Sentence o umění IX


  1. Po veliké námaze Osvícených proti Neosvíceným se nám podařilo staré pověry nahradit novými. (Werich)

  2. Co čtete princi? – Slova, slova, slova. – Jedno takové slovo je čest, co je čest? – Slovo – Co je čest? Kdo ji má? – Ten, co umřel třeba minulou středu. – Cítí ji? – Ne! – Slyší ji? – Ne. – Nedá se tudíž vnímat? – Nikoliv mrtvolou. – A co s živými, s živými čest žít nebude? – Ne. – Proč? – Lidská pomlouvačnost to nestrpí. Čest je pouhý nápis na náhrobku.

  3. Jindřich: Stejně jsi Bohu dlužen smrt. Falstaff: Jenže není ještě splatná. Proč bych měl s placením pospíchat? Nač se mám někomu nutit, když mne neupomíná?

  4. Z ničeho se nemá dělat věda, ani z vědy. Svíčka slunci světla nepřidá. Smrt je jediná spravedlnost – to je blbost. Ve válkách umřely milióny lidí zbytečně za to, co nezavinili. A ti, co to zavinili, byli živi klidně dál a umřeli doma v posteli. (Werich)

  5. A co dnešní umění? Vznešený pojem kultury se spojuje s pohyby tlustého střeva. Teorie kultury dnes vychází z biologických faktů.

  6. Smrt jednoho je tragédie, smrt miliónů je pouze statistický fakt.

  7. Umění je vždy únikem, náhražkovým uspokojením, útěchou, narkotikem, uklidňujícím prostředkem, denním sněním, vzdaluje se skutečnosti a dokonce ji znásilňuje. Umělec je člověk, který neuspěl v životě, popisuje existenci, která je mu odpírána a vysvětluje smysl života, který sám není s to realizovat.

  8. Umělec vede zahálčivý život, miluje svou práci a má z ní požitek, zatímco ostatní se dřou a plahočí. Umělec se podílí na výsadách ve světě, kde jinak existují jenom povinnosti. Umělec přes všechna ztroskotání a selhání zpupně a lehkomyslně tráví své dny, a který je v podstatě asociálním tvorem.

  9. Klauni historického cirkusu.

  10. Je ta kultura doopravdy hodna záchrany? Nebylo by lepší, kdyby vzala za své? Většina současných kulturních hodnot sotva zasluhuje obrany. Valná část je již mrtva a čeká jen na slušný pohřeb. Jejich zmizení ze scény je pro lidstvo spíše dobrodiním než ochuzením.

  11. Je to zboží pro trh. Umění je požitkové, skýtá oddech, rozptýlení, zábavu, vydražďuje unavené nervy či pohlavní roznícení. Je to cirkus, vnady okouzlující dívky, víno, dobré jídlo. Místo aby povznášelo dav na svou úroveň, klesá na úroveň obecného stáda. Exotické, patologické, je to pouze prostředek k zábavě. Příjemné zboží. I největší umělecké hodnoty minulosti jsou snižovány jako dodatek k reklamám, obaly na mýdlo, potraviny.

  12. Božské hodnoty pozvolna mizí. Chce být zbožím dobře prodejným, proto vyrábí senzace, zabývá se zločinci, choromyslnými, polosvětem, morbiditou. Zobrazuje jenom stíny jevů pomíjejících a náhodných, na člověku nevidí nic božského a ušlechtilého. I v hudbě jsou hrdinové šašci, komedianti, vrahové, prostitutky, v nejlepším případě lidé prostřední. 70 až 80 % se zabývá zločinem a pohlavní láskou. Vše je zesměšňováno, od Boha po Satana. Sexuálně nevyrovnané, perverzní, sadistické. Policejní márnice, zločinecké brlohy, pohlaví, společenská stoka.

  13. A zároveň tímto ponižováním a hanobením člověka si umění dláždí cestu k vlastnímu pádu. Umění ukazuje pokroucený, nesouvislý chaos povrchního zdání. Hudba je pouze rozkošné dráždidlo při zažívacích procesech. Kvalita se podřizuje kvantitě. Chorobná kolosálnost. Objem denních novin přesahuje svým rozsahem životní dílo leckterého vynikajícího myslitele.

