Směřují USA k likvidaci demokracie a světové válce?

Reklama


Po skončení 2. světové války se světoví bankéři dohodli, že se měnou pro uskutečňování mezinárodního obchodu stane americký dolar. Americký dolar tak vystřídal anglickou libru. Jedním z důvodů bylo, že britská vláda byla kvůli válečným výdajům příliš zadlužená. Dolar byl v té době krytý zlatem a byla stanovena cena 35 dolarů za trojskou unci zlata. Důsledkem tohoto rozhodnutí bylo i to, že se všechny měny začaly odvozovat od amerického dolaru. To byl ten důvod, proč si státy světa potom začaly obstarávat dolary pro své obchodní transakce, stoupla cena dolaru, pro Američany se tím zlevnil dovoz a americká vláda si mohla půjčovat snadněji než jiné státy.  Předpokládalo se ovšem, že si americká vláda nebude půjčovat v tak velkém rozsahu, že cena 35 dolarů za trojskou unci zlata přestane platit. Tuto podmínku americká vláda nesplnila a proto byl v roce 1971 dolar od zlata odpojen.


V roce 1974 přišel tehdejší poradce pro národní bezpečnost americké vlády Henry Kissinger s dalším nápadem jak zajistit zvýhodněnou pozici dolaru a americké ekonomiky. Vymyslel, že by Saúdská Arabie mohla prodávat ropu výhradně za americké dolary. Spojeným státům se postupně podařilo přesvědčit všechny arabské státy, aby prodávaly ropu za americké dolary výměnou za americkou záruku jejich bezpečnosti, včetně bezpečnosti před Izraelem. Na světě se přitom nejvíc peněz utrácí za nákupy ropy. V celém světě tak ještě více vzrostla poptávka po dolaru. USA mohly nakupovat v zahraničí ještě levněji a jejich vlastní produkce přestala být jediným základem jejich prosperity.


Jen pro srovnání, více než 80 % českého hrubého domácího produktu tvoří vývoz, zatímco v USA tvoří 70 % hrubého domácího produktu osobní spotřeba obyvatelstva. V roce 2011 činil americký hrubý domácí produkt 15 biliónů dolarů, z toho domácí spotřeba 10,8 biliónů dolarů. Američtí spotřebitelé ale utratili 7 biliónů dolarů za služby, které si vlastně vyměňovali mezi sebou. Za zboží utratili 3,6 biliónů dolarů. Z toho 2,3 bilióny dolarů představovalo zboží z dovozu. Ve stejném roce Spojené státy vyvezly zboží za 1,5 biliónu dolarů. Zhruba 800 miliard dolarů, tedy přibližně jedna devatenáctina amerického hrubého domácího produktu, je tvořena nákupy zboží z dovozu (i když se dovoz od hrubého národního produktu odečítá). Z toho 558 miliard dolarů spadá do obchodního deficitu USA s Čínou. Díky poptávce po dolaru a následně jeho vysoké ceně na trhu peněz je dovezené zboží často levnější než domácí výrobky a dovoz tak nahrazuje část americké výroby (a na Američany zčásti pracují Číňané). K tomu je třeba připočíst, že 20 % amerického hrubého domácího produktu představují výdaje americké vlády.


Americká vláda přitom neustále zvyšuje své zadlužení a nemá problém s prodejem svých dluhopisů, protože zahraniční vlády pořád shánějí dolary na nákup ropy a pro platby v mezinárodním obchodu a navíc ropné státy ukládají část svých zisků do dluhopisů americké vlády a nakupují je i zahraniční centrální banky. Za rok 2011 vzrostl dluh americké vlády ze 14,1 biliónů dolarů na 15,2 biliónů dolarů , tedy o 1,1 bilónu dolarů (skoro o 8 % – v letošním roce má dluh americké vlády přes úsporná opatření dosáhnout 17 biliónů dolarů – to je zhruba 56 tisíc dolarů na každého Američana – když vypukla krize v Řecku dlužil každý Řek 33 tisíc dolarů). V poměru k hrubému domácímu produktu tak dluh americké vlády vzrostl o 7,3 % (o 4,3 % víc, než se doporučuje v Evropské unii). Výdaje americké vlády přitom v roce 2011 činily 3 bilióny dolarů. Jedna třetina výdajů americké vlády tedy pocházela z vypůjčených peněz. Dluh americké vlády dosáhl 100 % amerického hrubého domácího produktu a důvěra ve splatnost dluhů americké vlády je udržována poptávkou po dolarech jako po mezinárodní rezervní měně. Pokud by dolar ztratil toto své výsadní postavení, došlo by k poklesu jeho hodnoty v důsledku poklesu poptávky po něm. Zvýšila by se ale i poptávka po splácení amerického státního dluhu a americké vládě by se prodražilo další půjčování peněz, protože by se zvýšily úroky na půjčky americké vládě. Následně by se zvýšily i úrokové míry v USA a to by vedlo ke zpomalení americké ekonomiky. Americká vláda by též musela omezit vládní výdaje, založené na půjčkách, které by mohly podporovat růst americké ekonomiky. V důsledku poklesu poptávky po dolaru na mezinárodních finančních trzích by se pro USA zvýšily i dovozní ceny. Americká ekonomika by se tak dostala do dost hluboké krize.


Americký finančník a poradce americké vlády James Ricards odhaduje, že by v ní USA, pokud by došlo ke ztrátě důvěry v americký dolar rychlým, krizovým vývojem, mohly přijít o 50 až 100 biliónů dolarů, což reprezentuje 3 až 6 let práce americké ekonomiky (několik amerických ekonomů, kteří předpověděli finanční krizi z roku 2008, je přesvědčeno, že by k tomu mohlo dojít už letos). Pozitivním výsledkem by bylo to, že by se zlevnilo spotřební zboží vyrobené v USA a část jeho výroby by se tak přesunula zpátky do USA a zlevnil by i americký vývoz, což by americkou ekonomiku naopak posílilo. Pozitivní vývoj by ale mohl nastoupit až po krizi. Přestože zdaleka nejpravděpodobnější je postupný, řadu let trvající přechod na více rezervních měn (druhou světovou rezervní měnou už se stalo euro), kterému se americká ekonomika může postupně přizpůsobit, USA se ztrátě výsadního postavení dolaru snaží zabránit za každou cenu, jak o tom svědčí historie posledních 12 let.


V roce 2000 požádala irácká vláda OSN o souhlas, aby mohla prodávat ropu za eura, a ne za dolary, které považovala za peníze nepřátelského státu. O tři roky později byl Irák obsazen západními armádami pod vedením USA. V roce 2010 přesvědčil libyjský vůdce, Muammar Kaddáfí, většinu afrických států, aby odmítly dolar a euro a po vzoru Evropské unie zavedly společnou měnu, zlatý dinár, kterým by se platilo i za ropu. Tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy nazval Libyi hrozbou mezinárodní finanční bezpečnosti a Kaddáfího vláda byla svržena za letecké podpory států NATO, které po začátku operace převzalo její řízení od USA. Zlatý dinár sice existuje, ale jeho hodnota se pořád odvozuje od dolaru.  Během roku 2007 požádal Írán, který má dlouholeté špatné vztahy s USA, zákazníky, kteří od něj nakupovali ropu, aby platili v jiných měnách než v dolarech, a v prosinci téhož roku oznámil, že už nemá žádné zákazníky, kteří by platili v dolarech a že platby v dolarech už nepřijímá. Na přelomu loňského a předloňského roku se USA připravovaly k vojenskému útoku na Írán a ustoupily až po varování od Ruska a Číny, že se jejich armády postaví na stranu Íránu.


V roce 2008 reagovala americká vláda na finanční krizi vykoupením dluhů největších amerických bank. Využila přitom výsadního postavení americké měny, a v podstatě jenom vytiskla další peníze, které už od roku 1971 nejsou kryty zlatem. Dolar se tak ocitl pod inflačním tlakem a dolary naspořené světovými státy na obchodní výměnu a nákupy ropy, stejně jako dluhopisy americké vlády (v roce 2011 bylo 46 % amerických vládních dluhopisů v rukách zahraničních investorů), začaly ztrácet na hodnotě.


James Rickards, který už v roce 2006 varoval, že se blíží finanční krize, začal vládu varovat, že světové státy se začnou proti tomuto znehodnocování svých úspor bránit protiopatřeními, která budou moci vést ke krachu amerického finančního systému v důsledku odklonu států od dolaru jako světové rezervní měny. Podle jeho názoru se americká vláda snaží snížením hodnoty dolaru zvýhodnit americký vývoz, aby tak americké firmy mohly lépe konkurovat Číně. Začátkem roku 2012 americká vláda oznámila, že přesune velkou část svého válečného loďstva do blízkosti Číny. V září 2012 oznámila Čína, že její banky, její komunikační systémy a její směnné systémy jsou připraveny na to, aby kterákoli země, která si to bude přát, mohla začít nakupovat ropu za čínské jüany. O den později, 7.  září, oznámilo Rusko, že Číně dodá jakékoli množství ropy, které bude chtít koupit, a nebude za dodávky požadovat platby v dolarech . Už předtím souhlasila ropná Nigérie s výměnou velké části svých dolarových rezerv za rezervy v čínských jüanech a Čína podepsala dohodu se Spojenými arabskými emiráty o nákupu ropy v hodnotě 5 miliard dolarů v jüanech. Za jüany dodává Číně ropu i Írán, poté, co ho sankce západních států vyřadily z mezinárodního finančního systému.


Indie nakupuje íránskou ropu a zemní plyn za rupie a Turecko za zlato. Čína také přesvědčila Brazilii, aby obě země každoročně ve vzájemném obchodu používaly vlastní měny v hodnotě 30 miliard dolarů (tj. skoro polovina vzájemného obchodu), s tím, že by tím brazilská vláda povzbudila čínské investice ve své zemi. Čína podepsala se Saúdskou Arábií dohodu o vybudování ropné rafinerie za 8,5 miliardy dolarů a tím se zvýšily její šance, že by v budoucnosti mohla kupovat za jüany ropu i v Saúdské Arábii.


Na obchodu v jüanech se Čína dohodla i s Japonskem, Jižní Koreou, Filipínami a Austrálií. Je tedy nesporné, že využívá svého postavení druhé největší světové továrny (USA reprezentují téměř 25 % hrubého světového produktu, Čína 13,3 %) k omezení svých ztrát v důsledku klesající hodnoty dolaru (odhaduje se, že Čína má americké dluhopisy v hodnotě dvou bilionů amerických dolarů).


K tomu, aby se jüan stal světovou rezervní měnou, má ale ještě daleko. Přes 60 % světových finančních rezerv je uloženo v dolarech (za posledních 13 let klesl podíl amerických dolarů skoro o 10 %) a kolem 25 % v eurech. Navíc čínský jüan není volně směnitelný a čínská ekonomika není plně otevřená ostatním zemím a dokud se tato situace nezmění, těžko se může jüan stát světovou rezervní měnou . Čína nejspíš nemůže změnit tuto situaci jinak než tak, že se stane demokratickým státem. Nicméně letos na jaře nový čínský prezident Si Ťchin-ping před cestou do Evropy sdělil švýcarským novinám, že Čína vyvine maximální úsilí o „prohloubení tržně orientované reformy“, liberalizaci úrokové míry a směnného kurzu a umožní soukromé investice do vládou řízených sektorů v oblasti financí, energetiky a telekomunikací. Pokud tento záměr naplní, její šance, že by se jüan mohl stát další světovou rezervní měnou, se nepochybně zvýší.


I některé další státy, které procházejí v posledních letech nejrychlejším ekonomickým vývojem, dál hledají cestu, jak se ubránit finančním ztrátám, způsobeným klesající hodnotou dolaru a vymanit se z područí amerických bank, které způsobily poslední celosvětovou hospodářskou krizi. Země BRICS, které dnes reprezentují 20 % světového HDP, a mezi rokem 2000 a 2008 reprezentovaly skoro polovinu světového hospodářského růstu, se na posledním společném zasedání rozhodly vytvořit vlastní rozvojovou banku, která bude fungovat nezávisle na západních finančních agenturách a uvažují o vytvoření vlastní měny ve vzájemném obchodu.


Americká vláda na tento vývoj reaguje tím, že obklopuje Rusko a Čínu vojenskými základnami a vysílá k čínským břehům své válečné loďstvo. Přitom až donedávna vynakládala na zbrojení skoro stejné částky jako za druhé světové války. Západ, vedený USA, tak začal spoléhat víc na svou vojenskou sílu než na svou ekonomickou schopnost a fakticky tak opustil principy, na kterých vybudoval svůj úspěch. Představa, že světový ekonomický vývoj zastaví americká armáda, je ale samozřejmě absurdní. Tím obtížněji je ale pochopitelná strategie americké vlády, která dále ohrožuje pozici dolaru tím, že zvyšuje svůj dluh neustálými vysokými výdaji na zbrojení. Ze tří biliónů dolarů, které americká vláda utratila v roce 2011, padlo 809 miliard na výdaje spojené s obranou (tedy skoro celá částka kterou se zadlužila). S rostoucím zadlužením americké vlády ale důvěra světových států v americký dolar klesá.


Zahraniční politika americké vlády a západního světa se soustřeďuje na to, jak odříznout Čínu od zdrojů surovin a ropy v Africe a arabském světě vojenskou podporou politiků, kteří jsou mu nakloněni, případně otevřenou okupací „neposlušných“ států. Protože však Spojené státy nemohou v okupovaných zemích, jako je Irák a Afghánistán, propagovat jiný politický systém než demokracii, nemohou ani jimi dosazené vlády donutit, aby zastavily obchod s Čínou a dalšími rozvíjejícími se ekonomikami. V Iráku i Libyi těží ropu i čínské a ruské ropné společnosti. Žádná demokraticky volená vláda si nemůže dovolit omezit své dodávky surovin na jeden stát, který by jí v tom případě mohl diktovat nižší ceny. To by jí občané neodpustili. Přitom americké výdaje na poslední války jdou znovu do biliónů dolarů a podílely se na nebezpečném růstu amerického státního dluhu v posledním desetiletí. Přesto západní politika dál spoléhá na to, že jí ekonomický úspěch zajistí vojenská převaha ve světě.


Spojené státy se snaží zlikvidovat schopnost jaderné odvety demokratického ruského státu celosvětovou protiraketovou obranou a obkličují Čínu a Rusko vojenskými základnami a svým válečným námořnictvem. Rusko na to reaguje zaváděním dalších typů zbraní hromadného ničení do svého arzenálu, včetně psychotronických zbraní, jejichž existence je v hlubokém rozporu s principy demokratického politického systému (tyto zbraně tajně vyvíjejí i USA a další státy světa) a jejich mezinárodní zákaz závisí jen na tom, jestli si USA jsou ochotny připustit, že současný svět je globální ekonomický prostor otevřený všem a nikoli jen americkým bankéřům, podporovaným americkou armádou.


Odkaz na autorovu webovou stránku požadující zákaz psychotronických zbraní byl nejprve zablokován na Facebooku a Twitteru a nakonec byla celá stránka vymazána z Internetu. Předtím se ale objevily na anglickou verzi výše odkazovaného článku odkazy na informačních stránkách OSN, Evropského parlamentu a americké vlády. To byl ale jen zkušební balónek, který měl zjistit, jestli by bylo možné přistoupením Ruska na mezinárodní zákaz psychotronických zbraní vyrazit Rusku z rukou poslední vojenský trumf, který dosud blokuje tažení amerických bankéřů světem).


Čína v reakci na vyslání amerických válečných lodí do její blízkosti začala zvyšovat výdaje na zbrojení. USA tak Rusko a Čínu zavádějí na cestu soutěže o vojenské ovládnutí světa, která se v budoucnosti může nevyplatit celému světu. Civilizace, která zatím vytvořila výjimečně příznivé podmínky pro lidský život na této planetě, se tak fakticky dostává do krize a setrvává v riziku, že zanikne ve světové válce. I americká demokracie je od roku 2001 na ústupu. Podrobná analýza útoků z 11. září a antraxových útoků přitom vede k závěru, že k prvním došlo s vědomím a zřejmě i pomocí americké vlády  a druhé že nejspíš provedla CIA. Útok na americkou demokracii je přitom ospravedlňován právě těmito teroristickými útoky.


James Rickards počítá s tím, že v případě, že vláda USA připustí, aby došlo ke krizi dolaru, může v USA dojít i k nasazení armády proti bouřícím se občanům (zhruba v polovině záznamu). To, že americká vláda s tímto vývojem počítá, podepírá i fakt, že americké domácí agentury nakoupily v posledních 2 letech tolik střeliva, že mají na každého Američana pět kulek.


O plánech na vyhlášení stanného práva v USA mluvila nedávno i Karen Hudesová, která pracovala přes 20 let jako právnička Světové banky a byla vyhozena, když začala upozorňovat na některé její pochybné praktiky. Po propuštění začala mluvit o zkorumpovaných soukromých vlastnících amerického Fedu, kteří touží po moci, ovládají „pilíře americké vlády“ a jejichž cílem je soukromá finanční kontrola každé světové vlády a světového ekonomického systému. Bývalý viceprezident USA Al Gore letos v interview pro televizní stanici NBC News řekl: „Naše demokracie byla zkomolena. Byla nám odebrána. Už nefunguje způsobem, jaký měli na mysli naši zakladatelé, kvůli anonymním dárcům, velkým penězům, korporacím, moc má pravdu. Dnes vládnou lobbisté a zvláštní zájmy. Politici nemohou udělat nic, aniž by prosili o dovolení mocné zvláštní zájmy a je na čase, abychom si vzali svou demokracii zpátky, a je možné to udělat“.


Právě bankéři, kteří způsobili současnou ekonomickou krizi, se zřejmě obávají, že ztratí kontrolu nad světovou ekonomikou a z toho plynoucími zisky, a jsou ochotni udělat cokoli, aby k tomu nedošlo. Jejich záměrem ale rozhodně není hájit nebo rozvíjet demokracii a svobodný trh. Poslední zprávy o odposleších NSA svědčí o tom, že americká vláda má k dispozici všechny prostředky k tomu, aby, v případě vyhlášení stanného práva americkým občanům znemožnila organizovaný odpor. V případě finančního krachu by se tak postavila na stranu bankéřů. Pokud jejich myšlení americkou politiku úplně ovládne, budou USA, pokud dosáhnou absolutní vojenské převahy ve světě, využívat strachu ostatních států z napadení k dosažení ekonomických výhod nebo dokonce sáhnou k použití atomových nebo psychotronických zbraní proti bohatnoucím státům.

Přejít do diskuze k článku