S Janem Tamášem nejen o radaru

Reklama


Ing. Jan Tamáš, Ph.D., 32 let, předseda Humanistické strany, mluvčí iniciativy Ne základnám pochází z Kostelce nad Orlicí, pracuje jako soukromý poradce v oblasti informačních technologií, je ženatý, bezdětný, plynně se domluví čtyřmi světovými jazyky. Hlavním cílem jeho veřejné činnosti je prosazování prvků přímé demokracie, zejména pořádání referend o všech důležitých otázkách, přijetí zákona o politické odpovědnosti a zákona o odvolatelnosti politiků.


Prosazuje kvalitní bezplatné vzdělání, zdravotnictví a bydlení dostupné všem bez ohlednu na finanční postavení. Odmítá všechny formy násilí – inspiruje se lídry nenásilných hnutí jako byl Mahatma Gándhí, Martin Luther King či Mario Cobos-Silo. Rád cestuje, sportuje a tráví čas mezi lidmi. Rád poznává nové kultury, zvyky, nové pohledy na svět. Poslouchá nejrůznější hudební žánry, ale „černá hudba“ je jeho nejoblíbenější.


Důležité mezníky jeho života:


1997 Člen redakční rady novin Žižkovské fórum.


1995 Odchází do Prahy studovat ČVUT


1997 – 1998 Studium univerzity v New Yorku.


1997 Vstup do Humanistického hnutí


2002 Dokončil studium na ČVUT. Podíli se na rozjezdu projektů Kampaně lidské podpory v Keni, které stále pokračují.


2005 Zvolen předsedou Humanistické strany


2006 Založení hnutí Ne základnám. Stává se společně s Janem Májíčkem mluvčím iniciativy.


2007 Získává doktorát v oboru technická kybernetika na ČVUT


2008 Zapojení do kampaně Evropa pro mír – za Evropu bez jaderných zbraní



OM: Honzo, ty jsi byl teď dvakrát za sebou v Americe a mě by zajímal tvůj vztah k Americe a Američanům. Jsi ty a Ne základnám opravdu tak antiameričtí, jak se o vás tvrdí?

JT: To vůbec není pravda, že bychom byli nějak antiameričtí. Naopak. A je tady celá řada Američanů, kteří nás podporují, ať už žijí v Americe nebo tady. Někteří nám například pomáhají s překlady tiskových zpráv a podobných dokumentů, My nejsme proti americkým lidem, my jsme proti plánu současné americké vlády, to rozhodně. Proti tomuto plánu je ostatně i většina Američanů. Když se podíváme na to, jakou má podporu současná Bushova administrativa, je to asi 32 %, tzn. jedna z nejnižších podpor v historii. Většina Američanů si nepřeje, aby jejich vojáci zůstávali v Iráku a jejich president Bush to nerespektuje. V Americe jsou lidé svědky podobného deficitu demokracie jako u nás, vláda jedná proti vůli svých voličů.

OM: Jednal jsi jistě i s demokratickými kongresmany a senátory a u nás se tvrdí, že i u nich má radar zelenou, že v USA je zvykem držet linii zahraniční politiky. Takže jestli bude zvolen Obama nebo Clintonová, nic se nezmění. Jak to vidíš?


JT: Držet linii zahraniční politiky je jedna věc, a prosazovat protiraketový deštník je druhá věc. Tahle záležitost je „svatý grál“ republikánů. Tak mě alespoň informovali demokraté, se kterými jsem se setkal. Dokud jsou v exekutivě republikáni, tak budou tento svůj svatý grál tlačit, pokud tam bude někdo jiný, tak ten tlak nemusí být tak silný. Ale nemůžeme být zase až tak přehnaně optimističtí. Podle mého názoru nejsou v USA u moci politici, ale spíše finanční zájmy, které je k té moci dostaly. Velké korporace, banky, bohatí jednotlivci, kteří disponují tak obrovskými finančními prostředky, že si jsou schopni koupit nejenom jednotlivé politiky, ale celé strany. Jsou to oni, kdo prostřednictvím sponzorských darů dostávají k moci ty jednotlivé strany nebo ty konkrétní politiky. Oni si vlastně vsadí na svého koně nebo stáj, někdy to vypadá, že i na obě stáje, protože v Americe je systém dvou politických stran, a potom ať se dostane k moci kterýkoliv presidentský kandidát, je to vždy jejich člověk.


