Květen 16, 2011
Nemám žádnou možnost zjistit, zda dvaatřicetiletá pokojská, která tvrdí, že byla napadena a nucena provádět orální sex výkonnému řediteli MMF Dominique Strauss-Kahnovi, říká pravdu, nebo ne. Nechám to na vyjících ohařích z médií, kteří už převzali roli soudce, poroty i nejvyššího popravčího. Mohu ale říci, že celá věc podezřele páchne, podobně jako zapáchal i příběh Eliota Spitzera.
Spitzer, možná si na to ještě vzpomenete, byl největším odpůrcem Wall Streetu a předpokládaným kandidátem na šéfa SEC (americká komise pro dohled nad cennými papíry), což by byla pozice, která by mu skvěle padla. Nemám opravdu žádné pochybnosti o tom, že kdyby Spitzer byl skutečně jmenován do čela SEC, většina nejlepších investičních bankéřů na Wall Streetu by dnes vyráběla poznávací značky a podrážky na boty v nějaké federální věznici. Proto bylo spousta důvodů šmírovat každý Spitzerův krok a pohyb, aby se na něj nechala vyhrabat nějaká špína. Jak se později ukázalo, bývalý guvernér New Yorku to svým nepřátelům usnadnil tím, že se zapletl s vysoce placenou prostitutkou jménem Ashley Dupreová za účelem sexu v hotelu Mayflower. Když se ta zpráva provalila, média se na Spitzera sesypala jako roj kobylek a úporně přinášela ty nejpikantnější detaily s vroucím zápalem puberťáka z šesté bé. Podvodníci na Wall Streetu si přitom mohli oddechnout úlevou a pokračovat v tom, co umějí dělat nejlépe – obírat investory a podvodným způsobem připravovat lidi o jejich životní úspory.
Strauss-Kahn měl také nepřátele na vysokých místech, to je ten důvod, proč celá tahle věc smrdí až na půdu. Strauss-Kahn byl především pravděpodobným kandidátem francouzské Socialistické strany, který chtěl čelit Sarkozymu v nadcházejících prezidentských volbách. Šéf MMF měl nepochybně náskok před Sarkozym, který byl decimován početnými osobními skandály a jehož preference klesaly.
Pokud však Strausse-Kahna opravdu dostali do pasti, udělali to pravděpodobně členové bankovního společenství Západu, tajnůstkárské skupiny prospěchářských vepřů, jejichž politika uvrhla za poslední dvě staletí většinu lidstva do rozličných podob chudoby a zoufalství. Strauss-Kahn se nedávno rozešel s jejich „stranickou linií“ a měnil směřování MMF. Jeho prozření bylo vyzvednuto progresivistickým ekonomem Josephem Stiglitzem v nedávném článku s názvem The IMF’s Switch in Time (na OM s názvem Krok MMF do budoucna, v anglickém originále následuje ukázka – pozn. edit.).
Takže, Strauss-Kahn se snažil posunout banky pozitivnějším směrem, který neměl požadovat, aby země nechaly své ekonomiky otevřené nájezdům zahraničního kapitálu, který se tam rychle přemístí, tím navýší ceny a vytvoří bubliny, a stejně tak rychle odejde, přičemž po sobě zanechají utrpení vysoké nezaměstnanosti, klesající poptávky, ochromeného průmyslu a hlubokého hospodářského poklesu.
Strauss-Kahn se vypravil na cestu pro "laskavější a mírnější" řízení, které by nenutilo zahraniční představitele privatizovat jejich státem vlastněná odvětví nebo zlikvidovat své odbory. Přirozeně jeho činy nebyly vřele přijaty bankéři a majiteli korporací, kteří spoléhali na to, že MMF poskytne legitimitu jejich současnému drancování zbytku světa. To jsou lidé, kteří si myslí, že současná politika je „to pravé ořechové“, protože má přesně ty výsledky, které očekvávají, jimiž jsou vyšší zisky pro sebe a větší chudoba pro všechny ostatní.
A opět je tady Stiglitz, tentokrát při předávání „polibku smrti“ svému příteli Strauss-Kahnovi: „Samotný Strauss-Kahn se projevuje jako důvtipný a prozíravý šéf MMF…. Podle toho, jaké závěry Strauss-Kahn vyvodil ve svém projevu na Brookings Instituci krátce před nedávnou schůzí MMF: „Stavebními kameny ekonomické stability a prosperity, politické stability a míru jsou v konečném důsledku zaměstnanost a poctivost. To sahá až k jádru mandátu MMF. Je potřeba z toho učinit jádro politické agendy.“
Dobře. Takže teď MMF „bude zprostředkovávat přerozdělování bohatství…. (pro) „posílení kolektivního vyjednávání, restrukturalizaci hypoték, restrukturalizaci daní a výdajové politiky, aby se v této době podpořilo hospodářství prostřednictvím dlouhodobých investic a zaváděním sociální politiky, která zajistí příležitosti pro všechny“? (podle Stiglitze)
Tak k tomuhle hodně štěstí.
