Kurdové se chystají na Asada
Sergej Balmasov
Březen 15, 2012
Iráčtí Kurdové připravují na 21.března vyhlášení kurdského státu. Tohoto kroku se obávají rovněž sousední státy, ve kterých Kurdové žijí. Syrští Kurdové byli až dosud loajální a kromě těch, co žijí v Hamá a Deraá nevystupovali proti režimu. Ovšem kurdští vůdcové dojednávají s opozicí účast na akcích proti režimu.
Kurdové představují asi 10 % syrského obyvatelstva. Většina jich žije na severu a severovýchodě země. Ještě před hlavními akcemi opozičníků udělal Damašek několik opatření, s jejichž pomocí chtěl Kurdy "udržet na uzdě". Pustil na svobodu mnoho vězněných opozičníků, podpořil drobné podnikání Kurdů včetně žen a dal tisícům občanství.
Na otázku, zda tyto vymoženosti mohou zastavit příznivce kurdské nezávislosti, odpovídají jeden kurdský a jeden arabský expert. Iškhan Mirojev je šéfredaktorem deníku Svobodný Kurdistán a Ali Salim Asad je jeden z vůdců Výboru syrské národní jednoty.
Asad říká, že mnozí ze Sýřanů ani o výhodách, které byly poskytnuty Kurdům, nevědí. Ale ať se děje co se děje, není možno splnit jejich ambice na samostatný stát. Arméni proti režimu nevystupují. Přitom na území dnešních Kurdů žili do let 1915 až 1916 právě oni. Kurdové dostali území od Turků odměnou za spolupráci na genocidě Arménů a jiných křesťanů. Nemělo by se v tom případě dát území Arménům? Kurdům nikdo nezávislost nedá. Obdobné problémy s nimi mají i v Íránu a v Turecku.
Zvláštní vztah ke Kurdům mají vláda a opozice. V kurdské otázce se shodnou a pokud by to mezi Kurdy vřelo, sjednotí se celá syrská společnost proti nim. Syrské území obydlené Kurdy je strategicky důležité. Pěstují se tam pro Sýrii potraviny a jsou tam zásoby ropy.
Kurdové jsou nespokojeni s tím, že nedostali všechno, co si přáli, a Sýřané zase s tím, že Kurdové nejednají z velké části správně, ač dostali občanství. Nechtějí například sloužit v armádě. Takže práva ano – povinnosti ne. Ať je to, jak chce, ale většina Kurdů svrhávat Asada a měnit situaci na chaos nechce. Platí to i pro Kurdy z elity, kteří už v Damašku zaujímají významná postavení.
Iškhan Mirojev nazírá na záležitost trochu jinak: Režim Asada, stejně jako kdysi režim Saddáma, vystavuje Kurdy represím. Sice ne tak, že by se proti nim používaly chemické zbraně, ale nebezpečí tu bylo. Příkladem mohou být krvavé události po fotbalovém zápase mezi arabským a kurdským mužstvem. Kurdy to stálo desítky obětí. Arabové se předem vyzbrojili chladnými zbraněmi a pistolemi a bezpečnostní služba je nechala projít. Naproti tomu Kurdy přísně zkontrolovala. Extrémisté Kurdy provokovali hrozbami masakrů. Došlo až k bitkám s oběťmi. Mirojev se domnívá, že pokud vláda bitky přímo neorganizovala, pak je alespoň podporovala.
Syrští Kurdové vidí reformy jako nedostatečné a navíc opožděné. Čtyřem stům tisícům Kurdů prý není řešeno jejich občanství ani kulturní autonomie, čímž se myslí vlastní jazyk, vzdělání a vlastní noviny. Kurdové dosud nepodpořili Syrskou národní radu jen proto, že nevěří nikomu. Bojí se proto aktivní úlohy ve sporech mezi vládou a protivníky.
Situace je velmi nestabilní. Režim může být svržen a Kurdové se zachovají tak, jak jim to umožní situace. Jejich hlavním cílem je dosažení samostatnosti.
Nebezpečím je turecké vměšování. Kurdský politik Barzání už slíbil, že syrští kamarádi dostanou v případě potřeby pomoc v plném rozsahu.
Převzato z Pravda.ru
***
Zákon a jen zákon
Březen 16, 2012
Za poslední tři roky utratila americká administrativa na "podporu demokracie a zajištění lidských práv v Rusku" 200 milionů dolarů. Navíc ještě k tomu účelu vytvoří další fond s 50 miliony dolarů.
Komentuje politolog, ředitel Centra pro aktuální politiku v Rusku Sergěj Michejev.
Je to přímé vměšování do politiky Ruska, a USA to ani neskrývají. Vyčleňují dost značné částky jakoby na "podporu demokracie a lidských práv" a dávají si za cíl zesílit vliv na politickou situaci v naší zemi. Musíme zvážit, zda by nebylo správné buď považovat zahraniční financování k politickým cílům za kriminální čin, anebo jej rovnou zakázat zákonem.
Dokud nebude zákon, není možno bránit jednání struktur placených USA nebo jinými zeměmi. Tvrdé omezení podobného vměšování je nezbytné. Ještě lepší by bylo zakázat společensko-politickou aktivitu uvnitř země placenou ze zahraničí. Pouhá prohlášení jsou k ničemu. Z toho si nikdo nic nedělá a Američané svou politiku k nám měnit nebudou. Proto musíme my změnit náš vztah k nim. Kdo pracuje za cizí peníze, zákonitě se dříve či později stane lobbistou toho, kdo jej platí.
K přijetí zákona o uvedeném zákazu by mohly dát podnět politické strany. Pokud to ještě neudělaly, nejsou patrně touto činností znepokojeny.
Rovněž tisk by mohl situaci častěji probírat. Novináři zřejmě necítí důležitost zjevného vměšování se do našich věcí.
Obecně lze vybudit mohutnou společenskou kampaň, obracet pozornost na vměšování se cizí mocnosti do našich záležitostí a domáhat se na místech, která jsou k tomu určená, aby otázku rozpracovala a předložila Dumě.
Je jasné, že v Rusku mají mnozí strach pokazit si vztahy s USA i Západem. Mnozí ruští politici si stále dělají starosti, co našim krokům řekne Západ. Podle mého soudu je třeba hodit za hlavu takové starosti a namísto toho řešit ruské záležitosti optimálně tak, aby vyhovovaly našim vlastním zájmům.
U nás je stále hodně lidí, jejichž zájmem je spolupráce s USA a ještě hodně dalších, kteří to tají.
Je nezbytné, aby vláda jednala důrazně a bez ohledu na Západ.
Pozn. překl.: Podle Wikipedie je zde zmiňované Centrum založeno v roce 1992 skupinou rusko-americké univerzity, Ústavem dějin Ruska a studenty Filozofické fakulty MSU M. V. Lomonosova. Nyní je jejím hlavním zákazníkem ruská administrativa a strana Jednotné Rusko.
Převzato z File-rf.ru
***
Libye, bandité – revolucionáři a OSN
Alexandr Mezjajev
Březen 19, 2012
Rada bezpečnosti OSN poprvé shrnula výsledky působení své mise v Libyi po jejím vytvoření v září 2011. Dokument Ban-Ki-Moona se vynasnažil přesvědčit členy RB o nutnosti v misi pokračovat, ti prodloužili její činnost o 12 měsíců a upřesnili ji. Má za úkol pomoci libyjské vládě v národních potřebách po celém území, zajistit právo a dodržování lidských práv, jejich obranu, obnovu obecné bezpečnosti, boj proti šíření všech typů zbraní a k nim náležejících prostředků (zejména přenosných raketových systémů).
V dokumentu se informuje o bojových akcích Džamahíríje, která pokračuje v odporu k okupantským silám NATO/OSN a místním kolaborantům. K odporu dochází v největších městech, jimiž jsou Tripolis, Baní Valíd, Kurf a další. Generální tajemník OSN se snaží situaci bagatelizovat, což ale není jediná nepřesnost dokumentu. Ten nevnáší do věci jasno, ale naopak ji ještě více zamotává. Vedle obou dosavadních aktérů se objevuje ještě třetí subjekt, jakési revoluční brigády, avšak kdo jsou, jaké území kontrolují a kdo jim velí, se nesděluje. Jasně se říká jen t,o co dělají. Vězní na neznámých místech osoby, které sympatizují s bývalým režimem, mučí je a hrubě s nimi zacházejí. Nacházejí se především v Tripolisu, Misurátě , Zintánu a Garianě. Čili nová vláda Libye zřejmě nic nepáchá, je to záležitost jakýchsi chimérických "brigád". Ovšem jestli operují v Tripolisu – tak potom, co vlastně vláda kontroluje?
