Sentence o umění XIII

Reklama


  1.  K ovládnutí podniku stačí třetina ba jenom čtvrtina kapitálu, ba ještě méně, takže kapitalista s nepatrným vlastním kapitálem může ovládnout obrovské kapitály. (Hilferding)

  2. Hybnou silou spotřeby není potřeba jako taková, ale potřeba vyrovnat se sousedům. Reálná spotřeba se děje proti zdravému rozumu.

  3. Když už tedy víme o spotřebě vše, známe její funkce, které už nejsou skryté – jaké změny v chování nastanou?

  4. Demokracie a individuální svoboda, mír a materiální blahobyt – nic nebrání tomu, aby to bylo uskutečněno, všechna ostatní omezení jsou iracionální, vše ostatní je jenom písek ve fungujícím soukolí.

  5. Barbar, psychologický typ indiánského válečníka nebo středověkého loupeživého rytíře, se dokonale adaptoval na současnou peněžní civilizaci a dobře se v ní cítí.

  6. Každá pomoc soukromá nebo státní věnovaná chudým se děje jen a jen na úkor degradace rasy! (Spencer)

  7. Milionáři jsou produkty přirozeného výběru. To je předurčuje k tomu, aby množili své bohatství, bohatství, jež jim bylo svěřeno. Proto se zdá, že je dostatečně důvodné tvrdit, že milionáři jsou přirozeným výběrem designovaní zplnomocněnci společnosti – pro některé úkoly. Jejich důchody jsou vskutku vysoké a oni vskutku žijí v luxusu, ale společnosti to slouží jen a jen k dobru. (Sumer)

  8. Konflikt mezi světem průmyslu a světem podnikání, byznysu. V obou oblastech fungují jako dominantní odlišné motivy, normy a cíle chování, odlišné regulativy, odlišné vzorce jednání.

  9. Veblenův útok na kulturu! (Adorno)

  10. Každý růst vede k plýtvání, každá nadprodukce musí být nějak zužitkována, tedy vyplýtvána, a pro „kanalizaci“ této nezbytnosti dnes nemáme nástroje. A co hůře, nikdy jsme je neměli. (Batille)

  11. Žebrák ležící v příkopě se nalézá přesně na tom místě, na něž patří. (Sumer)

  12. Všechny pokusy zrušit sociální nerovnosti končí v absurdně sebeničivém úsilí o záchranu civilizace, neboť sahá ke spojenectví se skupinami a gangy lidského podprůměru, sestupuje od iluzí vyššího řádu k iluzím řádu stále nižšího a končí nepokrytě totalitními tendencemi, stávají se kořistí opravdových extremistů, o jejichž orientaci vpravo či vlevo se těžko rozhoduje. (Burnham)

  13. Co je to liberté? Svoboda. Jaká svoboda? Pro všechny, stejná svoboda dělat cokoli v mezích zákona. Kdy je možné dělat cokoli? Když má člověk milión. A dává svoboda každému milión? Co je člověk bez miliónu? Člověk bez miliónu není takový, který dělá cokoli, ale takový, s kterým všichni dělají cokoli. (Dostojevskij)

  14. Slabí bývají v dějinách jen „hmota“ k dosažení moci.

  15. Hrozná kniha, všechny jen štvu! Ale co když se o tom za dvě stě let, za Číňanů, budou učit k maturitě? Co vy na to? (Céline)

  16. Fuj, té hnusné obraznosti, / chlípnosti a necudnosti! / Chtíč je požár krve pouhý (Shakespeare – Veselé paničky, překlad E. A. Saudek)

  17. Ach bože! Válka… ta hezká věc (Apolinaire v kaligrafech)

  18. Pusť, prokletá skvrno! Cožpak tyhle ruce už nikdy nebudou čisté? (Shakespeare: Macbeth)

  19. Královnu bych z ní učinil, kdybych byl králem. (Písnička)

  20. Smích má v sobě něco revolučního. Voltairův smích byl ničivější než Rousseaův pláč. Smích, to naprosto není žertovná záležitost; nemůžeme se ho vzdát. V dávném světě se chechtali olympští bohové a chechtali se pozemšťané, když naslouchali Aristofanovi a jeho komediím, a chechtali se až do Lukiána. Od. 4. století se lidstvo přestalo smát, ustavičně plakalo a za naříkání a výčitek svědomí padly na lidský rozum těžké řetězy. Jakmile začala horečka náboženského fanatismu slábnout, lidé se začali zase smát. Bylo by neobyčejně zajímavé napsat dějiny smíchu. V kostele, v paláci, na frontě, před sekčním šéfem, před dozorcem, před direktorem se nikdo nesměje. Nevolničtí sluhové jsou zbaveni práva usmát se v přítomnosti panstva. Smějí se jen sobě rovní mezi sebou. Bude-li nižším dovoleno smát se v přítomnosti vyšších nebo nebudou-li se moci udržet smíchy, bude veta po úctě. Usmát se nad Ápisovým božstvím znamená shodit jej z piedestalu posvátnosti mezi obyčejné býky. (Gercen)

  21. Voltaire viděl v Rabelaisovi (a Swiftovi) něco extravagantního a nesrozumitelného, vidí v něm směs erudice, kalu a nudy. Píše roku 1734 ve Filosofických listech: Rabelais rozvíjí ve své extravagantní a nesrozumitelné knize krajní veselí a přemíru hrubosti; plýtvá erudicí, blátem a moudrostmi. Dobré vyprávění na dvě stránky se musí zaplatit celým svazkem hloupostí. Existuje několik lidí s podivným vkusem, kteří požadují pochopení a ocenění všech stránek jeho díla, ale jinak se celý národ Rabelaisovým žertům směje a jeho knihou opovrhuje. Je oslavován jako první z darmotlachů a přitom budí lítost, že člověk takového ducha užíval rozumu tak nedůstojně. Je to filosofující ožrala, který píše jen v opici.

  22. Abbé Galiani: Rabelaisova neslušnost je naivní, podobá se chudákově zadku.

  23. Veselovskij: Rabelais je cynický, ale tak cynický jako zdravý vesnický kluk, kterého na jaře vypustili ze zakouřené jizby.

  24. Sofokles – satyrská hra Hostina Achajců: Héraklés leží opilý u dveří hetéry a stará kuplířka na něj vylévá nočník, jinde sám kohosi honí s nočníkem. („Polil jsi mne, Dioméde, močí“)

  25. Hans Sachs líčí zemi, kde je ve vážnosti nicnedělání, lenost a obžerství; kdo v nicnedělání vyniká, je odměněn; kdo úspěšně zápasí s jitrnicemi, je pasován na rytíře; spáči dostávají za spaní zaplaceno…

  26. Čím se před lidmi provinil pohlavní akt, tak důležitý a nezbytný a zdůvodněný, že se o něm nikdo neodvažuje mluvit bez stydlivého červenání a nedovoluje si dotknout se tohoto tématu ve vážné a slušné rozmluvě? Nebojíme se říkat „zabít“, „oloupit“, „prodat“, ale to zapovězené slovo nám vázne v ústech. (Montaigne)

  27. Nech toulání, milý mníšku, / obejmi rači jeptišku, / polib ji v řiť nebo v čelo, / však jest všudy jedno tělo. (Mikuláš Dačický z Heslova 1620)

  28. Ten, kdo čte posvátné texty, ale ničemu z nich nerozumí, je podoben oslu s lyrou, který se domnívá, že z ní vyloudí ladné zvuky bez jakékoliv předběžné přípravy.

  29. Tento svět řídí monstra. Povinností umělců je přenést činy mocných z oblasti nesrozumitelna do srozumitelna.

  30. Madeleine Albrightová prohlásila: „Něco přes půl miliónu dětí, které v Iráku zemřely v důsledku našeho embarga, je přiměřený počet.“

  31. Ivan Wernisch: Říká se, že když svatý rabi Menachem / Mendel z Romanova / žil ve velké nouzi / ve městě Prisliku / jeho žena prodala pekaři / za sýr a chleba svůj podíl/ na věčném životě. / A říká se, / že hokynáři také. / Ještě horší lidé však říkají, / že jim rabbi prodával/ své svaté knihy – / buď pochválen Bůh, / pochváleno budiž jeho milé jméno.

  32. Kdo mohl, zaplatil, / kdo zaplatil, ten si užil / Teď odlétá komínem, / marnotratník. Inu – / užil si.

  33. Babička čte Jiráska / Taková hezká knížka proč jsem ji nenapsala já, říká

  34. Ó kdežpak veselo / Jen huby / od ucha k uchu // od mého ucha kupříkladu / k tvému uchu/ huba // čím dál jsi ode mne / tím větší huba // a ty zuby co popadnou / po čem chňapnou / to ucvaknou / cvak

  35. Byl jednou jeden / jeden nebo druhý / jako kdyby nebyl / a kdyby byl nebyl / bylo by to stejné / jako kdyby byl

  36. Když zhaslo slunce, bylo ještě líp. / Všemožným chlastem jsme se nalili, / chodili jsme a žvanili, / chrastilo listí, hulilo se z lip, / pod kterejma se pálily / nějaký hadry a nějaký kosti. / Blábolily se pitomosti/ a vonělo to koncem léta. / Zmejlili jsme se. Byl konec světa.

  37. Vrah. Míří mi na hlavu? / Na břicho? / Na záda? / Třeba mu smítko vlétne do oka / Zaslzí / A já dojdu domů // Co dělat / Navečeřím se dočtu knihu / Lehnu si usnu / Ráno odejdu / Večer přijdu.

  38. Stále se nemohu zbavit pocitu / že kamsi kráčím / když mluvím s lidmi / mám nepříjemný dojem / že cosi říkám / cosi čemu bych měl nějak rozumě t/ kdybych…. kdybych… / ale to nic / to přejde.

  39. Jindra Vondra Vozderský: Na ulici leží dřevo / jeví se být jako střevo. / Rozhlídnu se vpravo, vlevo, / rychle chňapnu, zvednu střevo, / není to však střevo, nýbrž pouhé dřevo.

  40. Post coitum triste omne animal / Bledé vůně tuberos / nočních fial dechy / měsíce zář anemická / koitujících vzdechy // Je hnusná vůně tuberos / jsou hnusné fial dechy / jsou hnusné v záři měsíce / koitujících vzdechy

  41. Zúčastnit se nesmí blbci, státní úředníci a mrzáci a kněží, neboť tam už docela nic nelze zmrzačit

  42. Napiješ-li se ricinového oleje, dostaneš průjem / sbíhají-li se potoky, utvoří nakonec řeku / troubíš-li dlouho na Měsíc, stane se z tebe lyrický básník

  43. Národe, vezmi své předáky za rohy / učiň je společným stádem / na krk jim řády dej, kanony do rukou / své kletby jim k tomu přilož / a pak je na loď dej a někde daleko / na neznámý ostrov vylož / Tam ať se rovnají, bijí a mudrují / pro víru, jazyk a prachy / Uvidíš za týden, kdo hlady nezemře / že zemře o sebe strachy

  44. Hlavu mám pustou / holku chci tlustou

  45. Konečný cíl všech milostných hrátek, ať jsou komedií nebo tragédií, je skutečně důležitější než všechny ostatní cíle lidského života, a proto je zcela hoden hluboké vážnosti, s níž jej každý sleduje. Totiž to, o čem se rozhoduje, není nic menšího než složení příští generace. Vcelku vzato veškeré milostné hrátky současné generace znamenají pro lidstvo to nejvážnější a nejdůležitější. (Schopenhauer)

  46. Slova jsou taškáři podšití, nedají o sobě mluvit jinak, než zase slovy. (Shakespeare)

  47. Orwel popisuje sochu na fotografii: „…bezhlavá ženská s křídly, která vypadá, jako by byla nakročená do cesty a stopovala autobus.“

  48. Euklidova kniha O základech geometrie se stala po Bibli nejpřekládanější knihou všech dob.

  49. Goethe nepovažoval svého Fausta za svoje největší dílo, nýbrž čtyřsetpadesátistránkovou „vědeckou“ Nauku o barvách, pojednání o světle, plné nesmyslů, v němž útočil zejména na Newtona.

  50. Jen nepatrná část filosofických, teologických a vůbec akademických odpovědí posunula poznání světa dál. Naprostá většina byla z pohledu poznání samoúčelná – ale jen proto, že jejich účelem nebylo kritické poznání.

  51. Bondyho Básně z roku 1950 – 1951: – Můj otec nebude nikdy králem, já sám se za to stydím

  52. Co bylo před rokem, to už je minulost, co bude za rok, to třeba nebude

  53. Dostala jste citróny? Dostali dvacet let. Je větší příděl než minulý rok

  54. Když jsem byl bit u výslechu, mnozí se radovali, a já se směji teď, když někdo v cele umírá, nežijeme sami, ale co si máme počít s těmi druhými?

  55. Teď hudba hraje tak vesele, to zas budou oznamovat popravy

  56. Lenin je v Paříži, Lenin je právě v Praze, zdá se, že Leninů je milión. A všichni jsou jako sršně sršatí

  57. Nemohu předběhnout čas, abych Trumana s Vyšinským na jedné oprátce oběsit moh.

  58. Líbám Hitlerovy nohy ze zajímavé polohy.

  59. Lenin je mrtvola živá, pod Evropou leží, a už se hýbá.

  60. Jsem jeden, a už jsme dva, a tři, a hnedle je nás deset, za měsíc bude nás patnáct už. Že je to málo? Kuš! Jedna hlava za deset kanónů vydá, jedna hlava dva tisíce dalších přitáhne, Lenin je magnet.

