Stručně o Blízkém východu

Reklama


Květen 12, 2011

Ať si myslí kdo chce co, v Libyi se to nehýbe, ale nesmí se to říkat nahlas. Jak totiž po jednání se svým francouzským protějškem konstatoval britský ministr obrany Liam Fox: „Je velmi důležité, abychom nedali najevo žádnou známku, že v našem odhodlání váháme."

To americký vojenský historik a profesor mezinárodních vztahů z univerzity v Bostonu Andrew Bacevich (mimochodem, autor několika velezajímavých knih) v témž článku BBC říká: „NATO se dostalo do skutečné bryndy. Jediná cesta, jak z ní ven, je vcelku očividná – pokud odstraní plukovníka Kaddáfího, mohli by tím jeho armádě sebrat sílu k boji. Tím, že se Kaddáfí podle všeho nedá koupit, bude asi nutné ho zabít." Další expert na NATO Sean Kay ale varuje, že by Kaddáfího zabití nic moc neřešilo, protože je tu možnost, že se Libye rozpadne do konfliktu somálského typu. Jinými slovy, ani koaliční plán B nejspíš nebude po vlastně neexistujícícm plánu A tím nejlepším, ale, pozor, nahlas to nikomu říkat nebudeme.

Tím spíš, že se povstalecká „prozatímní vláda" v Benghází rozhádala kolem otázky dodávek italských zbraní – což je jasné porušení zbrojního embarga OSN – a není proto s to ustavit vládu neprozatímní. A USA zase chtějí neprozatímní vládu vidět dřív, než povstalcům pošlou požadované miliardy, aby pak měli koho vinit z jejich rozfofrování (oficiálně, aby to bylo „možné zúčtovat"). Ach, ta proklatá byrokracie!

Barack Obama by měl příští týden pronést zásadní projev o zahraniční politice, v němž by měl v posílené pozici machra, co zabil Usámu, (mimochodem, Usámovi synové požádali OSN, aby prošetřila jeho smrt, neboť mají pocit, že přitom bylo porušeno mezinárodní právo, ale budou to mít těžké: i Rusko řeklo, že vše bylo „podle práva") konkretizovat novou americkou strategii na radikálně proměněném Blízkém východě, ale nejdřív se o tom nejspíš poradí s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Není jisté, jestli přitom na přetřes přijde také nově zveřejněný fakt, že Izrael v letech 1967 až 1994 tajně zrušil rezidenční status 140 tisícům Palestinců, kterým bylo umožněno vyjet ze země, ale už se nesměli vrátit. Je to sice porušení všech myslitelných právních norem (a maně to připomíná i praxi z totáče u nás), ale spíš se bude mluvit o Sýrii. Zdá se totiž, že Obama má už na jazyku  proslov, v němž by požadoval v Sýrii „změnu režimu", k čemuž ho nepřekvapivě vyzývá izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman. Na druhou stranu jsou tu ale znovu informace, podle nichž je Izrael se situací v Sýrii spokojený a USA podle něj Asadovu Sýrii potřebují, protože má vliv na sunnitské povstalce v Iráku a protože je v otázce Iráku také nejdůležitějším pojítkem mezi Washingtonem a Teheránem. Než uvidíme, jak to dopadne, tak jen připomínka, že zatímco se režim v Damašku jeví býti hrozbou pro své občany (nově dalších 19 zabitých), pro Izrael asi žádnou hrozbou opravdu není, když Bašár Asad loni v Damašku k otázce Izraelem okupovaných Golanských výšin prohlásil, že „počká, až budou vráceny". A ještě poznámka k Sýrii, nebo spíš k tomu, co že je nám předkládáno, že se tam děje: Francouzská televize France 2 se divákům omluvila, že se agentura Reuter´s spletla, a tak jim v sobotu nabídla záběry z protivládních demonstrací v Sýrií, které ale ve skutečnosti ukazovaly archivní masovou akci v Libanonu

Co se týče zmíněné střelby do lidí v Sýrii, tak ještě telegraficky: v Jemenu armáda prozápadní vlády zahájila palbu z těžkých kulometů do davu před univerzitou, nejméně 14 lidí zabila a 169 zranila (a zabíjela i v dalších jemenských městech). Žádný požadavek na změnu režimu na obzoru není a mlčí i pan Zaorálek

And now for something completely different. Jak již bylo řečeno, v Libyi se hroutí plán A, plán B má taky své mouchy, a tak britská generalita usoudila, že je třeba si s chutí zaválčit v Afghánistánu, a začala proto – samozřejmě vedle generálů amerických – zpochybňovat, že by se tam mělo skončit v roce 2014, jak předpokládají současné plány NATO. Britský generál James Bucknall, dvojka okupačních sil v Afghánistánu, dokonce prohlásil, že by svět měl prokázat s válkou „více trpělivosti"… protože prý odchod v roce 2014 by „povzbudil" Taliban, který by se pak chopil země. (Bucknellovo prohlášení nejspíš mířilo na premiéra Davida Camerona, který prý usiluje o to, aby odsun z Afghánistánu začal okamžitě). Z generálových slov ovšem mimoděk vyplývá, že alianční generalita počítá, že se jí nepodaří Taliban porazit ani za čtrnáct let válčení! No potěš! Fakt nevím, proč se při pohledu na takovouhle vizitku Kyrgyzie rozhodla požádat NATO o pomoc při „řešení" etnických nepokojů na jihu své země. Asi (určitě) ztráta soudnosti.

A mezitím irácký premiér Núrí Málikí je prý připraven Spojeným státům kývnout na prodloužení jejich „pobytu" v Iráku i po roce 2011, o což USA v rozkolísaném regionu velmi stojí. Ještě před pár týdny Málikí takovou možnost vůbec nepřipouštěl, ale nyní změnil jaksi názor, a cenou za to může být i pád beztak chatrné irácké vlády a tím pádem i další „rozkolísaná" země v regionu.

A na závěr kouzelná zajímavost z Kuvajtu. Konala se tam konference o nutnosti povzbudit účast žen v médiích, a když celá sláva končila, účastníci poděkovali Jeho Výsosti emírovi Kuvajtu šajchu Sabahovi al Ahmadovi al Džábirovi al Sabahovi, Výsosti korunnímu princi a emírovi Kuvajtu šajchu Naváfovi al Ahmadovi al Džábirovi al Sabahovi a Jeho Výsosti a designovanému premiérovi šajchu Násirovi al Muhammadovi al Ahamdovi al Sabahovi za to, že nad fórem převzali záštitu. Ocenili rovněž, že čestným hostem fóra bylo zvoleno Království Saúdská Arábie a saúdský princ Al Valíd bin Talál byl zvolen „Mužem médií roku" za jeho velký přínos arabským médiím prostřednictvím jeho televizních kanálů, a princ Salmán Andal-Azíz, guvernér Rijádu, zase získal Kreativní cenu arabských médií za rok 2011. Fórum si pak vzpomnělo i na ty ženy a ocenilo bahrajnskou ministryni kultury šajchu Mai bin Muhammad al Chalífa cenou za „Kulturní přizpůsobení se médiím" za rok 2011.

Uf, jen přepsat ta jména byla fuška, ale… Naše spřátelená tmářská Saúdská Arábie počátkem května znovu zpřísnila beztak už do absurdna dovedenou cenzuru. Nově se nesmí psát o čemkoli, co by protiřečilo zákonům šaríji, sloužilo zájmům cizích zemí a utvářelo hrozbu národní bezpečnosti. Vláda, která v posledních týdnech postřílela stovky demonstrantů, asi s vymáháním tohoto „tiskového dekretu" nebude mít problémy.

A co se týče bahrajnské ministryně, ta je taky dobrá: Její úřad onehdy ostře zkritizoval zahraniční média, že „neprofesionálně" informovala o trestech smrti pro „demonstranty", zatímco správný termín má prý být „zločinci" nebo „teroristé". A k tomu bahrajnská televize 28. dubna odvysílala „dokumentární" film nazvaný „Bahrajn je zemí míru a lásky",čtyř přátel nebyl odsouzen k smrti, nejspíš ovšem jen proto, že byl už počátkem dubna ve vězení ubit. Podle lidí z Human Rights Watch jeho tělo neslo známky „strašlivého mučení" a pohřben byl už 10. dubna… v němž se několik uvězněných mužů veřejně přiznává ke svým „zločinům" spáchaným během prodemokratických protestů. Jména nejsou známa, nicméně prvním z nich (cca 6. minuta záznamu) byl Alí Ísa Sákir, jeden z lidí uvězněných kvůli údajné účasti na zabití dvou policistů. Na rozdíl od svých

Zkrátka, je fajn vědět, kdo že jsou naši přátelé na Blízkém východě.

 

PS. V Usámových věcech se nenašlo nic, co by naznačovalo, že tento nejnebezpečnější terorista světa (zase) něco chystal.

 

Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku