837.Kotarbiňski: Intelektuál je parazit, který secernuje kulturu (vylučovat produkty tkáňové anebo buněčné).
838.Včerejší dno zítra stropem. (O televizi Nova)
839.Na výstavě Dada vystaví Soupalt zrcadlo s názvem „Portrét blbce“.
840.Zbylo z ní jen fluidum.
841.Bůh si odplivl a svíčka zhasla. (Rozanov)
842.Nad řekou svítí Měsíc, v borovicích vzdychá vítr, po celou noc takový klid – proč? A pro koho?
843.Sesše (1421 – 1506) maloval hrstmi slámy namočenými v tuši.
844.Sengai (1750 – 1837) maloval abstraktní obrázky.
845.Jakmile jeden mnich přijal funkci opata, ptáci mu přestali nosit květiny.
846.Na uschlou větev / v podzimním večeru / usedla vrána.
847.Sníh – Plískanice / bezedná, nekonečná / osamocenost.
848.Divoké husy nemají v úmyslu vrhat svůj obraz / voda nemyslí na to, aby přijala jejich obraz.
849.Proust se s úžasnou houževnatostí utápěl v nekonečnu, v plytké malichernosti ceremonií a skutků zaplétajících se kolem lidí z „lepší“ společnosti, lidí naplněných prázdnotou života, přízraků touhy, nerozhodných pervertitů věčně očekávajících svého Watteaua, malátných hledačů nepravděpodobných lásek. (Céline)
850.Nedospíváme dnes k tomu, že před rozumem opravdu moderním, má všechno stejnou cenu? Dnes už není nic bílé, a stejně: nic není černé. Všechno je rozmazané! Veřejně vyhlásit všeobecný duchovní bankrot! Štveme myšlenky na druhou stranu rozumu, na tu pekelnou stranu, z níž není návratu! Pojď rozume, ať tě prohloubím! Pojď, ať tě rozšířím! Ať tě ztyranizuju!… Plné ruce mají toho, co zbylo z ducha, celí jsou tím zalepení, groteskní, všichni tím páchnou. A jede se! Do říše pana Blázna! Konečně! To potom bude osvobození!
851.Tolik umění, celý staletí takzvanejch mistrovských děl, pronic a zanic. Samej podvod! Zločin!
852.Že se Vesmír nestydí!
853.Pitekantropové s maturitou!
854.Bedřich I. pořádal na náměstí manévry, řídil je taktovkou, někdy nechal zmrskat zbrojnoše důtkami, jindy dal ubičovat k smrti – to byla disciplína, potom si zahrál na flétnu a psal ve verších Voltairovi.
855.Spinoza: Prospěch musí znamenat prospěch pro duši.
856.Hobbes říká opak: Štěstí je neustálý postup, od jedné žádostivosti k druhé.
857.La Mettrie doporučuje drogy: Poskytují alespoň iluzi štěstí.
858.De Sáde: Uspokojení pudů je legitimní.
859.Naše doba je dobou radikálního hédonismu.
860.Lidé jsou rádi, když se jim podaří zabít čas, který tak tvrdě ušetřili (neděle, svátky, dovolená).
861.Aby se člověk proslavil, musí: 40 let malovat, nebo 20 let psát bestsellery, nebo 10 let hrát hlavní role v divadle, nebo denně po dobu jednoho měsíce předčítat v televizi kuchařské recepty.
862.Filodémos: Miloval jsem, kdo ne? A pil: Kdo se neoddal pití? Bláznil jsem. Kvůli komu? Nebyl v tom křídlatý bůh? Ale co tam, to tam.
863.Ján Botto: Všude pusto, všude temno, mrtvo, / temno, mrtvo po prostorách světa / všechno tlí a zetlí v tmavém hrobě / v tmavém hrobě pod studenou zemí / jestli nad ní nezamáváš křídlem.
864.Martialis: Vzala bych si Prisca… / Jsi tys chytrá paní! / On však též je chytrý / Říká: Kašlu na ni.
865.Paulus Silentiarius: Jméno mé jest… Co s tím? Má otčina… K čemu to říkat? Z proslulého jsem rodu… A kdyby prasprostý byl? Slavně jsem opustil život… A jestliže s hanbou, co na tom? Nyní pak ležím zde… Ke komu mluví tu kdo?
866.Čím rozvinutější civilizace, tím silnější a důmyslnější je soustava fikcí a pseudohodnot.
867.Letí-li pták, nemyslí na let, ale myslí na cíl.
868.Ezra Pound, esej o trubadúrech 12. století: Jak zněla kritika ve dvanáctém století? „Psal písně, jaké uměl.“ „Stal se trubadúrem, ačkoliv napsal jen jednu píseň.“ „Psal dobře, ale psal jich příliš mnoho.“ „Psal básně, které byly napsány rozumem, protože nebyly opsány láskou, nikdo je nezpíval, nebyly oblíbené.“ „Byl velmi hezký muž, ale špatný trubadúr.“ „Nezřízeně jedl a pil a nepředstavitelně ztloustl. Pojal za manželku ženu povětrnou. Byla hezká a vzdělaná, ale ztloustla jako on.“
869.Manžel onemocněl. Ta zpráva ji velice zarmoutila. Zapálila v chrámu svíce za jeho uzdravení, a on se uzdravil. A ta zpráva ji také velice zarmoutila. Pomátla se na rozumu.
870.Osamělí muži v košilích, vyklonění z oken. Dámy přicházejí a odcházejí hovoříce o Michelangelovi. (T. S. Eliot)
871.Užitečnost vzdělání spočívá v tom, že se člověk naučí rozpoznat, s čím nemá cenu ztrácet čas.
872.Umění hýbat masami bude tak dokonale rozvinuto, že malíř, hudebník a básník budou s to přivodit libost a dojetí se stejnou jistotou, s jakou matematik řeší geometrický problém, či chemik analyzuje nějakou substanci.
873.Dělají si talisman z vlny Beránka Božího, oděv a peří z Ducha svatého a spodní prádlo z Kristovy lásky. Zbankrotují, a jejich nástupcům se bude říkat firma Bůh, Kristus a společníci. (Heine)
874.Existuje pouze jediný Bůh – mamon – a Rothschild je jeho prorokem.
875.Strýc Salomon o Heinovi: Kdyby se něco naučil, nepotřeboval by psát knihy (přesto Heina finančně podporoval).
876.Za Hitlera se uváděly jeho (Heinovy) básně v čítankách s poznámkou: „Od neznámého autora“.
877.Chceš po nás, abychom se prostě oblékali, střídmě žili a odvykali rozkoším. My ale přitom chceme nektar a ambrózii, purpurové pláště, drahé aroma, smyslnost a rozkoš, tanec v kruhu smějících se nymf, hudbu a komedie.
878.Učiněný zázrak, co dokáže Hollywood udělat z kdejaké nuly. Docela všední holčinu, která se hodí leda k tomu, aby žehlila košile nějakému závozníkovi, promění v oslňující královnu krásy, a z nějakého přerostlého kluka, jemuž bylo předurčeno, aby chodil do práce s bandaskou v ruce, udělá mužného hrdinu se zářivýma očima a skvoucím úsměvem plným svůdného šarmu. Texaskou servírku s inteligencí postavičky z komiksového seriálu změní v mezinárodní kurtizánu, šestkrát provdanou za šest milionářů, a nakonec tak blazeovanou a dekadentní, že ji nemůže vzrušit nic jiného, než když se jí podaří svést stěhováka v propoceném tričku. (Chandler – Sestřička)
879.Nejodpornější a nejubožejší úděl – úděl člověka, který pracuje! (Albert Camus)
880.Umění je v moderní době vůbec jenom pošetilostí. Dá se to všelijak zastírat, např. tím, že se uměleckým dílům přisuzuje značná peněžní hodnota. (Chalupecký)
881.Balcarovy grafiky: prostor zeje prázdnotou, nesrozumitelné grafické symboly překrývají scény. Je to svět samoty a úzkosti, svět před katastrofou. Naše civilizace je bludištěm bez východu, náš život nikam nevede, lidé se nemají o čem dorozumět, jsou si vnějšími předměty, a civilizace, v ní žijí, se pro ně stává bezcennou. Balcarova cesta vede do hlubin noci.
882. Je velice těžké uniknout z vězení, které nemá zdi. (Ribemont)
883.Vražte si jednu pěstí do tváře a skácejte se mrtvi. (Tzara)
884.Maminku je třeba bít, dokud je mladá. (Eduard)
885.Jsou dvě nekonečna: Bůh a pitomost. (Varése)
886.Pro ženy, jež nechtějí být znásilněny, je jediný prostředek – neklást odpor. (Ribemont)
887.Nikdo nezná dramatický původ zubů.
888.I když přijmeme základní zásadu skutečné demokracie, že pitomec má stejnou cenu jako nadaný člověk, je třeba zajít o krok dále a připustit, že dva pitomci jsou lepší než jeden nadaný člověk.
889.Že bychom bojovali proti větrným mlýnům? … To nic. Jen to zkoušejte dál.
890.Zplanýrujte hory, moře vám za to bude vděčné. (Novalis)
891.Peníze nám pomáhají snášet chudobu.
892.Každý Angličan je ostrov.
893.Bůh je jediná bytost, která vládne, aniž musí vůbec existovat. (Baudelaire)
894.Manželka je žena, jež má krásnou a šťastnou budoucnost za sebou. (Bierce)
895.Podvazky jsou elastický pás zabraňující ženě vylézt z punčoch za účelem pustošení přírody.
896.Po nás kapavka.
897.Umění je básník s přeraženými žebry. (Tzara)
898.Lilo tak, že všechna prasata byla od deště čistá, a všichni lidé zasviněni. (Lichtenberg)
899.Proměnit se ve vola neznamená ještě sebevraždu.
900.Umění nemá prasečí očka. (Eluard)
901.Mnoho mužů nosí v knoflíkové dírce vzpomínku na milostná dobrodružství své ženy. (Picabia)
902.Krása bude buď jedlá nebo ne. (Dali)
903.Věčnost začala a končí postelí. (Eduard)
904.Nahá žena je vbrzku zamilovaná.
905.Intelektuála potkal stejný osud jako ševce a kováře.
906.Jsem člověk, který se nezajímá o divadlo. O zábavy, které nás degradují. Rozsévání lží. Humor je destruktivní, kdežto radost je tvořivá. (Eric Gutkind)
907.Nemám rád broadwayské divadlo, protože neumí ani pozdravit. Falešné je zabarvení hlasu, falešné jsou manýry, falešný je sex, ideál, hollywoodský svět perfektnosti, čistotný obraz, nažehlené šaty, vydrhnutá řiť, bez zápachu, nelidská, hollywoodského herce, hvězdy z Broadwaye. A ta hrozná falešná špína Broadwaye, ty spodní polohy, v nichž je špína imitována, tak nepřesné.
908.Pokaždé, když se před broadwayskou hrou zvedá opona, plesknu se dlaní do čela, 100 000 dolarů a za co? (Harold Rosenberg)
909.Malraux a Frost zaprodali svá práva, když se dali do služeb státu s omluvou, že se vynasnaží popularizovat národní umění. Stát nestojí o to, nabízet umění lidu, ten sbírá démanty do své koruny. Umění je kradeno, vyklešťováno a servírováno jako čokoláda.
910.Revolučního umělce nejprve přezírají, pak se mu vysmívají, a když ani to nemá výsledek, pokoušejí se ho umlčet břemenem poct, jež na něho naloží. (Cocteau)
911.Teoreticky by člověk neměl být schopen mít rád de Kooninga a přitom stavět protiletecké kryty, jak to dělá Rockefeller. Umění musí buď státu oponovat, nebo zlomit vlastní životní sílu. Zahrnuje-li stát umění poctami, jako by tím potvrzoval, že toto umění je pro vládnoucí třídu bezpečné. Varujte se uznání a oficiální podpory.
912.Nestačí psát básně k probuzení intelektuálů. Čtyřicet let jsem vynakládal úsilí pod vlivem klamné teorie, že prostřednictvím umění se dá zrevolucionizovat vědomí buržoasie nebo aristokracie a ti že promění celý svět… Spirituální filosofové dělají touž chybu. Představa, že vědomosti, „vysoké umění“ a „hluboké“ myšlení existují pouze pro privilegované skupiny – a nikoliv pro lid – popírá a snižuje smysl umění a vědy jako posvátné krásy. Jak jsme tohle mohli nevidět?
913.Byli jsme my (elitní umělci) oklamáni stejně, jako jsou klamáni lidé?
914.Umění formuje, přetváří, napravuje a uskutečňuje svět. Myšlenky se svářejí a hodnoty naplno a leckdy zběsile, zatímco teď nemáme ideály žádné kromě ideálu ideály nemít. My asi ještě budeme psát a po nás – už toho asi potřebí nebude. (Halas)
915.Halas k Demlovým excesům: Jsou zase sprosťáctva, která i když je říká básník, zasluhují přes držku.
916.Svět se stal natolik složitým, že ztratil srozumitelnou tvář. Náš svět lze v uměleckém díle zformovat už jedině prostředky komedie, grotesky. Tragédie předpokládá vinu, bídu, míru věcí, přehled, zodpovědnost. V tom šlendriánu našeho století, v této labutí písni bílé rasy, už není viníků, ani těch, kdo jsou zodpovědni. Vina existuje už jen jako osobní čin, jako náboženský skutek. K nám se hodí už jen komedie. Groteska je smyslovým paradoxem, podobou něčeho, co podoby nemá, tváři světa bez tváře. Realita, ve které existuje atomová bomba, ztrácí pro jednotlivce uchopitelnost. (Dürrenmatt)
917.Co zbude z veškeré západní kultury? Staré noviny, dopisy, pornografické časopisy, telefonní seznamy, hodinky, příruční atlasy, církevní dogmatika a Filosofie v budoáru od de Sada.
918.Vedle obchodníků se zbožím se objevují obchodníci se slovy, kteří se sdružují v nových korporacích – univerzitách.
919.Lidská paměť je výjimečně slabá a smrtelníci ani nejsou schopni po sobě zanechat pravdivou zprávu o svých činech. (Petr Ctihodný)
920.Sartre, Schweitzer… zatím číhali tu i onde, hromadili penízky a Nobelovy ceny! děsný figury! rybí, odulí jako Göring, Churchil, Buddha! Naběhlí extra – rybí komisaři! Deset let, povídám! nejde mi to z hlavy, z toho dva roky v chládku… (Céline)
921.Vím, jak to na světě chodí, co se jich netýká, to pro tyto hošany neexistuje! tak pomalu! já nezapomínám! na malý ryby ani na velký, pamatuju si každý jméno, každý! všechno!
922.Daří se jim skvěle! ten zločin jim šel k duhu! takže agent Sártre, za Friců jsem ho měl u nohou, a pak se z něho stal idol mládeže, Velkej, užvaněnej Sártre! rybí, bradatej, měkkoprdelatej, vepřovej nářez, brejle, puchy, všechno! kříženec Mauriaca a štěnice! kapánek skrček Claudel a Rhóna! křehký hybridy! oslové a Mor! zločin bere!
923.Aby bylo jasno, kdybych patřil k nějaký Buňce, do nějaký Synagógy, k nějaký Lóži, Straně, Křtitelnici nebo k nějaký Policii, to je úplně jedno! vyšel bych ze záhybů jakýkoli „železný opony“ a všechno by zas bylo v pořádku! najisto! natvrdo! a načisto! bylo by to úplně fuk! takhle se drží Maurois, Mauriac, Thorez, Sartre, Claudel! Schweitzer, Barnum, nemaj se za co stydět! a nestárnou! Nobelova cena a Velkej Kříž zaručený! Ať jsou to třeba trosky, co se neudržej pohromadě a čuraj si do kalhot, budou z nich „Čestný Emblémy Strany!“ a už se práší za kočárem! stačí, když jste byl uznanej za správnýho klauna! stačí, když patříte k nějakýmu tomu Cirkusu! vy nemáte svou stáj? tak to je malér! nemáte svý šapitó? na špalek! a sekera!
924.Tenkrát moje krásný dílo překládala do ruštiny Trioletová a její Arákon, tím pádem jsem měl možnost si do toho Ruska zajet! ve vlastní režii! ani náhodou na náklady paní kněžny jako Gide a Malraux, a všichni poslanci jeden jako druhej! Měl jsem jim dělat Barbusse! Paláce, Krymy, Bezpečnost, SSSR mi otvíral náruč! má mě co mrzet! já vím, pozdě bycha honit! historie se nenabízí dvakrát!
925.Moje nesmrtelný knihy, co je už nikdo nečte. Jistě, Velikánů Pera mají přece plné sklepy! mají mnohem lepší majeteček, než jsem já! takzvanejch pederastů! takzvanejch nepolitickejch! takzvanejch kolaborantů! alžírskejch partyzánů! šílenejch sadistů! moskvounů! nadbytek géniů! geniální děti! geniální měknoucí mozky! geniální samice! geniální nuly!
926.Co kdyby Hitler vyhrál? Dal by se Aragon k SS? a Triloletka, ta šarmantní Valkýra? v roce dva tisíce! veliké komunistické markýzy se budou rvát o sedadla, jen aby ani „malinko“ nešilhaly!
927.Ty umělci a ta nakašírovaná přetvářka…
928.Tyhle (nakladatelské) sklepy? odpadky, smetí, brak z nejmíň tří čtyř Výstav! pohřební haraburdí, samej papírmašé, štukatura, obrovský baldachýny a všechny ty klenby? vysoký jak tři čtyři Notre Damy…
929.Malraux, Mauriac, fétus Sártre, a Aragon! Trioletka a její budoárky! to máte celou tu jejich prohnanou kliku! elitu v převlíkání kabátů! co si věčně hrajou na strašný mstitele! Kikirikí Železná Opona! superbazuky! bomby na západě! petardy z Východu! všude hromobití! a jsou to přitom samí zbabělci! rentiéři od narození, hned jak se dokodrcali přes dětskou flašku, poněkud unylou kojnou, drahé lyceum, miláčka frufru, vyhrazené zaměstnání! šup! desetkrát, dvacetkrát si stáhnou a navlíknou košili, a je to! teploučký chameleonský závětří! maj to v kapse! pense se zajištěným indexem! a na Anglický promenádě! trochu veřejnýho záchodku, vybranosti! Akademie! Richeliu! staří zkostnatělí dědci! za nic nezaplatili! nikdy! vždycky si nechávali platit! konečná na Nábřeží Prohnanců! Kupole konečníků a prostat! Ó, vy jste úplně jiný pane! jemnější, citlivější, hlubší vyžírka! Apotheon!
930.Rozvykládaj se jako Proust, nebo zazpívaj ještě líp? že by? (Céline)
Foto: Moje dítě! – autor Jan Kadubec