Musíme si také uvědomit, že na ten protiraketový deštník bylo utraceno více než 100 mld. dolarů, které skončily převážně na účtech čtyř firem, které ten deštník vyvíjejí. Jsou to společnosti Lockheed Martin, Rayetheon, Northrup Grumman a Boeing. Tyto firmy by byly velmi rády, aby projekt pokračoval a tok miliard dolarů se nezastavil. Když se na to podíváte, tak potom pár desítek milionů dolarů půjde na propagaci, na PR, na tzv. think-tanky a další organizace, jejichž cílem bude vypracovat pseudostudie, které mají za cíl přesvědčit veřejnost o tom, že je tady reálná hrozba. Že tou hrozbou může být Irán nebo Severní Korea, že tou hrozbou byl Irák, a že je potřeba se před těmito hrozbami bránit.


Už lidem ale neřeknou, že největším exportérem a výrobcem zbraní jsou Spojené státy, že v roce 2006 vydaly na zbrojení 46 procent z celosvětových výdajů na zbrojení, že mají deset tisíc jaderných hlavic, a že jsou také jedinou zemí na světě, která neváhala jaderné zbraně použít. Je tady obrovská mašinérie, přímo nebo nepřímo placená zbrojařskými firmami proto, aby „zmasakrovala“ veřejné mínění a přesvědčila ho, že je potřeba se bránit před údajnými hrozbami. Já to vidím jinak. Hrozbou není Irán, i když je v něm spousta problémů, stejně tak, jako například v Číně, ale hrozbou je zbrojení, navyšování vojenských rozpočtů, navyšování vojenské přítomnosti v cizích zemích. A to je podle mě trend, který dříve anebo později skončí katastrofou.


OM: Vrátím se k hnutí Ne základnám. Kdybychom to nějak shrnuli, byly tady dvě nebo tři demonstrace, účast se pohybovala v řádu několika tisíc lidí. Když jsem o tom přemýšlel, kdyby jenom každý desátý odpůrce z Prahy přišel na demonstraci, musí tam být desetitisíce účastníků. Přitom to navíc vypadalo, že na demonstracích převažují mimopražští. Od médií jste podle mého názoru blokováni, takže mám obavu, že pokud nebude nějaká masová demonstrace, nic nedokážete. Co s tím hodláte dělat?


JT: Myslím si, že masová demonstrace není jediný způsob jak něco dokázat. Já osobně jsem velmi inspirován hnutím Máhátmy Ghándího v Indii a Martina Luthera Kinga v USA, která prokázala, že jsou i jiné prostředky nenásilného boje než masové demonstrace, kterými se dá přesvědčit i zdánlivě daleko silnější nepřítel k tomu, aby respektoval většinu. Ať už je to bojkot, petice, protestní dopisy, stížnosti, nespolupráce, přímé nenásilné akce a třeba i občanská neposlušnost. Demonstrace jsou jen jednou z těchto mnoha možností.


Samozřejmě by bylo ideální, kdyby na Václavském náměstí 5. května bylo padesát nebo sto tisíc lidí, my děláme všechno proto, aby tam ti lidé byli. Ale, jak jsi řekl, média nejsou na naší straně. Jsou bohužel nějakým způsobem zainteresována našim protivníkem, takže nám nedávají prostor, tudíž je to částečně na osobním rozhodnutí každého člověka, jestli složí ruce do klína a řekne: „No, radar tady stejně bude“, jestli se nechá přesvědčit tou manipulační kampaní, že už je všechno vlastně rozhodnuté, nebo jestli si řekne, že má ještě šanci něco změnit. Možná, že když přijdu, bude to jenom kapka v oceánu, ale když těch kapek bude dvacet třicet tisíc … Myslím si, že se musí něco změnit uvnitř těch lidí, co jsou proti radaru, musí začít být aktivní. Pokud budou pasivní, tak tady radar bude.


