Leden 17, 2012
Není to poprvé, kdy úředníci žádají od rodiny postiženého dítěte vrátit dotaci na vůz, který jim někdo ukradl. A není to jistě ani naposledy, protože pořádek musí být a těch necelých 100000,- je pro těžce zkoušený státní zcela zásadní a odpustit je by ho poslalo do kolen a rating republiky do spekulativního pásma. Naštěstí žádné odpouštění není ani možné, protože „žadatel o dávku se musí písemně zavázat, že vrátí příspěvek nebo jeho poměrnou část v případě, že motorové vozidlo přestane být před uplynutím pěti let ode dne vyplacení příspěvku používáno.“ Nevadí, že místo vyřešení jednoho problému se vyrobí další, hlavně, že je smlouva doslova dodržena.
Že by se „přestane být používáno“ dalo chápat i tak, že zanikne potřeba, nikoliv že zanikne možnost (navíc v důsledku kriminálního jednání třetí strany), na to zapomeňte. Stát není zaopatřovací ústav.
A těch 100000,- stát nutně potřebuje, aby mohl odpouštět penále a pokuty velkým investorům, dávat daňové prázdniny nebo dotovat solární byznys.
Pro korupčníky, podvodníky a tuneláře se vždy nějaká ta polehčující okolnost najde, přinejhorším se dokáže, že se nejednalo o úmysl. To je ovšem luxus, který mohou dopřát jenom ti, kteří na si na to svojí pílí vydělali, nic pro „socky“, co nemají ani na auto.
Převzato z blogu Tribun
