V noci na dnešek byl zatčen Kaddáfího nejstarší syn – Sajf Islam. Údajně prchal do Nigeru. Zmocnily se ho libyjské povstalecké brigády. Mluvčí libyjské Přechodné národní rady prohlásil, že Libyje Sajfa do Haagu nejspíš nevydá.
Je to smutné, ale dovolím si napsat, že k Mezinárodnímu soudnímu dvoru Sajf Islam nedocestuje. Devětatřicetiletý vzdělaný muž, co vystudoval tři vysoké školy a mluví plynně anglicky i německy, by mohl v Haagu prozradit víc, než je žádoucí. Víc, než je příjemné západním státům počínaje Francíí, a Amerikou konče. Víc, než je příjemné například Rotschildům (které znal osobně) či jiným rodinám, které poroučejí světu.
Sajf byl soukromým hostem v sídlech britské královské rodiny, přátelil se s ním Tony Blair i Nicholas Sarkozy. Sajf byl nadějí na komunikaci s arabským světem, dokud však – a k čertu, proč to udělal? – se nepostavil na obranu Libye po jejím napadení letouny NATO. Proč nezachoval svou přízeň světovým magnátům?
Od té doby je viněn ze zločinů proti lidskosti. Proč to tedy všechno udělal?
Víte, to bude asi v povaze, přátelé. V tom charakteru, jak se taky říká.
Některým jedincům prostě nevymluvíte, že po útoku je normální se bránit.
Vždyť šlo o útok NATO! A ten je přece vždycky humanitární!
Nepochopil. Nepomohly mu ani ty vysoké školy. Tři.