Obdobně žalostný je dokument zvláštního představitele generálního tajemníka OSN v Libyi Martina, který je pozván na zasedání RB OSN, aby vyjasnil situaci. Ten jenom opakoval totéž o "brigádách". Nic víc.
Upřímnější byl stálý představitel Libye v OSN Schalke, který rovnou řekl, že existují okrsky, nad nimiž vláda nemá kontrolu, není tam ani policie, ani soudy a nová vláda prý nemůže nést odpovědnost za to, co se v nich děje. Vlády jsou po právní stránce vlády tehdy, jestliže kontrolují celou zemi. Ovšem zde se mlčky přiznává, že vláda může kontrolovat třeba jen větší část země. Proto si v případě Přechodné národní rady musejí mezinárodní zprostředkovatelé vymýšlet přihlouplé dokumenty.
Libyjská vláda je si vědoma svého nejistého postavení. Proto prohlašoval libyjský představitel v OSN, že vědí o tom, že někteří z vůdců bývalého režimu usilují o převrat. Snaží se o sabotáže. Byli zadrženi členové některých odbojových skupin. V Tunisku se nachází bývalý ministerský předseda Libye a dává odtud pokyny k sabotážím.
Vládě hoří půda pod nohama. Pro záchranu nynějšího režimu zrušila RB OSN embargo na dodávky zbraní do Libye, o což žádal ministerský předseda současné Libye. Embargo bylo stanoveno v bodě 14 rezoluce 1973. Body 9 a 10 rezoluce 1970 nezrušila, když přece odpor lidu k nové vládě trvá. Na prosbu vrátit Libyi její peníze ukradené "západními demokraty" tito demokraté neodpověděli. Pouze se mají výborem pro sankce pravidelně přezkoumávat zbývající opatření rezolucí 1970, 1973 a 2009, avšak jen v určitých směrech. Výbor by mohl sankce také zrušit, ale jen v případě, že to bude účelné.
V tuto dobu se pod krytím mise OSN a jejího vedoucího Martina provádí speciální operace s převáděním banditů syrské opozice do Libye. Poté, co se to provalilo, chce Martin navodit zdání, že se nejedná o radikály, ale o utečence z krvavého Asadova režimu. Jenže utíkat ze Sýrie do Libye lze jen přes Jordánsko nebo Izrael a pak do Egypta. To kvůli tomu, aby dostali azyl v nejblahobytnější zemi. Čili vysvětlení značně pitomé. Zasedání RB OSN jsou příkladem cynismu a licoměrnosti, šíření lží a podpory podlých zločinů.
Na zasedání rady pro lidská práva 9. března předložila mezinárodní vyšetřovací komise zprávu o porušování lidských práv v Libyi. F. Kirsch sdělil, že v Libyi se děly zločiny proti lidskosti a válečné zločiny a upozornil, že je nezbytné vyšetření akcí NATO v této zemi a okolnosti smrti Muammara Kaddáfího a jeho syna Mutassima.
Ruský představitel v Radě OSN pro lidská práva označil dokument mezinárodní komise za nevyvážený, což je diplomatické vyjádření ohromení. Je dobře známo, že v Libyi došlo v důsledku akcí NATO k mnohonásobným trestným činům, což je doloženo. Kupodivu, konkrétní události, při nichž přišly o život desítky civilistů a které nastaly kvůli bombardování ze strany NATO, nejsou v dokumentu komise vůbec vzpomenuty. Závěry právníků ve věci smrti Muamarra Kaddáfího jsou podivné. Jelikož komise neobdržela zprávu o pitvě jeho těla, nemůže být určena příčina smrti a nejde tedy o válečný zločin. Právníci komise předstírali, že nic o smrti plukovníka nevědí. To že byl připraven o život, podle nich nic neznamená.
Posouzení situace v Libyi RB OSN a výsledky činnosti vyšetřovací komise OSN ukázaly, že pokračuje plán přeměny Libye v "šedou zónu" světové politiky, něco mezi Irákem a Somálskem, místo nekontrolovaného šíření zbraní, čerpání ropy zadarmo a přípravy bojovníků pro nové revoluce. Ovšem není-li zlomen odpor sil libyjské Džamahírije, můžde tento plán ztroskotat.
Převzato z Fondsk.ru
