Společnosti záměrného nedostatku a bídy a společnosti nadbytku a blahobytu

Reklama



Mám v převeliké oblibě traktát J. J. Rousseaua O původu nerovnosti mezi lidmi z roku 1755. Vůbec mi nevadí ani Voltaire, který toto dílko značně zesměšnil. Ono zesměšnit neznamená vyvrátit! I dnes se ještě najdou super intelektuálové, kteří s vážnou tváří souhlasí s Voltairem, že J. J. Rousseau chtěl lidstvo a společnost vrátit do dob lovců a sběračů či přímo do opičí tlupy. Ač jsou to vysoce intelektuální řečnění, přesto ale dokazují, že autoři onen esej asi ani nečetli. Vyvracet a dělat si šoufky z něčeho, co podvrhnu autorovi, byla a je docela obvyklá zábava intošů. Dělá se to běžně i dnes. (A taky jsem s chutí četl knihu B. Engelse Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu z roku 1884. Nečetl jsem, a dokonce odmítám číst, takového Derridu, Rortyho či Lacana. Ono se to vlastně ani číst nedá.)

Tak se podívejme velice stručně na společnost lovců a sběračů, která ještě nebyla dle Rousseau zkažena civilizací. Tahle společnost se skládala ze skupinek lidí asi tak v počtu kolem padesáti do maximálně stovky, kde každý o každém věděl úplně všechno. Po období toulání se krajinou se na příhodném místě usadili. Šéfem tlupy byl náčelník, dnes bychom řekli alfa samec, ale v mnoha případech to klidně a bezproblémově bývala i alfa samice. Tyto kolektivistické rovnostářské tlupy byly většinou mírumilovné, neboť měly prostoru nadbytek, nejbližší skupinka byla tak deset, dvacet ba i více kilometrů vzdálená, nebylo tedy potřebné soutěžit a nějak bránit své teritorium, vždyť daleko široko bylo prázdno a pusto, místa dostatek. Zajisté se občas potkávali, třeba za tímto účelem: „Nabízíme vám k výměně pět našich děvčat, jsou krásně plnoštíhlé, tlusťoučké, jenom se na ně koukněte, ty budou rodit rok co rok. Tak co, vyměníte?“ Odpověď mohla znít například takto: „My máme k dispozici na výměnu pouze čtyři, co tak kdybychom za tu pátou dali nějaké ovce či kozy? Váš kmen je ještě docela zaostalý, maso máte jen když něco ulovíte, jinak pojídáte pouze placky z rozemletých semínek, to my už chováme domácí zvířata a maso máme i když nic neulovíme.“ Tak se šířil pokrok a nedošlo k degeneračním procesům při rozmnožování. Nebyl důvod k nějakému násilí. Náčelník skupiny samozřejmě nedovolil, aby bylo ubližováno slabším členům, ženám či dětem, to nepřipadalo v úvahu, náčelník by tvrdě zakročil.

Každá tlupa měla ve svých řadách také šamana. To ovšem nebyl nějaký vyžírka, naopak, byl velice potřebný a důležitý. Takový šaman byl oblíbený a lidi ho rádi živili, neboť přivolával déšť či ho zaháněl, a přivolával také slunečné počasí a tančilo se u toho. Sluníčko je pořád za mraky, asi jsme se včera málo snažili, dnes musíme přidat na extatickém křepčení a musíme více rámusit a křičet, mraky se leknou a odplynou. Hodili do sebe pár hltů nějakého šamanova lektvaru a řádili jak pominutí a sluníčko fakt ráno vyšlo, neboť mraky strachem odpluly. A když bylo vše v pohodě, tak jim šaman u večerního ohně hrával všelijaká kouzelná divadelní představení, zaháněl zlé duchy apod. Navíc měl felčarské schopnosti, dokonce někdy i vyléčil, neb se také vyznal v léčivých bylinách. Šamana tlupa živila s chutí, vždyť je za dlouhých večerů obveseloval, bavil a rozptyloval, krátil jim dlouhou chvíli u ohně, proč by si ho nechovali jako v bavlnce, no ne? Dnes tuto jeho funkci přejímají hvězdy a hvězdičky šoubyznysu a všelijaké ty technoparty. Tehdejší lidé šamana milovali stejně, jako my dnes milujeme všelijaké celebrity a celebritky filmu a televize a vůbec jim nezávidíme jejich nadměrný finanční příjem, přece ani fotbalistům ani hokejistům ani boxerům nikdo nezávidí, vždyť nás taky, jako kdysi šamani za dlouhých nudných večerů, obveselují, baví a rozptylují a dávají zapomenout na strázně života.

