Jak se říká, když vyloučíme všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to cokoli a jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda. Pokud tedy vyloučím všechny nemožné prezidentské kandidáty, od obskurní Bobošíkové, přes k ignorování výsledků voleb hrdě se hlásící Roithovou, charismatického lháře Schwarzenberga, kariérního přizdisráče bez chuti a zápachu Fischera, politikou (a podle všeho i právem a ekonomikou) nepolíbeného Franze, loajalitou k panské straně tunelářů zdiskreditovaného Sobotku, až po vysoce funkčního sociopata Zemana a „sluníčkovou Táňu,“ která, i když to umě skrývá, si už se systémem také zadala, ten jediný, který zbývá, je Jiří Dienstbier. Takže bude asi pravda, že nakonec budu volit jeho. Žádnou zásadní změnu sice neslibuje, jen naději, že snad slušný politik ještě žije, signál politikům, že takhle dál už ne, to bude také velmi slabý, ale na druhou stranu, v jakýchkoliv jiných volbách bych ho volil bez rozpaků, tak proč ne v těch prezidentských?
Převzato z blogu Tribun