  61. Stalin jenž u nás u stolu sedí, teď hraje na šalmaj, přitom moudře a otcovsky hledí.

  62. Proč nedělat i šestadvacet hodin denně v pokroku svatém jméně? Mohli by astronomové nám natáhnout den! To by se potom možná místo pěti tanků za den dělalo pět a půl. Pro naše děti.

  63. Jsem na fašisty jak Othello, Molotov je má Desdemonda v kalhotách.

  64. Teď zvoní zvonek zvoněním zvonivý. Není to nikdo jiný než strýček Mussolini, nese nám květiny protože není líný. Tak u nás každý týden koná domácí návštěvu. V rodinném kruhu sedíme všichni u pečeně, Hitler, Mussolini, Stalin, já a má rodina. Naše modlitba je dlouhá, nebere konce.

  65. Svým mlčením sloužíme lidu

  66. Kriminál je ideálem této generace, protože tam už není zodpovědnosti. Vše co rozhoduje za nás, může nám pomoci do stavu blbosti může nás učinit šťastnými

  67. Ať žije Stachanov ještě tisíc let a Stalin ještě stotisíckrát déle!

  68. Sebevražda? Hrůza! Jak krásné by bylo kdyby nás někdo zavraždil, aniž bychom se na to museli připravovat. Nebo nás poslal na jatky.

  69. Nežijeme ve světě ale v jeskyni divů v odporném panoptiku v pouťové boudě na představení nejdrzejších šmíráků a nejmazanějších podvodníků. V jeskyni divů nám ukazují své panoptikální zázraky. Štěstí v práci. Smysl života. Radostné budování. Fučíkův odznak zdatnosti. Medaile za udavačství. Zpěv míru. V jeskyni divů šamani nejprolhanější mytologie snovají niti života, zneužívají k tomu všech lidských citů dobrých i zlých. Z exaltace upletené niti jsou nejdelší.

  70. Moc dlouho už jsem si naříkal existenciálně.

  71. Vzpomínám na třetí a čtvrtou světovou válku.

  72. Fašismus má vládnoucí třídu, třebaže všechno formálně patří lidu.

  73. Vzpomeň si na to, co Lenin napsal: fabriky vlastnit vládnoucí třída přímo nepotřebuje, záleží na tom, kdo celou výrobou disponuje. Tou ve fašismu disponuje stát. Vykořisťování dělníka nezná hranic. Je v zájmu vládnoucí třídy, aby dělníci byli zblblí, aby ideologicky zhubli. Vždyť v Sovětském svazu Marxe po hlavě bijí. Socialismus, beztřídní společnost, osvobození od práce, to vše bude dříve či později, člověka nikdo nezastaví. Soudruzi, uděláme Říjen třeba v červnu, ale uděláme ho.

  74. Tady to příliš smrdí kanálem, jenž tu hned pode mnou prýští, jak teplý karlovarský přírodní pramen, či jak Biebl Konstantin, bublá a piští

  75. Zato tady máme svatovítský chrám. Chybí mu jenom ústřední topení, abych tam probděl všechny noci v tichém modlení. Posvátný Vyšehrad zas pustil notný smrad.

  76. Pokud hnusem se div člověk nezalyká, není to ta pravá erotika.

  77. Probírám se tvými ňadry a uvažuji, že tak pevné by měly být stranické kádry, ale dříve či později, je stejně obé na hadry. Na tvém těle, od nosu až do prdele, vypadá všechno hned vesele.

  78. Myslí si, že je auto dokonalejší než šnek.

  79. Milá moje milá / mléko jsi po sobě rozlila / jen svůj klín a vlasy / tmoucí nechala jsi / luna není tak bílá / Milá moje milá / co bych si počal kdybys nebyla / komu bych si stýskal / s kým bych kudlu pískal / kdyby tě bomba zabila / Milá moje milá / ty jsi se najednou vzbudila

  80. Milá moje milá, ty jsi se zase poblila, k úbytím to pití asi neslouží ti, vypadáš celá jako ohnilá. Milá moje milá, lůna přitom na tebe svítila, teď se motáš tady se mnou u ohrady, jseš jak mrtvola bílá

  81. Ona dívka s něžným poprsím, dá mi vždycky oč ji poprosím

  82. …pokud žijeme se nás stále bojí, s námi, ostudou jejich civilizace, neboť se tady potloukáme bez práce, nejhorší škodnou, která nemá přání

  83. V Podmoklech píšeme hovnem po rozmoklých zdech, mám opět spěch, na nádražním klosetu, šíříme osvětu, jaks mne líbala, já ssál tvůj dech, přitom jsem uklouz po hovnech. Mám pech!

  84. Má milá teď žere a pije za tři! V jejích střevech se cos nového tvoří, raději se mnou o tom nehovoří. Ještě že nevydělávám! Abych ji musel živit! Kop bych ji do zadku s tímhle si na mne přijít, od čeho máme sociální instituce a od čeho existuje prostituce?

  85. Slunce je mrtvo. Konečně!

  86. Bůh opilý a o ničem nevěda, se do cesty lidem plet.

  87. Touhou rozesychám jako staré necky, když si vzpomenu na tvoje cecky, ozdobené otisky mých zubů, po líci i rubu. Když však vzpomenu na tvoji díru, ztrácím v boží existenci víru. Už je pryč září, Slunce už taky nezáří, Měsíc ohnutý jak jitrnice svítá mi místo svíce. A tak zcela nenadále umřela má milá v kriminále.

  88. Proto tvoříme a bádáme a máme víru, že jsme něco udělali ve vesmíru, proto zanecháváme po sobě děti, spisy, peníze a jiné smetí.

  89. Slunce ať vychází třeba šestkrát denně

  90. Jen pitomost je princip život udržující a to jak na zemi tak na měsíci. Jakmile by vznikla jedna myšlenka hodná toho jména, vesmír rozprskne se jak chiméra.

  91. Ještě že nám Hegel skýtá perspektivu, že jsme udělali do vesmíru díru, a že historickou naší onanií ve skutečnosti se božské cíle kryjí a nakonec pod vedením Vědeckého názoru všichni budeme státi pěkně v pozoru.

  92. Všechno má stejnou cenu tím, že je bezcenné.

  93. Člověk jen jednou je na světě a toto jednou je věčně.

  94. No tak vidíš – co jsi z toho měla, že jsi nic ze života neměla. A zajímá mě, kdo z toho co měl, zda to pomohlo Stalinovi, jenž tě v životě neviděl. Komu to tak hrozně prospělo, že tolik miliónů nic ze života nemělo.

  95. Tisíciletí se ke konci chýlí a jsme zas tam, kde jsme byli. Totéž schéma viděli jsme před tisíci lety či před dvěma. Tytéž problémy hýbaly i tenkrát lidmi všemi. Stejně málo lidí, stejně málo lásky, stejně mnoho svatých na obrázky, stejně silná touha dospět někam výše, stejná proroctví tisícileté říše, stejná přání, stejné perspektivy, stejná víra v člověka jenž činí divy, stejný alkohol a stejná prostituce, stejně pracovité a bezbranné ruce, stejná bída, stejné opojení, stejné slunce stejná předjaří a zimy, stejné básně se stejnými rýmy, stejně romantický dorost, stejná hloupost stejná moudrost. To co chybí je jen Bůh – zmizel střed a zmizel kruh.

  96. Všichni se starají o moji chudobu, jen já se nestarám chvála Pánubohu. Jako domestikované zvíře válím se v bytové díře.

  97. Do vyhnanství když poslali Puškina, vydal si Evžena Oněgina. Když Černyševský občansky byl sťat, četli si všichni Co dělat. A Gercen největší měl bol, že vydával jen Kolokol. Tomu říkám tyranie! Mé srdce však pro vlast bije.

  98. Namočím si vlasy do melasy a budu hned královnou krásy.

  99. Vyprázdněná fenomenologie jakožto informace! (Ivan Diviš)

  100. Lidé jsou vláčeni z válek do válek, od ničeho k ničemu, neví co chtějí, kromě temného ponětí pudů.

  101. Podvracet takový svět je povinnost.

  102. Svět je potřeba podpálit a zničit, takový jaký je, má nepatrnou cenu. Destrukce je zapotřebí víc než konstrukce.

  103. Poezie se nedá definovat, stejně jako nelze definovat Boha nebo Kosmos.

  104. Karel Jan Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas, XII. kníže ze Schwarzenbergu, okněžněný lantkrabě v Kleggau, hrabě ze Sulzu a vévoda v Českém Krumlově.

 

Foto: Autoportrét na výšku (autor Jan Kadubec)

Přejít do diskuze k článku