Selektivní tolerance

Reklama


http://www.pragueout.cz/ManualThemes/NewPragueOut/img/events/prague-pride_a_image_634479988570.jpgOkurkovou sezónu rozjitřila kauza Prague Pride, která má podle organizátorů být „komornější verzí legendární německé Love Parade“. Celá akce je zaměřena na tzv. LGBT+ komunitu. Koná se rok po tragických událostech v Duisburgu a její hlavní akcí bude „desetitisícový průvod hrdosti v karnevalovém stylu a pouliční taneční party“. Nad akcí převzal záštitu pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS), a především proti této záštitě se zvedl odpor z jeho vlastní politické strany.

Na věci by nebylo nic zvláštního, u strany, která se sama označuje za liberálně-konzervativní, není divu, že může dojít ke konfliktu mezi liberálním a konzervativním křídlem. Osobně mám v tomto případě pro pana primátora pochopení, padesát tisíc z velké části zahraničních účastníků slibuje docela slušný kšeft pro pražské obchodníky, navíc těsná spolupráce s pořadateli akce může být účinnou prevencí před ohrožením zdraví či majetku účastníků akce nebo místních občanů.

Proč je tedy kolem akce takový rozruch? Může za to opravdu jenom mediální okurková sezóna?

Angažmá některých osob z okolí Václava Klause, následná reakce „obránců tolerance“, opravdu nezvyklé prohlášení velvyslanců USA, Rakouska, Belgie, Kanady, Dánska, Estonska, Německa, Nizozemska, Norska, Španělska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie, jež vyvolalo ostrou reakci Václava Klause i Karla Schwarzenberga, i vášnivé veřejné diskuse kolem celé akce nejsou jen vydařenou ukázkou marketingového tahu, který na celou akci upozorní a zvýší tak její návštěvnost (nejsou ti organizátoři nakonec s tou poněkud obskurní iniciativou D.O.S.T. domluveni?), ale signalizují jeden podstatný společenský syndrom, o němž se příliš nediskutuje.

Než se k němu dostanu, na rovinu uvedu, že osobně jsem proti tomuto typu akcí, protože to, co na nich vidím, není protest proti utlačování, či intoleranci, ale projev jisté pýchy (už ten název Prague Pride), arogance a oslava jistého typu sexuálního chování, které by opravdu mělo patřit do ložnic, a ne na ulice. Nedovedu si představit, že by polonahé mamky a taťkové od rodin protestovali podobným způsobem za vyšší rodičovské přídavky. Velmi přesně to formuloval včera na ČT v Událostech, komentářích (čas 25:30) „rocker z Hradu“ a ředitel politického odboru prezidentské kanceláře Ladislav Jakl (mimochodem, jeho zelené tričko s nápisem „Capitalism is green“ by se na Prague Pride vyjímalo úžasně). A příznačné bylo, že mu Jakub Železný skákal do řeči úplně stejně, jako by tam měl Paroubka, Ratha nebo někoho podobného z „levicových ďáblů“.

I když se Ladislav Jakl velmi snažil, Hrad dle mého názoru udělal jednu velkou chybu. Václav Klaus, který má talent na to, že vždy přijde s "cool" mediálním pojmem (sarajevský atentát, nedohoda, nevítězství, enviromentalismus, ekoterorismus), tentokrát společně se svými poradci šlápl vedle. Možná místo "homosexualismu", který je formálně i obsahově nesmyslný a prázdný, měli pro ty, kteří se snaží (s pomocí médií, velvyslanců cizích států, socdem a liberálních politiků etc.) stav, v němž jsou homosexuálové (i při všech i v této diskusi zmiňovaných rizicích) heterosexuální většinou tolerováni, nastolit takovou společenskou situaci, v níž není homosexuální orientace něco, co patří do té nejintimnější sféry, po níž veřejnosti nic není, ale něco, co je hodno zvláštního zřetele či dokonce obdivu, použít přiléhavější nálepku „homotriumfalismu“.

Podle mého názoru jde však v tomto případě o něco obecnějšího, co bych nazval "selektivní tolerancí". Netolerujeme rasismus, přitom je v médiích tolerována obhajoba a propagace apartheidního sionismu. Negativní zmínka o Židech znamená konec do té doby médii protežovaného politika (viz Topolánkův odchod z politiky), nenávistná kritika muslimů či Arabů je přijímána jako něco normálního (např. nedávný Zemanům projev). Je možno kritizovat Cikány (samozřejmě, že pouze politicky korektně), seniory, feministky, enviromentalisty, komunisty, levici obecně, dokonce i pravici (tu samozřejmě jen pokud není dostatečně pravicová), ale nikoliv homosexuály, dokonce ani jako jednotlivce, pokud provedou něco špatného, co s jejich orientací podle jejich kritika souvisí (viz případ odboráře Duška). Možná je to jenom tím, že tyto dvě zmiňované menšiny mají nadstandardní zastoupení či vliv v našich i světových médiích, možná je to jen jakási "ostražitost" daná holokaustem, ale každopádně je to pozoruhodný jev, o němž by se mělo začít otevřeně hovořit.

P. S. Nebylo by lepší, kdybychom opustili tento koncept selektivní tolerance a selektivní intolerance a nenávisti, abychom každého soudili podle jeho skutků a spíše obdivovali a podporovali ty, kteří něco skutečně prospěšného vykonali, a to bez ohledu na jejich národnost, pohlaví, rasu, náboženství i sexuální orientaci?

 

Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku