Září 24, 2011
Za mohutného potlesku představitelů většiny světa — prý větším, než měl Benjamin Netanjahu v americkém Kongresu — Mahmúd Abbás předložil žádost o uznání palestinské státnosti – a Benjamin Netanjahu za podpory drtivé menšiny světa neméně hlasitě palestinskou státnost odmítl. Ale popořadě.
„Vyzývám vážené členy Rady bezpečnosti, aby hlasovali ve prospěch našeho plnohodnotného členství,“ prohlásil šéf palestinské samosprávy před Valným shromážděním OSN. „Nevěřím, že by kdokoli s alespoň trochou svědomí mohl odmítnout naši žádost a naše přistoupení k OSN jako nezávislý stát.“ V projevu zdůraznil, že je připraven vrátit se k jednáním založeným na hranicích z roku 1967 a zopakoval, že není jeho cílem izolovat nebo delegitimizovat Izrael. „Na tomto místě prohlašuji, že Organizace pro osvobození Palestiny je připravena se okamžitě vrátit k jednacímu stolu na základě přijatých podmínek… a při okamžitém zastavení osadnických aktivit.“ Připomněl, že předchozí rozhovory se „rozbily o pozice izraelské vlády, která rychle potlačila naděje vzešlé z opětovného zahájení rozhovorů loni v září.“
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu palestinskou samostatnost vzápětí odmítl a zdůraznil, že Palestinci nejdřív musejí dosáhnout konečné mírové dohody s Izraelem, což je ovšem pojem, který nebyl na programu ani dosavadních 19 let marných jednání. Teprve pak lze o palestinské nezávislosti vůbec začít uvažovat.
„Podávám ruku palestinskému lidu. Pravdou je, že Izrael chce mír, pravdou je, že já chci mír, ale nemůžeme ho dosáhnout prostřednictvím rezolucí OSN,“ prohlásil.
Jako tradičně připomněl celou řadu podmínek, které Palestinci musejí k ukončení své okupace akceptovat, mimo jiné i kontroverzní tezi o uznání Izraele coby „židovského státu“.
Pak ale zkritizoval OSN, kterou označil za „divadlo absurdity“ a Palestince přirovnal k nacistům, což reportéra The Guardian přimělo ke vzpomínce na Nikitu Chruščova: „(Netanjahu) si sice nezul botu, aby s ní udával rytmus proslovu, ale i tak pronesl jeden z nejbojovnějších projevů v dějinách OSN.“
Asi nejpodivnější částí Netanjahuova projevu ale byla pasáž, v níž prohlásil, že Izrael nikdy nepřijme nezávislý stát v pásmu Gazy, může akceptovat jen nezávislou Palestinu na části okupovaného západního břehu Jordánu. Co má Izrael v plánu s Gazou, kdyby byla uznána Palestina na zlomku západního břehu Jordánu, není jasné.
Projevy Mahmúda Abbáse a Benjamina Netanjahua.
K tématu:
Václav Klaus odmítl palestinskou státnost, Abbás předal žádost o uznání
Osadníci větší hrozbou, než Palestinci? (a žádost v OSN bude „proces“)
Palestinci vyhlašují nezávislost na USA (a fakt jsou novými Židy?)
Palestina v OSN: Obama už férovost ani nepředstírá
Za této situace chce ukázat svůj smysl tzv. blízkovýchodní kvartet (OSN, EU, USA a Rusko), kterému šéfuje někdejší „Bushův pudlík“ Tony Blair. Navrhl, že by se Izraelci a Palestinci měli do jednoho měsíce sejít a dohodnout se na agendě nových mírových jednání, které by měly bohatými výsledky skončit s rokem 2012. Kvartet prý chce vidět komplexní návrhy ohledně bezpečnosti a území do tří měsíců, a zásadní pokrok pak chce vidět do půl roku. Tony Blair zazářil, když novinářům nápad s novými „mírovými“ rozhovory vychválil s tím, že návrh kvarteta obsahuje jasnou sadu kroků, které ale nelze dohledat. Šéfka diplomacie EU Catherine Ashtonová pak prohlásila, že Izraelci i Palestinci byli seznámeni s „prvky“ nového návrhu, ale připustila, že si není jistá, jestli na nápad kvartetu vůbec přistoupí. Jinými slovy, americkým a evropským vazalstvím vůči Izraeli ochromený kvartet mocností se nezmohl na nic a ze všeho nejvíc připomíná ohňostroj trapnosti.
Zajímavý komentář k vývoji situace na půdě OSN přináší Asia Times, podle něhož se Číně po Obamově proizraelském projevu nesmírně ulevilo, protože po měsících váhání a snah o zorientování se v turbulentním arabském jaru se Peking svou podporou Palestiny konečně ocitl tam, kde chtěl být, tedy „na správné straně vývoje na Blízkém východě“. A Obama mu vyklizením amerických pozic v arabském světě situaci významně ulehčil.
Izraelský deník Maariv připomíná, že si Izrael pro hlasování proti palestinské státnosti „koupil“ Rumunsko a Bulharsko nabídkou tisíce izraelských pracovních povolení pro občany obou zemí, zatímco Portugalsku, Nigérii a Gabonu nabídl „zahraniční a vojenskou pomoc“.
S tím souvisejí i informace The Guardian, podle nichž už Mahmúd Abbás mezitím v tichosti ustoupil od svého požadavku na okamžité hlasování v Radě bezpečnosti, protože už si není jistý většinovou podporou, která by Palestincům i v případě amerického veta zajistila alespoň morální vítězství. Palestinské zdroje jsou přesvědčeny, že USA zastrašily některé země, aby vzaly zpět své rozhodnutí hlasovat pro palestinskou nezávislost, konkrétně je řeč o tom, že Bílý dům Portugalsku pohrozil ukončením pomoci v době jeho finanční krize, a Bosně kvůli jejímu odmítání uznat Kosovo za člena OSN. Podle Palestinců už déle není jistý ani hlas Nigérie a nejistota vládne i kolem Gabonu a Kolumbie. Nejmenovaný vysoký palestinský činitel americký postup označil za „opravdu hnusnou hru“. (BTW, Gabon je prý stále připraven hlasovat PRO Palestince)
Carlo Strenger v Haarecu okomentoval izraelskou politiku podobně: „Ať už dopadne hlasování o Palestině jakkoli, nesmíme dopustit, aby Netanjahu začal slavnostně mluvit o morálním vítězství a tím nás uváděl v omyl. Den, kdy světová veřejnost začne vnímat Izrael jako další Jihoafrickou republiku a uvalí na něj sankce, se blíží čím dál víc.“
Židovští osadníci mezitím – nyní, v době sklizně – začínají pálit palestinská pole. Oheň už řádil na polích u Džanínu, nově zničil úrodu v Dajr Džaríru u Ramalláhu. „V krvi a plamenech Judea povstane…“
Co také zaznělo:
„Izraelské hrozby jsou prázdné. Jediné, co může udělat, že může dál krást naše daně. To ale jen dál podkope bezpečnostní uspořádání (nevyplácením mezd policii), ze kterého Izrael tyje, a Izrael to ví.“ Člen palestinské delegace Muhammad Štájí.
Převzato z Literárek
