Listopad 19, 2011
Australská premiérka Julia Gillardová a americký prezident Barack Obama oživili srdečné vztahy svých předchůdců oznámením historické dohody, ze 16. listopadu, podle níž bude v Robertsonových kasárnách nedaleko od Darwinu ubytováno 250 amerických příslušníků námořní pěchoty. Američtí vojáci budou na základně v Austrálii provádět společná vojenská cvičení a výcvik, a do roku 2016 je naplánováno zvýšení jejich počtu na 2500. Podle této dohody budou americké vojenské letouny také více využívat letecké základny Tindall (na severu australského svazového státu Western Australia) a budou mít přístup k námořní základně Stirling na ostrově Garden poblíž Perthu, hlavního města Západní Austrálie. A aby nikdo nezůstal pozadu, slíbil i opoziční vůdce Tony Abbott, že případná jím vedená koaliční vláda vybuduje nové společné zařízení na australské půdě, které se připojí ke dvěma stávajícím společným zařízením, jimiž jsou Pine Gap u Alice Springs v Severních teritoriích a Kojarena nedaleko Geraldtonu v Západní Austrálii.
Hned další den Obama ve svém projevu k australskému parlamentu v Canbeře zdůraznil společné pouto a hodnoty, které tyto dva národy sdílejí: „Australané a Američané stáli společně při sobě, bojovali společně, dali jsme společně životy v každém jednotlivém závažném konfliktu zaposledních sto let.“ Poté se zaměřil na „konec dnešních válek“ a popsal širší posun v zahraniční politice USA, který „z naší přítomnosti a životního poslání v asijsko-pacifické oblasti učinil věc nejvyšší priority … (takže alokujeme) nezbytné prostředky k udržení silného zastoupení v oblasti.“ Přestože Obama označil široké oblasti obchodu a spolupráce se státy v asijsko-pacifické oblasti, jeho zaměření na kladné vztahy s Čínou bylo vyhrazeno jen slibem „hovořit otevřeně k Pekingu o významu prosazování mezinárodních norem a respektu k všeobecným lidským právům čínského lidu.“ Dále se také zaměřil na snížení hodnoty čínské měny, pravidla duševního vlastnictví a otázky spojené s klimatickými změnami.
Nejlepší přátelé z Darwinu?
V pozdních odpoledních hodinách potom Obama odletěl na krátkou návštěvu Darwinu, kde dirigoval odhadem 2000 vojáků při skandování „Aussie, Aussie, Aussie!“ V těchto několika hodinách uskutečnila policie státu Severní teritoria doposud největší bezpečnostní operaci, údajně sloužící jako postačující důvod pro odstranění bezdomovců z městského parku, který byl v plánu jeho návštěvy (president zůstal na australské Royal Air Force základně po celou dobu svého pobytu). Aktivisté skupiny s názvem „Obyvatelé Darwinu proti válce“ uspořádali bezprostředně před jeho příjezdem protest poblíž severní části parlamentu, na kterém pranýřovali rozpínání americké armády v Austrálii, pokračující válku v Afghánistánu i podíl australské a americké zpravodajské sítě z Pine Gap útočných operacích v irácké válce.
Člen této skupiny Justin Tutty mi popsal některé společenské problémy, které lze očekávat se zvýšenou vojenskou přítomností, počínaje „očekávaným konfliktem mezi Američany a významným místním společenstvím Australian Defence, až po problémy, s nimiž jsou zkušenosti v komunitách po celém světe, kde američtí vojáci prosluli protispolečenským chováním od zneužívání alkoholu a drog, až po násilí a sexuálně motivované útoky.“ Vzhledem k tomu, jak australská premiérka Gillardová zlehčuje jaderné otázky (nyní souhlasila s prodejem uranu indické vládě, přitom Indie není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní), vyvíjejí obyvatelé Darwinu, kteří již dlouho oponují také tomu, že Darwinský přístav je útočištěm nebezpečných jaderných ponorek, veškeré úsilí pro stupňování tohoto boje.