  14. Anglie má jenom dvě univerzity, Francie čtyři, ale u nás jenom ve státě Ohio jich máme 37.

  15. Vnitřní prázdnota nejmohutnějších výtvorů. Naše Katedrály nemají v sobě nic náboženského. Univerzity nevydávají génie. Umění rozhlasových stanic a divadel je nanejvýš vulgární a nanejvýš prostřední.

  16. Technická virtuozita dokonce i ve filosofii a náboženství. Sdružování umělců ve spolky a různá sdružení apod. Dionýský synod se konal kolem roku 300 před n. l. Bylo to sdružení umělců Iónie a Helespontu. Už tehdy byly unie potulných hudebníků, ovšemže to bylo umění jen prostřední, bylo to pseudoumění.

  17. Moderní umění má jen záporný revoluční program. Je hypersenzitivní, něco jako ve sféře politické fašismus a komunismus.

  18. Komunismus a fašismus je odkaz bankéřů a průmyslníků, avšak umělci smýšlejí ještě více ekonomicky.

  19. V senzitivní společnosti nahrazuje přírodní věda náboženství, teologii i spekulativní filosofii. Do jisté míry diskredituje rozum i logiku jakožto zdroje pravdy. Jestliže logika odporuje svědectví smyslů, je prohlášena za nesprávnou.

  20. Quasipornografické pojetí lidské kultury. Všechno duchovní, nadsmyslové a idealistické je zesměšňováno a nahrazováno výkladem co nejvíce ponižujícím: Co je skutečnější než hmota? Co je skutečnější než reflexy, funkce trávicí a pohlavnost? Hmotné hodnoty se stávají přirozeně nejvyššími. Senzitivní společnost žije a hodnotí pouze přítomnost. Minulost je navždy ztracená, budoucnost ještě není.

  21. Zachytit polibek přítomné chvíle, zmocnit se moci, popularity, proslulosti, výhodnosti okamžiku. Čas prchá, doba se mění a my se měníme s ní. Čas hlodající vše. Vše se stává relativním, určitá věc dnes dobrá, zítra bude špatná. Dříve nebo později relativismus ustoupí skepticismu, cynismu a nihilismu. Hranice mezi pravdou a lží zmizí. Žádná společnost ale za těchto okolností nemůže dlouho existovat. Vědecké teorie se stávají slabší a mělčí, nakonec se proměňují v imaginární, předstírají soudy, pak konvenční fikce, zároveň plané i neodpovědné. Filosofie se stává druhořadou vědou, vše, co není užitečné, je zanedbáváno. Pouze vědět a předvídat. Výchova je pouze užitečné vědění a praktické dovednosti. Ani víra ani rozum nejsou zcela mylné. Každý z nich částečně platí, poskytuje poznání skutečnosti.

  22. Náboženství odhaluje skutečnost nepřístupnou smyslům – proroci, apoštolové, mystici, umělci. Coincidentia oppositorum – sv. Augustin, Eurigena, Kusánský. Žádný z nich není zcela falešný.

  23. Mudrci nejsou nikdy učenci a učenci nejsou nikdy mudrci. (Lao c).

  24. Soudy jako „majetek je svatý“ a „majetek je krádež“, mají stejnou platnost, je vymazána hranice mezi pravdou a lží.

  25. Potom tedy člověk a jeho kultura není nic posvátného, nevytváří nejvyšší hodnoty, není to odraz božství ve hmotném světě. Pročpak tedy s člověkem nakládat s nějakými zvláštními ohledy? Kdo by váhal zašlápnout plaza? Je stržena svatozář z člověka a z jeho hodnot, lidské vztahy a sociálně kulturní život degeneruje v divoký zápas.

  26. Věda je pouhá služka dnešních barbarů, pro něž je pravda to, co se hodí a co je užitečné. To nejvýhodnější je pro mne to nejpravdivější. Nekonečný zmatek „faktů“.

  27. Nevíme, která fakta jsou důležitá a která nikoliv. Vyrábíme nekonečné mechanické indexy, bibliografie, výběry z výběrů, výtahy z výtahů. Stále méně jsme schopni uspokojit lidskou potřebu jasné orientace ve vesmíru.