Dokážete si jenom představit jak tyhle řeči nasírají ty chlápky kolem velkých prachů? Jak dlouho si myslíte, že si nechají líbit tyhle žvásty, než se rozhodnou, že pana Strausse-Kahna pošlou na trvalou dovolenou?
Vsadil bych se, že moc dlouho ne.
Podívejte se na tu celosvětovou kampaň a posuďte sami, zda se Strauss-Kahn nestal „rizikem“, které bylo třeba vyloučit tak, aby se byznys spočívající ve těžby bohatství od nejchudších lidí na světě i nadále bezproblémově pokračovalo: „Mezinárodní měnový fond (MMF) byl byl po celá desetiletí aktivisty proti chudobě, hladu a za rozvoj asociován s obrazem zlobivého dítěte, u nějž je všechno špatně – způsob jak bohaté země řídí rozpočty zbytku světa,, zejména v chudých zemích, jeho zdánlivě jednorozměrné zaměření na fiskální politiku utahování opasků, kterou musí platit za jeho půjčky, a pozvolné prosakování ekonomické filozofie, která pomáhá tradiční bohaté elitě zachovat status quo, zatímco většina občanů zůstala chudých a bezmocných. Ve světe, v němž kvůli takové realitě je na vzestupu revoluce, a po globální finanční krizi jako následku toho, že byly do značné míry opuštěny regulační i další opatření, která fungovala po velké hospodářské krizi 30. let, neudělal výkonný ředitel MMF Dominique Strauss-Kahn nic menšího, než ohromující poznámku o tom, že MMF a svět potřebují změnit svoji strategii.
V dnešním článku v deníku Washington Post Howard Schneider píše, že krach po roce 2008 vedl opět k regulaci finančních společností a vládním zásahům do ekonomiky, pro Strausse-Khana to byla „pouze polovičatá práce, což vedlo fond k zásadnímu přehodnocení své ekonomické teorie. Ve svých nedávných poznámkách poskytl široký přehled závěrů – státní regulace trhů musí být rozsáhlejší; globální strategie musí vytvořit vyrovnanější distribuci příjmů; centrální banky musí udělat více pro to, aby zabránily příliš rychle zvyšujícím úvěrům a cenám aktiv. Kyvadlo se přehoupne směrem od trhů ke státu,“ řekl Strauss-Kahn minulý týden v projevu na Universitě George Washingtona (George Washington University). „Globalizace nám toho hodně přinesla…., ale má také svoji temnou stránku, velkou a rostoucí propast mezi bohatými a chudými. Zřetelně potřebujeme nové formy globalizace proto, abychom zabránili tomu, že se z ‚neviditelné ruky‚ nedbale regulovaných trhů nestala ‚neviditelná pěst‘."
Opakuji: „…zásadní přehodnocení ekonomické teorie …vyrovnanější distribuce příjmů …větší regulace finančních společností …entrální banky musí udělat více pro to, aby zabránily příliš rychle zvyšujícím úvěrům a cenám aktiv“.
Chcete si ze mě dělat srandu? Znovu si tu pasáž přečtěte… a myslím, že se mnou budete souhlasit, že si tím Strauss-Kahn podepsal vlastní rozsudek smrti.
Žádná revoluce v MMF se konat nebude. To jsou jen kecy. Ta instituce byla vytvořena s jasným záměrem okrádat lidi, a v tomto ohledu dělá skutečně záslužnou práci. A žádná změna strategie se také konat nebude. A proč by taky měla? Nebo si myslíte, že si bankéři a krysy z korporátních kanálů náhle vypěstovali svědomí a rozhodli se podat pomocnou ruku těžce zkoušenému lidstvu? Vraťte se zpátky na zem.
Strauss-Kahn prolomil ledy a odvážil se do země bez návratu. Proto bylo vše narafičeno tak, aby mohl být rozšlápnut jako hmyz.
(Poznámka: Strauss-Kahn byl nahrazen mužem číslo 2 v MMF, bankéřem Johnem Lipskym, bývalým místopředsedou JPMorgan investiční banky. Jak je to tedy s tou „změnou, které můžete věřit“?)
Převzato z Global Research
Překlad: Clair
Foto: zdroj