OM: Mě na poslední demonstraci překvapila jedna věc, když jsem tam viděl pochodovat mladé komunisty pod vlajkami s Gottwaldem, Leninem a Marxem. Zaregistroval jsem tam i nějaké zástupce Zelených, dokonce i dva příslušníky ODS, kteří demonstrovali proti radaru. Tito lidé tím zákonitě byli také zklamaní. Je to potom velký protiargument proti Ne základnám, že toto hnutí sdružuje radikální skupiny. Mluví se o nějakých palestinských studentech atd. Nestálo by za to v tomto směru něco změnit a zapojit do hnutí například odbory a další, ne tak radikální organzizace?


JT: Předně si myslím, že palestinští studenti nejsou žádní radikálové. To jsou prostě obyčejní kluci z Palestiny, kteří tady studují. My žádné „divné skupiny“ nesdružujeme. To, že na demonstraci přijde KSM a přinese tam nějaké prapory, s tím nic neuděláme. Při tak velké akci se vždycky najde pár „blbečků“, kteří tam přijdou s takovými nesmyslnými věcmi provokovat. Například velmi často tam chodí provokovat nějaký člověk s americkou vlajkou a doufá, že my zareagujeme násilně a nastane nějaká potyčka, a na to samozřejmě čekají ta média, aby o nás mohla napsat, že jsme násilní a ještě více nás marginalizovali. Je normální, že přijde někdo, s kým třeba ty nesouhlasíš. Ale KSM není součástí naší iniciativy, a když tam přinesou tři prapory … Podívej se na celou tu demonstraci. Byly tam desítky, stovky transparentů se skvělým poselstvím. To je to podstatné.


OM: Musím uznat, že 99 procent byli obyčejní lidé, kteří tam přišli vyjádřit svůj názor …


O tom to je. Ta demonstrace nejde oplotit a my nemůžeme kontrolovat každého, kdo jde dovnitř, jestli náhodou nemá v batohu vlajku s Che Guevarou nebo s Leninem. Pravda je, že média potom využívají tyto minoritní skupinky k tomu, aby poškodila v očích veřejnosti naši iniciativu. Vratme se k tomu, co jsem říkal na začátku.


Tady existují velmi mocné skupiny, v USA tomu říkají vojensko-průmyslový komplex, který má obrovské zdroje. V roce 2006 Spojené státy vydaly na zbrojení 540 miliard dolarů, které zůstaly v kapsách několika málo zbrojařských koncernů v USA. A jejich zájmem samozřejmě je vytvořit atmosféru strachu, vyvolat politické konflikty, ze kterých vznikají konfliky ozbrojené, v nichž se potom začnou používat tyto zbraně a vzniká po nich další poptávka. To, co se děje u nás, je součást toho celého dění.


Existuje tady cílená kampaň, jejímž cílem je zdiskreditovat silné občanské hnutí proti základnám, tak aby se tady za výstavbu základny s radarem mohlo utratit několik set milionů dolarů. Tento projekt má rozpočet kolem tří miliard dolarů, takže je velký zájem na tom, pošpinit hnutí Ne základnám. Teď si našli záminku v praporech, jindy to může být, že třeba někomu rupnou nervy a napadne provokatéra, který na té demonstraci bude vykřikovat, že chce radar. Tady je potřeba si uvědomit, že média bohužel nejsou objektivní. Tak jako před Listopadem byla kontrolována politicky, teď jsou kontrolována ekonomicky. Média reflektují ekonomické zájmy. A radar je součást těch ekonomických zájmů. Je to prostě byznys.


OM: Vypadá to, že jdeme do finále, bude tady na návštěvě Condoleeza Riceová, bude se demonstrovat, bude se hlasovat v parlamentu. Mohl bys nám nastínit svou představu o tom, co se bude kolem radaru dít v následujících dvou, třech měsících? Co máte v plánu vy, co očekáváte od druhé strany?


