Rozpad původně vnitřně svobodné bytosti…

Reklama


Prosinec 21, 2011

Václav Havel byl člověkem, kterého jsem si já vážil a ctil za podstatně jiné věci než jeho "prezidentování" a později jeho postprezidentské občasné angažmá, kde byl zcela na straně USA – snad ze strachu, že je ohrožen svět osobní formální svobody, který reprezentoval a že jen USA a nekritické přimknutí se může oddálit – to, co možná přijde v dalších letech (nemohu snad říci, že ten svět vytvářel, to byly jiné síly – možné modifikoval, spoluvytvářel).

Havel se od nás od sociálních demokratů stále více vzdaloval.

Nemyslím si totiž, že bychom se tolik měnili my. Spíš myslím, že se skutečně měnil on – a stával se člověkem konzervace a zoufalé obrany statu quo a vládnoucích sil, které za danou situaci nesly odpovědnost.

Sledoval jsem to trochu s bolestí, protože i když to nebyla politika, za co jsem si ho vážil (myslím, že v roce 1989 mohly být i jiné ´personální scénáře, bez Havla a nikdo neví dnes, jestli by to bylo k lepšímu nebo horšímu), ctil jsem ho jako nejen statečnou osobnost z dob totality (ať už z něj kdo chce dělá aristokrata disidentů a obyvatele fešáckého kriminálu – pro mně je důležitý postoj Petra Uhla v této věci).

Ctil jsem ho ale také jako původně integrální vnitřně svobodnou bytost, která se však – zřejmě ze strachu, že přijde o svůj svět – rozpadala nám všem před očima. U Havla postupně mizel jakýkoli odstup od establishmentu a živý a skutečně kritický obsah – maximálně zůstaly jakési formální rituály na různých mezinárodních setkáních. A i zde nemusel být vždy ve svém živlu. Těžko říci, co se mu mohlo honit hlavou, když se na posledním setkání Havla s dalajlámou (jak připomenuly s chutí a poněkud škodolibě komunistické Haló noviny) jeho tibetský přítel přihlásil k marxismu (zřejmě poněkud jinému, než co pod tímto názvem chápe Evropan – nicméně přece …).

Silně proamerické a prooficiální (Případ Jugoslávie) postoje byly jen tou zjevnou – a nejvíc provokující – desetinkou ledovce nad hladinou …

Všechno už bylo řečeno, takže bych se zmínil o jedné věci, kterou tu nikdo nerozebíral …

Předhazuje se mu často (a věcně vzato správně) jeho naivní (mám za to, že nikoli vědomě nepravdivé) prohlášení z roku 1989 a 1990, kde sebevědomě sliboval, co nikdy nikdo slíbit nemohl – a co by nesplnil ani Husák a spol., kdyby žádné sametovky nebylo – vývoj by šel podobným směrem všude ve východní Evropě, snad by ho více ovlivnili osmašedesátníci, kdyby u moci zůstali komunisté (viz experti české vlády a jejich projekt transformace a i naše ČSSD) ale v zásadě Havel sliboval to, co by nemohl splnil ani ten, kdo stál v čele minulého režimu, protože i kdyby komunisté zůstali u moci, pod rukama by jim "roztálo" to, co teď vytýkáme Havlovi, že nezůstalo, že nebylo zachráněno (nízká vyjednávací pozice pracovní síly a nezaměstnanost zejména – rozkradení se dalo o něco víc (ale zas jen a pouze) modifikovat viz Slovinsko, vlast největšího neanglosaského marxistického myslitele současnosti Slavoje Žižka).


(z diskusního fóra na intranetu ČSSD)


Přejít do diskuze k článku