Sentence o umění XVIII

Reklama


  1. Kvalita umění se měří kvantitou konzumentů, absence rozlišování mezi vysokým a nízkým uměním, ztráta měřítek, o státních příspěvcích rozhodují politici podle svých sympatií či antipatií. Napříč stoletími byly krása a dokonalost prvotními cíli umění až do dnešních dnů. Bude dnes vysoké umění vytlačeno nízkým? Nízké přitahuje ještě nižší, možná že nízkost je bezedná. Nemohu se s tím smířit.

  2. Cílem umění je působit radost. (Nicolas Poussin)

  3. Krása je kapitalistická, imperialistická, elitářská záležitost, a ten, kdo ji vyhledává a přiznává z ní požitek, riskuje, že bude označen za fašistu. Krása prostě není demokratická. Rozvrací moderní pojem rovnosti, různorodosti, multikulturalismu.

  4. Díky úsilí konceptualistů, dekonstruvistů, feministů a metle politické korektnosti se u nás filištíni stali umělci. (Croceová)

  5. Všemu, co bylo původně nepřijatelné, se dnes tleská.

  6. Titulovaní intelektuálové držící posty na našich nejlepších univerzitách, kteří kdysi v šedesátých letech rozbíjeli okna institucí s pokřikem „pusťte dovnitř čerstvý vzduch“ teď útočí na zdravý rozum a jeho realitu popisují jazykem tak neprůhledným a nepochopitelným, že v porovnání s ním působí rozumně i Společnost placaté zeměkoule. Přečtěte si například Derridovo pojednání o malířství.

  7. Naše děti se už v podstatě nesetkávají se skutečným uměním, natož aby se mu samy učily. Umělecké programy odpadly skoro ve všech veřejných školách, když chybí prostředky, propustí se učitel hudby. Když se mluví o hudbě, myslí se tím rock, když o poezii, myslí se tím hip – hop, když o malířství, myslí se tím graffiti. Nevychováváme k vážnému umění

  8. Učitel angličtiny zcela vážně a bez špetky ironie se svými studenty dekonstruoval reklamu na hamburger.

  9. Vysoce umělecká literární tradice vyvolává chichotání.

  10. Psát příběhy je stupidní!

  11. Marcel Proust – Čas opět nalezený: Jen prostřednictvím umění můžeme vyjít ze sebe a dozvědět se, co vidí někdo druhý ze světa, jenž není stejný jako náš a jehož krajiny by nám byly zůstaly právě tak neznámy jako krajiny na Měsíci. Místo toho, abychom viděli svět jediný, svět náš, vidíme ho dík umění zmnohonásobený, a kolik je originálních umělců, tolik máme k dispozici světů, které jsou navzájem odlišnější než světy, otáčející se v nekonečnu a které k nám vysílají světlo ještě dlouhá staletí po tom, co vyhasl jejich zdroj, ať už se jmenoval Rembrandt nebo Vermeer.

  12. Alfred North Whitehead: Když porozumíte všemu, co se týká Slunce, ovzduší a otáčení Země, přece jen vám může ujít záře zapadajícího Slunce.

  13. J. T. Bucle: Dějiny vzdělanosti (Josef Pelcl, Praha 1897, cena 40 krejcarů). Kdykoliv se ujme vláda poručnictví nad duchovním snažením, vždy bude mecenášem na nepravém místě, a vždy bude odměňovati nepravé lidi a nikoho nemůže překvapovati, že tomu tak je. A je-li na jedné straně vláda vždy ochotna odměňovati literaturu, bude na druhé straně literatura ochotna poddávati se vládě. Za takového systému jsou přirozenými následky především ochuzení a zotročení ducha, pak úpadek vědění a konečně pád země. Spisovatelé, jimž dvůr dával výslužné a řády, zvrhli se ve sběř podlézavou a potměšilou, a protivili se podle přání svého pána všeliké opravě a namáhali se udržeti všechny staré zlořády. Konec všeho byla zkáza, zotročilost a ochablost, jakým není příkladu v žádné veliké zemi evropské. Nebylo žádných lidových svobod, nebylo velikých mužů, nebylo vědy, nebylo literatury, nebylo umění.

  14. Masové prostředky (hlavně televize) způsobují psychologickou negramotnost. Televize nás nejen informuje, ale určuje dokonce i to, co máme prožívat. Naše měřítka skutečnosti bývají určena spíše televizí než vlastní fragmentární zkušeností. Jednotlivec nedůvěřuje své vlastní zkušenosti, dokud není potvrzena jinými lidmi nebo sdělovacími prostředky. Lidé si svou loajalitu často ani neuvědomují.

  15. Přijímat názory z masových komunikačních prostředků, znamená míti dobré, solidní vědomí, že máme pravdu, aniž musíme myslet. I když v USA mají možnost výběru informací, mají možnost srovnávání a porovnávání, velice malé procento lidí to dělá. Každý si vybírá to, s čím „souhlasí“ Je to pseudosvět, který sdělovací prostředky vynalézají a udržují (i pseudosvět v nich samých). Televize zničila naprosto soukromí, znemožňuje lidem rozumnou a nenucenou výměnu názorů. Po stránce výchovné masové sdělovací prostředky úplně selhaly, ba působí zhoubně. Člověka rozptylují a znemožňují mu, aby porozuměl sám sobě a světu, v němž žije. Upoutávají ho uměle vytvořenými záchvaty bláznovství, všeobecnou a živou zábavou, vzrušením, jež nikam nevede a ani nikam vést nemůže. Předmět manipulace, o němž ti, kteří jsou ovlivňováni, nemají ani tušení. Poznání není uvedeno do přímé spojitosti s lidskými potřebami, člověk není schopen přemýšlet ani sám o sobě, ani o něčem jiném. Společnost ničí ideje a intelekt, a člověk není schopen plnit úkoly, s nimiž se setkává v životě. Člověk ztrácí touhu být nezávislým. Vlastní zážitky nemá a ani je nezkoumá. Své touhy neformuluje, jsou mu imputovány. Nezodpovědná elita, která má k dispozici neslýchané prostředky moci a manipulace. Představy, o nichž máme uvažovat s největší vážností, jsou zcela irelevantní pro skutečnou moc.

  16. Vědci a vůbec intelektuální elita, se vzdala hlavního cíle západního humanismu, tj. smělé vlády rozumu nad osudem člověka. Tito muži nahradili myšlení mělkými frázemi a jejich dogmata jsou obecně přijímána a neexistuje k nim žádná myšlenková protiváha. Tito lidé jsou pomatení realisté, ve jménu realismu vykonstruovali vlastní paranoidní realitu, ve jménu praktičnosti nahradili utopickou představu kapitalismu. Odpovědný výklad událostí nahradili jeho obrazem zkresleným v labyrintu propagandy.

  17. V některých případech to jediné, co můžeme udělat, je zeptat se Pána Boha.

  18. V historii existovala celá dlouhá období, kdy cíl a smysl kultury byl poněkud jiný než dnes, dokonce se dá tvrdit, že cíl a smysl kultury byl opakem, protikladem dnešku (kulturou se myslí samozřejmě nejen umění, ale i morálka vůbec, celá tzv. nadstavba). Byla to období taoistické Číny, budhismu, starého Egypta, Řecka v 9. – 6. století před n.l., raný a středověký křesťanský Západ. Umění tehdy pozdvihovalo člověka a jeho kulturu k nebeským výšinám, činilo smrtelníky nesmrtelnými, zušlechťovalo všednost, zkrášlovalo prostřednost a idealizovalo celý lidský život. Bylo vtělením absolutních hodnot ve světě relativity a smyslové zkušenosti. To je duch taoistických básníků, Parthenónu, středověkých katedrál, Bacha a snad i Beethovena. Umění řecké před III. stoletím, ano umění středověké se nikdy nesnížilo k tomu, aby bylo pouhým nástrojem smyslové zábavy či užitkovosti. Umělec i publikum se na ně dívali jako na vtělení Platonova ideálu absolutní krásy, anebo absolutní hodnoty – Boha. (Sorokin)