JT: Náš boj se bude zintenzivňovat, protože se pravděpodobně jedná o poslední dva měsíce této naší dvouleté války. Teď nás čekají rozhodující bitvy. Demonstrace 5. května, které věnujeme maximální pozornost, vrcholí sběr podpisů pod petici hnutí Ne základnám za referendum, blížíme se ke sto tísícům podpisů, elektronická petice Humanistů proti radaru na adrese www.nechciradar.cz má více než šedestát dva tisíc podpisů během pár týdnů, pokračujeme v tlaku na poslance a další politiky, kteří budou rozhodovat, máme akce přímo před sněmovnou, proběhly už dvě řady akcí, kdy jsme chodili kolem sněmovny a dávali poslancům nepříjemné otázky, aby cítili, jaké to je, rozhodovat proti vůli občanů, v tom budeme pokračovat. A nechci všechny připravené akce prozradit.


OM: Jaký další vývoj očekáváš, pokud se vládě podaří americkou základnu v ČR prosadit?


JT: Já hlavně neočekávám, že se to podaří. A udělám všechno pro to, aby se to nepodařilo. Samozřejmě v rámci nenásilného boje, tak jak to dělali Ghándí, King a další. Myslím, že máme šanci tomu zabránit, ale bude to záležet na každém člověku. Pokud by tady ovšem ta základna byla, bude to jenom začátek procesu. Stejně tak, jako ten potenciální nepřítel, ať je to kdokoliv, bude reagovat, ani Spojené státy se nezastaví a budou pokračovat. Ty zakázky musí pokračovat, ty zájmy USA musí být hájeny dál. Teď se dokonce otevřeně mluví o tom, že by tady byly i ty rakety z Polska, pravděpodobně Američané budou chtít mít v Brdech nějakou přistávací dráhu, aby mohli snadno dovážet materiál, atd. A stejně tak bychom pokračovali v boji proti přítomnosti cizích vojáků a jejich zbrojních systémů i my.


OM: Máš nějaké bližší informace o případné účasti českých firem na budování a provozu té základny?


JT: Oni se snaží, aby část z těch zakázek ve formě drobků dali českým firmám. Zaslechl jsem věci typu ostraha a elektronické zabezpečení objektu, Součástí kampaně jsou samozřejmě i ty slibované peníze na českou vědu. Oni vědí, že potřebují dostat na svou stranu veřejné mínění a inteligence může být vzorem pro to veřejné mínění. Pokud se vědci začnou (byť v minimálním rozsahu) podílet na tom projektu, budou moci říci: „Vidíte, i čeští vědci s námi spolupracují, takže to má své opodstatnění“. A pro tyto vědce pak bude daleko těžší napsat na vliv radaru objektivní posudky. Je to takové politikaření. Ve srovnání s bezpečnostním rizikem a hrozbou globálního konfliktu budou ekonomické dopady v řádu desítek nebo stovek milionů korun zanedbatelné.


OM: Existují investiční přísliby pro obce v okolí radaru. Máš pořád ten pocit, že jako hnutí Ne základnám máte pořád stejnou oporu v občanech a starostech těch obcí?


JT: V posledních dvou měsících jsem hodně cestoval, takže nemám úplně bezprostřední informace, ale moje dřívější zkušenost byla, že občané jsou pořád silně proti radaru a ani od starostů jsem nezaznamenal, že by někdo z nich „hodil zpátečku“.


OM: Chceš říci něco na závěr, co pokládáš za důležité?


JT: Je potřeba být aktivní, začít něco dělat. Jakákoliv nenásilná aktivita, ať to bude bojkot amerických firem (viděl jsi, že jsem se ptal na značku džusu, protože nepiju nic od Coca-Coly), podpis elektronické petice proti radaru, podpis papírové petice za referendum, účast na demonstraci, přeposlání materiálů našeho hnutí,organizace podpisu papírové petice … Těch možností je tolik, že nás limituje jenom naše vlastní fantazie. Určitě se dá vytvářet tlak na poslance, protože jak se zdá, budou o tom rozhodovat poslanci, vypadá to, že referendum není zatím na pořadu dne. Takže vyzývám každého, ať napíše, zavolá svému poslanci, případně ho navštíví. Když toto udělá jenom zlomek lidí, kteří jsou proti, máme šanci zvítězit



Přejít do diskuze k článku