  28. Vědět, abychom mohli předvídat, předvídat, abychom mohli mít moc!

  29. V málokterém období bylo tak mnoho miliónů lidí tak nešťastných jako dnes.

  30. Opravdové zatemnění lidské kultury.

  31. Metody a způsoby na odstranění chudoby, války, tyranie, vykořisťování, přispěly naopak k jejich zmnožení.

  32. Místo 60 amerických rodin, které řídí průmysl v zemi, mají centralizované společnosti pokud možno jediný ředitelský sbor, což je výhodnější než několik.

  33. Rozpad rodiny: Negramotná matka, obdařená vlídností a rozvahou, je lepší mravní vychovatel, než většina školených vychovatelů. Výsledkem státní výchovy, od mateřské školky po vysokou, je stále menší počet mladých lidí mravně bezúhonných, charakterově pevných, altruistických. Zločinnost stoupá, vznikají příživníci, protispolečenské živly, počínaje sprostými vrahy a konče pretoriánskými strážemi diktátorů.

  34. Rodinný domov se mění v pouhou noclehárnu a to ještě ani ne pro každou noc a ani ne na celou noc.

  35. Tragický dualismus: oslavení a ponížení člověka. Naše kultura je zároveň kulturou oslavení i ponížení člověka. Dnešní umění je uměním ponižování a hanobení člověka. Umění ponižuje i samo sebe a tím si připravuje svůj pád.

  36. Tacitus o římské senzitivní kultuře: „Stala se sprostou stokou, v níž se stéká všechno odporné a ohavné jako bouřlivý potok ze všech stran světa.“ Smetiště nejrůznorodějších prvků z nejrůznějších kultur. Západní kultura se stala kulturním smetištěm, na něž se vykládá a vyklápí bez výhrad cokoliv. Ztratila svou vlastní tvářnost, vlastní duši a svou rozlišovací schopnost. Mysl dnešního člověka je skládkou nejfantastičtějších a nejrůznějších kousků nejútržkovitějších myšlenek, věr, vkusů a útržkovitého vědění. Od komunismu ke katolicismu, od Beethovena a Bacha k jazzové odrhovačce a šlágru.

  37. Duševní žvýkací gumy.

  38. Etika je džungle protichůdných norem a hodnot. Víra je divokou změtí změtenin různých sociálních evangelií zvulgarizovaných filosofických idejí, teorie vědecké se pojí s nejhroznějšími magickými pověrami. S nadšením přijímáme gregoriánské chorály i Saint Luis blues, Bibli i erotickou povídku.

  39. Čím vulgárnější, tím úspěšněji šly na odbyt, čím větší chrámy, tím prázdnější náboženství, čím obecnější vzdělávání, tím méně géniů, čím větší říše, tím byly více dezorganizovány a tím těžší byl úděl jejich občanů, čím větší zástupy filosofů, tím menší filosofie. Vzdělání nahradilo tvořivého génia, technika nápady, mechanická rutina tvůrčí původnost.

  40. Naše rádia jsou obrovská a přece hudba a umění z nich vycházející jsou vulgární a prostřední.

  41. Naše chrámy jsou velkolepé ve svém vybavení a rozměrech, ale nový svatý Pavel by je pravděpodobně shledal bez Ducha svatého.

  42. Časté změny vylučují vytvoření trvalých hodnot. Včerejší hodnoty jsou již dnes zastaralé a dnešní hodnoty jsou zastaralé již zítra.

  43. Dnes se buduje chrám nějakému nově opentlenému Bohu a zítra chce se zbořit tuto stavbu, aby se uvolnilo místo nějakému módnějšímu bohu, který zajde týmž osudem.

  44. Divadlo XX. století nám dalo divadlo lidské a společenské patologie, pohlavnosti, obscénnosti a ničemnosti.

  45. Vědecké poznání: Nahromadili jsme nesmírnou spoustu většinou neupotřebitelných a neplodných dat.

  46. XX. století je chorobným ničitelem blahobytu, jejž vytvořila staletí předchozí. Jako marnotratný syn promrhalo a obrátilo v trosky, co vytvořili jeho otcové a nashromáždili jeho předkové.

  47. Jsme oběti vlastních vynálezů. Naše skvělá senzitivní kultura projevuje mánii po sebezničení.

  48. Vědět víc a více o méně a méně věcech. Budou pilně pěstovati scestnou přesnost, nebo namáhavě propracovávat věci samozřejmé, nebo učeneckou prázdnotu s veškerou alexandrijskou erudicí a s veškerou ubohostí „učené neschopnosti“.

  49. Místo Goethů, Beethovenů, Shakespearů, Bachů, Rembrandtů, přijdou sdružení výrobců hudby, výrobců divadel, výrobců filmů, výrobců obrazů s jediným cílem – své výrobky prodat! (Sorokin)

  50. Adolf Hitler v katalogu Zvrhlého umění z 25. října 1937 napsal toto: Skutečně existují lidé, kteří vidí dnešní postavy našeho lidu jen jako zchátralé kretény, kteří zásadně vnímají, nebo, jak říkají, zažívají, oblohu zeleně, louky modře, mraky žlutě atd. Nebudu se pouštět do sporů o tom, zda tito potrefení to skutečně tak vidí nebo cítí, či nikoliv, nýbrž chci ve jménu německého lidu zakázat, aby se tak politováníhodní nešťastníci, kteří trpí zrakovými poruchami, pokoušeli nás násilně obalamutit výsledky svého chybného pozorování: říkat nám, že taková je skutečnost a dokonce nám to předkládat jako umění. Adolf Hitler dále pokračuje takto: Zvrhlé umění se vysmívá náboženství, obsahuje tendence k bolševické revoluci, vidí duchovní ideál v kreténovi, idiotovi, paralytikovi a je oslavou bordelu a kurvy.

  51. Vyrůstá zářivě krásný typ člověka, který po nejvyšším pracovním výkonu vzdává hold krásnému starému přísloví: Krušné týdny, veselé neděle. (Tento zářivě krásný typ podával pak skutečně ohromné výkony v Treblinkách a Osvětimích).

  52. Aby někdo mohl psát prózu, musí mít co říci, kdo však nemá co říci, může přece vyrábět verše a rýmy, kde jedno slovo dává druhé a nakonec z toho vyjde cosi, co je sice ničím, ale vypadá to, jakoby to něco bylo.

  53. Literatura je idiotství. Vklad, který je ve hře, je mnohem důležitější než umění malovat obrazy nebo psát verše. Je ve hře osud člověka, nebo jeho záhuba na zemi. (Rimbaud)

  54. Dolů se šalebnými autoritami, které nás vedou do záhuby, pod opatek se lží, která již bytost národa rozžírá. Kupředu za rozumem a pravdou. (Neruda)

  55. Hrom aby do takových frází. Civilizace prý jde dál. To je hezké od ní, ale náš žaludek, mozek, srdce, pramálo o tom vědí, jen žluč ví dost. Podívejme se na Indiána, který stojí na nepokročilém stanovisku právě vylíhnuté koroptve, a pomysleme si, že naši předkové kdys těšili se také době indiánské. My jsme od nich „pokročili“ tuze, tuze daleko. Oni chudáci se rodili jen tak beze všeho rozdílu, jeden byl toliko co druhý, také umírali a byli zahrabáni beze všech rozdílů. My pokročili a rodíme se co titulovaný pán, druhý co žebrák. Chudáci předkové usídlili se, kde se jim líbilo, my pokročili k placení daní, k občanským průkazům a pasportům. Předkové žili v boží přírodě, my pokročili do měst, kde třetí generace stává se už neplodnou. Nebozí naší předkové jedli jen mléko, strď, ovoce a šťavnatou pečeni na špejlu, my pokročili k hospodským gulášům z hovězího a na polívky z vyvařeného masa. Také někdy pokročujeme až k hladu, protože příroda nepatří každému. Naši předkové neznali peněz, my pokročili až k dluhům. Naši předkové mysleli jen prostě, arciže mysleli právě tolik co my, poněvadž už to v lidském mozku jinak ani nejde, když chtěli něco říci, řekli to ve své naivnosti jak mysleli. My pokročili k myšlénkám velmi složeným, odjinud přebíraným a když je chceme vyslovit, ohlížíme se, není-li za námi někdo, kdo by to mohl opakovat před státními vyšetřovateli. A že z nás lidí nevyvine se tvor vyšší, tj. jisto. Máme své meze, tělo naše je žalářem, vlákali do něho duši a ta nemá v  něm ani dost místa, aby lokty roztáhla. Změna se to má jmenovat a říkáme tomu pokrok. Když žijeme o padesát let dál, když jsme vysázeli třešně, kde dříve lípy stály, vystavěli nový kriminál a zbořil tři staré krámy, tož to jsme „pokročili“. Obloha není kamenná, ale točí se dokola. A ty změny jednou přestanou, až se vybrousí kolečka planetového systému. (Jan Neruda)

