Březen 23, 2010
Nepotřebujete k tomu kosmickeho vědce – a rozhodně ne účetního – abyste si odvodili jednu věc ze skandálů Lehmanů. Klamání regulačních orgánů, investorů a veřejnosti spolu souvisí. Lehman, podobně jako Enron, WorldCom, Tyco, Wachovia, Washington Mutual, Fannie/Freddie, CDO, Bear, AIG, pojištění obligací, GM, Chrysler, CIT, Kalifornie, Řecko a bezpočet dalších skandálů, zabalených do této krize, vykazuje stejné příznaky bankovního systému, který usiluje o hledání způsobů, jak skrýt rizika před investorskou veřejností a regulátory. Pokaždé, když to prasklo, původní investoři utekli a přišli noví investoři, kteří požadovali návratnost, jež by je kompenzovala pro případná nově vzniklá rizika i pro ta, která by mohla zůstat zastřena. V některých případech tyto náklady spojené s novým kapitálem firmu položily.
Banky, a investiční banky především, působily jako manažeři nebo agenti, kteří dávali do souladu odpovídající kapitál, který hledal ekonomickou návratnost, s žadateli, hledajícími potřebný kapitál, aby dosáhli reálný výnos z hospodářské činnosti. Dnes se soustředily na produkci umělé poptávky po stále nových finančních produktech pod falešnými záminkami. Viděli jsme je jednat takovým způsobem ve prospěch svých zadlužených klientů. A v případě Lehmanů tak činily ve svůj vlastní prospěch. Můžeme očekávat, že ostatní firmy také používají takové a jim podobné taktiky ve snaze skrýt svoji skutečnou finanční situaci – jsou to firmy, které stále ještě existují a v různé míře, upravují či manipulují svá účetnictví.
Mělo by být každému jasné, že hlubší vyšetřování vztahů mezi všemi auditorskými firmami a jejich klienty ohledně problému zamlžování rizika je nutné. Omezit jakékoli šetření pouze na Lehmany samotné nestačí. Chceme-li začít, zde je několik jednoduchých otázek:
1. Otázka pro FED: Kde jste byli? Věděli jste, co Repo 105 obnášelo? Tvrdíte, že jste nebyli regulátory, ale přitom přiznáváte, že jste byli na místě po dobu 6 měsíců před selháním Lehmanů, abyste si zajistili svoji návratnost při odhalení blamáže, neměli by tedy podvodné účetnické praktiky snížit vaši víru ve vaše schopnosti odhadovat rizika?
2. Otázka pro SEC: Co děláte pro zajištění toho, aby jiné banky a investiční banky nepoužívaly podobné metody manipulace svých účetních knih?
3. K federálním vyšetřovatelům: Kde jsou předvolání k vyšetřování?
4. Zbývající post-auditorské firmě Arthur Anderson: Odepsali jste všechny transakce svých klientů, jejichž primární cíl nebyl řízen ekonomickým obchodním rozhodnutím, ale spíše změnou vylepšením účetních bilancí? Jste si vědomi, že někteří vaši klienti používají mechanismus pro optické zastření výskytu „pákování“, zatímco skutečné riziko stále přetrvává?
5. Investičním bankám a bankám: Použili jste Repo 105 nebo jakékoliv jiné účetní postupy, jako je parkování aktiv na konci čtvrtletí do nekonsolidovaných, ale spřízněných hedgeových fondů, nebo do „total return swaps“ za primárním účelem manipulace s výnosy?
6. Akcionářům: Neměli byste žádat, abyste věděli, že firmy, do kterých jste investovali, použily podvodných účetních praktik?
7. Kongresu: Máte právo žádat odpovědi prakticky ze všech těchto subjektů, zejména FEDu, SEC a auditorů. Na co čekáte? Proč jste už neprojevili snahu získat veškerou e-mailovou komunikaci mezi FEDem, ministerstvem financí a Lehmany, a také, jak jsme už argumentovali jinde, i AIG a FEDem?
V bankovním světě existují čtyři hlavní typy rizik: riziko likvidity, úvěrové riziko, operační riziko a riziko poškození dobré pověsti. Z nich pouze poškození dobré pověsti ohrožuje celou hodnotu podniku a jeho goodwillu. Pokud se naše otázky zůstanou nezodpovězeny, celý finanční systém zůstává vystaven velkému nebezpečí.
Převzato z Huffington Post
Překlad: Clair
