ČSSD ve volbách do senátu opět dopadla o něco lépe, než všemožní komentátoři a analytici věštili, a získala svých „12 statečných“ a tím i většinu v senátu. Tentokrát se již nemůže předseda vlády Nečas vymlouvat, že volby nebyly hlasováním o reformách, tak jako po komunálních volbách z minulého týdne, protože nové složení senátu je jednoznačným signálem, že vládní reformy nemají dostatečnou podporu voličů a ztratily legitimitu, byť legalitu stále mají, a vláda je může nadále prosazovat silou své většiny v poslanecké sněmovně. Stejně jako před dvěma lety lze konstatovat, že modrým slípkám spadl hřebínek. Řečeno jazykem pravice, nabídka vládních stran nebyla dostatečně konkurenceschopná a neuspěla na trhu. Je ovšem otázka, zda to pravice vezme na vědomí, nebo bude příčiny jako obvykle hledat v nesvéprávnosti voličů, kterým bude vyčítat, že nejsou hodni svých politiků.
Tolik k volbám jako takovým, některé volební obvody si však zaslouží ještě extra komentář:
Především je to obvod Český Krumlov, kde kandidoval můj favorit Vladimír Špidla. Skutečnost, že poměrně přesvědčivě zvítězil kandidát ODS a Špidla, jeden z nejlepších lidí, kterými tento národ momentálně disponuje, zůstal před branami senátu, o poměrech ve společnosti hodně vypovídá. Proč byl Špidla nakonec neúspěšný, naznačuje i několik postřehů ze senátního obvodu Český Krumlov, sepsaných J. Patočkou. Možná mohl Špidla i uspět, ale to by pro to musel někdo (především ČSSD) něco udělat.
Bez zajímavosti není obvod Bruntál, kde suverénně zvítězil Jaroslav Palas, kterému šli novináři před volbami po krku ostošest – a právem. Palas udělal dost proto, aby měl s vítězstvím po zásluze problémy, a přitom získal větší podporu, než Špidla, který je snad našim nejčistším politikem. (Jestli on to není zásadní handicap.)
V obvodě Brno-město totálně propadl bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek.Výmluvnější ocenění jeho „přínosu“ českému zdravotnictví si snad ani nelze představit. Své drakonické reformy může hájit, jak chce, ale že pro ně nezískal podporu mezi těmi, kterých se především týkají, tedy občany, je evidentní.
Pozornost si zasluhují i všechny tři pražské obvody. Na Praze 6 o „kočičí chlup“ vyhrál Petr Bratský z ODS nad Bedřichem Moldanem z TOP09. Jak TOP09 nemusím, tak B. Moldana si poměrně vážím a myslím, že by byl důstojným senátorem, leč prohrál s kariérním politikem Bratským, kterého neznám jinak, než jako „skautíka“ pečujícího o svoji image, a který se jinak o nic nestará, a to již od dob, kdy jsem bydlel na Praze 13, kde starostoval.
Praha 10 je pro mne největším zklamáním a výsledkem zde jsem přímo znechucen. Mandát zde totiž obhájil politický turista a profesionální antikomunista Jaromír Štětina, který „za bolševika“ požíval výsad, které neměli ani členové KSČ, a nyní, s bezpečným odstupem dvaceti let, srdnatě bojuje proti dávno poraženému nepříteli. Nechápu, jak může vyhrát člověk jako je Štětina. Napadají mne pouze dvě vysvětlené. Za prvé: lidé se vůbec nezajímají o to, koho volí, ale rozhodují se podle značky a mediální prezentace. Za druhé: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá a voliči na Praze 10 jsou stejní prevíti, jako pan Štětina.
V Praze 11 sice vyhrál kandidát ODS, ale poražený Ladislav Kárský z ČSSD získal přes 40%, což na Prahu myslím není špatný výsledek a naznačuje, že i v Praze by mohla ČSSD uspět (pokud si pod sebou rukou Hulínského a spol. dřív nepodřízne větev).
Převzato z blogu Tribun.
