Svobodomyslní rabínští kolegové na nezávislém izraelském webu oslavují Svátek úrody (šavuoth) spojený s četbou knihy Rút. To je o tom, jak chudá Moabka si vezme bohatého Žida a hezky spolu žijí až do smrti a založí Davidovskou dynastii.
Rabíni z izraelského webu věcně připomínají, že pokud by se historka odehrála na stejném místě po roce 1967, král David by se nikdy nenarodil. Milá Ruth jako jordánská "Arabka" by byla na místě zastřelena izraelskou okupační armádou při ilegálním přechodu z moabitského království dnes ležícího na území Jordánska. Na videu máte totéž: izraelský voják se v klidu dívá, jak židovský osadník střílí do hlavy arabského kluka, který na něj hodil kámen. Máme praktický důkaz, že Rúth by se těžko dostala do okupovaného Betléma, kde během sbírání klasů na poli potkala hodného sedláka Boaze.
My zase slavíme Letnice, kdy se mixuje kulturní bohatství všech národů s novou zvěstí nikoliv o lásce dvou lidí, ale všech národů s Bohem. Ten se smířil s lidstvem skrze svého obětovaného židovského Syna. Proto si věcně připomeňme, že jde opět o rozlišování doby a místa: jako tehdejší lidé rozeznali podstatné části apoštolské zvěsti o novém životě, tak i my máme rozeznat pravé slovo o životě od mediálního blábolu, od mocenských lží či od anestetické demagogie médií, i těch náboženských.
Chrámová parta v Jeruzalémě byla stejně liberální a moudrá jako dnes: dokud se apoštolové jen modlili v chrámě, tak nikoho nezajímali; jakmile začali hlásat novou nauku, šli na výslech a byli zbičováni. No a pak vstal moudrý Gamaliel a řekl toto: "Nechte tyto lidi a propusťte je. Pochází-li tento záměr a toto dílo z lidí, rozpadne se samo; pochází-li z Boha, nebudete moci ty lidi vyhubit – nechcete přece bojovat proti Bohu." (Sk 5, 38-39) A dnes je několik zásadních kauz, kvůli kterým by se měli náboženští představitelé všech církví zamyslit stejně kvalitně jako tehdy Gamaliel.