Byla to idylická doba? Byl to ten zlatý věk lidstva? No, obtížná odpověď. Jistěže to žádný Ráj nebyl, už jenom ta obrovská úmrtnost na nemoci a epidemie, proti tomu nebylo holt obrany, a když z deseti dětí přežila třetina, tak to byl úspěch, proto byly žádány tlusté děvy, které rodily více než deset dětí, a platilo to vlastně ještě před nedávnem. Vcelku to ale byla solidní rovnostářská spokojená společnost, kde nebylo možné, aby některý jedinec žil na úkor jiného. Ale že bych v té době chtěl žít, tož to teda ne! Ale kdybych měl možnost vybrat si žít buď jako nevolník knížete Schwarzenberga a nebo jako ten nejposlednější člen tlupy lovců a sběračů, tož bych si jistojistě vybral toho člena tlupy.

Tak téhle „idylické“ době nastal konec s převratným vynálezem – totiž vynálezem zemědělství, to byla ta tzv. neolitická revoluce, která změnila lautr komplet život lidí a dle Rousseau vedla ke zkaženosti, bídě a nerovnosti. Zda měl Jean Jacques pravdu, zda to bylo k dobrému, či ke špatnému, uvidíme za chvíli.

Když antropologové zkoumali a porovnávali kosterní pozůstatky lovců a sběračů s lidmi už zabývajícími se zemědělstvím, tak přišli k velice zajímavým poznatkům – zemědělci dle kosterních pozůstatků bývali až o deset centimetrů menší a bývali takoví krpatí, kdežto lovci a sběrači měli dobře ba dokonale vyvinutá těla. Ono taky lovci pojídali většinou maso, kdežto zemědělci měli maso pouze občas, většinou to bývali takoví vegetariáni, takže není divu.

Ale co bylo nejdůležitější? Zemědělci mohli přebytky skladovat, což u lovců nepřipadalo v úvahu, neměli žádné mražáky a ledničky, a tak žili ze dne na den, když nic neulovili, měli holt hlad. Když ulovili něco většího, třeba mamuta, pozvali i sousední tlupy, vždyť za měsíc by se to zkazilo, a oni, když příště uloví něco většího, pozvou zase nás. Jedli, pili, hodovali, prostě přežírali se, na nějakou práci nemysleli, měli spoustu volného času – o tom se nám může jenom zdát. Až když měli hlad, teprve pak začali uvažovat o práci, tedy zda jít lovit. Potraviny oproti nám konzumovali vysoce kvalitní. Vzájemné vztahy byly skutečně přátelské (dokonce jsem chtěl napsat soudružské), vzájemná vstřícnost a pomoc byly samozřejmostí, jejich svoboda byla absolutní, tedy svoboda pohybu a svoboda kecání, a i tu tzv. kulturu či kulturní vyžití měli mnohem kvalitnější než máme dnes my z naší televize. Měli tedy všechno to, co my nemáme. Samozřejmě byli také polygamní, což je přirozené, takže sexproblémy neměli a nepotřebovali různé ty Freudy a Adorny.

