Při vší úctě k obětem tragédie, stabilní a rozvinutá demokratická republika, jíž Polsko beze sporu je, nemůže zkolabovat jenom v důsledku toho, že se naráz uprázdnila řada vysokých ústavních i vojenských postů. Polsko, i když silně emocionálně zasaženo, je po stránce funkční stále v dobré kondici (dokonce se odvážím na základě české zkušenosti a představy následků podobné události na českou scénu tvrdit, že takto rozsáhlé vymření vrcholných politiků může mít na fungování státu pozitivní vliv). Není nejmenší důvod, aby vypukly nepokoje, prohloubila se hospodářská krize, došlo k válce či jiným projevům mocenského vakua.
To je v příkrém rozporu s tónem, kterým o havárii polského vládního speciálu referují senzacechtivá média, a to nikoliv jen „bulvár", ale i ta „seriózní" s ČT24 v čele. Potřeba senzace a platformy pro silné emoce a patos zcela převážila nad úctou ke zbytečně mrtvým, a tak se na nás od rána valí záplava silných slov o veliké tragédii celosvětového významu, která vše ostatní zastiňuje, o tragické ztrátě polských národních elit, která zanechá na těle polského národa ránu tak hlubokou, že se bude jen velmi těžko hojit. Jako kdyby ztráta 89 (podle polských zdrojů) či 132 (podle zdrojů ruských) politiků a generálů byla nesrovnatelně významnější, než ztráta obdobného počtu „obyčejných" občanů, lékařů, hudebních skladatelů, hasičů či zemědělců. Jako by si ani ve smrti si nebyli rovni! Otázkou, kdo a proč určil právě tyto mrtvé za elitu, jejíž ztráta má polský národ dopad div ne devastující, se nikdo nezabývá.
Událost, k níž došlo dnes ráno u Smolenska, je nepochybně tragédie. Tragédií, i když velmi odlišného rázu, je ale i způsob, který je o ní referováno v médiích, která velmi nechutným způsobem zneužívají mrtvé k vlastnímu zviditelnění se a zvýšení sledovanosti, když hrají divákovi na city a instrumentují fascinaci lidí katastrofami a vůbec událostmi vymykajícími se z rámce běžného dne. Způsob, kterým bylo zpravodajství o smrti polského prezidenta pojato, nápadně připomíná zpravodajskou variaci na melodrama. Vrcholné pohrdání oběťmi dovedně maskovaný pohnutím a slzami.
Mrtví ani nestačili pořádně vychladnou, a už byli zneužiti živými, kteří s instinkty supů vycítili příležitost, jak se na jejich spektakulární smrti přiživit. Novináři počínaje a politiky, včetně těch českých, konče, o prostých lidech, kteří se prostřednictvím vyjadřování smutku a zděšení snaží stát součástí historické události, ani nemluvě.
Převzato z blogu Tribun