  19. Na tomto světě je to zajímavě rozděleno: Někdo má moc a někdo pravdu.

  20. Milosrdenství Boží je skutečně bez konce, zachrání třeba i boháče. (Anatol France)

  21. Pro člověka nemá hodnotu nic, co nemůže dělat s vášní.

  22. Skoro si dovoluji tvrdit, že stav přemýšlení je stavem protipřirozeným, a že člověk, který přemýšlí, je zvrhlý živočich. Když člověk začne přemýšlet, přestává cítit. (J. J. Rousseau)

  23. Poměry určují lidi stejně, jako lidé určují poměry. Dnes zůstává v platnosti jen první část věty.

  24. Falešný měšťácký humanismus vidí spolučlověka v Epiktetovi nebo Horácovi, ne však v proletářském současníku.

  25. Jako gymnasista jsem věděl, že roku 1830 vzkvétala romantická škola, a že Théofile Gautier nosil červenou vestu, ale nevěděl jsem, že roku 1830 pracovali lyonští tkalci 15 hodin denně.

  26. Každý fanatik by měl být ve třiceti letech ukřižován, protože z blouznivce, když zmoudří, se stane darebák. (Goethe)

  27. Lidé se stávají jen průchodištěm pokrmů. (Leonardo)

  28. Cesty skutečnosti se nepodobají cestám snů.

  29. Jsem-li slabší, žádám na vás svobodu, protože je to vaše zásada. Jsem-li však silnější, tak vám ji vezmu, protože to je zase moje zásada.

  30. Humanita se stává bestialismem ve službách ideologie.

  31. John Cage, skladba „433“, je to pět minut ticha. Wilson dělá divadlo mlčení.

  32. Pyramidy jsou tezaurované přebytky egyptského nezkonzumovaného produktu.

  33. Věčné mladické křepčení kolem vnitřní prázdnoty.

  34. Když nesmrtelný jednou sestoupí na zem, jak se může vrátit zpět na nebesa?

  35. Když nějaký umělec, například Mozart, hrál nějaké společnosti v nějakém zámku, tak večeřel spolu se služebnictvem. Obveselil panstvo, a teď maž tam, kam patříš, mezi služebnictvo.

  36. Když hrál pianista Leopold Mayer před císařem Ferdinandem Dobrotivým a jeho dvorem, císař pronesl: Slyšel jsem Chopina, Lizsta, Thalberga, ale musím říci, že žádný se tak nepotil jako vy.

  37. Mezi 176 geniálními lidmi, jimiž jsem se obíral, bylo toliko 6 zdravých. (Dr. Eichbaum)

  38. 29. věta Wiklefova: Univerzity, studia, kollegia, doktoráty, jsou zavedeny pohanskou marnivostí a prospívají církvi zrovna tolik co ďábel.

  39. Univerzity jsou brlohy vrahů a lupičů, chrámy Molochovy, synagogy zkázy, a všechny by měly být rozdrceny na padrť. Nic pekelnějšího ani ďábelštějšího nad ně nepřišlo na zemi od počátku světa, aniž kdy přijde. Tak rozesel ďábel za papežské vlády sítě, aby chytal lidské duše zřízením těchto škol a klášterů. (Luther)

  40. Učenci jsou kobylky, housenky, žáby. Aristoteles je vtělený ďábel, zhovadilec, největší podvodník lidstva, veřejný lhář dvojnásobně zatracený.

  41. Baroko a barokní klasicismus: Nesmírné vypětí finančních prostředků a výrobního potenciálu vynaložené na uměleckou tvorbu bylo vypětím ovšem zcela neproduktivním a z ekonomického hlediska parazitickým. V plýtvání výrobní kapacitou a společenským bohatstvím bylo baroko překonáno až horečnými závody ve zbrojení XX. století.

  42. Psychodelika: Anunzio viděl sebe průhledného, viděl závity svého mozku, viděl cévy a kostru jako v atlase.

  43. Huxley po požití mezkalinu měl metafyzický zážitek při pozorování svých kalhot, což mu umožnilo poznat věci samy o sobě. (Ztrácí se hranice mezi subjektem a objektem, prožívají se pocity zvané oceanické, kosmické).

  44. Lieselotte, vévodkyně z Orléánu, četla dějiny Ludvíka XIV., na jehož dvoře žila, a napsala své přítelkyni, že píší-li se takové lži o tom, čeho jsou pamětnice, jak to asi vypadá se vzdálenou minulostí? Historie je vylhaná jako román, rozdíl je v tom, že román je zábavnější.