Ale když byly k dispozici přebytky obilí, hned se objevili jedinci-predátoři, kteří všechny přebytky zabavovali pro svoji potřebu. Dřívější náčelníci, teď už šéfové obce, ve spolupráci se šamany, teď už kněžími, to ti byli těmi lupiči a zloději. Bylo naprosto logické, že vznikla skupinka lidí, kteří nepracovali a pouze si přivlastňovali výdobytky práce jiných – svých spolubratří. Teprve tam mohla vzniknout třída despotických vládců a už ne milovaných šamanů, nýbrž kněží, co už nevzývali totemy a nezaháněli zlé duchy a mraky, nýbrž hlásali Boha nepochopitelného a vševědoucího – to bylo to pravé ořechové. Korunu tomu nasadili později křesťané, kteří ve jménu Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha Svatého prohlašovali (a tvrdí to podnes!), že existuje pouze jeden jediný Bůh. To svatý Athanasius někdy ve třetím století si nechal patentovat a uzákonit, že tři bohové jsou pouze jeden bůh, že bůh starozákonní se skládá vlastně ze tří bohů a ti byli vždy pospolu od věky věků a budou spolu nerozlišitelně pořád. Tedy při Stvoření světa byl přítomen i Syn a i Duch Svatý – všichni tři stvořili rukou společnou tento svět. Bůh Syn (Kristus) se ovšem ukázal až kolem přelomu věků, dříve jakoby nebyl, podobné je to s Duchem svatým. No a po stvoření světa mluvil tisíc pět set let Bůh Otec (Jahve) pouze s Izraelity, neboť pouze ten jediný národ si vyvolil, s ostatními národy vůbec nekomunikoval. Teprve po přelomu věků začal působit ve světě i Bůh Syn – tedy Ježíš Kristus (a i Duch svatý), a to už mluvil ke všem, kteří chtěli slyšet.

Tedy až od doby vzniku zemědělství, od neolitu, teprve tehdy se vyčlenila „individua“ či „osobnosti“ a velice „schopní“ jedinci, kteří nechtěli pracovat, neboť měli velmi silný štítivý odpor k práci a chtěli se pouze přiživovat. Platí to podnes. A jak je naše sdělovací prostředky, umělci a filosofové vychvalují, jak se o nich ve školách přednáší, jakéže mají nadobyčejné schopnosti, jak jsou moudří, talentovaní, prostě ohromné kapacity – a přitom jsou to prachobyčejní zloději a lupiči. Tehdy měli stejný úkol kněží a škrabáci, jejich cílem bylo oblbovat masy tak, aby uvěřili, že černé je bílé a naopak, oslavovali zločince jako nadlidi, kteří mají nadpřirozené schopnosti a poslání přímo od Boha. Vznikaly obrovské říše, či spíše veleříše, jako Egypt, Babylón, Persie… založené na lupu a ožebračování obyvatel. Civilizace na Nilu, Eufratu a Tigrisu (tedy sever Afriky a Přední Asie) byly založené na loupeži, porobě a zotročení, stručně řečeno – byly to surové kanibalské civilizace požírající své členy. Jedinou, ovšem pouze částečně světlou výjimkou, byly pozdější městské státy v antickém Řecku (vznik demokracie). Jakým přínosem pro lidstvo byly tyto veleříše? Skoro žádným, vynikaly pouze v oboru válečnictví, tedy v loupení a vraždění. A zajisté nemůžeme také opominout, že vládnoucí těchto říší byli mistry nad mistry v mrhání a plýtvání národním produktem, byli přímo super experty a dokonalými specialisty na ničení výsledků práce jiných, v tom byli skutečně velmistry, v tom byli až neuvěřitelně neskutečnými super odborníky.

A umění? Chrámy, fresky a malby v pyramidách a sochy králů a bohů…, jistě, je to hezké, ale to už lovci v jeskyních Altamiry dokázali taky, a dle mne i lépe.

Jaké vynálezy v těchto říších vznikly? Skoro nic! Nulové výsledky. To už ale třeba černí Harappané vymysleli v téže době veřejnou kanalizaci, splachovací záchody a koupelny do každého bytu, my jsme na totéž přišli tak o tři tisíciletí později, v podstatě nedávno.

A co ostatní svět? Co třeba Evropa? Co Indie, Čína a ještě neobjevená Amerika?

