Státoprávní role dnešních odborů

Reklama


Odbory jsou legitimním hlasem pracujících. Mají historickou tradici a nezpochybnitelnou nezávislost na politických stranách. Jsou nenahraditelné jinými alternativními formami občanských sdružení. V současné situaci si toto uvědomuje už většina společnosti. Nic na tom nezmění ani účelová kritika, kterou z řečnických pultíků pálí naštvaní pravicoví politici.


Poslední zkušenosti s vládními úsporami na úkor státních zaměstnanců přesvědčily o potřebnosti odborů jako posledního ochránce kolektivních práv i ty tradičně skeptické zaměstnanecké skupiny. Extra stávka policistů a hasičů, to tady za posledních 20 let ještě nebylo. Vysvětlení je prosté. Pravicová vláda svými "reformami" ponížila státního úředníka na nádeníka výkonné moci. Viz náš dopis státnímu úředníkovi. Poměr služební degradoval až na poměr pracovní a ještě níž, protože z nařízení zákona musí povinně pracovat část své pracovní doby zcela zdarma. Výhody plynoucí ze služebního poměru, které toto měly kompenzovat, zmizely. Zajímavé postřehy dodávají sami hasiči a policisté zde.


Každému musí vrtat hlavou jednoduchá otázka. Jak je možné prosazovat tak drastické změny bez jakéhokoliv odporu společnosti? Pravicové vlády zneužily silný stát s uznávanou zákonnou autoritou, aby jej zničily zevnitř. Dějiny jsou plné podobných paradoxů. Již Gottwald ujišťoval své věrné, že kapitalista prodá provaz, na kterém ho revoluční spravedlnost oběsí. A celých 70 let tato koupě platila i s oběšencem. Pravicová vláda využívá všech mechanismů, které zákony státu dávají k správě společného státního majetku. Jak je využívá? K tomu, aby privatizovala státní majetek i se státem poskytovanými službami. Státní úředník udělal to jediné, co mu zbylo, aby se zachránil: začal aktivně pracovat v odborech. I vytunelovaná Sazka má své odbory a stát už na tom není o moc lépe.


Emancipace odborů ve společnosti trvala léta. Nyní se stala další potěšující věc. Odbory se konečně politicky trhly od nefunkční ČSSD a začaly doopravdy hájit zájmy pracujících. Postupné budování vlastního odborného zázemí a kontakty na občanské iniciativy a odborné skupiny jako ProAlt, CESTA či bývalé poslance jako Ludvík Hovorka atd. přinesly pozitivní výsledky. Dříve úzce zaměřený obzor se konečně výrazně rozšířil o odpovědnost za stát a za jeho fungování. To jen dosvědčuje úpadek vládnoucích politických stran, které stát přivádějí tzv. "reformami" na buben. Odbory jsou donuceny řešit správu státu za asociální vládu i za nezodpovědné poslance. Věc v jiných zemích neslýchaná. Neumětelství politiků ožebračuje zaměstnance státu a těch se musí zastávat právě odbory. Na veřejných demonstracích dělají odbory to, co má dělat politická opozice. Věcná oponentura vládních záměrů nastavila zrcadlo denní žvanivé praxi politických stran. V zrcadle odborů se šklebí na politiky a na poslance jejich vlastní karikatura. Není divu, pokud se podíváme na mafiánskou politiku, kterou dnes a denně provozují. Kdo by měl pochybnosti o změněné strategii odborů, může si svůj názor udělat sám. Věcné shrnutí argumentů před poslední demonstrací z 21. května 2011 najdete zde.


Zavedené politické strany musí přijít k rozumu. Jinak zaniknou a nikomu z normálních občanů nebudou chybět. Drtí je naprostá neschopnost dodržovat elementární dohody nutné pro přijímání zákonů na delší období. Slabé postavení vlády není náhodné. Jsme svědky krize identity pravice. Kdo z jejich voličů se dobrovolně ztotožní s partou zlodějů? Jeden korupční skandálek stíhá druhý. To naznačuje jediné, totiž systémové selhání. Problém opozice je hodně podobný: bývalá zlodějna a dnešní neschopnost. Na alternativě k současné vládní destrukci sociálního státu milí socani zatím mnoho neudělali. Politika parlamentních obstrukcí pro ně skončila. Ještě dvě, tři sněmovní schůze a pár pohlídaných hlasování, a pak už není co zadržovat. Všechno podstatné ze sociálního státu bude zrušeno. A socani nepřišli s žádnou vizí, která by jasně ukázala, co se stane se státem po schválení tzv. "reforem". Je taková levicová politika vůbec k něčemu potřebná?


