MÉXICO – Krátce před loňskými listopadovými volbami v USA byl tehdejší viceprezidentský kandidát Joseph Biden všeobecně kritizován za prognózu, že Obamovu vládu téměř s jistotou vystaví zkoušce cosi, co nazval „vyvolanou“ mezinárodní krizí, podobně jako Johna F. Kennedyho nedlouho po převzetí úřadu „otestoval“ Sovětský svaz. Biden sice na žádný region světa nepoukázal, ale jako nejpravděpodobnější zdroje potíží pro nového prezidenta uvedl Střední východ, indický subkontinent a Rusko.
Ať už to bylo politicky prozíravé či nikoliv, Bidenovy obavy podle všeho prostoupily prvotní zahraničněpolitická rozhodnutí nové vlády. Patřilo mezi ně Bidenovo vlastní smířlivé gesto vůči Rusku na nedávné mnichovské bezpečnostní konferenci i to, že Barack Obama jmenoval Richarda Holbrooka zvláštním vyslancem pro Pákistán a Afghánistán a George Mitchella na podobný post pro Izrael a Palestinu.
Potíže na Středním východě, v jižní Asii a Rusku (a stejně tak v Íránu a Severní Koreji) jsou sice velice palčivé, avšak hrozbou srovnatelnou co do nebezpečí s jaderně vyzbrojeným Íránem, agresivně ožívajícím Ruskem, či dokonce islamisty ovládnutým Pákistánem se může stát jiná krize, mnohem bližší domácí půdě.
Tato krize se nachází v Mexiku, které se řítí střemhlav do propasti; jeho státní instituce jsou v největším ohrožení přinejmenším od povstání kristerů na konci 20. let minulého století a možná už od mexické revoluce roku 1910. Co se na jih od Rio Grande děje, Obamova vláda zjevně ví, a přece tato hrozba nepoutá pozornost, jakou její závažnost vyžaduje.
Krizi nevytváří nic menšího než snaha hlavních drogových kartelů podrobit si a zkorumpovat mexický stát, a to nejen v pásu podél hranice se Spojenými státy, třebaže právě tam se epicentrum krize nachází. Vůdci těchto kartelů očividně nemají zálusk na mexický prezidentský palác. Taktikou teroru, sahajícího od Oaxaky na jihu přes Acapulco na tichomořském pobřeží až po velká příhraniční města Tijuana a Juárez (šesté a sedmé nejlidnatější město v Mexiku), však dávají naprosto zřetelně najevo, že usilují o získání beztrestnosti.
Jedinou nedávnou paralelou v Latinské Americe byla obdobná snaha kolumbijských drogových kartelů před patnácti lety. Tento maskovaný puč se jen o vlásek nezdařil a nemáme žádnou záruku, že v Mexiku to tentokrát dopadne také tak.
Žurnalisté s dlouholetou zkušeností z válečných oblastí tvrdí, že se na mexické hranici obávají o vlastní bezpečnost víc, než když byli v Bosně, Afghánistánu nebo Iráku, přestože značná část násilí je bratrovražedná. Z tisíců osob, jež byly zavražděny, často po příšerném mučení, patřili mnozí, ba možná většina k příslušníkům drogových kartelů a jejich rodinám.
Závažnost krize ale plyne z kampaně sestávající z cílených atentátů proti všem mexickým úředníkům, již představují vážnou hrozbu pro fungování kartelů. Nejprve kartely v květnu 2007 zavraždily Josého Nemesia Luga Félixe, vrchního koordinátora vyšetřování v Národním středisku pro plánování, analýzu a informace v boji proti organizovanému zločinu. Krátce nato nájemný vrah zastřelil Edgara Milána Gómeze, vysokého důstojníka mexické federální policie.
V listopadu 2008 za podivných okolností havarovalo letadlo, v němž cestoval mexický poradce pro národní bezpečnost Juan Camilo Mourino. A před nedávnem byl necelý týden po nástupu do nové funkce protidrogového velitele v turisticky oblíbeném městě Cancún unesen, mučen a zavražděn generál ve výslužbě Mauro Enrique Tello Quinones, jeden z nejvýše vyznamenaných důstojníků mexické armády.
Navzdory veškeré slovní podpoře vztahů s Mexikem (jakož i s Latinskou Amerikou obecněji) od Franklina D. Roosevelta po Obamu je pravda taková, že s děním v Mexiku se američtí prezidenti nikdy moc nepárali. Jistěže, nelegální migrace je významný problém a totéž platí pro obchodování s drogami. Americká vláda je ale odjakživa považuje za domácí problémy USA, nikoli za klíčové zahraničněpolitické otázky.
Je symbolické, že ačkoliv Obama mexického prezidenta Felipe Calderóna už přijal, Bílý dům až nedávno oznámil, že jedna z jeho prvních zahraničních cest povede do Mexika. Na nastupující ministryni zahraničí Hillary Clintonovou nebyly při schvalovacím slyšení vzneseny téměř žádné dotazy týkající se Mexika a ona sama ve své řeči ani v pozdějších projevech po nástupu do funkce vztahy s Mexikem nezdůraznila.
Ostatně všeobecně rozšířený názor v USA říká, že politický přístup k Mexiku bude ve vztahu k nelegální migraci a drogám spadat pod novou ministryni vnitřní bezpečnosti USA Janet Napolitanovou (bývalou guvernérku jednoho z příhraničních států). Obchodní politice týkající se Severoamerické dohody o volném obchodu se zase budou věnovat ministerstva financí a ochodu.
Tímto způsobem je americká politika vůči Mexiku řízena už desítky let. A byť takto samolibě nevšímavé uspořádání odjakživa uráželo mexické city a bylo překážkou hledání dlouhodobých řešení amerického imigračního dilematu, ještě nikdy nepředstavovalo tak zřetelné a bezprostřední nebezpečí jako dnes.
David Rieff je autorem knihy At the Point of a Gun (Na mušce) s podtitulem Demokratické sny a ozbrojená intervence. Jeho poslední kniha, Swimming in a Sea of Death: A Son’s Memoir, je o jeho matce, spisovatelce a kritičce Susan Sontagové.
Převzato z Project Syndicate, © 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
