Všechny postavy a subjekty v tomto příběhu jsou smyšleny.
Představme si hypotetickou situaci. Máme zemi X, v ní politický systém, který se zove parlamentní demokracií. Parlamentními volbami se v zemi dostala k moci koalice stran, které samy sebe nazvaly demokratickýma.
Koalici utvořila druhá nejsilnější politická strana, která byla prezidentem pověřena k sestavení koaliční vlády spolu se čtvrtou a pátou nejúspěšnější volební stranou. Vítěz demokratických voleb nedostal vůbec šanci pokusit se o sestavení vlády. V průběhu čtyřletého volebního období se jedna ze stran koalice rozpadla a vypověděla koaliční vládní smlouvu. Její místo nahradila v koalici parta politických zběhů z původní koaliční strany. Tato parta si dala nový reklamní název, jako strana však nikdy neprošla volbami, neměla tudíž vlastní volební program ani kandidátku, její členové se volně hlásí k volebnímu programu původní strany, který můžou libovolně porušovat a nemusí s ním jednat vůbec v souladu. Celá koalice má těsnou kolísavou nadpoloviční parlamentní většinu a realizuje program legální destrukce a tunelování státu.
Vzniká tím zvláštní situace. V tzv. demokratickém státě vládne, řekněme parta, které opírá svoji legitimitu o demokratické volby, přičemž jedna strana nestrana koalice nebyla ve volbách vůbec zvolena, nemá vlastní volební program ani vůbec žádnou zodpovědnost vůči voliči. 101 (anebo 102, 103) poslanců legálně rozhoduje o osudu cca 10 milionů lidí, provádí cílenou demontáž státu, likvidaci a odklon jeho majetkové podstaty , likvidaci všeho humánního, čeho dosáhly v potu tváře a krvi předešlé generace – sociálního státu, předplaceného solidárního všem dostupného školství, veřejného zdravotního pojistného systému a veřejného zdravotnictví vůbec, likviduje pracovně právní vztahy, solidární důchodový systém, zadlužuje vytunelovaný stát i občany neskutečným způsobem, umožňuje vyvádět majetek státu vně státu. Vzniká situace cíleného zbídačování a v podstatě zotročování stávající i budoucích generací. Vzniklý stav je nenásilně a legálně nevratný.
Opozice je odsouzena pouze bezzubě "státotvorně" přihlížet této nevídané legální devastaci a ničení státu a lidských osudů. Nebouří na náměstích, nevolá k demonstracím, otupělé obyvatelstvo si odvyklo brát se za své zájmy. Přesto je zcela zřejmé, že vláda koná v rozporu se zájmy a vůlí naprosté většiny obyvatel, že nejedná z jejich pověření daného volbama a nejméně jedna z koaličních stran neplní volební program k plnění kterého získala od voličů podporu – účeloví přeběhlíkci bez politické odpovědnosti a politické budoucnosti plní to, co sami chtějí. Veřejnost se sice začíná pomalu probouzet, ovšem pozdě, a spoléhá na státotvorné řešení pomocí voleb, které již na proměněných vlastnických vztazích stejně nemohou nic změnit.
O osudu národa a jeho zpětném uvržení do věčného otroctví rozhodla "demokraticky" těsná většina několika přeběhlických jazýčků na politických vahách.
A teď mi někdo řekněte, co je na takovémto systému a procesu zastupitelského, co demokratického a co státotvorného? Oč je toto demokratičtější nežli únorový puč a znárodňování?