  45. Rozšířila-li se veliká chytrost a vědění, objevují se velké lži.

  46. Sny jsou odpad myšlení, nemají naprosto žádný význam a netřeba si jich vůbec jakkoliv všímat. (Koukolík)

  47. Zvedám kámen / ámen! (Ivan Diviš)

  48. A kolik jste si dneska už vydělal? (Poláček)

  49. Dobová hovadna jsou: státní hymny, státní pohřby, tryzny, kondolence, vojenské přísahy, státní svátky a promoce. (Jiří Voskovec)

  50. Je třeba prznit a znásilňovat pop kulturu, aby vrhla další odporné zmetky a hybridní bastardy. Je načase uvést do literatury ty nejhnusnější praktiky genetického inženýrství, aby ji zaplavily krátkodeché zrůdy, hodné naložení do lihu nebo vystavení v kabinetech hrůzy. Jde o varovný výkřik, nikoliv o přitakání pop kultuře.

  51. Milý deníčku, chtěla bych taky vypadat jako koloušek Bambi. Chci mít 70 cm přes prsa. Vlastně nechci žádná prsa. Ženské tělo mě odpuzuje.

  52. Hromady mrtvol. Absolutní ticho. Konečně násilí.

  53. Skákání z hovna do hovna / moje existence je podobná / tím si nechci na nic stěžovat / ostatně jsem volný jako pták.

  54. Dříve než oba zhynem / chci protrhnout tvůj hymen.

  55. Dnešní svět se nedá zpodobnit formou schillerovské tragédie, protože nemáme tragické hrdiny, máme jen tragédie inscenované veleřezníky světového formátu. Náš svět to dotáhl ke grotesce. Za pomoci římské církevní moci a zákulisních čachrů, malicherných handrkování, pavlačových výstupů a hádek, králové se přetahují o trůn se škodolibostí usmrkanců hrajících kuličky, jenže za jejich hrami se kupí tisíce mrtvých, jejichž počty jsou oznamovány jen tak mimochodem, popřípadě jako trumf v této mocenské krvavé řeži. I narození dítěte je jen argumentem k odstranění jeho královského otce, a kde se vraždí mezi chody svatebního oběda. (Dürrenmatt)

  56. Knížák: Aluminiová chuť tvých genitálií provokuje k interferenci. ( Za básně může být vydáváno cokoliv, jakýkoliv reklamní slogan, projev na stranické schůzi nebo blábolení a jiné vyměšování, ergo označení „básně“ ztrácí smysl. Jde o habilitační práci předloženou profesorem k získání doktorátu všech umění?)

  57. Kvantita je zrušené bytí pro sebe. (Hegel)

  58. Nová extrémní tolerance ke všemu může být symptom společenské dezintegrace.

  59. Svět, ve kterém budou naše přání okamžitě splněna, svět ve kterém budeme žít v neustálém stavu přesycení. Ve světě bez frustrace, tj. ve světě okamžitého uspokojování potřeb, nemůže existovat sublimace, a proto tam nemůže existovat romantická láska. V takovém světě nemůže dojít ke konfliktu, a proto v něm nemůže existovat drama. V takovém světě není utrpení, a proto v něm nemůže existovat tragédie. V takovém světě není obětí a tudíž ani hrdinství. Nemůže v něm existovat ani vášeň, ani poezie. A rozumí se samo sebou, že je to svět bez transcendentálních emocí a trvalé náklonnosti. Módní úchylky počínaje užíváním sprostých slov v hovoru a při veřejné zábavě až po sabaty čarodějnic a uctívání ďábla, od vulgárního exhibicionismu a pornografie až po konference a demonstrace homosexuálů, nalézající ochranu pod pojmem „tolerance“, jsou velmi traumatické. Stoupenci těchto jevů je chápou jako vzrušující události, které rozšiřují škálu smyslových požitků. Ovšem hodnověrnější je vysvětlení, že jde o reakci na vzrůstající stres a napětí ve společnosti, která je v  zajetí rychlých technologických změn.

  60. Všechny filosofie jsou stejně mrtvé. Profesionální metafyzici z kavárny Slávie hrají integrály na housle. (Sviták)

  61. Žádná civilizace nevyrostla z nějaké duchovní struktury. Civilizace a kultury jsou výsledkem dějin, ekonomických sil, politických zřízení, národních tradic a souhry okolností (a biologických determinací, jež nás ovládají, ať o nich jedinec ví či ne). Západoevropská civilizace nejvíce trpěla manichejsko – augustinovskou představou o lidském světě jako o bojišti Dobra a Zla. Odtud vznikly schizofrenické nenávisti, které dávaly naší civilizaci násilnický charakter, který jiné civilizace neznaly. Řecko – byzantská civilizace zůstala před těmito tendencemi uchráněna. (Sviták)

  62. V USA je 4.358 galerií.

  63. Umělec si hraje s objektem, který vytváří. Umělecká díla se stávají samomluvou a přestávají se obracet k divákům.

  64. Problém není, co se má malovat a co se má sochařit, ale kam se to má dát!

  65. Ve Spoletu Calderův stabil nemá žádný smysl, leda tak, že v jeho stínu se schovávají automobily. V Rotterdamu známá Gabova plastika nefunguje jako socha, ale spíš jako překážka frekvence. Richard Serra vytvořil 36 metrů dlouhou a 3,6 metrů vysokou železnou stěnu, kterou postavil na jednom náměstí v New Yorku. Obyvatelé protestovali, byly z toho soudní spory. A právem. Je to pozoruhodné dílo, ale tam na tom náměstí je absurdní!

  66. Muzea se stávají místy, kde umění se stává prostředkem zábavy a rozptýlení.

  67. Pomník konzumní civilizace je obchodní dům. Ten ovšem není duchovním centrem. A nic jiného nedovedeme lidem tam dát. Moderní umění nemá kde a nemá kdy fungovat. Je tu, ale nic nezpůsobuje. Mysl západního člověka je formována systematickým rozptylováním.

  68. Císař Nero zabral pro svůj palác v přelidněném Římu 80 hektarů městské zástavby. Palác byl z mramoru, slonoviny a zlata. Střešní tašky zlaté, otáčející se jídelna, umělé jezírko. Byl to div světa i pro neuvěřitelně krátkou dobu výstavby. Po dokončení pronesl: „Konečně bydlím jako člověk.“ Ve svém paláci pobyl pár měsíců a pak se dal na komediantské putování po Řecku s nějakou potulnou divadelní společností. Po návratu z „potulky“ byl zavražděn. Císař Vespasiánus dal palác zbořit, jezírko zasypat. Na místě otáčející se jídelny nechal postavit veřejné lázně a na místě zasypaného jezírka stojí dodnes Colloseum. Tak neuvěřitelné plýtvání snad tehdy nemělo ve světě obdoby. A to všechno římský senát dovolil, odhlasoval!

  69. Kateřina Dejmalová: Je zbytečné vnucovat svobodu jedincům, kteří dávají přednost službě a otroctví a jimž je svobodné rozhodování a jeho důsledky jen na obtíž. Člověk se nestane svobodným cizím zásahem, pokud po svobodě netouží. Nemá však být upírána těm, kdo o ni stojí. (Bóže Kateřino, v jakém Hayekovi jsi to vyčetla!)

  70. Stárnutím blíží se věčný člověk stále více věčnému Jasnému Dětství. Kult mládí je symbol zestárlé kultury. Buďme důslední: udělejme tedy svým idolem tříměsíční foetus nebo ohromně zvětšené spermatozoon. (L. Klíma)

  71. Je možno vůbec něco mysliti, co lidstvo dříve již nemyslilo?

  72. Pravdy, které člověk považuje za své, běhají ulicemi. (Vauvenargues)

  73. V době papeže Řehoře VII. (zemřel ve vyhnanství roku 1085) se vědci zabývali přesnou mírou: O kolik převyšuje papežská důstojnost důstojnost císařskou. První z počtářů zjistil, že papež je větší než imperátor 47 krát. Laurentius uvedl číslo 1.744 krát. A Jean Bodin uvedl 6.645 a sedm osmin krát.

Foto: Despota, autor Jan Kadubec

Přejít do diskuze k článku