Poběží vyšetřování zločinů "černých transplantologů" po falešné stopě?
Únor 10, 2012
Zasedání RB OSN dne 8.února mělo posoudit obecnou situaci v Kosovu. Dokument asistenta generálního tajemníka OSN pro mírové operace Muleta uvádí, že obnovení rozhovorů mezi vládami Bělehradu a Kosova "přineslo" "snížení napětí", avšak "objevily se další významné politické výzvy". Podle autora dokumentu je mezi nimi i chaotická situace v oblastech v nichž žijí kosovští Srbové (1).
Jenomže hlavní příčina napětí není na straně Srbů, ale je v politice kosovské vlády. Ta je řízena bývalým politickým vůdcem Kosovské osvobozenecké armády (KOA) Thacim, účastníkem mnoha zločinů této teroristické organizace. Jeho jméno je spolu s dalšími politickými vůdci dnešního Kosova v dokumentu Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE), který se zabývá "černými transplantacemi" s unesením stovek lidí za účelem odnímání jejich orgánů. Mise OSN v Prištině měla vyšetřit všechny zločiny kosovských separatistů, ale nestalo se tak. Vyšetřovatelé se neustále snaží svést všechno na prištinskou kliniku Medicus, která byla v roce 2008 uzavřena. V ní se transplantovaly ledviny bohatým Evropanům a Američanům. Tato klinika však není smutně proslulý "žlutý dům" na severu Albánie, kde byly podobné operace prováděny po roce 2000. Prokurátor EU Ratel nevidí žádný důkaz toho, že mezi věcí Medicus a obviněními vůdců KOA je nějaké propojení (2).
Vyšetřovatelé se nadále zabývají jenom bývalým tajemníkem v ministerstvu zdravotnictví Kosova Retzem, izrealským zprostředkovatelem Herelem, tureckým chirurgem Sonmezem a kosovským urologem Dervišim, jenom ne klíčovými osobami, které "černou transplantologii" umožnily.
Rusko trvá na tom, aby vyšetřování účasti vedení Kosova v obchodě s lidskými orgány bylo předáno RB OSN. Háček je v tom, že vyšetřování provádějí lidé ze zemí, které se zasloužily o nastolení současné vlády v Kosovu, tedy lidí účastnících se na obchodu s orgány. Zde byli hlavními osobami Američané a nyní je vedoucím vyšetřovacího týmu Američan, prokurátor Williamson. Právě on nechal zlikvidovat pracovní materiály KOA, v nichž se nacházely zápisy o dárcích orgánů a jak s dárci naložit (3).
Seznam svědků z USA a EU je pozoruhodný. Hlavním svědkem je Kanaďan, který byl v roce 2008 na klinice Medicus operován. Ovšem místní svědci od svědectví odstoupili, anebo zmizeli neznámo kam. Aby se něco podobného nestalo i Kanaďanovi, bylo mu umožněno svědčit prostřednictvím videa z Kanady.
Ze svědectví Kanaďana, který potřeboval rychlou transplantaci ledviny vyplynulo, že nejprve hovořil s izraelskými zprostředkovateli, kteří jej nasměrovali na Medicus. Transplantace stála 87 tisíc eur. Pacient zaplatil zprostředkovateli Harelovi a odletěl do Prištiny se zastávkou v Istanbulu. Tam jej vyšetřil jeden z hlavních obviněných Sonmez. Nato byl spolu s dalším příjemcem ledviny, občanem Německa, umistěn na kliniku, kde se provedly transplantace. Podle obvinění byly dárci ledvin dvě ženy ze SNS. Jedna z nich, údajně rodačka z Dálného východu Anna Rusalenková. Právě její ledvina měla být voperována Kanaďanovi. Ovšem slíbených 20 tisíc eur Anna nikdy nedostala. Byla dopravena zpět do Istanbulu (4).
Další obdobný případ byl s newyorským manažerem, který v roce 2008 provázel k transplantaci svého otce. Jeho bezpečnost při svědčení zajišťuje FBI. Jeho prohlášení jsou taková, aby zapadala do oficiální verze EU. Podle vlastních slov neznal jména lékařů ani dárce ledviny jeho otci (5).
Svědectví obou svědků dokazuje důkladnou mezinárodní kooperaci při "černé transplantologii". Jenže v materiálech o celém tomto případu chybí to hlavní, o čem psali ve své knize prokurátorka Carla Del Ponteová a ve své zprávě zpravodaj Rady Evropy Dick Marty. Především příslušnost kosovského vedení v čele s Thacim k zločinnému byznysu. Mezinárodní kurátoři vyšetřování, jimiž jsou představitelé EU, se snaží hlavní účastníky "černé transplantologie" ochránit. Dále se v materiálech paní Del Ponteové hovoří o stovkách Srbů odvezených koncem devadesátých let z Kosova do Albánie k násilnému odběru orgánů. O nich není v obvinění zmínka. Jsou známa i konkretní jména osob účastnících se tohoto obchodu. Byli to tehdejší vůdci KOA v čele s Thacim.
Vyšetřovatelé EU tyto věci utajují. Není to z nedostatku důkazů, ale ve snaze Západu předejít nebezpečí, že společnost změní pohled na kosovskou krizi, neboť Albáncům určili roli oběti a Srbům roli agresorů a zločinců. Právě tato skutečnost posloužila k odůvodnění "humanitárního bombardování" Jugoslávie v roce 1999 a následného uznání samostatnosti Kosova. Dá se předpokládat, že se soud omezí na vynesení rozsudku nad tureckým lékařem a úředníky kosovského ministerstva zdravotnictví a veškeré údaje o obětech Srbů budou vyloučeny. Podle Del Ponteové se jedná o nedostatek politické vůle a mezinárodní společenství si nepřeje znát pravdu o těchto zločinech (6). Stejné je to s Human Right Watch. Jeho odborníci jsou přesvědčeni, že se EU nebo Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii v Haagu nebudou zabývat propojením vůdců kosovského režimu se zločinem. Podle nich jsou svědectví o několika stovkách pro získání orgánů zavražděných Srbů velmi neúplné.
Podle francouzské TV France 24 věděli vysoce postavení členové OSN o "černé transplantologii" a účasti v ní velitelů KOA už v roce 2003.
V lednu se Evropská komise rozhodla zahájit jednání s kosovskou vládou o bezvízovém styku. Priština přitom dostala nový balík finanční pomoci. Evropští plátci daní proti takovým ztrátovým akcím s pochybnými osobami typu H. Thaci neprotestují.
Vláda současného Srbska se problému vyhýbá. Při rozhovorech Bělehradu v Prištině se tyto záležitosti delikátně obešly. Srbský ministr zahraničí v OSN hovořil jen o nutnosti vést s vládou v Prištině jednání v čestném duchu.
V nejbližší době se údajně mají osobně sejít Thaci a Tadič. Podle Thaciho si s Tadičem musejí navzájem podat ruce (8). V březnu musí předložit Srbsko Evropské unii zprávu o normalizaci vztahů s Prištinou.
Architekti Nového světového pořádku mohli o takovém konečném řešení kosovské otázky, jakým je potrestání pouze Turka a Izraelce za zločiny kosovských "černých transplantologů", svedení zločinů albánských vůdců Kosova na úředníky třetího řádu a posazení za jeden stůl Thaciho s Tadičem, jen snít.
[1] http://daccess-dds-ny.un.org/
[2] AFP 071551 GMT FEV 12
[3] ITAR-TASS 082217 FEV 12 08.02.2012 22:21
[4] http://www.srpska.ru/print.
[5] AFP 071417 GMT FEB 12
[6] Press, 01.02.2012
[7] http://www.un.org/apps/news/
[8] RIA Novosti 03/02/12 13:18 03.02.2012 13:20
Převzato z Fondsk.ru
***
Jak nedovolit velvyslancům USA diktovat pravidla hry
Nil Nikandrov
Únor 13, 2012
Hugo Chavez je prezidentem Venezuely 13 let. Za tu dobu měl v zemi pět velvyslanců USA. Historie vztahů mezi ním a těmito osobami dává jasný příklad úspěšného vzdorování globální politice vydírání, spiknutí, převratů a "oranžových revolucí".
První z diplomatů Maysto přišel do Venezuely v roce 1997. U něho bral rozumy poslední prezident zkorumpované a vyčerpané čtvrté republiky Caldera. V té době byly v dohledu volby a veškerá propaganda a tajné služby USA se snažily Chaveze kompromitovat.
Maysto před tím spolupracoval na tajných operacích CIA v Bolívii proti Che Gevarovi. Sloužil v Kolumbii, Kostarice, na Filipínách a na zastupitelských úřadech se zabýval špionáží. Na Filipínách se zaloužil o pád Markose, v Panamě o vpád USA a uvěznění Noriegy. Prsty měl i v událostech v Nikaragui. Chaveze nenáviděl. Své vládě doporučil znemožnit mu návštěvu USA. Tím byla dána najevo sympatie ke druhému prezientskému kandidátovi Romerovi. Přesto Chavez zvítězil s 56 % hlasů. Poté Američané odvolali zákaz jeho vstupu do USA, avšak jejich ministerstvo zahraničí trvalo na tom, že návštěva USA se uskuteční dříve než návštěva Kuby. Prezident se nedal zviklat a udělal si po svém. Kuba dostala přednost před USA.
Následně Maysto vyložil novou situaci jako stabilní a neodporující zájmům USA. Je prý zajištěna stabilita, dodávky energetických surovin do USA, nesahá se na americký majetek. Chaveze prý lze trpět, je pod kontrolou. V jeho okolí funguje CIA, DIA a DEA, na důležitých ministerstvech pak je pátá kolona. Podle Maysta stejně nedokončí prezidentské období, za půldruhého, dva roky zmizí. Jenže se tento pán spletl.
V srpnu 2000 vystřídala Maysta Hrinaková, která přišla z Bolívie. V té době tam ještě nebyl prezidentem Evo Morales. Byla zvyklá hovořit s jihoamerickými prezidenty, v jejichž zemích působila, z pozice šéfa. Když se Chavez začal veřejně kriticky vyjadřovat k bombardování Afghánistánu a k obětem mezi aghánskými civilisty, požádala u něho o přijetí. Velmi ostře mu nařizovala s tím přestat. Prezident ji přerušil se slovy: "Mluvíte s vůdcem státu. Nechováte se podle postavení, které zaujímáte. Prosím, opusťte moji kancelář." Prý ale nechal madam zprávu USA dočíst. V lednu 2002 Hrinaková Venezuelu opustila. Poslali ji do Brazílie, aby zabránila spojenectví Luly a Chaveze. Jenže i Lula se ukázal být tvrdým oříškem. Usmíval se, pokyvoval, ale nakonec jednal podle svého.
Do března 2002 byl jmenován na přechodnou dobu vedoucím zastupitelského úřadu USA v Caracasu Bush mladší. V té době se tam organizoval převrat. Spoléhalo se na starší důstojníky, kteří se školili v USA. Do spiknutí byli zapojeni mnozí z vojenské kontrarozvědky (DIM), politické policie (DISIP) i dalších policejních služeb. Činila se i proamerická media. Jako houby po dešti rostoucí nevládní organizace zmobilizovaly značnou část inteligence, studentů a zaměstnanců ropného průmyslu. Aktivní byly rovněž ženy ze střední třídy, které se bály kubanizace společnosti, dále staré pravicové strany a katolická církev.
Měsíc před převratem ve Venezuele se dostavil nový velvyslanec Shapiro. Byl specialistou na převraty (Chile – Allende, Salvádor, Nikaragua). V dubnu 2002 odeslal do Washingtonu depeši o pádu Chaveze. Předčasně. Chavez se po lidových protestech do prezidentského paláce vrátil. Podporovali jej také vlastenecky smýšlející vojáci. Týden nato požádal Shapiro prezidenta o přijetí. Měl za úkol informovat jej o připravovaném atentátu na jeho osobu. Ovšem na dotaz na nějaké konkretní informace odpověď nedostal. Při existenci CIA, FBI a dalších zpravodajských služeb neměl Shapiro další informace? Podle Chaveze měla návštěva u něho zaretušovat účast USA v dubnových událostech.
Shapiro se snažil působit dojmem, že on je v tomto případě mimo a že by rád sehrál roli prostředníka mezi vládou a opozicí. Ovšem cestou CIA a nevládních organizací tajně opozici financoval a pomáhal jí rozvíjet styky se zahraničím. V protivládních aktivitách byly činorodé sionistické kruhy v zemi. Prostřednictvím médií Shapiro Chavezovi vyhrožoval, což ten považoval za vydírání. V srpnu 2004 tento velvyslanec Venezuelu opustil. Na jeho místo nastoupil Brownfield. Ten pracuje v diplomacii od roku 1979, kdy se stal vicekonzulem v hlavním ropném městě Maracaibo. Sem byli vždy vysíláni spolupracovníci CIA nebo vojenské rozvědky. Na souhlas hostitelské země musel čekat tři měsíce. V té době byla vláda s opozicí v kofliktu a Chavez považoval za taktické nepustit amerického představitele do země. Pověřovací listiny Braunfilda přijal až 15. října. Velvyslanec se v první chvíli snažil udělat dobrý dojem obvyklými zdvořilostními proslovy. Avšak zanedlouho jeho činnost nabrala jiný směr. Stýkal se s opozicí a s aktivisty nevládních organizací. Navštěvoval stát Zulia a podněcoval separatistické nálady místních politiků. Soustavně kritizoval všechno, co Chavez dělal: nákup ruských zbraní, spolupráci s Kubou ohledně ropy, styky s Íránem, účast na integraci zemí Jižní Ameriky, vytvoření regionálního systému bezpečnosti bez účasti USA a podobně.
V odpověd na to Caracas amerického velvyslance zcela ignoroval. Ten skončil s misí v polovině roku 2007. Byl poražen. Nedokázal zrealizovat plány Washingtonu na posílení opozice a oslabení Chaveze. Pozice prezidenta se naopak upevnila, měl podporu 73% obyvatelstva. Brownfield byl obyčejný amorální provokatér.
Nástupcem Brownfielda se stal Patrik Duddy, který pokračoval v linii svého předchůdce, avšak opatrněji. Jeho nebylo možno z ničeho obviňovat, ač venezuelská kontrarozvědka měla zprávy o přípravě "překvapení" pro volby 2008.
V srpnu 2008 byl vyhoštěn velvyslanec USA z Bolívie a Chavez solidárně vyhostil i Duddyho. Klíčovým hráčem v organizování akcí opozice a podněcování separatismu byl velvyslanec v Bolívii Goldberg. Plnil úkol svého ministra zahraničí na svržení prezidenta Bolívie Moralese.
Duddy se za 9 měsíců do Caracasu vrátil. Vůdci opozice pod záminkou boje s "autoritativním režimem Chaveze" neustále mámili z velvyslance USA peníze a jeho už to začalo zlobit. Příčina byla jasná: peněz bylo vydáno mnoho a výsledky nebyly žádné.
Dalším velvyslancem měl být Palmer. V americkém Kongresu hovořil nepříznivě o Venezuele, o nízké morálce její armády a o navázání styků vlády s FARC. Tyto proslovy se objevily ve sdělovacích prostředcích a na světě byl skandál ve vzájemných vztazích. Chavez odmítl přijmout "nepřátelsky naladěného velvyslance".
Nyní zastupuje zájmy USA v Caracasu prozatímní zástupce Derham. Dříve pracoval v misích v Guatemale, Mexiku, Brazílii, Kosovu (po linii USAID) a na Kubě. Poté odešel do penze, ale stále byl ve styku s CIA. Nyní byl opět povolán do služby. Možná si dělají naději, že neškodný penzista dosáhne ve Venezuele větší úspěch než profesionální spiklenci krytí ministrem zahraničí USA.
Převzato z Fondsk.ru
***
Rusko odpovědělo na obvinění z dodávky chemických zbraní Sýrii
Únor 15, 2012
Ministerstvo zahraničí Ruska odmítlo zprávu, podle které syrská armáda využívá proti opozici chemické zbraně za kontroly ruských specialistů. "Výmysly tohoto druhu kategoricky odmítáme", reagovalo ruské ministerstvo zahraničí.
"Kdosi nedokáže odolat pokušení odpovědět špinavou lží na naši principiální linii v syrské otázce", sděluje dále ministerstvo zahraničí RF. Připomíná, že Rusko bylo jedním z autorů Konvence o zákazu chemických zbraní a podle ní se přesně řídí.
Informace o použití chemických zbraní v Sýrii byla zveřejněna 14. února v TV Al-Arábíja. Poskytl ji dezertovaný syrský důstoník Rázek a uvedl, že se jedná o nervový plyn. Jeho použití má podle Rázeka určovat Írán, kontrola pak má být věcí Íránu a Ruska. Použití plynu prý nutí mnohé vojáky dezertovat, což syrské vedení prý přísně sleduje.
Převzato z Lenta.ru
