ŘÍM – Mnoho separatistických hnutí v Evropě se od druhé poloviny dvacátého století uchyluje k nejrůznějším násilným teroristickým činům. Od šedesátých let byly bomby a smrt příkazem dne v různých oblastech, jako například v Severním Irsku, na Korsice (Francie), v jižním Tyrolsku (Itálie) nebo v Baskicku (Španělsko).
Strašidlo násilného separatismu nyní znovu zvedlo hlavu ve Španělsku. Baskická organizace ETA ukončila příměří se španělskou vládou a u příležitosti 50. výročí svého založení nastražila ve městě Burgos a na ostrově Mallorca bomby. Naštěstí se zdá, že jinde v Evropě dnes převládl rozum a násilné útoky se podařilo omezit.
To však ještě neznamená konec separatismu. Například Itálie čelí neustálé hrozbě kulturního a hospodářského separatismu, byť pokojnou cestou. Liga severu (Lega Nord), spojenec Silvia Berlusconiho ve vládě, nepřetržitě vymýšlí plány, jak ztrapnit národní vládu ohrožováním konceptu národní jednoty.
Liga severu vedená charismatickým Umbertem Bossim drží v parlamentu rozhodující hlasy, které drží Berlusconiho vládu nad vodou. Své moci využívá k vydírání kabinetu, aby zaváděl opatření rozlišující mezi obyvateli italského severu a jihu.
Exponenti Ligy severu, jako jsou europoslanec Mario Borghezio, poslanec Roberto Cota nebo senátor Federico Bricolo, nechvalně prosluli svými xenofobními prohlášeními v parlamentu, zejména na adresu obyvatel zemí stojících mimo EU. Tím však jejich šovinismus nekončí: ustavičně navrhují opatření, která rozlišují mezi obyvateli severoitalských regionů, jako jsou Benátsko nebo Lombardie, na jedné straně a jižními Italy obývajícími Neapol, Kalábrii nebo Sicílii na straně druhé.
Během letošního léta nesoucího se ve znamení „separatistického“ bláznovství se první návrh týkal jmenování ředitelů škol v regionu Benátsko: místní radní v provincii Vicenza schválili opatření, které vyhrazuje všechna místa ředitelů škol v provincii severoitalským učitelům.
Na konci července navrhla poslankyně Ligy severu Paola Goisisová v parlamentu, aby učitelé z italského jihu nesměli učit v severoitalských školách, pokud nebudou zběhlí v dějinách, tradicích a dialektech oblasti, v níž se škola nachází. Italská ministryně školství Mariastella Gelminiová souhlasila, že bude o návrhu diskutovat.
Třetí útok na italskou jednotu zahájil na počátku srpna předseda senátního klubu Ligy severu Federico Bricolo, když navrhl přidat do článku 12 italské ústavy odstavec, podle něhož budou vlajky a hymny různých regionů země oficiálně uznány a budou mít stejnou váhu jako státní hymna a vlajka.
Nejnovější provokací Ligy severu je pak návrh, aby státní zaměstnanci pobírali za stejnou práci odlišnou mzdu podle toho, zda bydlí na severu, nebo na jihu země. Ministr zemědělství Luca Zaia sáhl dokonce k tvrzení, že odvozování mezd od životních nákladů v různých regionech přinutí jih, aby byl soběstačný a přestal spoléhat na pomoc ze severu.
Zdá se, že tento návrh získal jistou míru podpory i u Berlusconiho, ačkoliv by byl premiér pravděpodobně jediným člověkem v zemi, který by s ním souhlasil. Odbory, sdružení zaměstnavatelů, všechny opoziční politické strany, ba dokonce i mnoho poslanců Berlusconiho partaje, ti všichni se sjednotili proti návrhu, který pokládají za úchylku.
Zaiova bujná fantazie však jde ještě dál: nyní navrhl, aby oblíbené italské televizní seriály byly nadabovány nebo opatřeny titulky v místním dialektu! A Berlusconi, jehož plně vytěžuje obhajoba vlastní složité pozice coby hlavního protagonisty zdánlivě nekonečné telenovely plné sexuálních skandálů, není schopen učinit těmto křiklavým provokacím Ligy severu přítrž.
Výsledkem je, že Berlusconiho údajní stoupenci, jako jsou bývalý ministr Gianfranco Micciche nebo současný guvernér Sicílie Raffaele Lombardo, vážně uvažují o založení „Strany jihu“, která by jihoitalským regionům zajistila takový vliv, aby dokázaly odolávat výpadům Ligy severu.
Teprve uvidíme, zda budou tyto plány realizovány. Jisté se zdá jen to, že na rozdíl od Španělska získávají italská separatistická hnutí půdu pod nohama prostřednictvím nekrvavé revoluce. Mao se mýlil: zdá se, že politické vydírání je účinnějším nástrojem než hlaveň pistole.
Arnold Cassola je bývalým generálním tajemníkem Evropské strany zelených a bývalým poslancem italského parlamentu.
Převzato z Project Syndicate, © 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.
