Sladké tajemství

Reklama


Pojďme si zahrát hru. Zkusme si tipovat, kdo je v té probíhající globální banskterské hitparádě nejlepší potápěč. A kteréže to národní ekonomiky jsou reálně na tom nejhůře.

Asi se nebudeme přít o to, že přebujelý, nekontrolovatelný, insolventní bankovní byznys je dnes hlavním problémem světové ekonomiky. Že probíhá privatizace zisků a socializace ztrát z podnikání dominantních hráčů kasinového kapitalismu na úkor daňový poplatníků. Úžer nemilosrdně a (sebe)vražedně konzumuje hostitele.

I z tohoto důvodu je základním posuzovaným parametrem naší hry poměr bankovních aktiv vůči hrubému národnímu důchodu (HDP) té které národní ekonomiky. Přitom zcela záměrně abstrahujeme od diskuze na téma reálné bonity oněch bankovních aktiv. O tom později.

Následující tabulka otevírá naši hru. Na ose X leží 7 nejmenovaných národních ekonomik nejvyspělejších států světa, a světe div se, všechny patří do tzv. západní civilizace, ve všech vládnou banksteři. Na ose Y je koeficient podílu bankovních aktiv vůči aktuálnímu hrubému domácímu produktu.

Pokud jste v tom to okamžiku schopni vyjmenovat ony národní ekonomiky na ose X, klobouk dolů. Pokud tipnete správně i který sloupec patří které zemi – ať děláte cokoli, minuli jste se povoláním a patříte do čela ministerstva financí.

Vítěz naší soutěže totiž ví, čí bankovní systém je mimo možnost jakékoli záchrany, zapákovaný, předlužený za rámec pochopitelného, insolventní a naprosto nedůvěryhodný. A peníze o důvěře přece jsou. Útěk každého investora či střádala z měn a právního a ekonomického prostředí takových zemí je věcí pudu sebezáchovy. Takový vítěz si pak dovede vytvořit obrázek o realitě i v baráži optimistických mediálních blábolů, kterými nás zasypávají hlásné trouby a trubci Systému, zejména centrální bankéři.

Takže, pusťme se do hry.

Jak můžete z tabulky vidět, u oněch vybraných sedmi ekonomik se podíl bankovní ch aktiv na HDP pohybuje v rozmezí od 90% do neuvěřitelných 400%. U pěti z nich do činí více než 250%. Pokud to někdo nechápe, tedy nechápe děsivé důsledky takové skutečnosti, to je horror hodný Hitchcocka.

Máte problém s tipováním?

Určitě jste nezaváhali při určení USA jako jedné z oněch sedmi ekonomik. Vždyť děsivý, reálně nesplatitelný a neskrývaný dluh USA plní stránky ekonomických blogů na celém světě. Jen z tohoto úhlu pohledu vzájemného srovnávání, musí přece každý jiný stát vypadat lépe než USA. Takže, co myslíte, na kterém místě hodnocení se USA nacházejí ? Pokud jste tipovali jiné umístění než na poslední, sedmé příčce hitparády – chyba!

Jako Váš kamarád na telefonu Vám pomohu – prvních pět příček v soutěži patří národním ekonomikám EU, šestá EU jako celku.

Ale dost napínání. Následující tabulka poskytuje, pro někoho šokující rozuzlení naší tipovací soutěže:

 


Jak vidíte, velikost bankovního sektoru USA (i jeho podíl na přípravě a realizaci stávající systémové, morální, hodnotové „krize“ ) je ve skutečnosti, v porovnání s Evropou, relativně i absolutně menší, než by se na první pohled zdálo. A to ještě abstrahujeme od klíčových aspektů, které US ekonomiku drží v konkurenční výhodě – monopol na světovou měnu a skutečnost, že alfa-samci US bankovních elit mají svoje majitele a loutkaře v Západní Evropě. Jinak by loni Bernanke a jeho FED neposlal do Evropy/ECB mýrnixtýrnix 900 miliard US dolarů jako valetol pro místní servisní elity a jejich zaměstnavatele v City, Frankfurtu, Paříži, Basileji a Bruselu.

Graf též odhaluje, že ta kolabující US ekonomika má sice vážné až kritické problémy, ale v porovnání s ostatními, včetně údajně pevného a adorovaného bankovního systému Německa, má, teoreticky, neporovnatelně větší finanční prostor/zdroje pro svoji eventuální záchranu.

Tedy, pokud US nadnárodní elity USA jako stát již neodepsaly a vrhnou bez otálení zbývající vlastní potencionál a zdroje do rekonstrukce svojí vlastní REÁLNÉ produktivní ekonomiky, pokud vystoupí z vlaku globalizace a odstoupí z probíhajících závodů v kompetitivní devalvaci, která již naplňují parametry globální finanční války.

Dalším faktem hodným zaznamenání je skutečnost, že „sladká“ Francie není jednou z opor EU, ale naopak jedním z členů, kteří ekonomickou loď EU nestydatě potápějí. Banskterská „Francie“ je totálně mimo kontrolu Francouzů a v Elysejském paláci sedí rozklepaný agent Credit Agricole čekající na zemětřesení, a možná i návštěvu doktora Joseph-Ignace Guillotina. Bankrot bankovní moci koncentrované do tří „francouzských“ megabank nemůže Francie daňových poplatníků přežít ani teoreticky. Politická moc je odrazem ekonomické moci. Z toho pohledu by nemělo překvapit, že „francouzské“ celebrity jsou na EU jevišti ukecanými, nafoukanými euronulami, a vnímané lídry německého hospodářského prostoru jako osiny v řiti. Sarka Farka nebo Hollande, ganz egal. Francie je onou parazitní minou v základech EU. A byla jí od prvního EU-kopnutí do země v 50. letech minulého století.

Takže, až příště uslyšíte nějakou tu pomazanou a prověřenou tlamu v mainstreamových médiích hovořit o tom, jak loutky „zmákly“ tu kterou aktuální krizičku, dohodli se skvěle na skvělé budoucnosti, budou disseminovat dobrou náladu a EU bude mít zase iluminované zítřky, vzpomeňte si na tu zatracenou tabulku výše v textu. Kolem té vlak nejede, i kdyby se výpravčí posr….. a položte si následující otázky:

1. Může být ekonomika v dobrém a dlouhodobě udržitelném stavu, když je její bankovní sektor více než dvakrát větší než ekonomika sama? (co takhle výuční list z Irska, Islandu, Kypru?)

2. Co to vlastně jsou „ta bankovní aktiva“? Nejsou náhodou skládkou toxických finančních derivátů, které reálně nemají na otevřeném, regulovaném trhu hodnotu odpadu?

3. V době, kdy si každý, se souhlasem banksterského státu, oceňuje majetek, kapitál jak se mu zlíbí, kdy 4% pokles burzy zbankrotuje celou ekonomiku, kdy centrální banky tisknou ničím nekryté měny jen proto, aby k tomu 4% (a trvalému) poklesu nedošlo – kam, ve výsledovkách bank i dalších systémových firem, zapasovat šedé šmelinářské bankovnictví odhadované globálně na něco mezi 700 až 1250 biliony US dolarů? Jde o speciální měnu elit krytou pouze prdy globálních elit. Ztráta konfidence a tyhle prdy skončí u Vás doma.

4. A závěrem EURO-otázka za bilion: S japonským přispěním, ale banksteriáda imploduje jednoho dne tady v Evropě, v jejím domově. KDY? Kdykoli, třeba zítra, usoudí-li Páni světa, že jsme zralým plodem pro moštárnu jejich NWO.


Díky za Vaši účast v této společenské hře.

Přejít do diskuze k článku