Opět se blíží výročí Velké listopadové sametové revoluce. Využijme této příležitosti a zopakujme si, jakých skvělých úspěchů jsme za těch 21 let dosáhli, a co by se snad ještě mohlo vylepšit:
1) Můžeme si říkat a psát co chceme a nic se (nám) nestane.
2) V obchodech je stále dostatek banánů a toaletního papíru.
3) Co chvíli chodíme k volbám, ve kterých si můžeme svobodně vybrat z bohaté a kvalitní nabídky politických stran.
4) Vládnou nám moudří a čestní politici, v čele s prezidentem, který pro svoji pověstnou skromnost, smysl pro humor a moudrost požívá neobyčejné úcty v celém světě.
5) Provedli jsme pozoruhodně úspěšnou ekonomickou transformaci, při které ztráty (zajisté zcela nevyhnutelné) obnášely pouze necelý jediný bilion korun. V krátké době se podařilo vytvořit vrstvu mimořádně bohatých lidí, čímž jsme se přiblížili situaci v netotalitním světě. Tento úspěch byl založen na aplikaci geniálního Ježkova principu „útěku ekonomů a podnikatelů před právníky“ a velkorysého právního „zhasnutí“ během privatizace (inspirovaného zjevně filmem „Hoří, má panenko“).
6) Krásným symbolem úspěšnosti transformace jsou úchvatné paláce bank a pojišťoven, které zdobí naše města. Někteří sice říkají, že se tyto budovy mohly pořídit mnohem úsporněji a ušetřené prostředky se mohly použít třeba na rekonstrukci státních nemocnic a škol, ale je zřejmé, že tito kverulanti hovoří pouze z pozice nepřátel svobody a trhu.
7) Provedli jsme zajímavou reformu územně-správního uspořádání – nejprve jsme zrušili totalitní systém krajů a po několika letech jsme jej v mírně pozměněné formě opět zavedli. Nemalé náklady, které byly s touto promyšlenou operací spojeny, se v konečném součtu jistě bohatě vyplatily.
8) Demokratický systém jsme nevídaným způsobem posílili lustračním zákonem, díky kterému se podařilo obsadit rozhodující místa ve státní správě výhradně odborně a mravně vysoce kvalitními lidmi.
9) Ve srovnání s totalitou se podařilo podstatně zvýšit počet státních, krajských a obecních úředníků, a to i navzdory tomu, že většina funkcí někdejšího totalitního státu přešla do soukromé sféry.
10) Někdejší korupce (podstrkování kafe, čokolád, lahví alkoholických nápojů a tvrdých spart) zcela vymizela.
11) Těšíme se výhodám fungujícího právního státu založeného na příkladně fungujícím justičním systému, který někteří neopodstatněně pomlouvají slovy o „justiční mafii“.
12) Podařilo se dosáhnout toho, že kriminalita je nyní na zcela jiné úrovni než v době předlistopadové.
13) Na skvělém fungování společnosti osvobozené ze jha totality mají velkou zásluhu naši objektivní a moudří novináři.
14) Byl zlikvidován přebujelý strojírenský, těžební, hutní, elektrotechnický, chemický, farmaceutický, cukrovarnický, sklářský, sirkařský, textilní, obuvnický a další průmysl, jakož i odpovídající aplikovaný výzkum v těchto oborech. Uvolnily se tak lidské zdroje pro perspektivnější povolání, jako jsou konzultanti, burzovní makléři, reklamní kreativci či pornoherci. Tím se naplnil jeden ze snů nás, kteří jsme v listopadu 1989 byli masakrováni na Národní třídě a statečně cinkali klíči na náměstích.
15) Namísto někdejších překážek kladených emigraci je nyní emigrace např. lékařů či vědců naopak aktivně podporována.
16) Máme nejvyšší počet vysokých škol na milion obyvatel na světě.
17) Velkorysá reforma vzdělávání úspěšně směřuje k tomu, že středoškolské vzdělání s maturitou bude již brzy mít až 90% populace. Jaký to rozdíl oproti slabým 20% totalitním! V rámci proslulého boloňského procesu směřujeme k dosažení dalšího smělého cíle – zvýšení počtu vysokoškolsky vydělaných občanů nejméně na 50%. K dosažení tohoto velkolepého cíle jistě nemůžeme litovat jakýchkoli nákladů! Je totiž známo, že vysokoškolské vzdělání výrazně zvyšuje šanci na uplatnění ve společnosti a na dobře placené zaměstnání. Je tedy zřejmé, že v blízké budoucnosti již téměř všichni budou mít dobře placené zaměstnání.
18) S předchozím bodem úzce souvisí i to, že vzdělání se konečně podrobilo tržním principům a stalo se zbožím. Průkopníky těchto tržních principů se staly mnohé soukromé vysoké školy, ale pozadu za nimi nezůstávaly ani některé veřejné vysoké školy, jako právnická fakulta Západočeské university. Někteří nepřátelé trhu se ovšem pokoušeli tuto fakultu očerňovat.
19) Soukromý majetek se stal posvátným a nedotknutelným, čehož krásným důkazem je statečný šestnáctiletý boj statkářky Havránkové proti státním úředníkům, kteří se dodnes snaží připravit ji o její polnosti pod falešnou záminkou jakéhosi obecného zájmu.
20) Podařilo se zabránit pokusům omezit naši těžce vybojovanou svobodu populistickými, ba bolševickými návrhy zákonů zavádějících majetková přiznání, omezujících kouření, či zakazujících anonymní vlastnictví akcií.
21) Oproti předlistopadové době došlo k výrazné změně v situaci romské menšiny.
22) Někdejší fádní krajina, města, ba i vesnice, získaly po zaplnění statisíci velkoplošných billboardů úplně jinou tvář.
23) Obrovský pokrok jsme učinili v oblasti reklamy vůbec – i u nás jsme se dočkali kýženého prokládání televizních programů vtipnými a informačně bohatými reklamními šoky.
24) Vyšli jsme velkoryse vstříc jedné ze základních lidských potřeb a vybudovali nejhustší síť kasin a herních automatů na světě.
25) Vyšli jsme vstříc i ještě daleko důležitější základní lidské potřebě a umožnili jsme vznik husté sítě provozoven sexuálních služeb (bordelů).
26) Došlo k rozvoji všech forem žurnalistiky, zvláště té, která nás pohotově informuje o detailech všech vražd, loupeží a nehod, jakož i o detailech sexuálního života celebrit. Toto jsme před listopadovým převratem bolestně postrádali, jelikož totalitní režim tyto důležité informace utajoval.
27) Došlo k neobyčejnému rozkvětu kultury – v televizi můžeme každodenně sledovat myšlenkově bohaté, hodnotné a přitom zábavné seriály.
28) Také úroveň filmové tvorby je dnes úplně jinde, než třeba za dob hluboké totality 60. let.
29) Došlo k bezpříkladnému rozvoji astrologie, homeopatie, a desítek ostatních alternativních nauk, které dialekticko-materialistická ideologie totalitního režimu trestuhodně potlačovala.
30) Někdejší disidenti v čele s Václavem Havlem vystřízlivěli z někdejších naivních pacifistických postojů a aktivně podpořili aktivní politiku nezapomenutelného G.W.Bushe a humanitní bombardování několika zemí.
31) Náš nynější hlavní spojenec ukázal, že si nás považuje mnohem víc než náš někdejší hlavní spojenec, resp. totalitní okupant – zatímco sovětské vedení nikdy neumožnilo čs. armádě zapojit se do bojů v Afghánistánu, USA to umožnily nejen tam, ale i v Iráku a v blízké budoucnosti možná i leckde jinde. Přímá bojová zkušenost českých speciálních jednotek s efektivním zabíjením civilních potenciálních teroristů je určitě naprosto nedocenitelná. O něčem takovém se listopadovým demonstrantům věru ani nesnilo.
32) Pravda a lež vítězí nad láskou a nenávistí.
Ačkoli dosažený pokrok je vskutku obdivuhodný a může nás oprávněně naplňovat hrdostí, přece jen ještě několik věcí, po kterých jsme v památných listopadových dnech před jednadvaceti letech toužili, nebylo úplně dotaženo do konce. Tyto nedostatky jsou samozřejmě v první řadě neblahým dědictvím totalitní minulosti. Vždyť od pádu totality uplynulo teprve pouhých 21 let! Nic si nenamlouvejme – důsledky onoho režimu zajisté budeme pociťovat ještě nejméně dalších 50-100 let.
Uveďme alespoň několik příkladů dosud nenaplněných vznešených sametových ideálů:
1) Nepodařilo se ještě v dostatečné míře naplnit další ze snů těch, kteří v listopadu 1989 mrzli náměstích – výraznou majetkovou diferenciaci v naší stále ještě příliš rovnostářské společnosti. Rozdíl mezi příjmově nejvyššími a nejnižšími skupinami obyvatelstva je stále příliš nízký, a jen málokde je alespoň stonásobný, jak by bylo žádoucí.
2) Nepodařilo se prozatím ještě prosadit sen nás opravdových liberálů, skutečnou rovnou daň, tady stejnou daň „z hlavy“ pro každého, bez ohledu na výši příjmu. Současná „rovná daň“ je ve skutečnosti jen paskvilem – ti nejschopnější a nejpracovitější z nás, vydělávající třeba 10x nebo i 100x více než onen neschopný průměr, platí při rovné procentní sazbě fakticky 10x nebo i 100x vyšší daně a jsou tak ostudně trestáni za svoji píli a schopnosti.
3) Hluboce zůstává zakořeněná závist vůči našim nejpracovitějším, nejnadanějším a tudíž i nejbohatším spoluobčanům, jakož i neúnosně vysoké daně, řadu z nich vyhnala z naší země – příkladem budiž hrdina kuponové privatizace Viktor Kožený i několik dalších podnikatelů, kteří jsou dokonce popotahování našimi justičními orgány. Přitom pávě Viktor Kožený byl jasným příkladem toho, jak pozitivně se projeví, když se někdo vyhne devastující zkušenosti života a vzdělání v totalitní společnosti.
4) Je třeba výrazně omezit náš přebujelý sociální systém, který je masivně zneužíván různými nemakačenky, nezaměstnanými, matkami na nesmyslně dlouhé mateřské dovolené či pochybnými invalidy. Jen tak budeme moci konkurovat státům jako je Čína, Indie či Nigérie, které toto břemeno netíží.
5) Měli bychom výrazně posílit náš nedostatečný systém právní imunity poslanců – ten současný je vystavuje přílišnému nebezpečí šikany ze strany policie a novinářů. Nelze ustupovat populistickým návrhům na omezení poslanecké imunity.
6) Bylo by třeba konečně zrušit státní dotace všemožných kulturních a vědeckých institucí (Národní divadlo, Česká filharmonie, Národní muzeum, Česká televize, Český rozhlas, atd, atd), které narušují systém tržní ekonomiky bez přívlastků. Náklady na takovéto elitistické instituce by se měly plně hradit z kapes těch, kteří o ně mají zájem a využívají je. Vždyť komerční televizní a rozhlasové stanice, kina, sportovní stadiony, apod. fungují také na stejném principu a jde to!
7) Přes masivní všelidovou a všenovinářskou podporu a obětavou diplomatickou mravenčí práci M.Topolánka, A.Vondry, T.Klvani a mnoha dalších se nepodařilo prosadit životně důležitý plán na postavení amerického radaru v Brdech. Naše země se tak stala zcela bezbrannou vůči íránským, severokorejským i mnoha dalším nepřátelským raketám. Je nezbytně třeba docílit nápravy a radar (nebo raději několik radarů!) postavit – snad by pomohla další intervence Václava Havla u jeho amerických neokonzervativních přátel?
8) Naše vláda stále ještě nenaslouchá dostatečně pozorně naléhání našich amerických nadřízených a posílá do Afghánistánu pouze další stovky, nikoli tolik potřebné tisíce vojáků. Pamatujme, že u Kábulu (podobně jako donedávna u Bagdádu) se vlastně bojuje za Prahu!
****************************************************
Nicméně někteří jiní kolegové bloggeři shrnuli své hodnocení posledních jednadvaceti let poněkud jiným způsobem.
Např. Jan Krůta napsal:
”Píše se rok dvacet deset. Republika je velká skládka svinstva. Chlív… Žumpa, kde široko daleko nevidět onu pravdu a lásku, zato lži a nenávisti.. Není kam šlápnout pro samé lejno.”
A jeden ze zakladatelů ODS Petr Havlík:
„V očích zasvěcených pozorovatelů vypadáme, jako spolek dobrovolných hasičů z filmu Hoří, má panenko. ……. spíše se zdá, že někdo tiše privatizuje státní aparát a vnáší do veřejnosti strach a nedůvěru. Přispívá k tomu i účet za vládnutí posledních dvaceti let a dnešní ekonomická nestabilita. Vyznívá to tak, že správa země je postavena na souboru nahodilostí, že se neopírá o žádné pevné konstanty. A nelze nevidět, že je ovládána lidmi, kteří plní zadání svých mecenášů.“
Nebo novinářka Jana Lorencová:
"Jak bohatá země jsme museli být, když je pořád ještě co loupit, když pořád ještě existují státní zakázky, kolem nichž protékají stamiliony, když se žádná z vlád nestará o to, aby do státní pokladny šly peníze, které do ní patří a místo toho sahá do kapes těch nejpotřebnějších!"
************************************************************************
Tak nevím…
Převzato z blogu autora na Aktuálně
Fotografie: Guma Guar
