Pražská přednáška Igora Lukeše o souvislostech konce studené války se současnou situací ve světě rozdělila českou akademickou elitu – jedny nadchla, jiným zvedla mandle.
Ostudou skončila debata po přednášce amerického historika českého původu, profesora Bostonské univerzity a honorárního konzula České republiky v Bostonu Igora Lukeše v Americkém informačním středisku v Praze. Přítomní diskutéři přednášejícímu ostře vyčetli, že zpochybňuje jejich strach z Ruska, kterým se cítí být vážně ohroženi. Na to jim Lukeš odvětil ve smyslu, že Česko je zemí pozdního strachu: „V této zemi je zvykem bát se jaksi opožděně. Německa jsme se měli bát od roku 1937 do roku 1945, ale začali jsme se ho pořádně bát až potom, a tak jsme vklouzli do náruče komunizmu. A s Ruskem je to podobné. Bylo třeba se ho bát v roce 1968 a do té doby, kdy tu byly ruské tanky. Teď je to ovšem bezpředmětné.“
Další přítomní nemohli přenést přes srdce, že bylo vyvráceno obecně přijímané klišé o zásadní úloze Václava Havla a okruhu disidentů na změnu poměrů v listopadu 1989.
Komunistické režimy ve střední a východní Evropě nepohřbili disidenti a jejich konec si tehdy nepřál ani Západ. Kolaps způsobily komunistické elity vnitřně znechucené režimem, který je zrodil. Komunisté u moci si přestali věřit a sami se stáhli do pozadí. To jsou hlavní myšlenky Lukešovy přednášky, kterou vyvrátil obecně přijímanou tezi, že se komunistické režimy zhroutily pod tlakem disidentů, jimž se podařilo aktivizovat mlčící většinu.
Prohráli jsme studenou válku na všech frontách, připustil podle Lukeše ministr zahraničí Sovětského svazu Eduard Ševarnadze v létě 1989. V prosinci téhož roku pak přišel Henry Kisinger za Bushem starším, který se připravoval na roli prezidenta, s návrhem předložit sovětskému prezidentu Michailu Gorbačovovi následující dohodu: Vy se zavážete, že budete držet sovětské tanky na uzdě, a my vám za to slibujeme, že nebudeme zneužívat vaší slabosti a nejistoty. Gorbačov se mu ovšem vysmál se slovy: my jsme v tak hluboké krizi, že si to vůbec nedokážete představit.
Západ vyhrál studenou válku už v 60. letech, ale od té doby se všechny velmoci tvářily, že to tak není a kašírovaly to, prohlásil Igor Lukeš a použil jako příklad Osmanskou říši. Jejímu zániku všichni bránili, protože by to byl příliš velký dárek ruskému carovi a ruští vojáci by se rázem ocitli u tureckých hranic. Všichni to tedy raději kašírovali, protože se báli, že by rozpad říše vedl k totální anarchii. „Stejně tak západ koncem osmdesátých let nevěděl, co dělat s hroutícím se komunismem. Německý kancléř Kohl opakovaně varoval Poláky a Maďary, aby změny neurychlovali, ale spíše zpomalovali. Ještě v prosinci 1989 ostentativně odmítl komentovat prosbu Budapešti, aby přispěl ke stažení Rudé armády z Maďarska,“ řekl Lukeš. Žádné změny si podle něj nepřála Francie ani Anglie. Obě země daly explicitně najevo, že upřednostňují stabilitu v regionu před překotnými změnami. Margaret Thatcherová se vyjádřila v tom smyslu, že změny ve východní Evropě ano, ale ne aby se rušila Varšavská smlouva, protože dialog mezi NATO a Varšavskou smlouvou je základem stability Evropy. Rusko pod vedením Gorbačova chtělo v této etapě podle Lukeše totéž, co Západ: demokratizovat, ale ne rušit
Konec osmdesátých let vidí profesor Igor Lukeš jako boj o šedou zónu (mlčící většinu) mezi minoritou, která vládla, a minoritou disidentskou, která té první oponovala. „ Ale bylo to opravdu vítězství disidentů?“ ptá se Lukeš.
„Napadá mě to při oslavách 70. narozenin jednoho slavného zpěváka, který byl populární, když jsem odcházel do emigrace, a je pořád stejně populární, i když jsem se teď přijel podívat domů,“ zavtipkoval přednášející.
Společenské dění, které následovalo po pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě, popsal Igor Lukeš s pomocí pojmu „pilulka multibing“, který si vypůjčil od polského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Czeslawa Milosze. Kdo si zázračnou pilulku vezme, okamžitě ho opustí všechny existenciální strachy, najde smysl života a okusí pocit štěstí. Ve světě, jemuž vládne pilulka multibing armáda postupuje, ale nemusí bojovat, protože před ní jdou prodavačí pilulek multibing. Každá bitva je vyhraná ještě před příjezdem vojáků. „Nový režim získal kontrolu nad etickými hodnotami a lidé to nadšeně přijali. Zavládla euforie, umělci, kteří předtím psali existenciálně rozpolcené básně a hudbu, najednou nalezli smysl života a začali psát optimistické a jednoduché písně pam pa dam,“ uvedl Lukeš. Jenomže společnost navyklá na pilulku multibing postupně začíná sklouzávat do bezbřehé nudy. Zjistí, že to není takové terno, jak si mysleli, a že zároveň už sedí v rychlíku, z něhož nelze vystoupit.
Převzato ze serveru CFP!
