Sbohem: Pravda byla poražena – a s ní i svoboda

Reklama






Březen 25, 2010

Bývaly doby, kdy pero bylo mocnější než meč. Bývaly doby, kdy lidé věřili v pravdu a ctili ji jako objektivní realitu, a nikoliv jako něco, co slouží vládním, třídním, rasovým, ideologickými, osobním nebo finančním zájmům.

Dnes jsou Američané ovládáni propagandou. Američané nectí pravdu, málokdy se k ní dostanou a málokdy ji rozeznají.

Pravda je něco nevítaného. Pobuřujícího. Neobvyklého. Ti, kteří ji hlásají, riskují, že budou onálepkováni jako „anti-ami“, „antisemité“ a „vyznavači konspiračních teorí“.

Pravda je nepohodlná vládě a zájmovým skupinám, jejichž příspěvky na volební kampaně ovlivňují vládu.

Pravda je nepohodlná pro vyšetřovatele, kteří chtějí odsouzené, nikoliv zjištění viny či neviny.

Pravda je nepohodlná ideologiím.

Dnes je mnoho z těch, kteří kdysi usilovali odkrýt pravdu, skvěle placeno za to, aby ji skryli. „Ekonomové volného trhu“ jsou placeni za to, aby americkému národu prodali tzv. offshoring. Vysoce produktivní pracovní místa Američanů s vysokou přidanou hodnotou jsou očerňována jako špinavá práce, která nepatří do moderního hospodářství. Jako pozůstatek dávných dob, kterého bychom se nejraději měli zbavit. Tato pracovní místa jsou nahrazována „novou ekonomikou“, mytickým hospodářstvím, jež údajně sestává z vysoce kvalifikovaných bílých límečků, a v němž Američané inovují a financují aktivity, jež se odehrávají v zahraničí. Jediné, co Američané potřebují, aby se mohli zapojit do této „nové ekonomiky“, je finanční vzdělání z elitních univerzit, a pak už jim nic nebrání v tom, aby šli pracovat na Wall Street na pracovní pozice za miliony dolarů.

Kdysi respektovaní ekonomové dostali peníze za to, aby šířili tento mýtus „nové ekonomiky“.

Své duše za špinavé peníze neprodali jen ekonomové. Nedávno jsme mohli slyšet zprávy o lékařích, kteří za peníze publikovali v impaktovaných časopisech vymyšlené „vědecké studie“, jež dělaly klamavou reklamu jim nebo novým léčivům, vyráběným farmaceutickými společnostmi, které si tyto „studie“ zaplatily.

Rada Evropy vyšetřuje roli farmaceutických firem ve vytváření falešné hrozby pandemií prasečí chřipky, jejímž účelem bylo utržit miliardy dolarů za prodej vakcín.

Média pomohla americké armádě nafouknout její nedávný útok na Marjá v Afghánistánu, když vylíčila Marjá jako město s 80 tisíci obyvateli pod nadvládou Talibanu. A pak se zjistilo, že Marja není město, ale několik venkovských usedlostí.

A pak je tady ještě skandál s globálním oteplováním, v němž se spřáhly nevládní organizace, OSN a jaderný průmysl, aby nás vyděsily představou soudného dne, na níž chtějí vydělat prostřednictvím obchodu s emisemi.

Kamkoliv se podíváte, všude je pravda přehlušena cinkotem peněz.

A pokud k umlčení pravdy nestačí peníze, dokončí tuhle špinavou práci hloupost, propaganda a krátká paměť.

Vzpomínám si, jak v polovině 70. let po svědectví ředitele CIA Williama Colbyho před vyšetřovací komisí Kongresu vydali presidenti Gerald Ford a Ronald Reagan vládní nařízení, které zakazovalo CIA a ostatním podobným organizacím, jež se specializují na „černou práci“, aby zabíjely čelné zahraniční představitele. V roce 2010 sdělil šéf amerických bezpečnostních služeb Dennis Blair Kongresu, že Spojené státy sice nezabíjejí zahraniční lídry, ale vraždí své vlastní občany.

Když Blair řekl kongresovému bezpečnostnímu výboru, že občané USA už nadále nemusí být zatčeni, obviněni, vyšetřováni a usvědčeni z hrdelního zločinu, ale jsou vražděni na základě podezření z toho, že jsou „hrozbou“, nebyl odvolán. Nenásledovalo žádné vyšetřování. Vůbec nic se nestalo. Nebyla zřízena žádná vyšetřovací komise. V polovině 70. let se CIA dostala do potíží za to, že plánovala zabití Fidela Castra. Dnes jsou to Američané, kteří jsou na černé listině. Námitkám proti tomu není přikládána žádná váha. Nikdo ve vládě nemá žádné problémy s tím, že vláda vraždí americké občany.

Jsem jako ekonom naplněn úžasem nad tím, že američtí ekonomové jako celek nemají ani potuchy o tom, že americké hospodářství bylo zničeno „offshoringem“ do zámoří. Americké korporace v honbě za co největšími výhodami, nejnižšími náklady práce a maximálními bonusy za dosažení „strategických cílů“ pro vedení firem přemístily do Číny, Indie a dalších cizích zemí produkci zboží a služeb, jež jsou na trhu nabízeny Američanům. Když čtu americké ekonomy, kteří popisují „offshoring“ jako komparativní výhodu volného trhu, nabývám dojmu, že příslušníci této profesní skupiny postrádají rozum i čest.

