Sentence o umění IV

Reklama



  1. Obava, že se nikdy nedosáhne špičkových, vrcholových prožitků, a současně obava, že když se vrcholu dosáhne, že odtud vedou již jen cesty dolů.

  2. Hrával jsem na večírcích společnosti milionářů, všichni byli silně podnapilí a za tu půlhodinku jsem dostal svých pět tisíc dolarů, tedy třikrát víc než za koncert. (Horowitz)

  3. Ibsen mi připadal jako německý profesůrek, který si přeje vytesat do desek naší paměti informaci: „Zítra pojedu vlakem do Mnichova“.

  4. Každé slovo na sebe bere masku, takže nás obklopují slova, kterým nikdo nerozumí, ale která všichni lidé používají a většina z nich bude také bojovat, žít, či dokonce umírat za to, že si pod nimi představuje to či ono z věcí jim drahých. (Ruskin)

  5. Slova se šponují / praskají a občas se lámou pod břemenem / pod tlakem, nenápadně se mění, pozvolna upadají, hynou, / slábnou kvůli nepřesnosti, nezůstanou na místě / nezůstanou nepohnutá. (Eliot)

  6. Slova se zneužívají i záměrně, je to arogantní snaha nahnat strach nebo imponovat méně vzdělaným lidem. Společenské a profesní skupiny mají sklon budovat střežené zátarasy užvaněnosti nebo speciálního úzu, a tak vymezit svá privátní teritoria a odradit vetřelce.

  7. Homonyma, paronomázie, akustické a sémantické varianty, synekdochické konstrukce, analogie a asociativní řetězce se rozrůstají a extrémní rychlostí s občas absurdní, ale trefnou logikou, se šíří napříč plání vědomí.

  8. Wittgenstein dobře věděl, jak uchvátit vzdělance ze středních vrstev novou jazykovou hrou pro deštivá odpoledne. Kingsley Amis o něm pronesl: „Hledal pseudořešení k neexistujícím problémům“.

  9. Únik mouchy z láhve probíhá pomocí analýzy jazykového úzu, objasněním toho, jak skutečně používáme slova. Wittgenstein přemítal o tom, jestli se moucha může dostat z láhve ven, jestli je možné, aby se dostala ven, jestli se chce dostat ven, jestli existuje ta moucha, nebo vlastně i ta láhev.

  10. Russell o Wittgensteinových Filosofických zkoumáních: „Nenašel jsem tam nic, co by mne zaujalo a nechápu, proč celá filosofická škola nachází na stránkách tohoto spisu nějakou moudrost. Je to triviální a zcela nesrozumitelné.“ (Někdy se opravdu zdá, že si utahuje z intelektuálů, stejně jako Picasso.)

  11. Problém Poustevníka: Může existovat něco jako „soukromý jazyk? Tj. že jej používá pouze jeden člověk a je srozumitelný pouze jemu, přičemž by byl schopen vystihnout duševní pochody v jeho nitru. Takový jazyk nemůže existovat, říká závěrem života Wittgenstein, jazyk je společenský jev, který nemůže fungovat, neexistuje-li alespoň jedna další osoba, jež by opravovala chyby.

  12. Akademické veličiny mají za závažné debaty o bzučící mouše v láhvi a o poustevníku se soukromým jazykem, ale co to má za význam na pozadí ohrožené civilizace? Filosofové na závažné problémy nereagují! Filosofie vyklidila své bývalé pozice.

  13. Filosofie se stává salónní sociologií nebo salónní antropologií.

  14. Akademičtí filosofové jsou přímo posedlí tím, aby si udrželi normální smrtelníky od těla, proto dál používají šifrované koncepce i šifrovaný jazyk. Stejně jako kněží ve středověku se chtějí i oni jasně odlišit od zbytku společnosti. Ostatně, většina univerzitních filosofů by v dřívějších třídních strukturách patřila ke kněžstvu.

  15. Brand Blanchard dnes píše ostře proti postmoderně: „Představa, že svět je ohromným pytlem útržků, v němž navzájem nic logicky nesouvisí, neobstojí ani při povrchním zkoumání. Svět, jak jej známe, je protkán skrz naskrz zákonitými nitkami a není pochyb, že kdybychom ho znali lépe, uviděli bychom, že těch nitek je mnohem víc a rozrůstají se mnohem dál, než se nám dnes zdá.“ (Rozum a analýza)

  16. Sprejeři – graffiti: „Bilboardy zošklivují město mnohem víc, a přesto je jich plno a nikdo neprotestuje. Nás se taky nikdo neptá na názor, tak proč bychom se měli ptát jich?“

  17. Postmoderna je: nabubřelost, náznakovost, bezcílná intelektuální hra, napůl poezie, napůl neplodné vyjádření stavů mysli.

  18. Moderní próza: Proud vědomí není řízen rozumem, je něčím iracionálním, svět i vlastní svět, je stále fragmentárnější a chaotičtější a ústí v „hnus ze života“, v „hnus z poznání“.

  19. Masajové si mohou na živobytí vydělávat jenom tím, že do nekonečna hrají Masaje pro turisty.

  20. Člověk se motá mezi střípky dojmů a prožitků, které k sobě nepatří a z nichž se marně snaží slepit smysluplný obraz života, který má cíl a směr.

  21. Člověk je utkán z myšlenek a citů. Lehounký jako pírko je podoben větrným proudům a neví, na kterou stranu se obrátí. Změnit směr může bez varování, ba dokonce bez důvodu. Onu lehkost pohybu, marnivost ve volbě směru, nedostatek pokory vůči pravidlům a úcty k tomu, co předcházelo, nazývají meteorologové nepředvídatelností počasí a sociologové lidskou svobodou.

  22. Společnost podle sociologů je hlavně rozmluvou, a ta má podobu kakofonie nepropojených výkřiků, někdy sborovou recitací, občas monologem, jindy dialogem, ale vždy více či méně sladěným souborem textů, celkem složeným ze slovních sdělení. Mluvíme o socializaci, o učení nebo výchově, nebo o ideologii, propagandě či praní mozků.

  23. Žebříček nejprodávanějších knih v USA: Vždycky nalezneme dva typy knih. Jsou to jednak kuchařky, soubory receptů vysoce rafinovaných, exotických, téměř nadpozemských, které uvádějí smysly v šílený tanec ještě nezažitých rozkoší chuťových buněk, a vedle leží recepty na zázračné diety, na autodrezuru a askezi. Ty druhé knihy poučují o tom, jak je třeba léčit rány zasazené podle návodu knih prvních a jak z těla vyhnat nečistoty, jež tam byly podle nich vpraveny.

  24. Experti na etiku formulují zákony a posuzují jednání, nakolik odpovídá duchu i liteře zákona. Tvrdí přitom, že jedině oni mají speciální kvalifikaci, která je obyčejným lidem nepřístupná, a to díky rozhovorům s duchy předků, studiu dokumentů svěřených jim Bohem, případně že pouze oni dokáží dešifrovat nestranné a odpor nepřipouštějící příkazy Rozumu.

  25. Obyčejný člověk si ve většině životních situací docela dobře poradí i bez studia kodexů a bez oficiálního potvrzení správnosti učiněných kroků. Potřebu nějakého kodexu pociťují tak zřídka, že projdou životem, aniž vůbec zaznamenají, že nějaký kodex existuje, nebo aniž se dovědí jeho obsah. Bez razítka jsme prý odsouzeni k bloudění a nemůžeme se považovat za lidi slušné a morální.

  26. Karel Sýs o Wieweghovi: Je to Valdauf české literatury, šestý výluh Vladimíra Párala.

  27. Amerika na vývozu masové zábavy vydělává víc než na vývozu proudových letadel či automobilů.

  28. Podařilo se mu poškrábat prázdný prostor. Poškrábal nicotu.

  29. Francouzská poezie? Naparfémovaný tvaroh. (Heine)

  30. Televize, která není superkrvavá a supersexuální, riskuje, že na ni většina diváků zanevře, a bude ji vypínat jako supernudnou.