V Evropě od Pyrenejí po Ural tento výše popsaný způsob života vůbec neznali, tedy nevěděli, co je to otroctví a poroba. Tak třeba Keltové, prý prapůvodní obyvatelé západní Evropy, nikdy nevytvořili žádný centralizovaný stát, měli pouze samostatné větší či menší vesnice (či i městečka) se samosprávou. Členové kmene (či rada starších) rozhodovali o všem, co se bude dělat. S tím ovšem měli veliké problémy třeba Římané, když chtěli uzavřít nějaké smlouvy – nebylo s kým. Naše vesnice smlouvu uzavře, ale nemůžeme vůbec nijak ovlivnit, zda totéž udělá sousední vesnice. (A stejný problém byl i při podepisování smluv s indiány – nikdo nemohl rozhodnout za ostatní.) Ale tahle civilizace samosprávných obcí se rozkládala na obrovském území, mnohem větším než měly ony veleříše. Dokonce ani pozdější Slované a Germáni neznali otroctví či nějaké nevolnictví. A nebyly to nějaké zaostalé barbarské společnosti, obyvatelstvo bylo každopádně spokojenější než obyvatelé oněch veleříší. Je škoda, že se nezachovaly nějaké písemné doklady, jsou pouze z pozdějších dob a většinou až od římských historiků. Víme, že i Keltové měli něco jako šamany či kněze, byli to druidové, z těch ovšem nikdy nevznikla nějaká vrstva zbohatlíků, neboť netoužili po bohatství. Prý vynalezli elixír neviditelnosti, tvrdili římští legionáři. To nějací Keltové (druidové) seděli pod dubem a kolem ve vzdálenosti deseti metrů jela římská hlídka a neviděla je! Ono se to dá vysvětlit také tím, že žili v souladu s přírodou a uměli se dobře maskovat. A ne že by neuměli válčit, to teda uměli, ale bojovali pouze z nutnosti a obrany, nebyl to jejich koníček jak lidí v severní Africe a Přední Asii. No a teprve později, až se vznikem křesťanství, teprve potom vznikla i u nás ona surová, bezcitná, brutální kanibalská civilizace trvající do současnosti.

V Indii je to také převelice zajímavé. Tam vytvořili obyvatelé tmavé pleti rovnostářskou a dobře více než tisíciletí prosperující společnost Harappa a Mohendžodáro. Taky se obešli bez kněží, nepotřebovali žádné chrámy a ani paláce a už vůbec ne zbraně. Byli zlikvidováni nájezdem bílé rasy – Árijci (tedy námi). Tito Árijci vymysleli hinduismus, tj. šílenou víru v převtělování. Každý člověk měl naději, že v příštím životě se narodí v kastě o stupínek vyšší, proto teď musím trpělivě snášet všechna ta příkoří a bídu, musím být smířen s osudem. Je to dokonalejší než u nás Nebe a Peklo. V podstatě tam u nich nemůže dojít k nějaké revoluci či k nějakému ohrožení vládnoucích, neboť účastníci vzpoury či revoluce by v příštím životě sestoupili o kastu či dokonce o dvě kasty níže, no a kdo si to troufne udělat, kdo se bude angažovat? Perfektně vymyšleno!

Indie byla po dlouhou dobu anglickou kolonií a pro sáhiby byli obyvatelé kolonií podřadnou rasou, byli to pro ně ne-lidi či pod-lidi, a jaké zhovadilosti na nich páchali, to je až neuvěřitelné. Kolonizátoři se cítili nadřazeni: my jim tam přece přinášíme kulturu a civilizaci. Byli o své nadřazenosti skutečně přesvědčeni. No jasně, vždyť měli pistole, pušky, kulomety, děla, kdežto domorodci pouze luky, šípy a oštěpy. Není se tedy čemu divit. Rasismus jako takový, ba i jako vědní obor, vznikl v Anglii. A samozřejmě následovala i Francie, neb měla také dostatek kolonií a podřadných otroků. Německý nacismus to od nich přebral s více než staletým zpožděním.

No a teď je na řadě čínská civilizace. Byla a je to naprosto racionální atheistická společnost, fungovalo jim to bez šamanů či kněží po tisíciletí, ostatně je to vůbec nejdéle trvající rovnostářská civilizace na světě. Dokladem naprosté rovnosti, je fakt, že se kdokoliv mohl přihlásit do státních služeb a pokud složil státní zkoušky, byl povýšen a mohl se stát třeba šéfem nějaké provincie, nikdo se ho nikdy nezeptal z jakého rodu pochází, funkce byla samozřejmě pouze dočasná, nikoliv trvalá. Zajisté mohl ve funkci zbohatnout, ale nikdy nevznikla dědičná šlechta. A i když zbohatl, po dvou třech generacích se majetek rozplynul mezi příbuzenstvem, jediné řešení bylo, aby někdo z rodu zase udělal státní zkoušky, ale ty byly docela obtížné. Největší problémy měli tehdy (ale i dnes) s korupcí, a taky proto vymysleli docela drastické tresty za korupční jednání. Jak je vidět, ani drakonické tresty neodradí chtivost některých bezpracně zbohatnout.

Geniální Konfucius (552/551 až 479 před naším letopočtem, tedy současník třeba našeho Sókrata) byl vlastně takovým skvělým politologem, že jeho názory se čínská společnost řídí podnes. Nepsaným základním prvním článkem jejich ústavy, kterou se řídí skoro tři tisíce let, je toto: Jestliže vládnoucí dynastie ztratila přízeň Nebes, je povinností obyvatel takového vládce svrhnout a nastolit jinou dynastii, která se bude lépe chovat k poddaným. Toto bylo a je podnes naprosto originální řešení. Kde najdeme v ústavách třeba i současných států, že je povinností lidu svrhnout vládu, která škodí? Nikde!

A protože Konfucius je mým oblíbencem, přidám ještě pár jeho citátů:

Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužit knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. Začnou-li se třást strachem, aby o úřad nepřišli, není nic, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.

Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě. (Napsal o půl tisíciletí dříve, než to pronesl Kristus.)

I když lidé nevědí, co je dobro, mají ho v sobě. (Humanismus u nás neznámý.)

Komentuji, vysvětluji staré spisy, netvořím nové.

Sto mužů může postavit tábor, ale jenom žena dokáže vytvořit domov.

K jídlu mám jen hrubou rýži, piji jen čistou vodu, polštářem je mi má ruka, ale i tak jsem rád na světě.

Bohatství a sláva, získané nepoctivě, jsou jen jako letící oblaka na nebi.

Nevšímá-li si člověk problémů, které jsou vzdálené, bude mít s nimi starosti, až se přiblíží.

No a zbývá nám pouze Nový svět, tedy Amerika. Aztékové vytvořili také velikou říši a také založenou na lupu a zotročení, takže nejen na Předním Východě, ale naprosto nezávisle na sobě i v severní Americe vznikla brutální surová civilizace. Všechna sousední etnika zcela upřímně vládnoucí Aztéky ze srdce nenáviděla. Proto taky Cortéz s jejich pomocí mohl aztéckou říši zničit.

Ale v jižní Americe existovala docela solidní civilizace Inků. Jistě, Inka byl něco jako král, císař, vtělení Boha. Také měl svůj přepychový královský dvůr, ale!, tady je to ale! důležité, nenadělal ze svých poddaných otroky či nevolníky, docela dbal na to, aby jeho poddaní žili spokojeně.

Jak si žil základ říše, tedy zemědělci zvaní purikové? Vesnice jak všude jinde, půda patřila Inkovi, tedy vesničanům. A bylo to něco jako bývala naše JZD. Všichni společně obdělávali půdu, okopávali brambory či kukuřici a opravovali silnice a určitě si u toho společně zpívali. Neexistoval nikdo, kdo by se vyhýbal práci, kolektiv by to prostě nedovolil. Třetina úrody šla Inkovi na údržbu jeho dvoru, druhá třetina byla uchovávána v sýpkách. To pro případnou vojenskou výpravu, ale když vojsko nepřišlo, což bývalo skutečně výjimečné, sýpky purikové vyprázdnili a naplnili čerstvou kukuřicí a potřebnými věcmi pro příští rok. No a poslední třetina patřila obci, zůstala purikům. Tedy pouhé třicetiprocentní zdanění – to je docela solidní, no ne? Inkové však také nějak moc neválčili, nebyl to jejich koníček, jak to byl koníček a zábava říší na Předním Východě a Aztéků.

Docela jsem se smál, když jsem četl o inspekčních kontrolách shora. Taková komise kontrolovala, zdali jsou pečlivě udržovány cesty, a to nejen pro případná vojenská tažení, nýbrž, a to bylo důležité, i pro obchodování. Kontroly ale měly také za úkol zjišťovat situaci na vesnicích. Když taková inspekce zjistila, že obydlí nějakého purika má děravou střechu, že má zanedbanou zahrádku u domu a že děti jsou otrhané a špinavé apod., tak to vyřešila tím, že holemi pořádně seřezali starostu (ne toho bordeláře), vždyť starosta je přece od toho, aby dbal na pořádek a staral se, no a když dovolil takový nepořádek, neplní si své povinnosti a musí být potrestán.

Tož to bych zavedl i u nás dnes.

Kdoví, jak by se incká společnost vyvíjela dál, kdyby jí byl dopřán čas a nezničili ji barbarští Španělé. Technologicky byla docela na výši. Určitě by vzkvétala a rozšiřovala se. A co kdyby se setkaly obě říše – severní Aztékové a jižní Inkové? K tomu by muselo logicky někdy dojít. Jak by to asi dopadlo? Můžeme fantazírovat, já bych fandil Inkům. Ale i tak má jižní Amerika dnes šanci stát se solidní společností, a to hlavně z důvodu neexistence nějakého rasismu, vždyť tam je každý v podstatě míšenec, proto také v jižní Americe nenalezneme nějaké rasistické výstřelky, a to se mi docela zamlouvá, to je šance a cesta k lepší budoucnosti.

Co tedy vyplývá z výše uvedeného? K čemu jsme se dobrali?

Zjistili jsme, že společnosti nenáboženské (atheistické) na tom byly vždy mnohem lépe než společnosti založené na víře v nějakého boha. Ale právě společnosti založené na loupení, podvodu a lži se oháněly láskou, pravdou, spravedlností (dnes ještě také svobodou a demokracií) a všechny se zaštiťovali také navíc bohem, úplně lhostejno jakým, zda to byl Jahve, či Bůh skládající se ze tří Bohů, či Alláh, nebo Brahma a Šiva, ba i dokonce indiánský Virakoča…, to vládnoucím bylo úplně lhostejné. (Buddhu vynechávám záměrně, neboť buddhismus v podstatě není náboženská víra, nýbrž je to pouhý postoj k pozemskému životu, proto také v Číně byl bezproblémově přijímám, je tam také více buddhistů než v samotné Indii.) Křesťanský bůh je zajisté milosrdný, odpouštějící, láskyplný atp., to jenom jiní bohové (bohové cizinců) jsou zločinní. Totéž ale tvrdí cizinci o našem bohu. Ovšem, ať to byl bůh takový či onaký, vždycky si vyžadoval krvavé lidské oběti a samozřejmě že nejvíce krvavých obětí si vyžadoval, a i dnes ještě vyžaduje, náš křesťanský bůh.

Církev tvrdila: My se staráme o vaši duši, a ne o nějaké hmotné podmínky v nichž žijete, to je přece pouze dočasné a nedůležité, ale po smrti máte zaručené nebe (a nebo peklo), jinde kněží nabízeli nový život ve vyšší kastě apod. O materiální stránku vašich životů se stará váš feudální pán (kníže) a Jeho Královská Výsost a od 19. století váš zaměstnavatel – podnikatel, kapitalista. Proto si jich musíte vážit, poslouchat je, obdivovat je a mít je v úctě. Mohli ještě dodat, že mezi ty dobrodince starající se o naše pozemské blaho patří také finanční oligarchové, kteří mají také na starosti hmotné statky. Slovům z kazatelny věřili všichni, pouze cvoci nevěřili, a tak kacíři byli spravedlivě upalováni. Dnes sdělovacím prostředkům věříme taky všichni, nepřipouštíme si, že by nám mohli lhát jako dříve kněží. Přece bez naší duchovní útěchy (dříve z kazatelen, dnes z televizní obrazovky) budete ztraceni a zatraceni, nebudete se umět orientovat ve světě, budete zmateni, my vám přinášíme světlo a pravdu, proto plaťte za naši nezištnou službu – což je ale paradox – nezištné placené služby? Ale to církvi (ani televizi) nevadí, ta právě z podobných absurdit žije a není jediná, přece různé ty charity a neziskovky a člověkové v tísni přece také nezištně finančně podporuje stát z našich daní, holt postmoderní situace – nelogičnosti jako věčné absolutní pravdy.

Jenom se podívejme na vědu o Bohu, tedy na teologii, tam je doktorů a profesorů teologie úplně neuvěřitelné množství, odvažuji se tvrdit, že počet „vědců“ v oboru teologie je mnohem více než vědců v oboru nukleární fyziky. Ale jaké mají ty vědy o Bohu za dva tisíce let výsledky? Absolutně nulové! Akorát zatemňují mozky absurditami. Jenom si všimněme, jak třeba teologové vysvětlují, že na jedné straně řeky žehná katolický kněz zbraním jednoho vojska a na druhé straně řeky kněz téhož boha žehná zbraním protivníka! Pro teology to není žádný problém, neboť hloubání o vlastnostech Boha nesmí být rušeno nějakými přízemními starostmi o bydlení a živobytí a už vůbec ne o nějakých válečných střetech.

Postoj naší svaté církve k ožebračování obyvatel je takový nijaký, lhostejný, ale ožebračování je přece kriminální zločin do nebe volající, a církev k tomu mlčí, nebo se zmůže jenom na jakési obecné nic neříkající fráze. Ale hlasitě se dožaduje majetku a financí od daňových poplatníků, i od těch atheistů (ne, desátky už od nich nechce, chce pouze část z vybraných daní, což je mnohem více než desátky!), a tudíž právě atheisté se budou hlavně podílet na tom tzv. vyrovnání státu s církví. Církev umí ždímat peníze z obyvatel za každých okolností, holt za ta staletí to velice dobře umí.

A ještě k náboženské víře takovou malou perličku z Bílého domu ve Washingtonu z doby Bushe juniora. Každé ráno americká televize přenášela, jak jejich vůdcové začínají pracovní den modlitbou. Když jsem viděl takového Cheneyho jak se sepjatýma rukama vede rozhovor s Bohem, docela mi naskočila husí kůže po celém těle. Bush je baptista, tedy modlil se k bohu baptistů, Cheney a Wolfovitz se modlili k židovskému Jahvemu a Riceová k nějakému černošskému Pánubohu. Zajisté tam nebyl přítomen žádný katolík ani pravoslavný věřící a bylo naprosto logické, že se žádný z nich nemodlil k Alláhovi, Šivovi ani Virakočovi a už vůbec ne ke Svantovítovi či Wotanovi.

Nepochybně k církevním potentátům musíme přiřadit vzdělance-intelektuály, jejichž chování k vrchnosti bylo vždy úslužně podlé. Zářným příkladem nám budiž slavný režisér Menzel, který pro pár na podlahu hozených ohlodaných kostiček z hodovního stolu bohatých pěje oslavnou ódu na šlechtu a dokázal urazit celý národ. Menzel je ostudným příkladem vcelku levicově orientovaného intelektuála, ale buďme k němu spravedliví, tak se inteligence chovala vždycky. (Nikoliv nadarmo pronesl V. I. Lenin, že ke každém intelektuálovi je nutné postavit pět dělníků s puškami. Ani veliký Mao neměl o inteligenci nějak vysoké mínění.)

Můžeme se tedy na závěr otázat, jaká byla úloha církve v dějinách? Veskrze negativní, ba řekl bych přímo zločinná. Konečně v dnešní době, díky bohu, začíná být úloha církve marginální. Jsou dokonale převálcovány finanční oligarchií.

A zde nastanou úplně jiné problémy.

Bude například čínská oligarchie s našimi bílými oligarchy spolupracovat? Že by si čínský miliardář vzal za manželku nějakou Rothschildovku či naopak? Budou si vztahy navzájem upevňovat sňatky? Budou spolu alespoň v přátelském vztahu? Mám pochybnosti (i když – kdoví, jak to bude). Číňané nezapomínají na poučení z dějin, to oproti nám si dobře pamatují minulost a neopakují chyby. Spíše bych se ptal, zda nechá čínská oligarchie ty naše euroamerické oligarchy vůbec žít.

Shodou okolností a náhod u nás v Evropě vznikla před pár stoletími průmyslová revoluce, a to za obrovského a neskutečného utrpení miliónů nejen u nás v Evropě, ale snad ještě horší to bývalo v anglických, francouzských, nizozemských, belgických… koloniích. Tahle průmyslová a dnes už i informační společnost byla samozřejmě zneužita a je podnes zneužívána, přitom by mohla fakticky radikálně změnit svět k lepšímu životu obyvatel. Neděje se tak proto, že se tupě, idiotsky, hanebně a odporně pokračuje v tradicích minulosti a přitom ty možnosti jsou až přímo fantastické a snadno uskutečnitelné. U nás, tedy v euroamerické civilizaci, to asi fakt nepůjde – vždyť jsme konzervativní tradicionalisté, nechceme měnit už zaběhnuté mechanismy olupování, což ovšem určitě v nedaleké budoucnosti už nepůjde. Musíme holt počkat, až se objeví na scéně dějin noví Keltové, či černí Harappané nebo červení indiáni, že by i žlutí? No, to uvidíme.

Zjistili jsme tedy, že od doby neolitu byly ve všech společnostech vždy přebytky, vždycky byl nadbytek, který mohl bezproblémově zajistit jakž takž slušné živobytí všem obyvatelům říše. Akorát snad někdy v případě nepřízně počasí – sucho nebo naopak deště, ale to se dalo lehce zvládnout, stačilo mít zásoby, máme příklad Josefa v Egyptě. Přitom jsme ale zjistili, že společností blahobytu bylo (a je podnes) ve světě jak šafránu, tedy snad někdy někde a to úplně výjimečně.

Dokonce také víme, proč tomu tak bylo, proč se nikdy nerealizovala společnost blahobytu. Dokonce to vidíme na vlastní oči. Tak třeba veškerý národní produkt starého Egypta je uložen v nesmyslných hromadách kamení a gigantických chrámech. Jak si žili feláhové (zemědělci, tedy ta základní složka státu) krásně ilustruje příhoda, kterou popisuje vynikající egyptolog profesor Žába ve svých vzpomínkách. Jednou si zašel do mešity a uslyšel modlitbu vedle klečící feláha, která zněla takto: Pane Bože (Alláhu) moc prosím, zařiď, abych alespoň jednou v životě ochutnal pečené jídlo.

Podobně Řím, veškerý produkt říše (i z provincií a kolonií) byl vyplýtván na stavbu přepychových chrámů na počest boha toho či onoho. Když jako turista procházím Římem, vidím zhmotnělý národní produkt vyždímaný z porobených obyvatel. Ale těch přebytků bylo ještě tolik, že se nespotřebovaly ani při stavbách pyramid, katedrál, paláců, bylo nutné je navíc ještě zmrhat, absurdně proplýtvat, jen tak ze zábavy. Ono co jinak s těmi přebytky? Jedině nesmyslným mrháním zničit. Jinak by přece zůstaly poddaným. A to nelze připustit!

Vyplývá z toho docela šílený závěr, že minulé civilizace byly společnosti záměrného nedostatku. Tato situace ovšem trvá beze změny podnes!

Tahle naše barbarská kanibalská civilizace nutně a zákonitě odejde do nebytí. Bude nás škoda? Nebude?

Antická římská moc byla na své legie hrdá a pyšná stejně tak, jak dnešní mocní si považují MMF, SB a FED (tedy slovy: FED je Federální rezervní systém USA, MMF je Mezinárodní měnový fond a SB je tzv. Světová banka). Tyto tři zločinné finanční instituce jsou něco podobného jako bývaly římské legie či jako Xerxova armáda, kam přijdou, všechno vyplení a zničí, uvedou do doby kamenné, nenechají kámen na kameni vše zpřevrací, na které území tyto instituce vstoupí, všude po sobě zanechají spálenou zemi, stejně jako Čingischánovy hordy. Tyhle bankovní organizace hromadného ničení ještě nadělají mnoho škod a pasek ve světě, až se budeme převelice divit. Podaří se nám s nimi udělat něco podobného, co se podařilo Keltům ve spolupráci s Germány – tedy nechat úplně beze stopy „vymizet“ celou římskou legii? Jsem pro všema deseti! Ale byl bych ještě pro exemplární potrestání šéfů těchto zločineckých institucí.

Přejít do diskuze k článku