Inteligence a mravní integrita byly vykoupeny penězi. Nadnárodní či globální americké korporace platí mnohamilionové bonusy svým vrcholovým manažerům za to, že docílili jejich „strategických cílů“ pomocí přemístění práce ze Spojených států do zahraničí. Zatímco Washington šíří obavy z „muslimské hrozby“, Wall Street, americké korporace a „volný trh“ pracují na zničení amerického hospodářství a vyhlídek desítek milionů Američanů.

Američané, či alespoň většina z nich, se stávají vláčnými jako tmel v rukou policejního státu.

Američané se nechali vládou přesvědčit, že zajištění bezpečí vyžaduje omezení občanských svobod a vládní odpovědnosti. Američané, či alespoň většina z nich, kupodivu věří, že občanská práva, jako například habeas corpus a řádné soudní řízení chrání „teroristy“, a nikoliv je samé. Mnozí z nich věří tomu, že Ústava je nějaký omšelý starý papír, který brání vládě v uplatňování takových prostředků policejního státu, jež jsou nezbytné pro to, aby uchovaly Američanům bezpečnost a svobodu.

Většina Američanů pravděpodobně nikdy neslyšela nikoho, kdo by jim říkal něco jiného.

Byl jsem zástupcem šéfredaktora a fejetonistou ve Wall Street Journal. Byl jsem prvním externím autorem úvodníků pro Buiness Week, tuto pozici jsem si udržel 15 let. Byl jsem celá desetiletí sloupkařem sítě Scripps Howard News Service, která sdružovala 300 novinových titulů. Byl jsem fejetonistou Washington Post, novin v Paříži a Itálii, jednoho časopisu v Německu. Psal jsem pro New York Times a pravidelně publikoval v Los Angeles Times. Dnes nemohu publikovat, ba ani se objevit v žádných amerických mainstreamových médiích.

V posledních šesti letech na mě mainstreamová média vyhlásila klatbu. Můj poslední úvodník pro New York Times vyšel v lednu 2004, spoluautorem byl demokratický senátor za New York Charles Schumer. Popisovali jsme v něm vývoz amerických pracovních míst ze země. Náš společný komentář vyvolal konferenci na Brookings Institution ve Washingtonu a živé vysílání v parlamentní televizi C-Span. Odstartovala se tím diskuse o tomto problému. Dnes by se už nic takového nemohlo stát.

Roky jsem byl jednou z opor Washington Times, vytvářel jsem důvěryhodnost Moony newspaper jako autor jejich víkendových ekonomických sloupků, byl jsem redaktorem Wall Street Journalu, pracoval jsem jako náměstek ministra financí.  Když jsem však začal kritizovat Bushovy agresivní války, dostala Mary Lou Forbes svrchu příkaz, aby zrušila moji rubriku.

Americká korporátní média neslouží pravdě. Slouží vládě a zájmům skupin, které ovládají vládu.

Osud Spojených států byl zpečetěn, když veřejnost a mírové hnutí uvěřily vládní konspirační teorii o 11. září. Oficiální vysvětlení událostí kolem 9/11 je v rozporu s mnoha důkazy. Přesto všechno je tato přelomová událost, jež přivedla Spojené státy do nekonečné agresivní války v zahraničí a k policejnímu státu doma, tabu pro mediální zkoumání. Nemá smysl stěžovat si na válku a policejní stát, když akceptujeme předpoklady, o něž se tyto pohromy opírají.  

Tyto bilionové války způsobily finanční problémy, které se projevují deficity federální vlády a ohrožují americký dolar v jeho roli světové rezervní měny. Války a tlak, kterým tyto deficity působí na hodnotu dolaru, položily americký systém sociálního zabezpečení a systém zdravotní péče Medicare na popravčí špalek. Bývalý šéf Goldman Sachs a americký ministr financí Hank Paulson je pro odbourání této ochrany pro seniory. Pro totéž je šéf FEDu Bernanke. A také Republikáni. Tato ochrana je označována jako „požadavek“, jako kdyby to byl nějaký druh dobročinnosti, který si lidé přetím nezaplatili v daních po celou dobu svého produktivního života.

Nezaměstnanost ve výši 21 procent (podle metodiky z roku 1980), přesun amerických pracovních příležitostí, tvorby bohatství a technologií do Číny a Indie, vláda, jejíž největší starostí je válka, dolar zatěžovaný nadměrnými dluhy, občanské svobody obětované ve jménu „války proti teroru“ – to vše způsobuje, že svoboda a prosperita amerického lidu jsou vyhazovány na smetiště dějin.

Militarismus Spojených států a Izraele i lakota Wall Streetu a velkých korporací se roztáčejí naplno. Pero bylo zcenzurováno, jeho síla uhašena a já to balím.

 

Paul Craig Roberts pracoval jako redaktor Wall Street Journal a náměstek ministra financí USA. Jeho poslední kniha How the Economy Was Lost byla právě publikována nakladatelstvím CounterPunch/AK Press. Kontakt: PaulCraigRoberts@yahoo.com

 

Převzato z Counterpunch

 

Překlad: Stan


Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku