Pamflet Indignez-vous! z pera francouzského diplomata, spisovatele a veterána francouzského odboje přeživšího koncentrační tábor – Stéphane Hessela. Je to text vášnivý (jaký také jiný, když je to pamflet), možná naivní, zcela jistě čpící nostalgií po časech, kdy revoluce byla živá a revolucionáři mladí, ale přes to přese všechno je to text aktuální a inspirativní, když v ničem jiném tak v tom, jak jednoduše a otevřeně lze některé věci pojmenovávat. Citováno z překladu na Indymedia:
Můj konec už není příliš daleko. Stále však zbývá dost času na to, abych mohl ostatním připomenout, co stálo na počátku mé politické angažovanosti. Byla to léta odporu proti nacistické okupaci Francie (Résistance) a program sociálních práv, vypracovaný před 66 lety Národní radou odporu.
Je na nás, zda se zasadíme o společnost, na kterou budeme moci být pyšní. Ne současnou společnost imigrantů bez dokladů, kde je vyhošťování na denním pořádku a na přistěhovalce je nazíráno s podezřením. Ne společnost, kde je zpochybňováno sociální zabezpečení, důchody a všeobecné zdravotnictví. Ne společnost, kde jsou média pod kontrolou bohatých. Toto jsou věci, které bychom nedopustili, pokud bychom se opravdu hlásili k odkazu Národní rady odporu.
Po roce 1945 zbytek Národní rady odporu realizoval ambiciózní projekt na vzkříšení společnosti poznamenané hrůzami války. Vzpomeňme na ně, pokud mluvíme o všeobecném zdravotnictví a důchodovém systému, které byly zavedeny na popud Rady. (…) Zdroje energie, elektřina, plyn, doly a velké banky byly znárodněny. Na doporučení programu: „… navrátit lidu monopolizované prostředky výroby, plody společné práce, zdroje energie, bohatství z dolů, pojišťoven a velkých bank; vytvořit opravdovou ekonomickou a sociální demokracii, zbavit se velkých ekonomických a finančních lenních pánů a jejich vlivu na hospodářství.“
Všechny společenské výdobytky pramenící z práce Resistance jsou dnes v ohrožení.
Někteří si nám troufají tvrdit, že stát už si nemůže dovolit výdaje k pokrytí těchto výdobytků. Jak mohou dnes chybět peníze k udržení a rozvoji těchto výdobytků, když produkce bohatství značně vzrostla od dob Osvobození, kdy byla Evropa v ruinách? Opak je pravdou, problémem je moc peněz, proti které se Resistance zásadně stavěla, a moc velkých, tučných, sobeckých mužů se svými lokaji v nejvyšších vládních kruzích.
Banky, které jsou už opět v soukromých rukou, dokázaly, že před veřejným zájmem dávají přednost starostem o své dividendy a vysoké platy vedení. Rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími ještě nikdy nebyly tak propastné. Ještě nikdy zde nebylo prostředí burcující k hromadění peněz a soutěživosti typu „urvi, co můžeš“, jakou známe dnes.
My, veteráni hnutí odporu a bojovníci za svobodnou Francii vyzýváme mladou generaci, aby převzala odkaz Resistance a žila dle jeho idejí. Říkáme – nastupte na naše místo – Rozhořčete se!
Politické, ekonomické a intelektuální špičky, stejně jako celá společnost se nemusí vzdávat. Nemusí se podřídit mezinárodnímu diktátu finančních trhů. Diktátu, který ohrožuje mír a demokracii.
Je pravda, že dnes nejsou důvody k rozhořčení tak zřejmé jako dřív a že svět se zdá být příliš složitým. Hybné síly, které mu vládnou, není snadné rozpoznat a rozlišit. Stále se však dějí věci, které nesmíme tolerovat. Abychom je ale viděli, je třeba se dívat. (…) Nejhorším z přístupů je netečnost; když se říká „Nic nezmůžu, nějak to přežiji.“ Takhle se připravujeme o jeden z atributů lidství: schopnost rozhořčit se nad něčím a nést následky z toho plynoucí.
Je nutné uvědomit si, že obrátit se k násilí znamená otočit se k naději zády. Je třeba dát přednost naději před násilím. Nenásilí je cesta, po které se musíme naučit jít nejen my, ale i naši utlačovatelé.
Terorismu se zbavíme tím, že začneme jednat o tom, jak ukončit utlačování.
Převzato z blogu Tribun