  31. T. S. Eliot: Jsme smutní a prázdní lidé / Visíme nohama vzhůru / Součást představující hlavu vycpána slámou. (A to je nositel Nobelovy ceny!)

  32. Artaud: „Avšak já Artaud se cítím koněm a ne člověkem.“ Nebo: „…aniž mne kdo může vzít za slovo, / protože já neříkám vůbec nic.“ Nebo: „tento mrzký svět, který ještě obývám, / doufám však, že už jen nakrátko.“

  33. Ezra Pound: Oceán teče zpět. Při tvoření Pisánských cantos Pound užíval nejen kombinaci anglických slov často postrádajících interpretace, avšak také čínských znaků, not a jiných hudebních symbolů, řeckého písma, číslic, latiny, francouzštiny a němčiny, slangu jižanského a židovského dialektu stejně jako nakupení fonetických značek. Zpráva o tom, že mu byla udělena cena, ho zastihla v blázinci svaté Alžběty.

  34. Henri Miller v Obratníku Kozoroha píše: „Kdybych mohl hodit bombu, aby vše kolem vyletělo do povětří, učinil bych to. Celou zemi bych chtěl zničit. Vyhoď ji do povětří, u ďábla! Zabíjej, zabíjej, zabíjej! Všechny je zabij, mladé i staré, dobré i zlé…“

  35. Miller sám o sobě napsal: „Zaměstnával jsem v celých hromadách negry, Židy, paralytiky, kriminálníky, děvky, perverzy, idioty, zkrátka veškeré druhy lidstva schopné stát na dvou hnátech a držet v ruce telegram.“ O své knize říká: „Tohle není kniha. To je pamflet, to je štvaní, to je urážka, to je plivnutí do tváře umění, kopanec do zadnice Boha, Člověka, Osudu, Času, Krásy, Lásky.“

  36. Materiál, kterým má být postavena ideální svobodná společnost, to jsou lidé sami. Ale nemůžete chtít postavit mramorový palác z hromady hnoje. Hra končí odpornou scénou, kde opilec zpívá revoluční píseň, zatímco spolustolovníci se mohou usmát. (Eugene Ó Neill hra „Muž s ledem přichází“)

  37. Literatura sadismu a hrůzy podle Nercejaca destiluje z mrtvolných témat jemné účinky, dokonce účinky poetické.

  38. Patolízal Claudel napsal za války Ódu na maršála Pétaina, po válce Ódu na de Gaula.

  39. Konec Rakouska Uherska: Zaživa pohřbený se prokousal víkem rakve. Vygumoval dědečkovi oči a utloukl ho střídavým proudem. Uhoupal se na houpacím koni. Dal si uříznout pravou ruku, aby nemusel zdravit domácího. Uštval babičku na koloběžce. Krásné a dojemné neštěstí, které si vyžádalo sedm obětí. Vylezl z rakve a šel na pivo.

  40. Umění má schopnost nejneuvěřitelnějším způsobem deformovat každý cit. (Lunačarskij)

  41. Kdo má rád jenom Čajkovského, je člověk nezdravý, z biologického hlediska je to hloupý člověk. Jen hloupý člověk si může libovat, když se mu bezúčelně ničí nervy, a čím dokonaleji se to dělá, tím ovšem hůř!

  42. Nechť je krása posvátná, ale přesto bychom chtěli strhnout i nejkrásnější roucha a ukázat, že je to jen rubáš kostlivce a příkrov nad temnou propastí a nad branou nebytí.

  43. K čertu s kulturou. Ta vaše kultura je jen název pro parazitizmus a darmožroutství. Když si trestanec drhne mýdlem hlavu, vši křičí, že ničí kulturu.

  44. Kultura vcelku přece jen podrývá život.

  45. Mlčení je podstatou věcí, je to jediné, co skutečně existuje. Parmenidés, Homér, ukrajinští kobzárové a pěvci všech národů za starých dob, byli starci, slepci, lidé nepracující. Smutný byl počátek individuální poezie.

  46. V Majakovském jsem nevyčetl jedno zrníčko nové myšlenky a nenašel jiskřičku nového citu, a přesto ho rád čtu. Mám obavu z trochu přetažených pubertálních let.

  47. Maratovo obvinění umělců: Všichni tito lidé sloužili boháčům a všichni, jako všechna čeleď přiživující se při hodech boháčů, projevují vědomou či bezděčnou, upřímnou či strojenou, nebo ať čímkoliv podbarvenou lítost nad tím, že těmto boháčům bylo odzvoněno.

  48. Stát se literátem původně předpokládalo mít v sobě dávku čehosi nesporně a zřejmě chorobného, a krom toho, úplně normální člověk si umění za svou specializovanou profesi nevybere.

  49. Překážka není v nedostatku moci, překáží nám nedostatek kultury. (Lenin)

  50. Jsi-li silnější než soused, bij ho! Vždy se najde profesor, který dokáže oprávněnost tvého útoku z hlediska věčného práva.

  51. Přestože jsem pokládal spisovatelství během těchto 15 let za malichernost, přece jen jsem dále psal. Propadl jsem již pokušení spisovatelství, pokušení obrovských peněžních honorářů a pochval za nicotnou práci a oddával jsem se jí jako prostředku ke zlepšení svého materiálního postavení a k tomu, abych ve své duši přehlušil všechny otázky o smyslu života mého i obecného. Vždyť jsem dospěl k víře proto, že kromě víry nic opravdu nemám, nic kromě zániku jsem nenašel. (Tolstoj)

  52. Jak můžeš sloužit duchům, když neumíš sloužit lidem? Jak se můžeš dovědět něco o smrti, dokud nevíš nic o životě?

  53. Hospodine, otel se! (Jesenin)

  54. Mnozí badatelé, publicisté a umělci se už pohybují v kruhu a nejdou vpřed. Hrozí nebezpečí, že se uřeční.

  55. Vezměme si knihu kteréhokoliv akademika, otevřeme ji na straně třeba 48 a přečtěme si druhý odstavec shora. Zjistíme, že je to buď citát, nebo nějaká banalita či nesmysl, čtvrtá možnost není. Pak si nalistujme stránku 56 nebo 156 a přečtěme čtvrtý odstavec shora či zdola – všude totéž. (Solovejčik)

  56. Vy tam máte estetiku, umění, ale tady lidi nemají co jíst.

  57. Humor je králem bytí a člověk jeho šaškem.

  58. Krásná literatura je s to odhalit neméně pravd než všechny společenské disciplíny dohromady. (Marx)

  59. Není třeba úlohu tisku přeceňovat. Nálady společnosti nevytváří tisk, ale události samy. Omezené jsou možnosti hromadných sdělovacích prostředků k manipulaci s veřejným míněním a jeho ovlivňováním.

  60. Kdyby je náhle navštívil Ježíš Kristus, začali by poučovat i jeho!

  61. Fridrich Veliký byl tázán: „Co jste udělal pro umění?“ Odpověděl: „Velice moc, nepřekážel jsem jim!“

  62. Často se nás ptají, zda je či není Bůh, psal Tajemník. My na tuto otázku odpovídáme kladně: Ano, Bůh není.

  63. Ať je Bůh mrtev nebo ne, je nemožné mlčet o někom, kdo tu byl tak dlouho.

  64. Člověk je svobodný, jen když nic nechce. Proč chce být svobodný?

  65. Nejstrašnější lidé jsou ti, co všechno vědí a věří tomu.

  66. Útočit na lidi, kteří mají úspěch? To je zbytečné, mají úspěch v těle jako hnilobu.

  67. Generace, která ztratila nebe tím, že ho dobyla.

  68. Je docela dobře možné, že Bůh nespí, ale skryl se ze strachu před námi.

  69. Hledání pravdy a rozumu, jež zahájil Odysseus, a které pokračovalo víc než tři tisíciletí, skončilo poznáním, že není co hledat.

  70. Užitečná a o náboženství se opírající iluze o existenci dobra a zla byla definitivně rozptýlena. Pro Nietzscheho to byla katastrofa. S největší vážností řekl modernímu člověku, že padá volným pádem do propasti nihilismu.

  71. Nikdo už v nic nevěřil a každý trávil život v horečné práci a šílené hře, aby se nemusel střetnout se skutečností, aby se nemusel podívat do propasti.

  72. Pravda Páně vítězí – a zůstalo jen Pravda vítězí, slovo Páně bylo vypuštěno.

  73. Hlubinná pustota života. (Holan)

  74. Absurdní divadlo ukazuje člověka, který ztratil základní metafyzické jistoty, zážitek absolutna, vztah k věčnosti, pocit smyslu, čili: pevnou půdu pod nohama. Je to člověk, kterému se všechno hroutí, jehož svět se rozpadá, který tuší, že cosi nenávratně ztratil, není schopen si svou situaci přiznat a skrývá se tudíž před ní, čeká, neschopen pochopit, že čeká zbytečně (Čekání na Godota). Je sužován potřebou sdělit to hlavní, ale nemá, co by sdělil (Ioneskovy židle). Hledá svůj pevný bod ve vzpomínce a neví, že není na co si vzpomenout (Šťastné dny). Obelhává sebe i své okolí iluzí, že dojde kamsi a nalezne cosi, co mu vrátí jeho identitu (Pinterův Správce). Myslí si, že zná své nejbližší i sebe sama, a ukazuje se, že nezná nikoho (Pinterův Návrat domů). Jsou to modelové situace propadajícího se člověka, hroutícího se lidství. Často se v nich mlčí a často stupidně žvaní. Připomínají nám, že žijeme bez naděje.

  75. „Romantismus ustoupil realismu v tom a v tom roce.“ Heine okamžitě zareagoval: „Nemůžete říci, v kolik hodin to bylo?“

  76. Čas mistrovských veleděl je u konce, nadešla epocha masové produkce průměrnosti. V masovém nákladu vyjde gigantická moudrost s gigantickou hovadinou nastejno. Takže z hlediska konečného výsledku je dokonce lhostejné, zda píší vynikající mozky nebo vynikající degeneranti.

  77. Umění je dovedeno na úroveň designu.

  78. Pomerančová (oranžová) alternativa: Osvoboďte sardinky. Svobodu všem rybám! Zrušte ministerstvo ryb. Socialistický surrealismus. V jedenáct hodin dělení toaletního papíru: Nechť spravedlnost začíná od papíru. Stále je dost těch, co se bojí toaletního papíru. Bezpečnosti děkují za účast na dřívějších akcích a zvou je na nové, příští akce. Mají vlídný a snášenlivý postoj ke všem dosavadním nezávislým strukturám, avšak jsou nezničitelně jízliví ke státní moci. Waldemar Fridrich (35 let), při soudním procesu desítky lidí alespoň s částí oranžového obleku žádali vstup do soudní síně s vysvětlením, že jsou Fridrichova snoubenka. Založil Polskou dělnickou stranu. „Budete se snažit o registraci?“ „Ne, my uskutečňujeme leninskou variantu. Ano, zamýšlíme provést revoluci.“ Trvá na tom, že jeho působení je umělecké, nikoliv politické. „Vyšel jsem na ulici v pytli od cukru a černé punčoše, protože jsem chtěl provozovat umění.“ Soudce: „Když chcete provozovat uměleckou činnost, dělejte to tam, kde nejsme.“ Fridrich: „A kde nejste?“ Rádi citují Marxe: Poslední fáze historického vývoje je komedie, fraška. Kresbami (malbami) trpaslíků zakrývali oficiální hesla. Trpaslíci jsou symbolem bytostí zatlačených na okraj obecně platné skutečnosti. Nejsou a nic nemohou, protože jich tzv. reálný svět nepředpokládá. Tak jsou osvobozeni od tohoto ponurého světa. V Polsku bylo referendum, na jejíž dvě otázky se nedalo rozumně odpovědět. Alternativa vystoupila s heslem: „Dvakrát ano“. Vratislav bude městem stoprocentní dvěstěprocentní účasti.

  79. Budeme orat vesmír a zasévat nové hvězdy.

  80. Jakýsi člověk vylepuje na zeď čisté listy papíru. Co to lepíš? Letáky! Letáky? Ale není na nich nic napsáno…. A proč by mělo? Všichni stejně všechno vědí.

  81. Mozek – to je nesprávná cesta. Chceme snít, chceme být opojeni. (Gottfried Benn)

  82. Jaspers v roce 1933: „Jak si můžete myslet, že tak nekulturní člověk jako je Hitler, je schopen vládnout Německu?“ Heidegger odpovídá: „Nejde o kulturu. Podívejte se na jeho pozoruhodné ruce!“

  83. Bohové už opustili tento svět. (Heidegger)

  84. My potřebujeme kulturu pokrokovou, proletářskou, žádnou takovou sebranou na buržoasním smetišti. Naši čtenáři tuhle Kafku chvíli přežvýkají a vyplivnou.

  85. Každý idiotský skutek má svůj filosofický výklad.

  86. Smyslem lidského života je být zdrojem tepla a světla pro ostatní, být vědomím vesmíru a svědomím lidstva, být střediskem přeměny živelných sil v síly uvědomělé.

  87. Škola? To je inkubátor diplomovaných brojlerů.

  88. Výtvarné umění: Autentičnost vyjádření má přednost před dokonalým ovládáním prostředků. Protichůdné trendy rovnocenně vyjadřují kulturně společenské klima.

  89. Al Bajáti: Jsme odsouzeni na smrt / jsme v cirkuse / v zoologické zahradě. / Prodejný jazyk a dějiny / a klamné iluze / a nicota a pustina / nás drží v blokádě / už dva tisíce let / a my se pokoušíme / prolomit bludný kruh.

  90. Vězení – ta pýcha dějin! / Poznal jsem všechna vězení starého světa / teď objevuji věznice světa nového / změnily se masky herců, svět je ve drápech / našeptávačů ukrytých ve stínu / Svět je vydán na milost a nemilost šaškům / a prodavačům zřícenin / zabili nás, moje milá.

  91. Listují ve slovnících a encyklopediích / a hledají tam mrtvoly králů.

  92. Jedni tyrani nás předávají druhým / králové si nás podávají z ruky do ruky / My se nedáme / a v dobách neštěstí a i jasu / zůstaneme viset / na černých nitkách naděje / čekajíc na oheň a potopu.

  93. Člověk, který se nikdy nepodíval do novin, je lépe informován, než ten, kdo je čte, protože ten, kdo nic neví, je blíže k pravdě než ten, jehož mysl je naplněna omyly. (Th. Jefferson)

  94. Vítězství materialismu odstranilo ze světa všechno materiální. Není co do úst, není co na sebe. Kolem dokola nic hmatatelné, jen samé ideje. (Bělyj)

  95. Literatura? Svět vzletných slov, otřepaných moudrostí, elegantně kroužených vět… Po dosažení věhlasu se uchýlili ke všeobecnostem, k přemílání dávno známých pravd, k obezřetné odvaze. (Pasternak)

  96. V dějinách se nerealizuje žádná idea, jedinou zásadou je Rozmar!

 

Foto: Tak takhle máme nalajnovanou budoucnost, autor Jan Kadubec

Přejít do diskuze k článku