tajná vysvětlení od Washingtonu na bilaterálním základě, aféra skončí a špehování Evropy bude pokračovat, zatímco politici Washingtonu a EU budou popírat, že toto špehování existuje.

Celý svět přece už dávno musel vědět, že Washington nejedná pouze nezákonně, nýbrž také už zcela mimo kontrolu, přičemž ukazuje aroganci a bohorovnost, poháněnou touhou po hegemonii nad celým světem. Washington je tak paranoidní a nedůvěřivý, že už nevěří ani svým vlastním občanům, ani evropským loutkovým vládám, které si koupil a uplatil si je.

Washington je jedinou vládou, která kdy použila jaderné zbraně, a Washington jich opakovaně použil proti poražené vládě, která se pokoušela vzdát.

Dnešní šílenství ve Washingtonu je však už mnohem horší. Výbory, v nichž se vytvářejí rozhodnutí, jsou plné šílených válkychtivých neokonzervativců, jako je národně bezpečnostní poradkyně Susan Rice, hrozba lidstvu. Washingtonské mozkové trusty a média jsou přeplněna neokonzervativci, jako je William Kristol, který chce vědět, „k čemu jsou dobré jaderné zbraně, když jich nemůžete použít?“

Ti slizští evropští politici a média, kteří si berou washingtonské peníze poskytované na jejich vlastní ekonomickou bezpečnost, přitom ale zrazují bezpečnost celého světa. Tím, že umožňují washingtonskou hegemonii, rozdmychávají washingtonskou aroganci. Tato arogance nyní ohrožuje už nejen nezávislost každé země, ale i samotný život na zemi.

Místo toho, aby s Washingtonem jednaly samostatně, měly by se evropské země sjednotit. Konec konců existuje prý jakési EU. Existuje-li cosi jako EU, tak by se Washington měl setkat s EU, ne s jejími jednotlivými členy, žádný z nich není schopen se postavit washingtonskému zastrašování a uplácení.

Pokud se máme vyhnout termonukleární válce a život na zemi má pokračovat, musí Evropa rozpustit NATO. Tento pakt se zformoval po 2. světové válce. Jeho účelem bylo zabránit mohutné Rudé armádě, která porazila nacistické Německo, aby nepřeválcovala celou Západní Evropu.

Sovětský svaz zkolaboval v roce 1991, před 22 lety. NATO přesto stále existuje. Navíc, v rozporu se záměry presidenta Reagana, se NATO rozrostlo. K NATO teď patří i bývalé součásti Sovětského impéria, jako je Východní Evropa a bývalé součásti Sovětského svazu samotného, jako je Gruzie, jejíž vláda je koupena a placena Washingtonem. Ty nevládní organizace, jež jsou financovány Washingtonem, by mohly do washingtonské ohrady zahnat i Ukrajinu.

Gruzie dokonce na popud Washingtonu spustila i válku se současným Ruskem, jehož síly ji s velkou převahou rychle ukončily. Ruská vláda podle mínění mnohých byla až příliš tolerantní k tomuto poraženému nepříteli, který byl Washingtonem znovu vyzbrojen a je povzbuzován k novým vojenským dobrodružstvím. Washington pracuje na tom, aby z Gruzie umístěné v Asii mezi Černé a Kaspické moře, udělal člena NATO. Členství v NATO by z Gruzie udělalo smluvní protektorát a loutku Washingtonu. Washington si myslí, že takovéto povznesení Gruzie by vedlo k k tomu, že by Rusko trpně snášelo gruzínskou agresi, aby se vyhnulo válce s USA a s NATO.

I Čínu Washington úžasně šikanuje, a ta místo toho reaguje smířlivě, přestože se tato šikana stupňuje. Tuhle velkorysost části Číňanů si Washington mylně interpretuje jako strach. Tento Washingtonem vybájený strach, který údajně způsobuje, že se Čína třese jako osika, dává Washingtonu odvahu k tomu, aby Čínu obkličoval novými námořními, leteckými a pozemními základnami. Ta ingorantská banda, co vláde Americe, nezaregistrovala, že ať jsou washingtonské základny v Pacifiku a v Jihočínském moři jakkoliv početné, Washington sám je v dosahu mezikontinentálních balistických střel. Washington přemožený svou pyšnou arogancí ohrožuje veškerý život na zemi.

 

Zdroj: Global Research

 

Překlad: Stan


Přejít do diskuze k článku