Proč cituji tuto zprávičku? Protože v poslední době se opět roztrhnul, zejména na internetových diskusních fórech, pytel s názory některých předních českých myslitelů na „dluh“ Čechů vůči „vyhnaným“ sudetským Němcům. Bezprostředním impulzem k tomu jim možná bylo snažení prezidenta republiky Václava Klause vůči platnosti Listiny základních práv Evropské unie v nezměněné podobě vůči České republice, nicméně není tajemstvím, že tyto české „dluhy“ jsou jejich dlouhodobým tématem. Zatím posledním takto zarputilým blogerem se projevil být na webu Aktuálně.cz Václav Žák ve svém blogu „Trapné hry se sudetoněmeckou kartou“ ze dne 7.11.2009, v němž navíc přišel, v diskusním fóru se zatím nevídaným požadavkem, aby – cituji „Diskutující bych zdvořile žádal, aby se zdrželi řešení otázek, jestli jsme měli po druhé světové válce jinou možnost, jak problém s Němci žijícími v Československu řešit, co by znamenalo, kdyby zde zůstali, jaká zvěrstva Němci provedli, co zase dělali Češi atd. To nejsou relevantní argumenty pro hlavní otázku: jak se měl po roce 1989 problém řešit podle principů, na nichž je založena evropská integrace? Taky bych prosil, aby se neargumentovalo stanovami Sudetoněmeckého krajanského sdružení.“
12.11.2009 uveřejnil tamtéž další svůj článek s názvem: „Poznámky k debatě o sudetoněmecké otázce“, ve kterém souhrnně reaguje na jednotlivá stanoviska vybraných diskutérů. Vůdčím motivem Václava Žáka je to, co shrnul v závěru svých diskusí „vlkovi“ k tomu, že – volně řečeno – nelze řešit následek, aniž současné zohledníme příčinu, neboť tyto dvě kategorie jsou spolu neoddělitelně spoutány – cituji: „Já prostě NEŘEŠÍM úlohu vin v bláznivém dvacátém století. Já řeším problém usmíření. Němci svoje domácí úkoly splnili: zpytovali svědomí a předvedli, že svoji odpovědnost za minulá příkoří berou vážně. Sudetští Němci a Češi se chovají jako děti a svádějí vinu jeden na druhého. Cesta k usmíření ale vede jenom tou trnitou cestou zpytování svědomí, jak to předvedli Němci. Bez ohledu na to, co dělají někteří chaoti na straně sudetských Němců.“.
Aniž bych chtěl přehlednout jiné diskusní příspěvky, zejména Karla Muellera (z jeho myšlenek především – cituji „Víte, nestoudnost je to v tom smyslu, že stále mluví o našem morálním dluhu zcela bez ohledu na to, co všechno bylo řečeno. Němci svůj morální dluh vůbec nemohou splatit, to je prostě nesplatitelná položka. To si musíte uvědomit, těm desítkám milionům lidí nikdo život nevrátí. A je zbytečné to po Němcích chtít, prostě ten problém skutečně musí odejít do dějin. A především musí být jasně řečeno, že odsun byl zcela výjimečné opatření právě jen a jen kvůli celé té obludnosti. A jasně konstatovat, že nebyla aplikována kolektivní vina, prostě proto, že není povinnost státu komukoliv udělit občanství a že antifašisté zde zůstali a měli výjimku. A mnohdy nejen oni. A jasně říct, že aplikace československého práva by vedla jen k masovým popravám. A především a hlavně se nesnažit o něco tak absurdního jako měřit poválečnou dobu po té šílené válce podle dnešních standardů.“ Chci zdůraznit, že na moji repliku – cituji: „Žijeme ve sjednocené Evropě, v Evropské unii, v prostoru s volným pohybem lidí, zboží a služeb. V schengenském prostoru, k němuž patříme my i Německo, dokonce nejsou skutečné hranice žádné. Nikdo nebrání nikomu ze sudetských Němců, nikomu z ostatních Němců, stejně jako Francouzů, Britů, Španělů etc., aby sem, libo-li do „Sudet“ či vnitrozemí, přijeli, usadili se tu, pracovali, podnikali, žili, rodili děti, aby se jim Česko stalo novou nebo i staronovou vlastí. Budou vítáni. O co vám ještě jde?“, už Václav Žák neodpověděl.
Nezbývá, než si položit otázku: Jak ve smyslu názorů těchto lidí má vypadat ono „usmíření“ (zatím to ani nenaznačili)? Dokonce se ptám, je zde mezi námi někdo, kdo není smířen se současným Německem, s jeho národem, ať jde o Sasy, Hamburčany, Berlíňany, Branibory, Bavory či obyvatele jiných spolkových zemí, a to tím spíše, že jde o tytéž občany Evropské unie, jako jsme (budeme od 1.12.2009) i my? Neskýtá odpověď na tuto otázku teletextová zpráva, kterou jsem ocitoval na úvod? Skutečně jim nejde, až na tom úplně prvním místě, o peníze, jako vždycky?
