O evropské strategii USA

Petr Iskanderov

Listopad 30, 2011

Na vrcholné schůzce prezidenta Obamy s EU dne 28. listopadu ve Washingtonu se zřetelně projevil diktát Bílého domu Evropě. Americká administrativa žádala od EU, aby přijala mimořádná opatření na záchranu eura, což má posloužit znovuzvolení Obamy do prezidentské funkce. Pozoruhodné na tom je, že současné problémy Evropy s dluhy jsou následkem americké krize. Všechno je to cynická groteska ve stylu G.Orwella, kde jsou mezi sobě rovnými jedni rovnější.

Prohlášení tiskové služby Bílého domu a Státního departmentu, která předcházela, byla sestavena zcela vágně. Vyplynulo z nich, že Obama pozval van Rompuye, Barrosa a Ashtonovou, aby společně posoudili "široký okruh otázek, zajímajících obě strany". Vedoucí zpravodajských agentur byli sdílnější. Reuters uvedla, že Obama osobně "naléhal na evropské úředníky", aby "dosáhli konečného urovnání dluhové krize". Důvod Obamovy starosti je průhledný. Podle Reuters je dluhová krize podstatnou překážkou při prezidentských volbách v roce 2012. Podle washingtonského experta Conleye Obama udržuje těsné styky s Merkelovou a Sarkozym, přitom ví, že se jedná o "problém vedoucí role v Evropě".Do summitu poslali otevřený dopis představitelé Transatlantické obchodní rady, kam patří korporace a banky, jako Microsoft, Coca-cola, Intel, Deutsche bank, Siemens nebo Ford. Podtrhují v něm důležitost předávání nápadů mezi USA a Evropou.

Ve Washingtonu byl projednáván evropský dluh, energetická bezpečnost, "podpora demokracie ve světě" a jaderná otázka Íránu. Vztah vazby USA a EU k americkým prezidentským volbám a ke zvolení Obamy je nová praxe euroatlantismu, která se nyní objevila. Takové otevřené vydírání evropských partnerů Amerikou, s jejími vnitřními kolizemi, tu dosud nebylo.

Obamovu administrativu na eurozóně znepokojuje to, že napomáhá zpevňování dolaru a zbavuje FED možnosti spekulovat na slabosti kurzu. Pro americkou ekonomiku není silný dolar žádným požehnáním. Washington naléhá i na Čínu, která drží americké dluhopisy, aby posílila kurs jüanu. Teoreticky by byly schopny Čína i EU podrazit americkou ekonomiku prostřednictvím finančních pák. Není divu, že mírotvorce Obama, který chce být opět zvolen, si nepřeje být před volbami rukojmím Evropanů a Číňanů. Kromě toho se musí zpovídat svým voličům. Jde o splnění slibu, že se do roku 2014 podaří zdvojnásobit americký export.

Z iniciativy Obamovy administrativy byla do rozhodnutí summitu USA – EU zahrnuta formulace, že Washington věří ve schopnost evropských vůdců "vyrovnat se s krizí" potud, pokud k tomu projeví politickou vůli. Americký ministr financí Geithner se k Evropanům obrátil přímo s tím, že Bílý dům od EU jako celku, i od vůdců jednotlivých států EU očekává, že nejsilnější členové eurozóny dokáží absorbovat ztráty. Zároveň je vyzval k rychlému zatažení opony před dalším rozšiřováním krize.

Recepty americké administrativy se novotou neblýskají. Vedou ke zvýšení úlohy Evropské centrální banky. Ve vedení EU se aktivně probírají a vše je zahrnuto do nedávno zveřejněného dokumentu OECD. Jsou méně radikální než recept bývalého šéfa Evropské banky pro obnovu a rozvoj Attaliho, který žádal jednotný evropský rozpočet a nikoliv stávající rozpočty jednotlivých států. Jinak prý euro nepřežije. Obama se z toho nezaraduje.

Ovšem Německo, které utrpělo neúspěch s umístěním svých dluhopisů, asi nebude nadšené z návrhu, aby opona byla před krizí spuštěna na úkor právě jeho. SRN už se vzepřela Barrosovu návrhu na vydání eurobondů zeměmi eurozóny. Německý vicekancléř Rösler nazval nezodpovědným vložit odpovědnost za řešení dluhů jedněch zemí na bedra druhých.

V posledních letech se v trojúhelníku Washington – Berlín – Paříž rozmáhají nejsložitější a nepředvídatelné geopolitické procesy. Začalo to v roce 2003 americko-britskou intervencí v Iráku, proti níž důrazně (jak to dovolují mantinely NATO) vystoupily Francie a Německo. Washington nařkl Evropu, že brzdí vývoj kontinentu. V Libyi nová americká administrativa řešila svůj válečnický krok tak, že podpořila válečnictví Sarkozyho a navenek ustoupila od své vlastní účasti. Výsledkem bylo kromě jiného ochlazení vztahů mezi Německem a Francií, když se Německo do libyjského konfliktu nepřipojilo. Jednota EU se ještě více oslabila. Ovšem USA dosáhly své geopolitické cíle rukama a penězi Evropanů. Tomáš Valášek, expert londýnského centra evropských reforem uvedl, že Libye se stala neočekávaným triumfem americké diplomacie i když Washington měl zpočátku v úmyslu rozložit své vojenské břemeno. Jenže přitom byla oslabena klíčová osa Paříž – Berlín.

USA provádí ve vztahu k Evropě dvojí strategii. Potřebuje oslabit jednotu EU a současně přimět členy společenství, aby pracovali podle potřeb Washingtonu.

Zaoceánští demokraté i republikáni vidí v Evropě především prostředek k uskutečnění svých geopolitických plánů a k řešení vlastních problémů. Krize v řadách EU je v mnohém spojena se snahou Bruselu realizovat na Balkáně, v postsovětském prostoru, v Africe a na Blízkém východě geopolitické projekty, které byly Evropanům uloženy zpoza oceánu.

Převzato z Fondsk.ru

***

Brazílie láká gastarbeitery z Evropy

Ljubov Ljulko

Listopad 28, 2011

Brazílie je v současnosti z pohledu ekonomiky na sedmém místě ve světě a na prvním v Jižní Americe. V roce 2010 byl její HDP 3,7 bilionu reálů (2,1 bilionu dolarů). Letos se po dvou desetiletích, v nichž docházelo k emigraci pracovníků stala zemí imigrace. Je přitažlivá nejen pro Evropany a Číňany, ale samozřejmě pro Latinoameričany. Vracejí se i dřívější emigranti. Poprvé se v Brazílii stalo, že byl počet emigrantů nižší než počet cizinců, kteří do ní přišli. Jejich počet se za poslední půlrok zvýšil o 52 % a neustále roste. Roste i počet nelegálních migrantů, nyní je jich už 2 miliony. Naproti tomu z původních 4 milionů Brazilců žijících v zahraničí jich zůstalo jen polovina.

Legálně dnes do Brazílie přicházejí především Portugalci, dále Bolívijci, Paraguajci a Číňané. Nelegálně pravděpodobně Bolívijci, Číňané, Peruánci a Paraguajci. Důvodem popsaného stavu je růst brazilské ekonomiky a naproti tomu krize v USA, Evropě a Japonsku. Brazílie je dnes trhem práce pro kvalifikované cizince. V první polovině roku 2011 dostalo pracovní vízum 26 545 cizinců, což je o 20 % více než za stejné období loni.

Tato situace může nabírat na obrátkách v souvislosti s růstem nezaměstnanosti v rozvojových zemích. K přílivu cizinců dochází také vlivem zahraničních investic (Čína, Korea, Japonsko), kdy si investoři přivážejí i své lidi. Brazilské vysoké školy nedokáží připravit dostatečný počet odborníků pro jejich potřeby. Jednou z nejvážnějších potíží Brazílie je nedostatečné vzdělání především v inženýrskotechnických oborech. To může brzdit další rozvoj. Země je ochotna přijímat ročně kolem dvaceti tisíc inženýrů oboru průzkum a využití ropných ložisek, výstavba železnic, přístavů a letišť a řízení sportovních zařízení a hotelů. Potřební jsou programátoři, pracovníci spojů, lékaři, architekti, biologové, ale i další. Odborníci jsou potřeba hlavně mezi Riem a Sao Paulem, na severovýchodě a středozápadě státu.

Nelegální migranti jsou většinou nekvalifikované síly, které se uplatňují ve stavebnictví a v komunálních a domácích službách. Legalizace nelegálů je možná, ale jednoduchá je jen v případě, že žadatel má na účtě prokazatelně alespoň 50 tisíc dolarů.

Podle brazilského znalce poměrů se Brazílie stala přitažlivou, i když dosud nemůže soutěžit s USA, Čínou nebo Kanadou. V roce 2010 vydala desetinu pracovních víz oproti USA a čtvrtinu ve srovnání s Kanadou nebo Čínou.

Převzato z Pravda.ru

***

Generál Leonid Ivašov: "Naše výdaje na obranu nelze považovat za nadměrné"

Prosinec 02, 2011

Senát USA schválil rozpočet Pentagonu na rok 2012 ve výši 662 miliardy dolarů. Ruské opozici se zdá ruský vojenský rozpočet nákladný, i když je o více než řád nižší než americký. Situaci komentuje prezident Akademie geopolitických problémů generál-plukovník Leonid Ivašov:

Naše náklady nejsou nadměrné, naopak jsou nedostatečné.

Liberálové se začátkem devadesátých let snažili zničit ruskou materiální základnu, materiální podstatu naší obrany. Dnes nás lekají tím, že nedáváme finance namísto na zbrojení na medicínu a vzdělávání. Pokud však nebude zajištěna bezpečnost země, nebude vzdělání, věda ani medicína, neboť nebude sám stát. Rusko dnes nemůže ve vojenském rozpočtu soupeřit s USA. Také by to k ničemu nebylo. Máme rozdílné geostrategické cíle. Rusku jde jen o vlastní bezpečnost. Amerika se snaží válčit, podřídit si celý svět. Jejich strategie je útočná s nárokem na světové panství.

Rusko musí vážně o stavu své obrany uvažovat. Musíme se seznámit s tendencemi ve světě – vojenské rozpočty se zvyšují prakticky ve všech zemích. Především u těch našich soupeřů, kteří se chtějí zmocnit našich zdrojů a kteří chtějí podřídit naši domácí i zahraniční politiku svým zájmům. Bezpečnost země je nejdůležitější funkce a úkol každé vlády. Bezpečnost je hlavní zájem.

Jestli vynakládáme mnoho? S ohledem na to, že po celá devadesátá léta se obrana Ruska ničila, jsou nyní pro obrodu vojenské síly třeba extrémní opatření. Jsou nutné seriozní vědecko-prognostické výzkumy. Je třeba nalézt varianty hrozeb, rizik pro bezpečnost Ruska a stanovit opatření, jak tyto hrozby zneškodnit. To mohou udělat jen specialisté. Musí být vypracována nová koncepce bezpečnosti Ruska, především s ohledem na zahraničně politické okolnosti.

Rusko nemá prakticky jediného skutečného spojence. O ně se musíme aktivně přičinit. Ve spolupráci s Čínou můžeme zneškodňovat společné hrozby: blokovat raketojaderný potenciál USA, jejich PRO. Předpokládám, že zde Čína na společné akce přistoupí. Potřebujeme i jiné spojence. Například Indii. Je třeba pracovat na Blízkém východě, v Íránu, v Brazílii. Spojenectví je nepříliš nákladné, zato efektivní.

Druhý směr je SNS. Musíme mít širší obranný prostor. Nejen Bělorusko, ale celé CSTO. To předpokládá dohody o vojensko-technických programech se všemi státy.

Politika se v oblasti bezpečnosti musí opřít o materiální základ. O vojenský a vojensko-technický potenciál státu. Musí existovat koncepce rozvoje zbraní na 10 let dopředu. Továrny musí vědět, jaké typy zbraní budou vyrábět. Musí být předložena dlouhodobá státní objednávka konkretní vojenské techniky, výzkumu a konstrukčních a zkušebních prací.

Obranný rozpočet bude možno snížit, ale nejprve musí dojít k obnovení našeho vojensko-průmyslového komplexu a pokrok v oblasti obrany musí být obratně využíván pro civilní inovační program, pro naše technologie.

Jen jestli to dovolí vojensko-politická situace ve světě.

Dnes je ale nezbytné prudce zvýšit náklady, aby bývalá síla našeho obranného komplexu byla obnovena.

Převzato z File-rf.ru

***

Autonomie Horního Slezska

Natalija Medenová

Prosinec 02, 2011

V EU se objevilo nové separatistické hnutí. Postiženo je Polsko a jedná se o historickou oblast Horní Slezsko. V roce 1990 byla založena organizace "Hnutí za autonomii Slezska" (polská zkratka RAŚ). Nejprve bylo řazeno mezi okrajová uskupení, avšak při sčítání lidu v roce 2002 se ukázalo, že 173 tisíc osob se nepovažuje za Poláky, ale za Slezany.

Slezsko se dělí na Dolní (západ) a Horní (východ). O Dolní Slezsko nejde. To je obydleno Poláky, kteří se přistěhovali po II. světové válce po vysídlení Němců.

Cílem RAŚ je dosažení autonomie na území bývalé autonomie z roku 1922 až 1939, a to do roku 2020. Původní autonomie byla důsledkem změny hranic po I. světové válce. V plebiscitu se tehdy vyslovilo 60 % obyvatelstva pro přiřazení k Německu a jen 40 % pro přiřazení k Polsku. Proto spojenci rozdělili území mezi oba státy. V rozdělení hranic hrály úlohu i tři protiněmecká povstání mezi lety 1919 až 1921. Tak byly k Polsku přičleněny tři průmyslové oblasti východní části s centrem Katovice.