  56. Vy se svou modrou kytarou/ Nehráte věci tak jak jsou/Muž odvětil: Věci tak jak jsou/ Mění se modrou kytarou.

  57. Báseň o sobě nemůže obsahovat žádný význam kromě nahodilých průhledů, které slovům dodává sám čtenář – pozorovatel.

  58. V hypnóze mohou odpadnout bradavice a tužka může udělat spáleninu, řekne-li se hypnotizovanému, že je to rozžhavený drát.

  59. Rajské krajiny jsou obývány profesionálními romantiky a zní v nich kvílení. (Miroslav Holub)

  60. Dobrým myšlenkám je lhostejné, v kterém jazyce jsou vyslovovány.

  61. Optimismus je názor, kde se říká, že všechno je dobré, i když je to všechno špatné.

  62. Když věci života jsou tak laciné / svá jména píšeme do rozlité kořalky / Práh hospody je z ďáblova kamene / Hledíme do lampy a do prázdna, sem a tam, tam a sem. (Karel Schulz)

  63. Nač je stádům dar svobody? Jejich údělem je dědičná poslušnost. (Puškin)

  64. „Dívám se soudruzi, kdo má pravdu. Podívám se ještě jednou a vidím: Pravdu mám já.“ (President Antonín Novotný)

  65. Ženy se při Posledním soudu stanou muži. (Tak nekonečně dobrotivý je Bůh!) (Talmud)

  66. Státy si naprogramují své obyvatele, výrobci zboží své spotřebitele a výrobci knih své čtenáře. S uměním se vždy obchodovalo. Všechna slavná díla renesance – vždyť to jsou státní zakázky, státní objednávky! Za pravdu se nebojuje, ale chodí se s ní na trh! (Bělohradský)

  67. Život má takovou cenu, jakou mu sami přisoudíme.

  68. Formy zůstávají, ale mění se jejich smysl.

  69. Píše hlouposti, nicméně nečiní tak jako hlupák.

  70. Kritika je zbytečná, má jen subjektivní platnost a ani nejmenší charakter objektivity. (Tzara)

  71. Ježíšův pokus a Bible přikrývají svými širokými a laskavými křídly hovno, zvířata, dny. Miluj svého bližního je pokrytectví. Poznej sebe je utopie, ale přijatelnější, neboť obsahuje v sobě zlomyslnost.

  72. Literatura je jednou z nejsmutnějších cest, jež vedou ke všemu. (Breton)

  73. Naše hlava je kulatá za tím účelem, aby myšlenky mohly měnit směr. (Picabia)

  74. Bavit se, zbavovat se, vybavovat se, osvobozovat, teprve zábava je volnost ducha. Jeho světlostí, pravým zdravím, radostností.

  75. Já jsem jen šprýmem Mne. (L. Klíma)

  76. Řecko před rokem 400 před n.l.: Naše mládež zná jen rozkoše a není moudře vychovávána, všemu se vysmívá a vůbec nebere ohled na starší. Naše děti se staly tyrany, nepovstanou, když do místnosti vchází starší člověk a protiví se vlastním rodičům. Zkrátka, mládež je hrozně zlá!

  77. Egyptský papyrus před 5 tisíci lety: Náš svět dosáhl kritického momentu. Děti neposlouchají rodiče. Je vidět, že už je blízko konec světa.

  78. Babylonská hliněná tabulka: Naše mládež je zkažena až do morku kostí. Je intrikánská a líná. Nikdy nebude připomínat mládež dávných časů. Mladé pokolení dnešních dnů není schopno zachovat naši kulturu.

 
Foto: Kubistický autoportrét, autor Jan Kadubec

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments