Lavrov na Fidži znepokojil USA a Austrálii
Sergej Balmasov
Únor 1, 2012
Západní sdělovací prostředky věnují hodně prostoru první návštěvě ministra zahraničí RF na Fidži. USA, Austrálie a Nový Zéland mají obavy z "intrik" Moskvy v jižní části Pacifiku. Podezírají Rusko z "diplomacie šekové knížky", která prý "může zabránit vymýcení chudoby v regionu". Australský parlamentní tajemník pro záležitosti Tichého oceánu Marls zhodnotil "ruskou kampaň za podpisy pro nezávislost Abcházie a Jižní Osetie". Ovšem neupřesnil, jak může Rusko zabránit vymýcení chudoby.
Leckdo věří tomu, že Rusko zaplatilo velké peníze. Prý hlas od Nauru přišel Rusko na 50 milionů dolarů. Stejně tak prý dosáhlo svého v případě Vanuatu a Tuvalu. Totéž se očekává v případě hlasu Fidži.
Se situací je nejnespokojenější Tbilisi, které ústy svého ministerského úředníka vyzývá Fidži, aby v zájmu přátelství s Gruzií nic takového jako je uznání Abcházie a Jižní Osetie nedělalo. Vydání The Atlantic Monthy uvedlo, že těsně před návštěvou Lavrova na Fidži věnovala vláda Gruzie tomuto ostrovnímu státu 200 notebooků, zřejmě aby se mohly na síti předvést snahy Ruska předestřít záležitost uznání Abcházie a Jižní Osetie.
USA i Austrálie s Novým Zélandem tvrdí, že nechtějí mít monopol na vliv v regionu. Moskva je podle Nového Zélandu povinna odhalit své úmysly. Chtěli by prý vědět v jakých číslech se její pomoc pohybuje, neboť by tu svou chtěli zkoordinovat tak, aby všichni společně pracovali na zlepšení postavení tichooceánských národů.
Ministr zahraničí Austrálie se vyjádřil otevřeněji. Řekl Lavrovovi, že pomoc Moskvy ostrovům Oceánie vyvolává obavy, že si tím Rusko kupuje diplomatickou podporu.
Ovšem jsou podstatnější věci, které znepokojují Austrálii a USA. Na jaře 2009 se Fidži podle "demokratických hodnot" chovala vyzývavě. Po vojenském převratu na Fidži vyhlásily Austrálie a Nový Zéland státu Fidži bojkot, nařídili svým turistům zdržet se návštěvy ostrovů, které z velké části z turismu žijí. Tím padly mnohé fidžijské finanční programy.
Vzpurným Fidžijcům bylo také pohrozeno vojenskými opatřeními. Ti se ale nezalekli a oznámili, že své zahraniční záměry rozčlení. Nejprve se obrátili na Čínu. Poskytla jim značnou finanční pomoc s tím, že se jí v budoucnu budou ostrovy hodit pro průnik do jižního Tichého oceánu.
Rozvíjení vztahů s Ruskem odpovídá zahraničnímu kurzu, který fidžijská vláda přijala. Pro Rusko je jejich upevnění nejen věcí prestiže, ale má i širší význam. Fidži leží uprostřed Oceánie a ten kdo kontroluje břehy souostroví má možnost mít vliv na další země regionu. Za své je však počítá nejdůležitější spojenec USA v jižní části Pacifiku – Austrálie.
Převzato z Pravda.ru
***
Írán proti Západu: možnosti protivzdušné obrany
Dmitrij Tymčuk
Únor 2, 2012
Dnes existují dvě varianty agrese Izraele a Západu proti Íránu.
1. Zahájení akce raketovým útokem Izraele, o čemž izraelské vedení nejednou hovořilo. Írán odpoví a do boje vstoupí NATO coby "mírotvůrce".
2. Ke střetu v Hormuzském průlivu dojde mezi íránským námořnictvem a 5. flotilou USA.
V obou případech bude Írán napaden raketovými jednotkami a letectvem a obranu bude muset Teherán zajistit svou protivzdušnou obranou (PVO).
Takový je běžný scénář aliancí několikrát použitý. Raketové a letecké údery na PVO strategických objektů i na samotné strategické objekty mohu dosáhnout úplného vítězství, jak bylo vidět v Libyi. Pozemní válka nebyla nutná. V Íránu nebude situace tak jednoduchá, jako byla v Libyi. Bude záležet na tom, jak Írán zvládne první útok.
I kdyby měl Írán 5 divizních systémů S-300 PMU-1 (které mělo dodat Rusko a v důsledku sankcí RB OSN nedodalo), nestačilo by mu to k obraně všech důležitých objektů na jeho území. Mělo by to však velký psychologický efekt a zpočátku by se to mohlo odrazit na rozhodnutí NATO lézt do pranice.
Írán se v důsledku selhání dodávek systémů S-300 rozhodl pro rychlé posilování své PVO. V listopadu 2011 provedl rozsáhlé manévry své PVO na ploše 8 tisíc km čtverečních pod velením brigádního generála Islámských revolučních gard Ismailího. Podle zprávy byl masivní útok letadly a křídlatými střelami úspěšně odražen. Při útoku byly použity bezpilotní systémy, stíhačky a křídlaté střely. PVO učinila mohutný protiúder, při němž použila nové radary, přenosný protivzdušný raketový systém MANPADS, určený pro pozemní vojska a prostředky radioelektronického boje.
Nové MANDPAS, které nejsou určeny pro PVO, byly vyzkoušeny a prokázaly schopnost zneškodnit bezpilotní zařízení protivníka. Zařízení má malé rozměry a dokáže jej obsluhovat jeden voják.
Nový systém PVO Mersad je osazen protiletadlovými raketami Šahín s účinkem na vzdálenost 70 až 150 km. Další protiletadlové rakety Šalamcheh mají střední dolet. Mersad jsou údajně schopny ničit cíle i za podmínek aktivního radioelektronického tlaku.
Je možné, že komplexy S-300 Írán má. Údajně mu dva dodalo Bělorusko a dva neznámý dodavatel. V roce 2008 se objevila informace, že 4 systémy dodalo Chorvatsko. Izrael přisvědčuje, že je to pravda a že tudíž roste vojenská moc Íránu a hrozba jeho agrese, přestože je známo, že systémy PVO mají obranný, nikoliv útočný charakter.
Teherán realizuje projekt nové stíhačky s některými prvky bojového letadla Saeqeh, postaveného na základě americké stíhačky F-5E Tiger II.
Největším nebezpečím pro eventuální agresory v Íránu jsou komplexy S-200 v deseti odpalovacích zařízeních, na kterých byla úspěšně odzkoušena raketa určená přímo pro ně. Není známo zda jsou tyto komplexy v bojové pohotovosti a také nakolik je pro ně připravena obsluha.
V roce 2006 dodalo Rusko Íránu taktické mobilní komplexy Tor – M1 v počtu 29 s 800 raketami. Jsou určeny k plnění úkolů protivzdušné a protiraketové obrany na úrovni divize. Jejich dosah je do vzdálenosti 12 km a výšky 6 km. Mohou bránit jen jednotlivé objekty. Krom toho jsou k dispozici prostředky obrany Rapír s kratším dosahem a mnohem starší systémy S-75 (dosah 34 km, vzdušné cíle 27 km).
Základem vojsk PVO je 150 ks amerických MIM-23 Hawk v základním provedení. Pocházejí ze sedmdesátých let a Američané je už nepoužívají (dosah 25 km vzdušné cíle pod 14 km). Írán informoval o jejich modernizaci vlastními silami.
Obrana před leteckým útokem z moře je podle Íránu možná pomocí vlastních zbraní Fatah. Mají ničit nízko letící cíle a letadla. Čtyřicetimilimetrové dělo má dostřel 12 km a rychlost střelby 300 ran za minutu. Není známa účinnost těchto zařízení proti střelám s plochou dráhou letu a proti bojovým letounům.
Íránské ozbrojené síly jsou schopny zajistit obranu celého svého území před raketovými a leteckými útoky jen s obtížemi. Je zde i otázka profesionality obránců. Smutná zkušenost Libye ukazuje, že vojska NATO jsou schopna při málo efektivní obraně napadeného rychle zřídit bezpilotní zónu nad celou zemí, která se stala obětí jejich agrese a zničit letadla obránce ještě na zemi, případně při jejich vzletu. Profesionalita pilotů potom není nic platná.
Zároveň ale účinné, jasné a koordinované akce PVO Íránu jsou schopny rozbít "blitzkrieg" protivníka a vyvolat prudkou reakci mezinárodního společenství, což může ovlivnit chod událostí.
Převzato z Fondsk.ru
***
Alžírsko odhání zvláštní složky NATO
Sergej Balmasov
Únor 3, 2012
Alžírsko riskuje zhoršení vztahů se zeměmi NATO. V posledních dvaceti letech je hlavním spolupracovníkem Západu v boji s terorismem v severní Africe. Ovšem v minulém roce otevřeně podporovalo Kaddáfího a v partnerství se Západem došlo k trhlinám. Již po smrti plukovníka zakázalo Francii a USA lety bezpilotníky nad svým územím. Ty obtěžovaly prakticky všechny země Sáhelu a porušovaly jejich suverenitu.
Američané i Francouzi se snažili využít myšlenku boje proti terorismu a šíření zbraní z Libye k přesvědčování Alžírska, ale prezident Bouteflika zůstal neoblomný. Podle něho si zatím Alžírsko samostatně v boji s terorismem vedlo dobře.
Koncem ledna požádaly Velká Britanie s Francií Alžírsko o těsnější spolupráci v boji proti al-Kájdě v Sáhelu. Chtěli, aby otevřelo svůj vzdušný prostor letectvu NATO a aby poskytlo svoje území i infrastrukturu jejich silám speciálního určení, jejichž úkolem bylo vyhledat a likvidovat místní šéfy al-Kájdy.
Africom je spojené regionální vojenské velitelství ozbrojených sil USA v Africe. Jeho velitel se snažil dojednat s náčelníkem alžírského generálního štábu rozmístění amerických bezpilotníků v Alžírsku. Ty již způsobily smrt stovek civilistů v Afghánistánu, Pákistánu a v Jemenu. Neuspěl, a to bez jakýchkoliv výmluv a mlhavých nejasných slibů, jak bývá zvykem u arabských vůdců.
Alžírsko dodržuje zásadu nevpustit si na své území cizí síly, neboť by to mělo za následek vlastní oslabení. V poslední době zaštiťovalo veškerý boj s islamisty. Samotné má mnohem větší síly než Mauretánie, Mali a Niger dohromady. To uznávají i sousední země. Od nedávné doby existuje v jižním Alžírsku centrum na výměnu informací o aktivitě teroristů a na plánování společných akcí v regionu, o kterých USA a Francie často ani nevědí.
Nedávné jmenování náčelníka alžírské rozvědky generála Atmana Tartaga je významné tím, že tento muž je odpůrcem těsné spolupráce se západními tajnými službami. Dřívější zkušenosti ze spolupráce s nimi byly špatné. Často způsobila nezdary akcí proti islamistům.
Po svržení Kaddáfího se situace v Sáhelu silně zhoršila. Al-Kájda Maghrebu i Tuaregové získali v roce 2011 moderní zbraně z Libye. Tuaregové obnovili své boje v Mali. Nyní přichází destabilizace v Nigeru, odkud Západ a především Francie získávají značný podíl uranu. Situaci v regionu považují za velkou černou díru, kterou bez Alžírska neucpou.
Alžírské vedení může očekávat, že by v případě vstupu cizích sil na jeho území došlo k agresi, anebo v mírnějším případě k podněcování a podpoře "alžírské demokracie" a varianty "arabského jara". To vše pod záminkou boje s radikály.
Kromě odporu k prosazované přítomnosti samozvaných hostů je nelibost Západu posilována neústupností alžírského vedení v záležitostech energetiky. Bouteflika nehodlá vpustit do země investory do energetiky, neboť chce uchovat její národní charakter, i když by si přál přilákat do země zahraniční kapitál.
Podezřívavost Alžírska utvrdila válka proti Libyi. Bouteflika vidí prolhanost a proradnost oficiálních představitelů Západu, kteří Alžírsko chválí za jeho vedení boje proti terorismu v severní Africe. Sejně tak se v posledních letech přátelili s Kaddáfím.
Není možno vyloučit, že odmítnutí žádostí Západu bude pro něj záminkou k rozpoutání nátlakových akcí na Alžírsko, jehož jednání jde stále častěji proti zájmům a přáním USA a jejich spojenců.
Převzato z Pravda.ru
***
Konference v Mnichově skončila kritikou Ruska a Číny
Taťjana Firsova
Únor 5, 2012
Třídenní konference byla ukončena diskusí o Sýrii a o otázkách kybernetické bezpečnosti.
Nejprve politici a experti zkritizovali Rusko a Čínu za veto na rezoluci v RB OSN. Z patnácti zemí jen Rusko a Čína hlasovaly proti. Stálý představitel RF v OSN Vitalij Čurkin upozornil, že autoři rezoluce nevzali v úvahu ruské návrhy změn. Ty vyjadřovaly, že se "syrská opozice musí distancovat od extremistických skupin, které provádějí násilí".
Kritika ruského veta
Ředitel lidskoprávní organizace Human Rights Watch Kenneth Roth nazval výsledek hlasování "hanbou" a prohlásil, že Rusko a Čína chtějí zbavit RB OSN vážnosti a významu. Dalšími kritiky byla aktivistka z Jemenu a tuniský předseda vlády, který uvedl, že Rusko a Čína zneužili své právo veta. Obě země už po druhé zhatily rezoluci proti Sýrii. Podle OSN přišlo v Sýrii v důsledku bojů o život už více než 5 tisíc lidí.
Poslední rezoluci sestavovali zástupci 17 zemí, mezi nimiž byli i zástupci zemí mimo RB.
Moskva i Peking se obávají, že by v Sýrii mohl být uplatněn podobný scénář jako v Libyi, kde z rozhodnutí RB OSN mohla opozice svrhnout Kaddáfího režim. Ke stabilizaci však nedošlo.
Naděje vložené do Mnichova se nenaplnily
V syrské otázce se nepodařilo dosáhnout dohody mezi Lavrovem a Clintonovou.
Totéž se týká i diskuse o PRO v Evropě. Zůstala jen ve fázi vyjádření stanovisek. Předseda konference Wolfgang Ischinger sliboval kompromis ve věci PRO. Došlo jen k odborným návrhům o nezbytnosti spolupráce v této záležitosti mezi Ruskem, NATO a USA a nutnosti výměny technických údajů.
Kybernetická bezpečnost
Té byl věnován zbytek konference. Podle vedoucího laboratoře Kaspersky Lab nelze vypočítat možnou škodu způsobenou válkou vedenou pomocí počítačových technologií. Zvláště silně by prý ovlivnila rozvojové země, které více závisí na počitačových technologich a sítích. Zbraně využitelné v takové válce se snadno vytvoří i použijí. Obává se možnosti, že se někteří hackeři změní na počitačové teroristy.
Bývalý šéf CIA Hayden připomenul počitačový červ Stuxnet, který zaútočil na některá jaderná zařízení Íránu. V USA bylo napadeno jedno z amerických vodohospodářských zařízení. Podle jeho slov není jasné, co v takovém případě dělat.
Mnichovská konference byla založena v roce 1962 pro setkávání pracovníků obrany zemí NATO. Dnes je to mezinárodní diskusní fórum pro politiky, diplomaty, vojáky, byznysmeny, vědecké a společenské pracovníky z více než čtyřiceti zemí – členů NATO, EU a důležitých států, například Ruska, Číny, Indie, Japonska a dalších.
Převzato z News.mail.ru