Ekonomické přínosy očekávané od této vojenské spolupráce se jeví, podobně jako ty jejich proslulé „dohody o volném obchodu“, jako nepřiměřeně výhodné pro Spojené státy. Nedávno se zvýšil prodej zbraní v celé asijsko-pacifické oblasti, přitom australské plány zvýšit o 85 procent svoji vojenskou výzbroj v příštích 10 až 15 letech budou z významné části zajištěny americkým průmyslem. Po rozsáhlých konzultacích s australskou soukromou obrannou firmou byl do australského parlamentu poslán návrh zákona 2011 o kontrole obchodu ve vojenské oblasti a jeho schválení usnadní Austrálii snahu zakoupit americké zboží a služby vojenského charakteru. Austrálie jako jediný nečlen NATO spolupracující na mezinárodním investičním programu vývoje stíhacího letounu F-35 demonstruje svoji trvalou finanční přízeň americké vojenské vizi. Darwin bude za svoji loajalitu odměněn, takže Severní teritoria se těší na oživení místní ekonomiky, včetně vyjednaných stavebních smluv na nové umístění vojáků.
Samostatný komplex nacházející se vedle stávajících australských kasáren bude muset pojmout další jednotky, australský ministr obrany Stephen Smith však odmítl námitky, že zvýšená vojenská přítomnost bude to samé jako mít na australské půdě americkou základnu. Lídr strany zelených Bob Brown to nazval, "podvodem", a vysmál se vládě že konzultují s čínskou, indickou a indonéskou vládou, ale nejsou schopni téhož s australským parlamentem. Indonéská vláda nicméně Gillardové tlumočila svoji potřebu naléhavého vysvětlení na summitu států východní Asie (ASEAN) na Bali tento víkend. Zatímco nedávný průzkum vedený Lowyho institutem pro mezinárodní politiku ukázal, že 55 % Australanů by podpořilo povolení americké vojenské základny v Austrálii, nezávislý senátor Nick Xenophon namítá, že zatímco australská veřejnost je možná štastná z Obamou řízenou vojenskou přítomnost USA, tato pozice se může úplně lišit pod militantnějším vedením, například pod republikánskou Tea Party.
Přepólování australské "tyranie odlehlosti"
Obamova výzva k zaměření se na asijsko-pacifickou oblast společně s jeho důraznou rétorikou směrem k rostoucí čínské ekonomické a vojenské moci jasně dokládá strategické priority Spojených států. Čína stupňuje své nároky na oblasti v Jihočínském moři, včetně Spratleyho ostrovů (Filipíny) a Paracelských ostrovů (Vietnam). Toto moře, přes nějž se ročně převáží zboží za 5 bilionů amerických dolarů, se dostává do čínské sféry vlivu. Čínský systém raket středního doletu snadno zasáhne americké základny v Japonsku a Jižní Koreji, a proto se australský zpravodajský analytik Alan Dupont domnívá, že australská „tyranie odlehlosti“ je v tuto chvíli jasnou strategickou výhodou. Profesor Hugh White z Australské národní univerzity (Australian National University) na druhé straně vidí jako riskantní tah, vnímaný tak Washingtonem i Čínou, „pokud se Austrálie přikloní k americké strategii držení Číny na uzdě.“
Bezprecedentní hospodářský růst Číny v posledních deseti letech byl spojen s probuzením politického konsensu, jenž ohrožuje zájmy Západu. Čínou vedená Šanghajská organizace pro spolupráci (Shanghai Cooperation Organisation – SCO) je geopolitická bezpečnostní aliance, která byla založena v roce 2001, jejíchž šest plnoprávných členů (Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán) tvoří 60 % plochy Eurasie, navíc Indie, Írán, Mongolsko a Pákistán teď také zvažují plné členství. Její rostoucí vliv může sloužit jako bezkonkurenční vojenská protiváha k NATU a nedávné události v Jihočínském moři naznačují, že Washington tuto hrozbu bere vážně. V červenci americké námořní síly pořádaly společně s japonskými a australskými námořními silami rozsáhlá vojenská cvičení ve sporných oblastech Jihočínského moře. Tato cvičení, stejně jako podobná společná cvičení amerických a vietnamských vojsk v srpnu, představují skrytou hrozbu Pekingu.
V oblasti přibývají pohraniční spory o suverenitu. Čína a Filipíny mezi sebou soupeří o kontrolu podmořských zdrojů uhlovodíků v okolí sporných Spratleyho ostrovů. Zatímco Filipínci tvrdí, že mezinárodní mořské právo jim poskytuje výlučné právo na těžbu těchto zdrojů, Čína na podporu svých tvrzení používá poukaz na komerční dohodu o seismickém průzkumu. Filipínský vyjednavač Walden Bello po nedávné návštěvě těchto ostrovů tvrdil, že Filipíny se potýkají s poznáním, že Čína se místo USA stává největší ekonomickou mocností světa. Americká ministryně zahraničí Hilary Rodham Clintonová během své úterní návštěvy Manily, ve snaze rozptýlit toto vnímání a udržet obraz americké moci v celém tomto regionu, vyhlásila tento spor za věc státního zájmu. Ještě mnohem dramatičtěji to vypadalo v souvislosti s tím, že toto prohlášení následovalo po říjnovém vojenském cvičení před publikem složeným z novinářů, při němž stovky filipínských a amerických vojáků společně vtrhly na ostrov Palawan, vzdálený pouhých 50 mil od sporných Spratleyho ostrovů. Filipínský prezident Benigno Aquino uvedl do stavu pohotovosti národní pobřežní stráž v celé oblasti, kterou někteří začali nazývat „Západofilipínským mořem“.