Systémové selhání pravice a levice postavilo odbory do situace faktického politického vůdce. Rozkradení státu vinou obecné politické neschopnosti stran je příliš vážná věc, protože bude mít katastrofální a dlouhodobé následky. Zavedeným partajím je to vcelku jedno, mají své platy a úplatky jisté. Ale normálním pracujícím to jedno není, protože rozpad státu odnesou jako  první oběti. Proto odbory v nouzi nejvyšší organizují argumentačně podloženou opozici proti vládním reformám. Jenže to je politická práce, kterou má dělat opozice. Ale u nás si politikové zvykli jenom žvanit. Organizační struktura odborů, ani dosavadní zajetý způsob práce neumožní dlouhodobě zastoupit chybějící politické strany. Odbory nejsou na tuto roli připraveny, jednají jen pod tlakem nevyhnutelného. Spojují sílu státních zaměstnanců, kteří vidí kolem sebe destrukci a velkou masu dělníků za minimální mzdu. Ty zase drtí nenasytný Kalousek, zchudlé rodiny s dětmi, trvalá hrozba vyhazovu a zvyšování intenzity práce bez odpovídající mzdy. Proto se odbory staly jedinými zastánci chudých. Dříve to dělala církev, ale ta dnes na socky nemá čas, viz odpovědi arcibiskupa Duky na otevřený dopis věřících. Sociální nepokoje vytvoří výbušnou směs a odbory nemohou politiku suplovat donekonečna. Angažmá několika intelektuálů v odborném zázemí odborů nenahradí koncepční vytváření politických alternativ, které mají dlouhodobě směřovat společnost. A levicoví intelektuálové spící bdící ve státních ústavech a na školách se probrali ze zimního spánku až teď, kdy je málem pozdě. Levicové politické strany mají přece jen více dlouhodobých zkušeností a a kontaktů na všemožné angažované alternativní skupiny, včetně zahraniční spolupráce. Detailní znalost fungujících systémů správy státu mohou ve finální krizi sehrát rozhodující roli. Všechno chce čas, ale toho je opravdu velmi málo. Generální stávka či nový 17. listopad už pomalu klepe na dveře a s ní i odchod politické reprezentace, která si z této země udělala na 20 let politickou kořist.


Blíží se čas zlomových rozhodnutí. Ty negativní rozhodnutí už padly, a ty klíčové přijdou koncem června v rozkrádacím balíku do sněmovny. S negativními důsledky ničení státu se potýkáme už dlouho. Co je už rozhodnuto ve vládě nebo dokonce leží ve formě prvního čtení ve sněmovně, lze vyčíslit jednak přímým finančním postihem nízkopříjmových skupin a jednak dlouhodobým zničením celkové úrovně občanů (vzdělání, zdraví, kultura, pracovní podmínky, mzda…). A bohatí daně platit nebudou, to je jejich nezadatelné pravicové právo, nyní potvrzené vládními reformami. Naopak pozitivní alternativy sociálního státu mají hodně mlhavé obrysy. Odbory tu nejsou od toho, aby suplovaly práci levicových politických stran. Důvěra veřejnosti je křehká květinka a po vykradení státu nebudou populistická levicová hesla k ničemu. Za ně si totiž pracující nekoupí kapitalistickou polévku a stát prakticky přestane existovat. Politická strana se musí hodně snažit, aby tato křehká květinka prospívala. Hezky mluvit nestačí. Každý zahradník musí pravidelně vzít motyku a trošku okopat, malinko přihnojit a pravidelně pozalévat. Práce v politice je skutečná práce a její výsledky konzumujeme všichni. Momentálně není k čemu přivonět a už nám všem začíná kručet v břiše.

 

Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku