Na Ukrajině vypukla revoluce. Další barevná, oranžová podle barvy požárů, které demonstranti zapalují, ale také červená podle barvy krve, která již teče a které zřejmě poteče ještě víc. I když revoluce se tomu říká jen proto, že to lépe zní, ve skutečnosti jde mnohem spíše o pokus o státní převrat, a ještě spíše o ozbrojené povstání fašistických bojůvek. Jenže na tom nesmí záležet, protože opozice chce oslabit vazbu Kyjeva na Moskvu, což je účel, který světí jakékoliv prostředky. A tak se může opozice spolehnout na podporu Západu, který kárá ukrajinskou vládu za to, že neskáče, jak opozice píská, a hrozí jí sankcemi. Ten samý Západ, který demonstrace svých vlastních občanů (vzpomeňte na Occupy Wall Street, Madrid, Athény, ale třeba i Prahu, pro kterou bylo sto tisíc demonstrantů na Václavském náměstí, tedy absolutně i relativně více, než ne kyjevském Majdanu, jen zpovykanou lůzou), nyní káže ukrajinské vládě o demokracii a chce po ní, aby rezignovala a předala moc opozici (k ničemu jinému by splnění požadavků Západu vést nemohlo). Ukázkovější příklad vměšování se do vnitřních záležitostí cizí země by člověk hledal jen těžko.
Problém je v tom, že tahle ukrajinská revoluce v žádném případě není celonárodní záležitostí, ale je sporem dvou koncepcí, který by se měl řešit politicky. Jenže to opozice nechce, protože nemá jistotu, že by ve volbách uspěla, a ani nemusí, protože má podporu Západu jistou a jak si v uplynulých dnech ověřila, nepřijde o ni, ani když se uchýlí k násilí. Ukrajině tak reálně hrozí, že se rozdělí nejenom politicky, ale protože dělicí čára mezi opozicí a vládou vede i geograficky, tak i fyzicky. A to ještě v tom lepším případě, pokud se dokáže vyhnout občanské válce. To vše jen kvůli posedlosti Západu Ruskem, respektive jeho oslabováním. Vměšování se Západu (jako obvykle si tu jdou USA a EU perverzně na ruku) může situaci jenom zhoršit, protože i pokud Ukrajina tento otřes přežije, zůstane pocit křivdy z nepotrestaných a nepotrestatelných zločinů, protože případná beztrestnost nebude důsledkem národního smíření a odpuštění, ale vnějšího tlaku Západu, který bude chránit své „zájmy“.
Ukrajina není první ani poslední zemí, která se dostala mezi mlýnské kameny velmocenských zájmů, ale tím spíše by se měla mít na pozoru, protože měla dost času se naučit, jak pokrytecký Západ je a že mu nejde o žádná lidská a občanská práva (i když o tom bude do omrzení mluvit), ale o sféry vlivu a o trhy. Ukrajincům reálně hrozí, že budou jen dalším kolaterálem, dalším svedeným, podvedeným a vytěženým národem na křížovém tažení za „svobodu a demokracii“.
Foto: Banksy
Převzato z blogu Tribun
