Sentence o umění VI

Reklama


  1. Největší básník – lidstvo, největší báseň – dějiny.

  2. Vrcholný vývoj ideje, v níž idea klade a poznává sama sebe jako jsoucí, je ve filosofii. Zde nastává úplné splynutí subjektu a objektu, jakési absolutní sebevědomí ideje. Na tomto smyslu mizí rozdíl mezi „věděním“ a „věděným“. Je to metafyzický konec – ukončení vývoje ideje a tím i vývoje vůbec. Krása je idea jak se jeví smyslům, pravda je idea, jak se jeví myšlení, rozumu. Umění předchází náboženství a filosofii a jednou zanikne. Umění je přechodným stavem ideje – je smrtelná, je pouze propedeutikou, přípravou filosofie, je náhražkou pravého poznání. Dokud lidé nejsou schopni chápat podstatu věcí v abstraktních, naukových a filosofických pojmech, pomáhá jim umění. (Hegel)

  3. Že moje teorie nesouhlasí s fakty? Tím hůře pro fakta.

  4. Umění je objektivně smyslové, náboženství subjektivně reflexivní, vnitřně imaginativní, je eminentně fantazijním stupněm vývoje ideje. Pak i náboženství přechází do vědy, do filosofie, kde vývoj ducha metafyzicky končí.

  5. Sdělovací funkce umění nejsou však ryzí podstatou umění, nýbrž příměskem, proto má umění význam hlavně pro umělce – tvůrce, nikoliv pro diváka.

  6. Ironie je výsostný znak uměleckého pohledu na svět. Bez ironie není umění. Ironie je způsob, v němž se protiklad nedokonalosti lidské a vyššího určení člověka vzhledem k Bohu navzájem ruší. (Solger)

  7. Nevysvětlitelná vroucnost každé hudby, úplně srozumitelná a přece nevysvětlitelná. Hudba je výraz vůle, je rovnocenná celému jevícímu se světu a jeho idejím. (Schopenhauer)

  8. Všichni lidé a všechna náboženství mají společný zdroj a tím je poetický génius, Duch Proroctví, jeho objektem je nekonečno. Kdo vidí nekonečno ve věcech, vidí Boha. (Blake)

  9. Příběh je toliko výčtem skutečností. Poezie mění vše v půvab.

  10. Je nutné, aby byl člověk veliký, a vlivy okolí pak určí, v čem bude veliký, zda jako básník, prorok, král nebo kněz. (Carlyle)

  11. Duchovní ochromenost věku, ve kterém pohanský (keltský) strom života Ygdrasil odumřel v klepající světový stroj.

  12. Básník je bludným stínem věčnosti, jeho dílo je výrazem hluboké, ale marné touhy překlenout absurdní svár vznešenosti ideálu a mizérie skutečnosti. Umělec je předem odsouzen k tomu, aby se vzdal toho, na co ze své funkce umělce aspiruje. Měřítkem velikosti je schopnost, jak velké protiklady obsáhne duševní život a jak se s nimi vyrovná. (Keierkegaard)

  13. Postoje: 1. Estetický: poskytuje chvilkový požitek. 2. Ironie, etika, rezignace žertem, vědomí pomíjivosti. 3. Křesťanská rezignace, která absurdnost a paradoxy jsoucna a depresivnost rozporů přijímá jako trest za vlastní hříchy.

  14. U vyšších živočichů boj o život ve své sexuální formě je hlavním, ne-li jediným zdrojem krásy. Hmyz a ptačí samičky jsou vlastně kvůli své funkci kladení vajec degenerovanými samečky. Nápadní a krásní samečkové jsou obětí, kterou „duch rodu“ přináší nepřátelům, aby se nenápadné samičky spíše udržely a zachovaly rod. (Darwin)

  15. Kdyby neexistovala možnost pohlavního strádání, žilo by lidstvo stále na úrovni divochů nebo poloopů, bez umění, vědy, kultury a pevné společenské organizace. (Freud)

  16. U Egypťanů bylo pozoruhodné umění, avšak literatura prostřední.

  17. Homérské zpěvy vznikly v době, kdy řecká architektura a skulptura byla hrubě barbarská a záležela jen na napodobeninách Egypta a Asýrie.

  18. Jen málo národů převyšuje Indy v architektuře, ve filosofii dosáhlo indické myšlení takových hloubek, že evropský duch k nim dospěl teprve v době docela nové. V říši vědy a historie nevykonali zato naprosto nic.

  19. Féničané neměli žádné umění ani literaturu, ale zato obchodnickou obratnost. Iniciovali celý antický svět, jehož části přivedli ke spojení, avšak sami neprovedli téměř nic a dějiny jejich civilizace jsou jen dějinami jejich obchodu.

  20. Všechny ideály jsou si z filosofického hlediska rovnocenné, poněvadž jsou jen pomíjejícími symboly.

  21. Kdybychom soudili o ceně rozličných prvků nějaké civilizace jen ze stanoviska prospěšnosti, museli bychom říci, že nejdůležitější prvky civilizace jsou ony, jež pomáhají jednomu národu zotročiti národ druhý – totiž vojenská zřízení.

  22. Spencer: Všechno, co člověk dělá, ať jde o fyzickou nebo duševní činnost, dělá pod tlakem potřeby, aby uhájil svou existenci a aby rozmnožil a zachoval rod. Výjimkou je hra a umění. Je to luxus života, není nutný k bezprostřední existenci. Hra je vyvolávána přebytkem fyzických sil, umění přebytkem sil duševních.

  23. Vulgární materialista Nietzsche tvrdí: Je Apollinský princip – harmonický, olympský, klidný, jasný, rozumový, projevuje se jako sen, vize, epos, plastika. A Dionýský princip – vášnivý, mysteriózní, orgiastický, opojení, smyslová náruživost, omamné nápoje, posvátní šílenci, lyrika a hudba.

  24. Daleko mocnější než chatrný znak slovní je rytmický tep básně.

  25. Síla Wágnerovy tristanovské hudby je tak veliká, emocionálně působivá, tak bakchicky opojivá, že by ji snad nebylo možné vydržet, kdyby ji slova poněkud neochlazovala. Slova ve Wagnerovi mají funkci jakéhosi tlumiče, brzdy, přináší úlevu od naléhavosti hudby, trochu chladivého apollinského světla do žáru vášní.

  26. Dionýské umění je silnější, hlubší, má blíže k mystériu duše a je projevem života a vůle k životu. Apollinské umění je omezené ve svých možnostech ve své objektivně nazírací neúčastnosti. Dionýský stav davového šílení je dokladem, že z tohoto umění nemluví neomezené „já“, tj. nějaký jednotlivec, nýbrž zde jde o vplynutí jedince do veškerenstva. Oba principy se potírají a vylučují. Pouze dvakrát došlo k zázraku, ke spojení obou inspirací u Aischyla a u Wágnera a Gesamtkunstwerku. Dionýský kult je tragický a pesimistický, na jeho dně nalézáme „prabolest“.

  27. Kniha Zrození tragédie je kniha tří W Wahn, Wille, Wehe.

  28. Apokalypsa je dionýská poezie. Řekům je harmonický svět Olympu pouze něčím, co vyrovnává základní pesimistický tón a tragický životní pocit.

  29. Estetika je aplikovaná fyziologie.

  30. Stupeň a ráz pohlavnosti u člověka proniká až do nejvyššího vrcholku jeho života – do uměleckého tvoření.

  31. Umělecké pudy člověka pramení z fyziologické organizace člověka a z přebytku smyslnosti. Asketický umělec je kontradikcí.

  32. Je ovšem umění nezdravé, dekadentní, např. romantismus, který je inspirován nechutí umělce k sobě samému. Je však stejného fyziologického původu jako umění zdravé a silné, pouze negativně, inverzně, reaguje na své hlubinné zdroje.

  33. Aby vzniklo umění, je nutné opojení, pohlavní opojení je pak nejstarší formou opilosti.

  34. Vůle k moci coby metafyzický základ světa, jako vůle k životu, k biologické expanzi. Pohlavní pud je nejvyšším projevem vůle k moci a tudíž i umění je ryzím projevem vůle k moci a síly. Opojení znamená více síly, která se jeho prostřednictvím zmocňuje lidí hlasem krve a lásky, jinak je nudné. Odstraňte lásku, a co zbude umělci? Umění pro umění? Virtuózní kuňkání chladných žab, které hynou ve svém močále. I apollinské umění a oblast snu, vize, vyrůstá na sexuální půdě, zatímco hudba je již přímo variantou plození. Pravé umění oplývající bohatstvím smyslů, smyslovostí, pohlavností, se stává katalyzátorem obrody lidstva a výchovy nadčlověka. Působí především na tělo a pak teprve na duši, je „tonické“. Tonika je i tragédie, neboť učí odvaze, tvrdosti a krutosti, nikoli, jak se domníval Aristoteles, k buzení bázně a soucitu.

  35. Wágnerovi nemohl odpustit, že cit a vášeň spojuje s křesťanskou morálkou rabů, se slabošským soucitem, altruistickou charitativní křesťanskou láskou.

  36. Dekadentní umění je také projevem vůle, ale vůle k Ničemu. Tento postoj jakkoli úpadkový je prý stále lepší, než nemít vůbec žádnou vůli.

  37. Hudba je uměním příliš ženským a je zaměřena do minulosti.

  38. Tragédie Othella a Lohengrina jsou pouhým produktem netrpělivosti, stačilo vyčkat dne a všechno by se vysvětlilo.

  39. Dionýsos je jediným pánem inspirace. V umění je vše výrazem pudu. Rozum je jen lehký povrch, kterým přikrýváme hluboké základy nevědomí.

  40. Umění bez lásky je řemeslo a Apollonovy Múzy jsou frigidní panny, symboly neplodnosti. Tvorba je iradiací sexuálního citu, od něhož krása přejímá svoji působivost, svůj žár.

  41. Přichází den, kdy umění budou vřazena ne-li mezi nízké, tož alespoň mezi zcela podružné projevy civilizace!

  42. Pozorujeme všeobecný zákon: jakmile byla stvořena mistrovská díla, bezprostředně nato nastává perioda úpadku. Poněvadž zmizely náboženské názory, ideje a potřeby, které z umění činily podstatný prvek civilizace za oné doby, kdy chrámy a paláce byly posvátnými stánky, stalo se umění vedlejším, věcí záliby, které není možno obětovati ani mnoho času, ani mnoho peněz. Není-li potřebou, může být toliko umělé a napodobené. Není dnes národů, které by měly národní umění – žije se z méně či více šťastného napodobení zašlých dob.

  43. Jediná superiorita, před níž se dějiny vždy sklánějí, jest superiorita vojenská. Když vyšší národové dospěly k nejvyššímu bodu civilizace, ustoupily vždy barbarům mnohem nižším než oni, co se týče inteligence, kteří však měli dobré vlastnosti charakteru a bojovnost. Docházíme ke smutnému závěru, že filosoficky nižší prvky civilizace jsou sociálně nejdůležitější. Řeky musíme tedy zařadit za Římany, učené Egypťany za polobarbarské Peršany, Indy za Mongoly. (Řekové – umělci, filosofové a literáti, musí stát za těžkopádnými římskými kohortami).

  44. Můžeme říci, že pro národ je nejškodlivější, dosáhne-li vysokého stupně inteligence a kultury. Národy počínají hynouti, jakmile se zvelebí jejich civilizace a jejich inteligence.

  45. Extempore, Mikuláš Chadima (1952), Zabíjačka. Duševní hrob, tzv. civilizační impulzivisté: Milá čtyř viselců. Paskvil, hudba plus pantomima. Posluchač má dojem, že přihlíží černé mši, kterou slouží banda schizoidů v elektrárně. Zblblé publikum, neschopné odporu, je přibito do sedadel. Kvičení, huhlání, šustění, mumlání, halekání. Já viděl chlapa jak opici si vedl/ Já viděl/ jak s ním divně hejbala/ na záda/ mu skákala zuřivě/ do ucha řvala jako pominutá/ Sváteční gatě z něj rvala zvířecí silou/ knoflíky ze saka/ házela po kolemjdoucích/ za vlasy ho držela/ mlátila s ním o zem/ lidé utekli/ báli se o svý obleky.

  46. Vlastní autodafé je cena, jíž má lidstvo zaplatit svému Bastardovi. Život se unifikuje, lidé mají stejné tváře, stejná jména, nakonec, proč jména, čísla stačí. Život se zjednodušuje, proč nejíst pilulky, nečíst jedny noviny, proč nečíst jednu knihu a chodit do víc než jedné hospody – továrny na občerstvení. Ostatně Orwel to promyslel dokonale. A proč nemluvit jedinou řečí? Unifikovanou jako např.: Gadji beri bima ciandridi…

  47. Pink Floyd – Zeď: Učitelé ubližovali dětem/ jak jen mohli/ Sypali nesmysly na všechno/ co jsme dělali/ odhalili každou slabost/ sebelépe dětmi skrývanou/ a když přišli večer domů/ jejich tlusté, psychopatické manželky/ jim nařežou a vyčtou každou minutu života/. Nechceme žádné vzdělání/ Nechceme žádnou kontrolu myšlení/ Učitelé dejte dětem pokoj/ Hej, učitelé, dejte nám, dětem pokoj/ Stejně je to jen další cihla do zdi.

  48. Skupina The Clash: Všichni rozbijte svá sedadla/ a tancujte v tomhle úplně novém rytmu.

  49. Jak běží dny/ a trochu víc/ nemůžeš si vzpomenout/ bylo to to, cos chtěl?/ ten člověk, jehožs kdysi milovala/ je tlustý a plešatý/ a zřídka doma/ jako obvykle pracuje přesčas.

  50. Další texty The Clash: A dívej se, jak padá déšť/pozoruj to/ pozoruj/ kácí se a padá/ jako naše životy

  51. Zákon: Viděla jsem naše pány/ seděli u oběda/ uzené se Svobodou/ tvojí i mojí/ zeptala jsem se/ a nebyla by porce/ i pro chudé?/ odpověděli:/ Jistě a/ vykrkli/ Zákon.

  52. Demokracie: Viděla jsem Lva a Hada/ Jeden zabil druhého/ Z mrtvých těl se sytily/ hordy škorpiónů/ kteří zaplavili svět./ Jejich jedem byla/ Demokracie.

  53. Sex Pistols: Chci být anarchista/ Pochcat to/ Ničit/ Nevím co chci/ ale vím jak toho dosáhnout/ chci ničit kolemjdoucí/ Kopnu tě do hlavy/ když padneš na kolena/ Chcípni v temnotě a smutku.

  54. Po půlnoci už měsíc nesvítí a vidím, jak jen blbci hledaj venku zábavu/ já jsem šťastnej že je mi fajn/ Plejtvám časem a čumím na to svinstvo/. Čekám u Berlínský zdi/ Jsem tam celou noc/ a čumím celý den/ Vůbec nemám žádný důvod/ jenom ten, že čekám u Berlínský zdi/ Paranoia kam vpadnem/ Klaustrofobie, moc hajzlů/ a já chci za Berlínskou zeď/ Já tomu vůbec nerozumím/ a pořád čekám u Berlínský zdi.

  55. Bůh ochraňuj královnu/ Bůh ochraňuj vaše blbý přehlídky/ všechny zločiny jsou zaplacený/ Milujeme svou královnu/ Není žádná budoucnost/ Jsme kytky v popelnici/ jsme jed ve vašich lidských strojích/ Bůh ochraňuj královnu/ není to lidská bytost. (Tato verze hymny má být „osobní poklona hochů královně“, říká Mc Laren, manažer Sex Pistols.)

  56. Manzoni prodává „výkaly umělce“ v konzervách – zemřel 30letý v roce 1963. Teplý Andy Warhol reprodukuje novinové obrázky a převádí beze změny magnetofonové nahrávky do psané formy. Bob Dylan kecá nesmyly a bláboly o transcendenci a Pink Floydi staví na pódiu kolem sebe zeď, staví to čtyřicet lidí, Floydi dodávají zvuk kytar a „zpěv“.

  57. Sex Pistols (proletářští) nejznámější v letech 1976 až 1978, proslulí snad jen velice dobře promyšlenými výstřednostmi. Hlásají: Žádná budoucnost, nihilismus, anarchie, násilí. Místo intelektu energie, místo marjánky a kokainu lacinější amfetamin. Nuda, nuda, nuda, oblečení rozervané, otrhanci, ostří hoši, drsňáci. Hlavní postava Rotten – Prohnilý. Vše ale ovšem řídí manažer McLaren. V roce 76 v místním programu televize vyprovokováni k sérii vulgárních slov. Zákaz vystupování v Anglii. Nová verze hymny, přes zákazy vysílání v rozhlase, je jejich singl na vrcholu hitparády. V roce 77 několikeré přepadení. V roce 78 film, násilí, rvačky na koncertech. Jejich politické komentáře mají prý znamenat nelibozvučný hlas proletariátu.

  58. Ten nový svět se vymyká uchopení, všechny dosavadní kategorie v něm přestávají platit nebo se mění ve svůj opak, chybí už jenom ta orwelovská ministerstva lásky.

  59. I ta nejsložitější a nejtěžší filosofická myšlenka musí být přeložitelná do horalského nářečí, jinak je něco v nepořádku. (Tischner, polský farář)

  60. Za časů Sókrata/ Kdysi určoval Bůh/ Krále/ Mudrce/ Kdo je určuje dnes?/ Určuje ono jedinečné/ Lid? Společenství svatých?/ Ne! Ach ne! Kdo tedy určuje dnes?/ Jakési hadí plémě!/ Zbabělé a proradné/ Vznešené slovo nepřejde/ Přes rty/ Ve jménu volám/ Starý démone! Sestup sám/ Nebo pošli/ Nějakého hrdinu/ Nebo Moudrost (Hölderin)

  61. Pravda je ve vašem životě, nikoliv v teorii. (Gándí)

  62. Intelektuální svět propadá jakési hře, která poutavost staví nad pravdu.

  63. Někdo přichází, někdo odešel/ nikdo nechybí, nikdo nepřebývá/ stolní společnost je stále veselá (Wernisch)

  64. Umění se nemusí líbit, líbit se musí kurva. (Šalda)

  65. Téměř naprostý rozpad komunikace mezi vzdělanými elitami a populum. Nemají lidu co říci, neboť nevědí nic o jeho životních zkušenostech a vyhlídkách.

  66. Každý má svou pravdu, a hlavně ať nikdo neobtěžuje jiné svými pravdami.

  67. Váchal přijde k nebeské bráně a říká: „Svatej Petře, já jsem si zapomenul na zemi odlehčit a přišlo na mě sraní.“ Svatej Petr mu ukáže místo, ale Váchal se za chvíli vrací a říká: „Já to tam udělat nemůžu, protože zrovna pod tím místem leží Praha.“ A svatý Petr povídá: „I ser jen směle, protože tam v té Praze beztak každý hovno oslavují.“

  68. Narodil se s neuvěřitelným nadáním k nicnedělání. (Maupasant)

  69. Uspořádat fakta doby je to nejsnadnější, ale popsat náladu doby, její atmosféru, to už je obtížné. (Zweig)

  70. Chadima ve spolupráci s Wernischem: „Prasata už zase chodí po dvou.“ Nebo: „Velký Otče, hledám svého nepřítele, jak ho najdu, zabiju ho. Kosti nepřítele jsou bílé.“ Nebo: „Ukraden bude i Soudný den.“

  71. Intelekt nezapřaháme k řešení problémů, ale k přechytračení ostatních. Klamat své bližní, umět odhalit lež, pochopit motivy jiných lidí a manipulovat jimi – takový je smysl našeho intelektu.

  72. U žádného tvora se nikdy nemohla vyvinout schopnost pomáhat příslušníkům vlastního druhu za cenu vlastních ztrát. Živočichové jsou nesobečtí jen tehdy, jsou-li zájmy individua a druhu totožné. Žádný živočich své zájmy neobětuje potřebám celku či skupiny. Zvířata přesto často spolupracují.

  73. Při komunikaci jde zvířatům spíše o manipulaci než o přenos informace. Zvířecí komunikace se podobá spíše televizní reklamě než letovému řádu na letišti.

  74. Slepice je nástroj, jímž vejce vyrábí další vejce. (Samuel Butler)

  75. Kdyby nebylo žen, neměly by veškeré peníze světa žádný smysl! (Onassis)

  76. Moc je největší afrodisiakum! (Kissinger)

  77. Kazatelny se nestaví kvůli pravdě, ale kvůli přesvědčování.

 

Foto: Jdu zabíjet králíka, autor Jan Kadubec

Přejít do diskuze k článku