Uklízíme si byt, udržujeme své tělo v čistotě, střechu nad hlavou si rovněž čas od času opravíme, na zahradě trávu posečeme a záhonky vyplejeme. Děláme to proto, abychom pak snadno našli to, co právě potřebujeme najít, abychom měli doma čisto, nepršelo nám na hlavu, nesvrbělo nás po těle špínou, na zahradě nám vyrostly jahody, rajčata nebo květák a vysoká tráva nebyla v létě plná klíšťat.
Málokdo si přitom láme hlavu tím, že by při všem úklidu mohl doma vyhubit možná už vzácného pavouka křižáka, mykologicky zajímavou houbu dřevomorku, entomologicky pro někoho pozoruhodnou blechu obecnou a její sestry veš muňku či ten druh šatní, a/nebo že by naší vinou jinak na zahradě vyhynuli na pohled hezcí a milí hlemýždi a slimáci.
Také k lékaři za léčením a na očkování chodíme, abychom byli zdraví a nikoliv proto, aby nám doktor v těle úspěšně zachoval dnes už tak celkem vzácný virus pravých neštovic či bakterii tyfu. Ba dokonce, i sádru na zlomenou ruku či nohu si necháme od něj naplácat a zatvrdnout, protože víme, že jinak budeme mít místo ruky pařát a místo nohy do smrti jen kulhavou křivou větev.
Proč to ale všechno děláme? Protože chceme my i naše děti ve zdraví žít co nejdéle a rozhodně neřešíme, že bychom my nebo ony jsme měli dobrovolně velmi brzy umřít jenom proto, aby se evoluce včetně člověka vyvíjela zdárně podle zákonů biopřírodního výběru, výběru pouze a jen těch nejsilnějších jedinců, živočišných čeledí a druhů.
Zkrátka, činíme tak proto, že to považujeme za správné a říkáme tomu kultura života. Kultura, k níž patří ale i fakt, že veřejné parky neuzavřeme maminkám s dětmi jen proto, že by tam děti mohly pošlapat trávu svým pobíháním, ale naopak je uzavřeme mladíkům na terénních motorkách a ohlídáme si tam páníčky při venčení jejich psů.
Nu a pokud se nějak ve svých názorech na způsob žití od většiny lidí ostatních příliš až moc lišíme, pak o tom po čase začneme přemýšlet hlavou a nevnucujeme jim za každou cenu, aby i oni vždy dělali jen právě to, co chceme a děláme my, věřili jen právě tomu, čemu věříme my, jedli jen to, co jíme my, a chodili například jen na koncerty co nejhlučnějšího metalu, protože jen ten se líbí právě nám.
Ostatně, již naši prapředkové říkali, že nic se nemá přehánět a nic bychom nikomu neměli vnucovat, pokud ovšem ale – nás ten druhý svou existencí a činností zrovna neobtěžuje a neohrožuje. Měli bychom se proto možná také občas zamyslet, proč právě ztýraný opuštěný pes nebo zdevastovaný kus města, pole či lesa nás dojme k rozhořčení, zatímco žebrající bezdomovec na chodníku je nám lhostejný.
Měli bychom asi mnohem víc než dosud, brát ohledy na jiné, pokud si to zaslouží a ctít svobodu druhých, pokud jim ta svoboda morálním právem náleží. Zkrátka, není to vůbec nerozum, brát ohled i na názory těch starších a zkušenějších, co tu jsou okolo nás. Čerpání poznatků od nich nás přece nijak neponižuje, pokud nás ovšem neponižuje naše vlastní ješitnost.
Proč? Protože jinak sami sebe postavíme buď do role směšných bláznů nebo odporných tyranů. A jak známo, blázni pak bývají dřív nebo později těmi druhými normálními někam pozavíráni a tyrani se v tom horším případě mohou dočkat i bombičky semtexu pod autem či pod svou haciendou.
Kdy? Když to jejich oblažování ostatních tím jejich "dobrem" – už nebude k vydržení.