Rozhodnutí vietnamské vlády poskytnout uprostřed podobného sporu o Paracelské ostrovy mezi Vietnamským pobřežím Danang a čínským ostrovem Hainan těžební a produkční práva společnosti Exxon Mobil vyvolalo silnou kritiku ze strany Číny. Čínský mluvčí ministerstva zahraničí Hong Lei varoval zahraniční společnosti, aby nevstupovaly do sporných oblastí s Čínou. Vietnamský námořní rozpočet, který v minulých několika letech ohromně vzrostl, je následkem ekonomické nutnosti, která klade důraz na udržení suverenity nad touto oblastí, a nedávné výzkumy zásob ropy a plynu pod mořským dnem ukazují racionalitu takového pohledu. Čínské optimistické odhady celkového množství ropy v oblasti Spratleyho a Paracelských ostrovů jsou 105 z celkového množství 203 mld. barelů, o nichž tvrdí, že se nacházejí v Jihočínském moři, čísla amerického geologického průzkumu jsou však výrazně nižší.
Kdo s koho na Bali
Dohoda o více geograficky rozptýlené, provozně odolné a politicky udržitelné americké vojenské přítomnosti v celé asijsko-pacifické oblasti představuje taktický manévr týkající se rostoucí moci Číny. Zda tento přístup představuje politiku včlenění nebo izolace, se nejspíš vyjasní tento víkend na summitu v Bali, kde budou lídři zemí ASEAN ldebatovat o bezpečnosti v Jihočínském moři a regionální hospodářské integraci. Čínský premiér Wen Ťia-pao se střetne se světovládným presidentem Obamou (který žil v Jakartě čtyři roky až do věku svých deseti let), nicméně Peking již varoval, že vměšování USA ve sporu, který se jich netýká, bude jenom sabotovat mír a stabilitu v regionu.
Jestli klíčová témata představená tento týden na zasedání APEC v Honolulu mají něco znamenat, nové asijské století je prodáno americkými vyjednavačemi s cílem vynechat Čínu prostřednictvím Tichomořské dohody o partnerství (Trans Pacific Partnership Agreement), rozsáhlé dohody o volném obchodu mezi USA a osmi dalšími oceánskými zeměmi (Austrálie, Brunej, Chile, Malajsie, Nový Zéland, Peru, Singapur a Vietnam). Zatímco Japonsko, Jižní Korea, Kanada a Mexiko jsou na tento večírek pozvány, Čína je do jisté míry ignorována. Pokračování této izolace na Bali se může ukázat jako rozhodující test vyjednávací síly Gillardové, stejně tak její ochota vyjít vstříc americké moci v Pacifiku se nemusí líbit čínské vládě, se kterou v současné době připravuje bilaterální obchodní dohody.
Vzhledem k rostoucímu podílu veřejného dluhu USA vlastněného Čínou, velikosti jeho dovozního i vývozního trhu a přímé vládní kontroly nad jüanem nemůže být pochyb o tom, jestli Čína bude hrát nějakou roli v asijském století. Pouze samotná Čína muže rozhodnout, zda to bude mít následky pro australskou a americkou vojenskou alianci, a pouze Čína sama může posoudit, zda důležitost Austrálie jako exportéra energie převáží její aktivní účast na zvyšování americké vojenské schopnosti v regionu. Jestli má toto uspořádání rozdmýchat střet mezi australskými sousedy, není jasné, zda by Austrálie zvládla ztráty v obchodu a investicích od svých nejbližších obchodních partnerů. Konflikt a ekonomická stagnace by pravděpodobně vynutily potřebu vetší intervence a paradoxně zvýšily příliv uprchlíků do Austrálie, již tak velmi sporné téma. Obrátila by se pak australská vláda na své známé ve Washingtonu a požádala je o další námořníky, kteří by střežili rozsáhlé hranice Austrálie?
Převzato z Global Research
Překlad: Clair