Podle slov vůdce hnutí Jerzyho Gorzelika chtějí místní realizovat právo regionu, jak jim zaručuje EU. Požaduje se, aby do oblasti Horní Slezsko bylo zahrnuto Opolské, Malopolské a Lodžské vojvodství. RAŚ se už rok nachází v regionálním parlamentu v koalici s liberálně-konzervativní stranou Občanská platforma a s rolnickou stranou. V roce 2006 hnutí získalo 4,4 % hlasů, ale v roce 2010 již 8,5 % a obsadilo 3 místa. Elektorát byl již 120 tisíc voličů.

Hnutí už dosáhlo prvního úspěchu. Oficiálně se bude vzpomínat "Hornoslezské tragedie v roce 1945". Tou tragedií je vysídlení Němců. Podle německých historiků bylo z Polska (Východní Prusko, Východní Brandenbursko, Východní Pomořany, Slezsko a Gdaňsk) vysídleno 7,4 milionu Němců, přičemž přišlo o život 1,7 milionu osob.

V Polsku není vhodné mluvit o této události jako o tragedii. Šéfku Svazu vyhnanců Steinbachovou, která se zasazuje o kompenzace vysídleným Němcům, považují mnozí Poláci za nepřítele Polska č.1. Podle ankety zorganizované deníkem Rzeczpospolita má 38 % jeho čtenářů ze Steibachové strach. Německá vláda se distancuje od nároků bývalých majitelů nemovitostí na území dnešního Polska. Nároky představují asi 19  miliard euro. Existuje však speciálně zřízená "Pruská pečovatelská společnost", která nároky uplatňuje. V roce 2003 podepsali tehdejší představitelé Polska a Německa Gdaňskou deklaraci, v níž se obě země vzdávají materiálních nároků, vzájemných obviňování a vzájemného předkládání vzniklých škod a zločinů. Podle deklarace mohou obě strany ctít památku obětí vystěhování.

Jenže na prvním shromáždění Hornoslezské tragedie, k němuž došlo letos, nesli účastníci transparenty s hesly vítajícími "drahé hosty" z Německa, slezské rodáky takto: "Vítáme vás ve vaší staré vlasti". Hlavním motivem projevu Gorzelika bylo utrpení, které obyvatelům Slezska způsobila Rudá armáda. Podle jeho slov zemřelo po vstupu sovětských vojsk tisíce (!!) lidí v lágrech v Polsku a na Sibiři jen proto, že to byli Slezané.

Gorzelikovi nezáleží na pravdě. On potřebuje přesvědčit své spoluobčany, že armáda, která je osvobodila od německých fašistů, byla pro ně tragedií. V podobné interpretaci se nesl projev představitele Horního Slezska Lukašika, který hlavně zdůrazňoval oběti komunismu.

V roce 2007 byl požadavek Gorzelika na uznání slezské národnosti Vrchním polským soudem odmítnut. Před tím byl odmítnut i Evropským soudem pro lidská práva.

Polské vládní kruhy se snaží nahradit památku tragedie války a zvěrstev fašistické okupace smyšlenkou o "tragedii zimy 1945". Polsku na RAŚ nevadí překrucování výsledků II. světové války, vadí jenom nebezpečí tohoto hnutí pro celistvost státu a také progermánské snahy. RAŚ formálně neusiluje o odloučení od Polska, žádá jen federativní uspořádání podle vzoru USA a svou autonomii.

Předvolební prohlášení strany Právo a spravedlnost z jara 2011 "O postavení národností" mělo mezinárodní odezvu. Prohlášení ujišťuje, že sebeurčení Slezanů je stejné jako snaha o odmítnutí polské národnosti. Relevantní prohlášení vůdce RAŚ citoval německý Welt. Znělo: "Nejsem Polák, jsem Slezan." Ministerský předseda Velké Britanie prý při podpisu Versailleské dohody řekl: "Dát Slezsko Polákům je totéž jako dát opici hodinky." Gorzelik provokativně dodává: "Po osmdesáti letech je zřejmé, že opice hodinky rozbila." Je to divné prohlášení z úst člověka, jehož praděd byl v roce 1921 v protiněmeckém povstání.

Podle předsedy Slezského landsmannschaftu Pawelky  svědčí zvyšující se počet těch, kteří se hlásí ke Slezanům o tom, že se lidé nemají odvahu přihlásit k německé národnosti. Místo toho se nazývají Slezané. Před vysídlením Němců byly ve Slezsku dvě obce – polská a německá. Obě se svými dialekty. Filologové nejsou zajedno v tom, zda je polský slezský dialekt jen dialektem, anebo zvláštním jazykem. Gorzelik zpracovává učebnici slezského jazyka a počítá s tím, že se bude v budoucí autonomii hodit.

Převzato z Fondsk.ru